Pitná kúra
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433270/bmid_pitna-kura-lnP-433270.jpg
4
329
24
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
The Water-Method Man , 1972
více info...
Přidat komentář
Knižku som dočítal len z úcty k Johnu Irvingovi. Je to moj najobľubenejší spisovateľ a 12. kniha, ktorú od neho čítam, ale je suverénne na poslednom mieste z jeho zatiaľ prečítaných kníh. Nezáživný dej, zle predstavenie postáv v deji....Keby si otvorím tuto knihu v ktorejkoľvek časti, je to akoby som začínal čítať zakaždým niečo iné. Pridávam bod za proslulú Irvingovu fantáziu. Mrzí ma to.
Jedna z mála knih, kterou jsem četla dvakrát. Jak se mi stále nedaří pochopit, co všichni mají na Světě podle Garpa, tak nechápu, že není Pitná kůra na špici všech Irvingových knih, protože za mě nemá chybu. Vždy jsem spíše tíhla k mužským hrdinům, Trumpera nevyjímaje, ale Biggie byla první ženská hrdinka, kterou jsem si opravdu zamilovala. Moc doporučuji, zasmějete se a zároveň Vám bude tak nějak hezky u srdce.
Já se tak těšila na velkej irvingovskej příběh a ono nic. Žádnej zázrak to neni, ale dobře se to četlo, hodnotím průměrně.
Priznávam, že som sa občas stratil a chvíľu som dumal, čo sa stalo pár strán predtým, no v konečnom dôsledku ma absurdný svet absurdných Irvingových postáv dokázal pobaviť. Stále kus za Garpom (ktorého som síce cez 25 rokov nečítal, no aspoň som si ho už tretíkrát kúpil a k jeho čítaniu mám opäť bližšie), no mám rád tento štýl písania a osobitého humoru.
Já jsem se u knihy perfektně bavila. Řekla bych, že ze všech knih, které Irving napsal, je tahle nejvtipnější.
Do práce jsem se dopravovala trolejbusem a tramvají. Z práce také. Celkem jsem strávila na cestě sto minut a tak jsem si ji brala sebou a četla. Pokud jsem si teda sedla.
Když už jsem měla vystupovat, knihu jsem zaklapla a poslepu ji strčila do tašky. Doma jsem zjistila, že knihu nemám. Zřejmě jsem minula přihrádku tašky a kniha spadla na zem. Nevím. Tak jsem druhý den šla koupit novou.
Kniha má zvláštní obálku.
S knihami Johna Irvinga je to jako na houpačce. Buď jsou naprosto geniální nebo je to totální propadák. Pitná kúra byla pro mě velký boj vůle, kdy jsem dost často toužila ji odložit a už se k ní nevrátit, ale zase jsem si říkala, že se to může ještě rozjet. Vždyť Svět podle Garpa je dokonalý. No, myslím si, že horší než Pitná kúra je jen Manželství do 158 liber. A co hůř, občas mám také chuť opovržlivě a znuděně pohodit prsem. Nebýt této knihy, tak by mě takové gesto ani nenapadlo a přitom toho tolik vyjadřuje.
Ze začátku to vypadalo na 4-5 hvězdiček hodnocení, ale postupně, jak se hrdina nořil do svých problémů a v zásadě se úplně rozkládal, mne to nějak přestalo bavit a zajímat a kniha mne zvolna přestala "táhnout".
Zpočátku mi Trumper připomínal Ignácie Reilyho ze Spolčení hlupců, ale ke konci, kdy začal spíše připomínat Chinaskiho, jsem k němu úplně ztratil vztah.
Oceňuji parádní paralelu se starou dolnonorskou baladou i nadhled nad indie-filmovou scénou.
Motiv zbytečnosti a plácání se životem od nikud nikam je také fajn stejně jako dost poměrně vtipných scén.
Nechápu negativní hodnocení, já tu knihu cením za to, že je jedna z mála od Irvinga, na které se člověk zasměje. Jedna z nej od něj a to jsem četl skoro všechno.
Moje 3. kniha od Irvinga a musím říci, že jsem jí dlouho dávala šanci. Stále jsem doufala, že se dostanu do fáze, kdy se konečně začtu. Bohužel se tak nestalo. Oproti Pravidlům moštárny či Světu podle Garpa to nemělo to správné kouzlo ani silný příběh.
Musím říct, že ač mám knihy Johna Irvinga moc ráda, Pitnou kúrou jsem se prokousávala jen velmi těžko a nakonec jsem ji odložila. Trumbera a všichni lidi kolem něj mi prostě nějak nepřirostli k srdci. Možná se k ní v budoucnu vrátím.
Musím říct, že mě Pitná kúra neoslovila, jestli někdo začíná s Irvingem, začala bych jinou knihou....
Trumbera, co vždycky uteče, nakonec klidu došel. Klasicky Irvingův humor, kdy vykresluje absurdní situace, které se dějí jeho (anti)hrdinům (prodej na stadionu, scénka z auta, linka s dolnonorštinou...). Děj jako takový nic moc, ale zato vykreslení postav a vztahů, řádně podpořené právě popisovanými situacemi, je dostatečné. /3,5*/
Nevím, co za knihu četli ostatní poměrně negativně hodnotící, ale já tuhle knihu zbožňuju. No a co, že nemá skoro žádný převratný děj! Styl, kterým je napsána jsem si prostě zamilovala. Tím pádem doporučuji =)
Nekonvenční, praštěná, vtipná, upřímná až na kost, skvělé ženské hrdinky. Biggie rules.... Na Irvinga trochu krátká a povrchní.
Dala jsem jí svých klasických 30 stránek na rozjezd. Ale nic. Nebudu dočítat. Irvinga miluju, mám spoustu jeho knih v češtině i v originále, ale tady je to asi mimo mě.
Kniha mi přišla docela zajímavá, bohaté vykreslené postavy. Nadhled a musím říct, že jsem se i dobře bavil.
Pořád slušný průměr, ale oproti jiným autorovým knihám to bylo zklamání. Možná v tom hrála roli nesympatičnost (amorálnost bez sebereflexe) hlavního hrdiny.
Štítky knihy
útěk americká literatura manželská krize
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Je pravda, že Pitné kúře chybí nosný příběh, absurní situace a historky hrají prim. Takového Irvinga bych si nechala líbit častěji. Doporučuji.