Pod šepkajúcimi dverami

21.03.2023

Nějak jsem téhle knize nepřišla na chuť. zejména mě hned od prvopočátku štvaly všechny postavy. Nafoukaný Wallace, uchichotaná Mae která v mých představách degradovala pozici smrtky na totální lůzu a egoistický Nelson, který si myslí že když je mrtvý dlouho, je asi něco víc a to jeho neustálé mlácení holí... Jediný, který mi přišel v pohodě byl Hugo,
ale ani tato postava knihu nezachránila. Námět na knihu dobrý, ale podání - za mě ne.

12.03.2023

Od pana autora jsem četla Dům v blankytně modrém moři, což se mi nesmírně líbilo a zapsalo se mi do srdce. A tak jsem chtěla vyzkoušet i další autorovu knihu a je pravda, že jsem měla dost vysoká očekávání - o předchozí skvělé zkušenost. A možná se mi ta přehnaná očekávání trochu vymstila, protože tuhle knihu nakonec hodnotím průměrně.
Začala bych zápletkou, která se mi moc líbila - připadala mi zajímavá a originální, zatím jsem nic takového podobného nečetla. To vyzdvihuju určitě dost vysoko. Lze to vnímat jako něco na pomezí pohádky/fantasy - jako něco ne zcela reálného, ale to určitě nevadí. Pro mne to přinášelo určité podněty k zamyšlení. Co přichází po smrti? Jak by člověk zhodnotil svůj život? Byl smysluplný? Žil člověk dobrý život?
Bavily mne i postavy - s většinou jsem si sedla hned. Jen tedy s hlavním hrdinou Wallacem jsem se chvilku trápila, než jsem mu přišla na chuť. Byť se autor ho snaží čtenářům přiblížit, trvalo mi, než jsem si k němu našla cestu. Připadal mi trochu plochý a ty jeho vztahy s ostatními postavami mi zpočátku nepřipadaly úplně uvěřitelné. Až koncem příběhu jsem tomu začala věřit a začala jsem se chytat a fakt si to naplno užívat.
Ve výsledku průměrné hodnocení. Skvělá zápletka, velmi čtivě a srozumitelně napsané, většina postav mi sedla, jen s hlavním hrdinou jsem se chvilku prala. Nicméně pokud by autorovi ještě u nás vyšly další knihy, určitě je vyzkouším.

05.03.2023

Přemýšlím, kdy jsem naposledy četla něco tak krásného. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout, jak moc citlivé, bolavé, ale zároveň laskavé a originální to bylo. Neuvěřitelně se těším na další autorovy počiny.

26.02.2023

(SPOILER) Wallace byl velké právnické zvíře a za života neměl jediného kamaráda. Když zemře na infarkt hned po tom, co z kanceláře vyhodí svou nejlepší zaměstnankyni, skončí jako pozorovatel na svém vlastním pohřbu, kde se pozná s Mej - svou smrtkou. Ta ho odvádí do čajovny Cháronův přívoz, kde je každému nově příchozímu nabídnutý šálek čaje převozníkem Hugem. Jedná se o podnik, kam chodí na čaj a pečivo i smrtelnící a málokdo z nich tuší, že tu nejsou sami.
Každý zde má svůj vymezený čas, ve kterém má pochopit, že smrt je jen další cesta a ne konec, a následně projít dveřmi ve třetím patře, které ho zavedou tam, kam patří.
Wallace tu díky Mej, Hugovi a ostatním pochopí, že za života byl opravdu nesnesitelný šmejd a brzy se ze všech stávají přátelé. Jenže všechny zde přítomné vede ještě jedna bytost - manažer. Ten se zjevuje ve formě jelena, nebo malého chlapce a má na starosti veškerou tíhu i krásu smrti.

I ve smrti totiž lze najít naději.
Tahle kniha Vás rozbije na milión kousků a pro mě jako člověka pracujícího roky v čajovně to byla povinnost.
I když se jedná o queer román, tahle dějová linka je tam hodně okrajově.
Knížka je spíše o pochopení smyslu života, o zamyšlení se nad tím, jak žijeme ten svůj, o lásce. naději a o tom, že po smrti na nás ještě čeká velké dobrodružství.

26.02.2023

Ohledně "šeptajících dveří" jsem měla vážně velká očekávání, neboť autorova prvotina, to bylo prostě něco! A ani touto knihou rozhodně nezklamal. Naopak, byl to příběh, který dokázal prolomit dlouhodobou čtecí krizi, a to už o něčem vypovídá. Opět to byl také příběh jedinečný a přesto obyčejný i kapku mysteriózní... Nutil své čtenáře číst mezi řádky, stejně jako přemýšlet sami nad sebou, vlastním životem, zároveň třeba nad tím zda je smrt skutečně konečná, nebo že naděje jako taková možná nikdy neumírá... Krásný netradiční příběh, který ve vás bude rezonovat možná ještě pěknou dobu po jeho přečtení.

17.02.2023

(SPOILER) Milé a pohodové čtení, které vás přinutí k tomu se trochu zamyslet na smyslem života i nad jeho koncem.
Pro mě to byla první kniha od autora. Vzala jsem ji do ruky na základě doporučení a určitě jsem ráda, že jsem s příběhem mohla strávit pěkných pár chvil. Jednoznačně stojí za přečtení. Jen byla na mě sem tam trochu moc "sladká" a tak nějak naivní. Úplně jsem se neztotožnila s myšlenkou toho, jak jsou všichni na světě vlastně dobří a že každý se může najednou neskutečně změnit na milého a milujícího člověka. Věřím, že lidé se mohou změnit, ale svět prostě není tak růžový. V příběhu mi tak chyběl trochu reálnější pohled. Kdo ale má rád zamilované příběhy s pozitivním nádechem, tak si přijde na své.

16.02.2023

Na Pod šeptajícími dveřmi jsem se po dočtení autorova předchozího titulu velmi těšila. Jsem proto moc ráda, že mě ani tentokrát nezklamal.

Vypráví příběh Wallace Price, který je manažerem ve velké firmě. Není zrovna nejmilejším člověkem a jeho život se rapidně změní v momentě, kdy zemře a na svém pohřbu se ocitne tváří v tvář Smrtce. Ta jej vezme do čajovny mezi horami, kterou vede převozník duší Hugo. Přestože jsou si s Wallacem povahově úplně odlišní, brzy se dostanou do stejného rytmu. Když se v čajovně objeví tajuplný Manažer, jenž dá Wallacovi jen týden na to, aby přešel na druhý břeh, musí Wallace začít jednat.

Hlavním tématem je smrt a autor se na ni dívá z mnoha pohledů. Dále se zabývá různými životními lekcemi, kterými si v průběhu života každý z nás musí projít. Líbil se mi svět, v němž se děj odehrává. Vše bylo jasně vysvětleno a nevznikaly zbytečné otázky. I samotná romantická linka byla zajímavá, avšak mě mrzí, že se hodně podobala té s Linusem a Arthurem z předešlého počinu.

Knížku vám ale můžu vřele doporučit. Styl vyprávění je čtivý a příběh originální. Až na drobně předvídatelný konec, který bych si osobně představovala krapet jinak, jsem byla velmi spokojená a věřím, že si z ní každý něco odnese.

09.02.2023

Moc jsem se na tuto knihu těšila, protože Dům v blankytně modrém moři byl prostě úžasný. A teď čtu tento, tak jiný a přece velmi podobný, příběh. Příběh je jiný, ale ty pocity, které po sobě zanechává, jsou stejné... klid, láska, moudrost, lidskost... nacházím se v polovině knihy a perou se ve mně touha číst rychleji a vědět, jako to všechno dopadne, s touhou číst naopak pomalu, jen po kouskách, aby mi ten krásný pocit vydržel co nejdéle... Snad se brzy dočkám dalšího překladu a pak dalších a dalších a ještě hromady knihy od TJ Klune.

07.02.2023

(SPOILER) Kniha měla dvojnásobně ztíženou startovací pozici. Samozřejmě jsem se nemohla ubránit srovnání s Domem v blankytně modrém moři a moje očekávání byla opravdu vysoká. A potom neblahou souhrou okolností jsem ji otevřela v obtížné životní situaci.
Ačkoli jsem hned na počátku propadla skepsi, protože Wallace nebyl vykreslen jako hrdina mých snů (oproti zlatíčku Linusovi), četlo se to dobře a ani tíživé a znepokojující myšlenky, které text vyvolával, mě nedonutily sáhnout po něčem jiném.
Jak dobře jsem udělala! O autorovi už nebudu nikdy pochybovat, získal si opět mé srdce. Nejen že se mu podařil majstrštyk a napsal něco úplně jiného, než byl předchozí příběh, ale v důsledku to vlastně zachovalo vše, co jsem očekávala. Především nezměrnou porci humanity, laskavosti a bez ohledu na pochmurné téma i naděje. Samozřejmě lásky. Při té příležitosti si neodpustím rýpnutí do všech rádoby romantických knih, v nichž jde pouze o chtíč a sex. Na stránkách, no dobře, nakonec k několika polibkům došlo, ale ta všeobjímající láska, která čišela ze stránek, nepotřebovala žádné explicitní pornografické scény.
A hlavně moudrost. Ne se vším souhlasím, ale to je v pořádku. Ne vždy jsem autorovy myšlenkové pochody beze zbytku dekódovala, ale i to je v pořádku. Mnoho vět jsem si musela číst několikrát, abych si je vychutnala, abych je pobrala.
Vývoj hlavní postavy byl excelentní a naprosto uvěřitelný. Všichni ostatní měli potřebnou hloubku včetně psa Apollóna. Dialogy možná byly šroubované, nicméně do dané situace se hodily. Samotný příběh? Pro mě lahůdka. Samozřejmě mi v průběhu došlo, že autor zpracoval vlastní bolestnou zkušenost a vyrovnání se ztrátou milované osoby. Takže kromě Wallace (a Huga) jsem litovala i jeho a pár slz ukáplo i pro něj. Zároveň ale nastotisíckrát děkuji za jiskrné záblesky humoru. Při scéně s médiem Desdemonou („Jsem Satan a sežeru ti patra.“) jsem se smála tak, až mi tekly slzy.
Opět plný počet, doporučuji a autora přidávám k oblíbeným.

05.02.2023

Rozhodně mi to sedlo více než první kniha od autorky. Zajímavé téma, sympatické postavy a mezi hlavními hrdiny to jiskří od začátku do konce. Téma posmrtných životů nemám ráda, ale zde mi to nějak sedlo a vše bylo moc hezky vymyšleno.

29.01.2023

Podobné ingredience jako u Domu - tady kombinovány nápaditě a gay romance poutavá - ale přece jen těch pseudofilozofických keců na mne bylo moc.

28.01.2023

To bylo tak krásné, smutné ale moc krásně napsané.

23.01.2023

(SPOILER) Kniha Pod šeptajícími dveřmi byla dlouho očekávaným zahraničním bestsellerem, o kterém každý básnil, všichni se na něj těšili a netrpělivě očekávali jeho vydání. Byla jsem tedy zvědavá, jestli knihy TJ Klunea jsou opravdu tak úžasné, jak všichni tvrdí.

Při čtení anotace uvedené přímo v knize se dozvídáme, že hlavní hrdina příběhu Wallace zemře. Náš svět však jen tak neopustí - přijde si pro něj Smrtka jménem Mej a dovede ho do čajovny s názvem Charónův přívoz, ve kterém na něj čeká Hugo, převozník. Jeho úkolem je Wallacovi pomoci urovnat si své záležitosti a přejít zvláštními dveřmi na druhý břeh. Anotace zároveň předesílá, že se jedná o fantasy příběh o duchovi odmítajícím odejít a převozníkovi, do kterého se zamiluje.

Shrnutí děje této knihy na Databází knih nám zase prozradí, že ačkoliv se Wallacovi nebude chtít z čajovny jen tak odejít, objeví se zvláštní bytost jménem Manažer, který šéfuje všem Smrtkám a převozníkům, a dá našemu hrdinovi posledních sedm dní na to, aby na druhý břeh skutečně dobrovolně přešel.

V první kapitole se pak dozvídáme, že Wallace byl za života sobecký hulvát, který kašlal na svou ženu, své zaměstnance, byl zlý a neměl v sobě ani kapku slušnosti a soucitu.

Všechny tyhle informace se dozvíme pouze z anotací a první kapitoly. A mám pocit, že tady právě nastává první problém, který jsem s touhle knížkou měla. Nevím, jak vy, ale já obvykle nečtu knihy s vědomím toho, že už vím, jak to dopadne. Prostě nechápu, proč jsou nám všechna tahle fakta naservírována už na začátku. Úplně to pokazí efekt překvapení, nemáte v podstatě žádný prostor pro to přemýšlet nad tím, co se asi bude dít dál.

Dalším problémem, který jsem s touhle knihou měla, bylo prvních asi 150 stran, kde se kromě toho, že Wallace umře a přijde do čajovny, vůbec nic neděje. Sledujeme jen Wallacovu neschopnost smířit se s tím, že je mrtvý, a jeho oduševnělé rozhovory s Hugem o tom, jak se s tím musí vyrovnat, jak se smrti nemusí vůbec bát, a jak má šanci změnit to, jaký byl, když byl ještě naživu. Mám pocit, že tenhle motiv se objevil už v tolika knihách a filmech, že nemá moc šancí překvapit. Minimálně v téhle knize ne.

Naštěstí zhruba na 150. stránce se konečně začne dít něco zajímavého. Setkáváme se s dalšími zemřelými, jejich příběhy. Hugo i ostatní se jim snaží pomoci, ne se všemi to ovšem jde snadno. Interakce s živými návštěvníky čajovny pak přináší spoustu vtipných momentů. Kromě již zmíněných postav totiž Charónův přívoz obývá také duch Hugova dědečka Nelsona, který je navzdory svému věku tak trochu přerostlý puberťák, rád tropí hlouposti a naučí Wallace dělat nejrůzněji triky obtěžující živé návštěvníky čajovny, a v neposlední řadě i duch jeho psa Apollóna.
Zároveň se zde však spolu s těmito situacemi začíná objevovat další nešvar - z protivného, sobeckého a namyšleného Wallace se během několika týdnů najednou stává hrdina, který si dokáže poradit i se situacemi, se kterými si nedokáže poradit ani převozník, ani Smrtka, a dokonce ani již zmiňovaný Manažer.

I po tomhle všem jsem však doufala, že ještě přijde nějaký zvrat, u kterého si budu říkat ano, tahle knížka za to fakt stojí. Místo toho se nám dostává přesně toho klišoidního konce typu "a všichni žili šťastně až do smrti."

Neříkám, že je kniha špatná, obsahuje určitě pár milých a zajímavých myšlenek, bohužel v ní však nedokážu vidět ten úžasný a dechberoucí bestseller jako všichni ostatní. Pro mě to byla relativně průměrná kniha, na kterou za pár týdnů nejspíš zapomenu.

19.01.2023

Skvělá kniha :-) TJ Klune opět nezklamal a za mě je to možná o chlup lepší než Dům v blankytně modrém moři :-)

Čekala jsem odlehčené fantasy, něco ve stylu Terryho Pratchetta a jeho Morta. Jenže je to gay love story, kde každá druhá přímá řeč začíná zájmenem Já a třemi tečkami. Nic pro mě, zjevně nejsem cílovka.

17.01.2023

Další autorův skvost. Kniha je naprosto chytlavá, boží, prostě krásná… :)

08.01.2023

Zajímavě uchopený námět knihy, co se s námi děje po smrti. Do knihy jsem se začetla poměrně rychle. S osobami, smrtkou, převozníkem, duchem psím i lidským a manažerem, který se z kluka mění v krásného jelena, jsem si vytvořila vřelý vztah.

Čajovna se mi svým vzhleden i šeptajícími dveřmi zamlouvala. Proces smíření se se smrtí bylo skvělé. Úplně si umím představit, že každému to trvá jinak dlouhou dobu. Nevím, co je po smrti, ale nápad se smrtkou, která je napůl člověk a po smrti se o tebe postará a zodpoví všechny otázky, na které zná odpověď se mi zamlouvá.

Moc se mi líbila přeměna Wallace. I po smrti lze zhodnotit svůj život a Wallace si popravdě přiznal, že nebylo o co stát. Mej, Hugo, dědeček i pes, všechny jsem si zamilovala. Ba i vztah Huga a Wallace, který průběžně vznikal byl krásný.

Kniha mě dojímala k slzám. Nejspíš už jsem ve věku, kdy možnost smrti cítím víc než třeba ve 20 letech. A dle mého si každý přejeme, aby pak něco bylo. Aby přišlo smíření a víra, že až projdeme šeptajícími dveřmi, uvidíme se svými blízkými, které nás ve smrti předešli.

Citace z knihy: „Smrti není třeba se nezbytně nutně bát. Neznamená konec všeho. Wallace si vzpomněl na to, co mu řekla Mej. Je to konec který vede k novému začátku. “

07.01.2023

Když jsem tuhle knihu začala číst, bála jsem se, že nebude tak dobrá, jako kniha předchozí. Omyl, byla to emocionální smršť, na kterou, doufám, hned tak nezapomenu.
Jak už jsem psala u minulé knihy, věřím, že kdybych přečetla víc takových knih, byla bych i já lepším člověkem.

31.12.2022

Tohle bylo tak milé, krásné. Příběh, který vás rozesměje, ale i rozbrečí. Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla.

“It’s never enough, is it? Time. We always think we have so much of it, but when it really counts, we don’t have enough at all.”

Nutně potřebuju další knihy od autora!