Planina

05.12.2023

Tajemno provázející celou knihu je úžasně zpracované. Kniha má zprvu pomalejší rozjezd a pak se seknete ještě u popisu postav, ale jinak vás kniha nutí přemýšlet o tom, co bylo skutečné a co se postavám odehrává jen v hlavě. Konec příběhu už je také spíš na vaší interpretaci.

Celkově moc pěkné a trochu mne mrzí to nízké hodnocení knihy.

25.07.2023

Takový tajemný, chvílemi drastický zmatek, který mi nedával smysl.

01.05.2023

Tak tady jsem se v příběhu občas ztrácela. Líbilo se mi tajemno a pustá islandská krajina, ale zbytečně byly popisovány soukromé životy postav.

31.03.2023

Zajímavá kniha s příběhem, který pochopí každý jinak, po svém. A to je umění. Napsat takto stylizovanou knihu. Děj mě udržel po celou dobu v napětí a velice mě bavila islandská mytologie. Budu si muset pořídit o ní knihu.

05.03.2023

Podle hodnocení a komentářů tady je Planina dost nepochopená a především nedoceněná. Hodně velkej podíl na tý nepochopenosti bude mít neznalost severský mytologie (aspoň nějaká rámcová) a života na Islandu. Celkově jako ústřední postavy vnímám Hrafna a Vigdís, Egill s Annou jsou spíš do počtu a autor je používá k doformulování Hrafnových, případně pak Vigdísiných issues, který maj celkem hloubku. Každopádně, nějak zásadně spletitý děj nejde čekat. Je to spíš takový jedno velký forzírování kolem toho, co by bylo, kdyby... Jedna velká pouť po planině vlastní duše, svědomí a psychiky. Spouštěčem je dopravní nehoda a všechno ostatní se stát mohlo, nebo taky nemuselo.

SPOILER!!!
Bragi to napsal prostě skvěle. Poslouchal jsem jako audio, takže jsem se k některým pasážím mohl vracet a líp se to pak chápalo. Planina je ale určitě aspoň na dva poslechy. V tom prvním člověk pořád hledá, přemýšlí, co to po planině běhá, před čím se starý pár zamyká, kdo je v tajné komoře, kdo nacpal ovci do komínu a kdo běhá po nocích po čtyřech a skrývá se v útrobí hal s vodními nádržemi. Pak ale zjistíte, že nikdo. Jen my sami. Bragi tady používá prvky severský mytologie fakt hezky, nijak násilím je do příběhu necpe, spíš drží čtenáře s chlupama zježenýma a pak zas na chvíli zvolní. Příběh o mouše požírající děti, nebo o Špalíčkovi pak dokreslují celou temnou atmosféru.

Na začátku je dopravní nehoda, která se pravděpodobně stala (tady se musim přiznat, že netušim, jak tohle celý uchopit, ale snad se k tomu dostannu na konci) a čtveřice, společně se psem, najde útočiště v domě starého asi páru, který na planině žije a do jejichž domu to napálí v písečné bouři. Jestli starý pár skutečně existuje a není jen výplodem Hrafnova ponehodového blouznění, je otázkou. Spíš si ale myslím, že jo. Ása - stařena žijící v domě, svým jménem odkazuje na severskou mytologii (původně Ásové - válečníci a Vanové - plodiči) a muž, zjevně dementní, tvoří první část záhadné mozaiky. Island je země, kde jak jsem se po gůglení dočet, je takovej problém s inbreedingem, že na to dneska mladí lidé používají rodokmenovou aplikaci, aby se jim nestalo, že v nějakym baru neodpaní třeba sestřenici. A na to narážíme celou dobu. V domě dřív žil někdo, kdo byl spojován s incestem a Ása je jeho potomkem. Těžko říct, jestli starý pán je nebo není její bratr, to se sice nedozvíme, ale staříci mají tajný pokoj, kde dřív někoho skrývali. Pod dekou je totiž malá mrtvola (incestní dítě, které tajili?). Staříci dělají ještě jednu zvláštní věc - na noc dům zamykají na několik zámků a čtveřici návštěvníků prosí, aby neotvírali, zjevně se bojí. Tohle celý bude mít nakonec racionální vysvětlení v pověrčivosti, kdy Islanďané dneska stále věří na elfy a kouzelné bytosti. Třeba zamykají před Špalíčkem, který jim kdysi vzal dítě? Celá tahle atmosféra tajemna, dny bez mobilního signálu a podivné chování starého páru, který jsme potkali v době, kdy došlo k jejich totálnímu úpadku (finanční krize na Islandu, která mimo jiné doběhla Hrafna a Egilla) - prázdná stodola se zetlelým hnojem na zemi, sem tam zdechlé rozkládající se zvíře, svědčí o bankrotu statku a svou tíhou dopadá na psychiku hlavních postav. Stařena je na tom špatně zjevně i po tělesné stránce. Anna zasvětí svůj pobyt na statku pronásledováním chiméry o incestu a postupně vystraší i Vigdís. Hrafn začíná žárlit, Egill je nerudný a zdá se, že planina ve všech probouzí to nejhorší. Děsivou atmosféru doplňují lišky, které jsou na Islandu přemnožené a zcela zjevně chodí hodovat do stodoly na zbytcích dobytka. Anna objevuje tajnou místnost v domě, kde fyzicky cítí přítomnost jiné, neviditelné osoby (místnost s mrtvým dítětem pod dekou). Tady autor, podle mě, spojuje severskou mytologii a pracující fantazií lidí odloučených od společnosti. Islanďané věří, že elfové žijí v kamenech a chodí mezi nimi, akorát jsou neviditelní a tudíž se mezi lidmi mohou pohybovat. Egill s Annou jednou odejdou a nechají Hrafna s Vigdís samotné, ale už se nevrátí. Anna teda nakonec jo, ale někdo jí zbavil možnosti říct nebo jakkoliv sdělit, co se jí vlastně stalo. S Egillem už se nesetkáme. Osobně si teda myslim, že si do něj hrábne na přehradě Hrafn (vidí v hromadě kostí obrys postavy, ale když se jí dotkne, ja mazlavá a vtahuje ho dovnitř, že by pokročilý rozklad?). Konec už je celkově velká jízda, Vigdís se často mění v soba s nebo urvaným parožím (tak ji vidí Hrafn) a oba se na přehradě ve strachu a blouznění nahánějí. Vigdís si rozpomene na nehodu s matkou, kterou buď sama způsobila nebo si ji celý život klade za vinu a Hrafn překročí hranice sebe sama a vybaví si, jak byl jako malý kluk znásilněn. Těžko říct, kdo si podal Egilla s Annou, jestli Hrafn nebo Vigdís. Každopádně Hrafnovi na konci už tak mrdá, že stařenu, která se ani nebrání upálí zaživa (zase odkaz na mytologii - oslovení čarodějnice a následný upálení). Ása ještě čtenáři vysvětlí, že se tam nic nadpřirozeného neděje, že to všechno dělají oni sami. Hrafnovi pak proběhne život před očima a probere se v autě. Po nehodě, vedle sebe Egilla, kterému náraz sešrotoval hlavu, z Anny zbyla hromádka a Vigdís má paroží a rozervanou hruď. Tady už těžko říct. Pes mohl proletět sklem a přijít o větší část kůže (proto ho dřív našli staženého a v posledním tažení a stařena nikdy na to, že s sebou mají psa nereagovala) Buď se celý příběh zdál Hrafnovi (což ale nekoreluje s tím, že si na konci Vigdís vybavuje, že před něčím utíkala na přehradě) a nebo se to vážně stalo závěr je takový, že Hrafn uhořel někde na statku s Annou, Egill hnije na přehradě v hromadě kostí a zbyla jen Vigdís, kterou na konci potkáváme v psychiatrické lčebně, kde není schopná vzpomenout si na nic, kromě toho, že ji něco pronásledovala a ona si pak sama rozervala hruď. A tak, či onak, byl to skvělej kousek. Jo a ta ovce v komíně - podle mě ji tam prostě hodil orel, kterej na Islandu žije a žere mršiny.

21.02.2023

Planina se mi líbila moc. Mám ráda horory a mystery příběhy s pěknou, hutnou atmosférou a tady jsem si přišla na své.
Krajina kde není ani noha, čtveřice přátel - dva páry, které na svém výletu uvíznou na planině.
Co je skutečnost a kde už jsou to halucinace?

Divný dům, zvláštní starý pár, který tam bydlí, opuštěná vesnice, zvláštní úkazy a potom už jen skvělá smršť nadupaná tajemnem, tísnivou, temnou až dusivou atmosférou, životní osudy postav, islandské legendy, nehostinná krajina.
Konec skvěle graduje a já bych chtěla vidět filmovou verzi.
Tohle bylo vážně moc dobrý.

14.11.2022

Audiokniha-naštěstí!
Jediné, co mě bavilo bylo to tajemno a islandská hudba provázející audio.
A to je asi tak všechno. A přitom by se z tohoto tématu dalo vytěžit více.
A konec to moc nevylepšil.

10.11.2022

Ze čtení mám ambivalentní pocity. Na jednu stranu mě hodně bavilo to tajemno, podivní staříci, záhada “tam venku”, prostředí Islandu, na druhou stranu jsem se hodně nudila u zdlouhavého popisování životních peripetií postav, což strašně ubíralo příběhu na napínavosti a akčnosti, vadily mi všechny postavy, které jsou popsané tak nějak ploše a splývají v jednu, nesedělo mi to ezoterično, které se prolíná celým příběhem a konec to rozhodně nevylepšil.

25.10.2022

Zaujala mě autorova Matka, tak jsem se vrhla na jeho další knihu. Planina je sice jeho prvotina, ale připadá mi daleko lepší než Matka. Propracovanější, vyspělejší, chytřejší. Je to současné, ale ne plné klišé. Líbily se mi popisy míst, kudy páry procházely i jejich zamyšlení. Doporučuji všemi deseti.

18.04.2022

Opuštěné islandské vnitrozemí, dva páry, které uvíznou v podivném domě se dvěma staršími lidmi a místní legendy, které po nocích možná ožívají. Nebo se jim to vše jen zdá? Planina totiž balancuje na hranici reality a halucinací a nelítostná krajina střetává s lidským nitrem.

Ke knize Steinara Bragiho jsem se vrátil podruhé, zvláštní a nejednoznačně přijatá kniha si totiž opakované čtení zaslouží. Postupně odhaluje charaktery jednotlivých postav, kdy si pánové navzájem pokukují po slečnách a ženy k sobě díky naprosté rozdílnosti těžko hledají cestu. Sestava výletu, která je po autonehodě nucená přežít, snad nemohla být rozdílnější. A vše začne gradovat ve chvíli, kdy se nemůžou dostat pryč a roky potlačované emoce se ve stresové situaci začnou drát na povrch.

Naše zakořeněná představa Islandu, jako čarokrásné netknuté krajiny, zde nefunguje. Ostatně jeden z hrdinů o ní prohlásí: „Islandská příroda je zásaditá, je ekvivalentem toho, že byste do sebe nalili savo.“ Prostor v příběhu navíc postupně dostávají mysteriózní prvky, stíny v temnotách a podivné úkazy stále víc a víc dachmají nesourodou čtveřici – ovce nacpaná do komínu, podivně se chovající lišky, uříznuté prsty či fotka jedné ze slečen náhodně nalezená u hromádky ptačích kostí. Do toho prazvláštní stařecká dvojice, pečlivě zamykající dům za soumraku a podivné zvěsti a legendy.

Steinar Bragi napsal psychologický horor, který velkou část čtenářů jistojistě svou nejednoznačností mine, ale za mě se jedná o vynikající exkurzi do nitra islandské úzkosti.

05.04.2022

Už dlhšiu dobu som Planinu mala v hľadáčiku a konečne sa do nej pustila :)

Rozumiem, že pri tomto type kníh asi musia byť všetci hlavní hrdinovia nesympatickí a hlúpi, ale tu boli navyše prehnití až do morku kostí...
Príbeh bol celkom dobrý, no vadil mi ten podrobný opis života každej postavy, kedy som strácala chuť pokračovať v čítaní, za to uberám hviezdičku.
A dve hviezdičky uberám za Trygg.



'Neodráží se v tom, s kým se člověk přátelí, jeho vlastní vnitřní život?'

02.02.2022

Sebevražedná výzva, na DK ubohých 58 %. Přitom lákavá směs Island + thriller + horor, a navíc 4 nebo 5 hvězd od některých mých oblíbených. Audiokniha: kvalitní četba Lukáše Hlavici mi připomněla dvě představení absurdního dramatu, která jsem před léty absolvoval. To první mě překvapilo, druhé přesvědčilo, že s dalšími pokusy končím. Velká slova, velká gesta, skvělé herecké výkony, pocity zmaru a beznaděje, milióny možných výkladů. Něco podobného jsem zažíval při poslechu Planiny, kde morbidní islandské legendy, promixované s nepříjemnými životními osudy čtyř hlavních postav, jsou podány tak naléhavě, jako by šlo o dramata celosvětového významu.
Ale nebylo to dlouhé a pěkně to vystihuje Mateo67, cituji a potvrzuji: „Nečetla bych a v podstatě ke čtení ani nedoporučuji, ale v audio verzi to nebylo až tak marné.“
65 % (zatím 187 hodnotících s průměrem 58 %).

Velký špatný. Kniha nesoudružná, nedrželo to pohromadě, hlavní hrdinové zmatení, přehršel motivů, ale vše poměrně nedotažené, celé mi to přišlo jaksi podivně šroubované, bez života, nudné, podezírala jsem překlad, ale problém bude asi v samotné knize. Konec byl opravdu průser, nedalo se to dočíst, přeplácaná slátanina, díky které jsem litovala, že jsem u knihy vůbec vydržela. Z témat mi nejzajímavější přišly snad pouze vztahy mezi postavami a občasná vnořená severská "strašidelná historka". Prostředí Islandu nabízelo daleko více potenciálu.

15.01.2022

Nízké hodnocení nechápu.
Islandská planina se dost podobá prostředí na Měsíci. Čtveřice lidí v ní zabloudí (ano, je to možné) a narazí na záhadný dům, v němž se dějí divné věci. Narazit - doslova - na dům na planině, neboť mlha je potvora, je také možné :).

Atmosférou hodně místy připomínalo třeba "Trhlinu" od Kariky, nebo "Anihilaci" VanderMeera. Příběh měl i trochu nádech Cthulhu mýtu - neuchopitelné děsivé cosi. Náznaky starých islandských legend dodaly atmosféru.

Island byl osídlen, tuším, v devátém, desátém stletí. Už tehdy to bylo chladné, zlé a temné místo a místní obyvatelstvo - bezpochyby odvážné, po nocích nemělo co na práci. A tak vymýšleli příběhy. No a protože komunita byla určitě malá a nudící se, potřebovali takové rekvizity jako mrtvé/nemrtvé také děti procházející se venku, kvílící cosi a různé plíživé věci. Něco v mlze, chňapající nestvůry a čas deformující události.
Chladné, krvavé a čvachtavé s příchutí moře.
Strašně bych chtěla na Island :).

Užila jsem si to.

01.01.2022

(SPOILER) Planina mě hodně bavila. Knížka má pozvolný pomalý rozjezd a ke konci je to s prominutím pořádný ficak. Za ten dávám 4 hvězdičku, jinak by to byl pro mě solidní průměr. Autor se nicméně s vysvětlováním moc nemaze a chápu, že to některé čtenáře může rozčarovat. Mě to u Planiny nevadí, knížku jsem dočetla před týdnem a musím si poctivě přiznat, že mi leží ještě v hlavě. Nicméně to není takové tíživé dusno, jako třeba u Rbitova zviratek, mystickým realismem je to spíše něco ve stylu Murakamiho, spíše strašidelný příběh..

Vůbec nebavilo, nedočteno a po pravdě - nikdy víc = nuda.

28.10.2021

Tak nějak “šla” Planina kolem mě, a protože to byla audioPlanina a vzdorují mně ještě 2 témata (teď už tedy pouze 1), neodolala jsem. Tento typ literatury mě vůbec neláká, ale výzva, zvědavost a relativní krátkost knihy zvítězily. A jaký je tedy verdikt? Výborné načtení, uši rvoucí hudební doprovod, syrová mystika, neotřelé epizody, trýznivě pokřivené povahy postav, všude přítomné zlo, celkově totálně bizarní koktejl. Nečetla bych a v podstatě ke čtení ani nedoporučuji, ale v audio verzi to nebylo až tak marné.
Moje bonusy: záměrně jsem letmo nastudovala islandskou finanční krizi 2008 a detailně se seznámila s nádherou islandské přírody (byť ne naživo). První pro knihu nedůležité, druhé naprosto zásadní.

25.08.2021

Mrazivá kniha. Vynikající. Bylo co číst a po dočtení bylo o čem přemýšlet.

23.03.2021

Tahle kniha mi přišla jako Island, prázdnota a občas něco co vás uchvátí. Podle mého knize chybí napětí a cosi co by čtenáře udrželo soustředěného a nutilo čít dál. U téhle knihy mi to chybělo a musel jsem se k pokračování nutit. Nejsem si úplně jist koncem knihy, ale přišlo mi to, jako by se autor snažil být mysteriózní za každou cenu. Proč?