Pod hladinou
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516602/bmid_pod-hladinou-1Xq-516602.png
4
321
321
Desítky metrů pod vlnami oceánu vyčkává hřbitov Před lety se během rutinní zaoceánské plavby beze stopy ztratila SS Arcadia. Vyslala sice podivné, pomatené volání o pomoc, ale parník ani nikdo z lidí na palubě se nikdy nenašel. O sto let později vrak lodi konečně objevili více než pět set kilometrů od její zamýšlené trasy mlčenlivý hřbitov hluboko pod hladinou oceánu, který dychtivě čeká na první známky života. Cove a její potápěčský tým získal povolení rezavějící trup Arcadie prozkoumat. Jejich cíl je jasný: prohlédnout vrak, všechno natočit a pokud možno zjistit, jak a proč tato údajně nepotopitelná loď klesla ke dnu. Arcadia se však ještě nenabažila smrti. Pod hladinou číhá něco temného a hladového. Cove a její tým mají omezené zásoby kyslíku a loď se kolem nich pomalu uzavírá. Budou se muset probojovat na svobodu z nevýslovné hrůzy, která se je zoufale snaží polapit. Protože až budou uvěznění pod vlnami oceánu, už nebude cesty zpět.... celý text
Přidat komentář
Ke knihám Darcy Coates mám celkem ambivalentní vztah, jakmile opustí šablonu strašidelných domů, vlastně mě její knížky i celkem baví. A tak nějak doufám, že tyhle standalone kousky budou vycházet častěji, jedná se totiž o ukázkový příklad nenáročného hororu, oddychové četby se strašidelnými prvky. A zhltnete je rychle, protože jsou to dost návykové page turnery. Míním tím primárně Kořist a teď i Pod hladinou.
Novinka sleduje výpravu za potopenou a ztracenou lodí, naprosto většina se tak odehrává pod hladinou, potápěči jsou omezeni viditelností a jakmile poprvé vplují do obřího vraku, Darcy si vás obmotá. Nejedná se o žádný literární klenot, pár hluchých míst v knize taky najdete ale atmosféru postupného prozkoumávání se Darcy vystihnout podařilo fakt dobře. Vlastně ani nevadilo, že hororové momenty ve větším měřítku přicházejí až v poslední třetině knihy.
Pod hladinou je ekvivalent odpočinkového filmu - zabaví ačkoliv je to řemeslně spíš nadprůměr, žádnou zásadní bouři v žánrových vodách nevyvolá, originalitou nepřekypuje, vše je předvídatelné, bez větších emocí a s happyendem. Ale taky dost čtivé, což občas prostě stačí.
Tato kniha byla první co jsem od Darcy Coates četl, přiznám se, že jsem od toho ze začátku moc nečekal. Snažím se od knih co jsou vyloženě nové nic neočekávat, poté nehrozí tak velké zklamání. Mohu s potěšením napsat, že jsem byl příjemně překvapen.
Kniha je svižná, na každé straně se něco děje a člověk se tak nezačíná okamžitě nudit. Občas jsem se v rámci zvratů dostal do okamžiku, kdy jsem se sám sebe ptal, co se může ještě podělat. No, vzhledem k tomu, že většina děje knihy se odehrává pod vodou v neprozkoumaném vraku lodi, která se potopila za zvláštních okolností, tak odpověď je snadná - podělat se může vlastně úplně všechno.
Jako velké plus beru to, že kniha má dvě dějové linky, kdy jedna se odehrává před potopením samotné Arcadie a druhá, která začíná před prvním ponorem k vraku. Díky tomuto rozložení je kniha napínavější a zároveň čtenář může teoretizovat jak nad tím, proč došlo k potopení a následně hádat proč se potápěčům děje to, co se jim děje.
Postavy jsou napsané dobře a snadno by člověk řekl, že to mohou být skuteční lidé. Mají své světlé stránky, ale i ty stinné, díky kterým jsou uvěřitelnější. Od prvního zvratu/zádrhele jsem si v hlavě začal dělat mapu toho, kdo by mohl vše špatné mít na svědomí.
Od začátku mi kniha atmosférou připomínala kombinaci různých filmů, konkrétně Titanic, Blair witch project, Ghost ship, The Thing a The Descent.
Celkově hodnotím knihu 4/5 neboť konec mi přišel celkem odfláknutý, jak kdyby kniha přestala autorku bavit nebo kdyby to vše chtěla ukončit pro ní snadným způsobem a odmítala použít kreativnější řešení než to snadné, které ve finále použila.
Štítky knihy
americká literatura thrillery horory
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
Včera jsem se dodívala na Zrození ďábla a tam také novomanželé všechno natáčeli na kameru - snubní prstýnky, svatbu, líbánky, narozeniny, party, oznámení o těhotenství. Říkala jsem si, že spíše žijí život pro kameru ne za kamerou. S kamerou vstávali, bez kamery si nepřichystali snídani, s kamerou dotyčný jel do práce; vlastně kamer měli víc.
Botnický záliv, někde mezi Švédskem a Finskem. Tam zabodnout prst. Zaoceánský parník SS Arcadie.
Poutavé, napínavé, cítíte hlubiny oceánu. Příběh má nejprve tři věcné linky, které se časově postupně prolnou ve dvě. To mi dodává pocit příběhu jako souhrnu celku.
Široký, hluboký, otevřený a nebezpečný prostor oceánu mě vždy udivoval a přitahoval zároveň, protože poskytoval nekonečně mnoho možností imaginaci, totéž barevná a nebezpečná podmořská fauna a flóra.
Líbí se mi vypravěčský styl "všeho do času", který je neunáhlený a vysvětlující postoje a pohnutky všech v týmu. "Není ohně bez plamínku" a psané souvislosti jsou nutné.
Příběh dává pocit mentálního sledování filmu a fantazie utváří větší pocit napětí, soustředění a pozornosti. Ať je tam cokoliv, vždy je to spojeno s tmavými místy, scénickými představami uzavřenými úzkostí, dalšími psychickými zábranami, znalostí moci lidí a jejich vnímání.
Záhady naklonění lodi, úhlu jejího zakřivení, nesourodé stíny snesou logické odůvodnění. Při prohledávání každé skuliny jsem ani nedýchala, zrovna též ve skrytu vraku obestřeného neznámem, tajemstvím a děsem.
Nad příběhem se vznáší negativní pocity, strach, otázky, otevření zábran; příběh pomalu ledovými prsty tepe čtenářovu psychiku, tlačí ji, vychytává slabá místa, prohlubuje je a nechává se oddávat jejich nedostatky. Atmosféra se stává čím dál těžší a tísnivější jako rozpuklý kámen.
Tísnivý pocit dávkuje autorka pořád, ale je to pouze tíseň, lekavé scény, wow efekty a rychlá akce chybí. Proplouváte příběhem, jak vás unáší podmořský proud. Klidně. Z příběhu je cítit sžití s oceánem, autorka ví, co je tam možné najít, s čím se setkat, jak jej popisovat a touto zkušeností nechává vést svoji představu děje. Já bych jej popisovala barvitěji a tudíž mimo skutečnost, nereálně. Zdá se mi, že autorka ví, jak na oceán nahlížet. Proto je zde všudypřítomné zdání sem tam tajemných prvků, jakéhosi netušení, přesto zcela spořádaného života v oceánu. Knihu doporučuji, je lehce oddychová, ale vtáhne do děje.