Pianista
Władysław Szpilman
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/865/bmid_pianista-j5T-865.jpg
5
1098
231
Když v srpnu 1939 Hitlerova vojska přepadla bez varování Polsko, život mladého, talentovaného a úspěšného pianisty židovského původu Władysława Szpilmana se změnil k nepoznání: ztratil práci, rodinu i přátele, přežil strádání ve varšavském ghettu i mnohaměsíční ukrývání v bytech svých varšavských přátel a nakonec i varšavské povstání a totální destrukci města. Hned po ukončení války vylíčil Szpilman své zážitky v knize, nazvané původně Smrt města (1946), která však byla vinou polských stalinistů brzy stažena z oběhu a teprve po více než 50 letech vyšla znovu pod názvem Pianista. Pro mnoho lidí, zejména v Německu, se kniha stala senzací tím, co k ní bylo přidáno: poprvé publikovaný deník důstojníka wehrmachtu Wilma Hosenfelda, bez něhož by byl Władysław Szpilman nepřežil poslední týdny a dny války. Podle Szpilmanovy knihy natočil stejnojmenný film slavný americký režisér polského původu Roman Polański: jeho Pianista získal v roce 2002 Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes a byl odměněn dvěma Oskary.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2003 , AcademiaOriginální název:
Pianista , 1946
více info...
Přidat komentář
neskutečná kniha,neuvěřitelný příběh...i s deníkem německého důstojníka.....
silný,emotivní...
Kniha byla silná, co se zážitku hlavního hrdiny týče, z díla prýští beznaděj a nesmysl války, měla ale velmi pozvolný nástup a "klimax" přišel až v závěru.
Neuvěřitelný příběh. Vlastně ke konci už z obou stran, až běhá mráz po zádech. Dál snad ani nelze komentovat.
Obvykle čtu nejdříve knihu, pak se podívám na filmovou verzi. Tentokrát jsem se pustil do knihy až po zhlédnutí Polanského filmu, kde hlavní roli hraje skvělý Adrien Brody. Je neuvěřitelné, jak Szpilman dokázal všechny ty hrůzy přežít. Přece jenom byl hudebník, ne voják se speciálním výcvikem. Občas mu pomohla šťastná náhoda, občas intuice a odvaha, a hlavně jeho obrovská touha žít. Proti filmu je v knize detailně popsán příběh Vilma Hosenfelda, kapitána wehrmachtu, který kromě Wladyslawa Szpilmana zachránil život několika dalším Polákům a Židům. Po válce zemřel v sovětském zajetí. Na Wikipedii se dočtete, že byl členem NSDAP, vyznamenán jak Železným křížem, tak titulem Spravedlivý mezi národy. Pro mě ztělesňuje absurditu dějin 20. století.
Výborně napsaná kniha o tématu, které je až do dnešních dnů strašné a které nepozbylo na naléhavosti - a sice holocaust. Myslím, že nemá cenu psát, o čem příběh je. To by bylo nošení dříví do lesa. Snad jen to, že Szpilman měl obrovské štěstí, že všechny ty hrůzy přežil. Samozřejmě to nebylo zadarmo, ale jemu se to podařilo. Wilma Hosenfelda mi bylo moc líto, byl to člověk, který se ocitl na nesprávné straně, a i když se tomu pokusil vzepřít, neměl reálnou šanci z celé té mašinérie vyváznout se zdravou kůží. Kniha si určitě zaslouží plný počet, i když upřímně řečeno nevím, zda ji mám doporučit, protože asi nebude pro každého - hlavně kvůli popisům zvěrstev, která nacisté ve Varšavě (a nejen tam) páchali. Ale jedno bych si přála opravdu moc: aby se nic podobného už nikdy, nikdy, nikdy neopakovalo...
Výborná a pravdivá kniha. Vklouzla jsem do pro mne neznámé historie. Příběh je strhující a napínavý až do konce. J
Nehodnotím sílu tématu, to bych automaticky dala 5 hvězd.
Já hodnotím knihu 4 hvězdičkami za pomalý rozjezd.
Na to, jak je kniha kraťoučká, opravdu jsem se poměrně na dlouhou dobu zasekla hned na začátku.
Co musím uznat je to, že po prvních 60 stranách jsem knihu nemohla odložit a finále bylo velkolepé.
Je to poprvé, co jsem si přečetla něco o holokausu na území Polska a jsem nadšená spoustou dodaných faktů. Osud Varšavy za druhé světové je smutný a dojemný. Kadžému doporučuji, aby si rozšířil obzory ohledně této části historie.
Ovšem úplně nejvíce se mi líbily přidané výpisky z deníku kapitána Hosenfelda. A úplně nejlepší byl snad "most mezi Szpilmanem a Hosenfeldem" napsaný Wolfem Biermannem.
Autentičnost knihy, bez stop osobní pomsty za taková prožitá zvěrstva je dokonalým obrazem hlavního hrdiny. Kdy hrdinství si představuji přesně takto. Dovětek kapitána Wilma Hosenhelfa formou deníku a vytvoření mostu mezi Wladyslawem Szpilmanem a Wilmem Hosenfeldem je dovršením absolutní jedničky této knihy mezi knihami s podobnou či stejnou tematikou. Bez rozmyšlení plný počet hvězdiček.
V téhle situaci nelze s jistotou říci, co je lepší. Kniha, nebo film? Obojí má hodně do sebe. Film je nádherně a dojemně natočený, kniha má zase trochu jinou atmosféru, je napsána s odstupem.
Pravdou je, že takhle napsaná kniha se mi líbí víc. Má větší vypovídající hodnotu o tom, co se dělo. Není to je výpověď svědka těchto zvěrstev, ale popisuje situaci jako celek, do které je osud jednoho člověka zasazen. Velice si cením i deníkových zápisků kapitána Wilma Hosenfelda. Dokazuje to, že i někteří Němci nebyli tak zlí a také jim ta situace připadala padlá na hlavu. Koneckonců všichni to byli lidé s city a emocemi. Ovšem mnoho z nich se nechalo strhnout davem. Projevila se zde síla skupiny, nad sílou jednotlivce.
Tuto knihu všem doporučuji, čte se jednoduše a ve finále ani není tak dlouhá, díky velikosti písma. Doporučuji.
Dnes je asi dost těžké představit si to všechno, co v době druhé světové války prožívali příslušníci perzekuovaných národů. I když skvěle napsáno tak i já připouštím, že film mě zaujal víc než kniha. To ale rozhodně neubírá mému obdivu k autorovi, za to co musel během tohoto temného období zvládnout přežít. Pravdou ale je že samotné závěrečné zápisky nacistického vojáka mě samotného možná zaujaly stejně jako hlavní příběh... holt v každé době a každé společnosti nejsou věci jen bílé nebo černé.
Kniha velmi silná, osud Pianisty je samozřejmě dechberoucí, krutosti války nepopiratelné...ale na víc hvězdiček to bohužel nevidím.
Jako první jsem videla film, ale kniha je proste takova "chladna a zaroven dechberouci".... na druhou stranu A. Brody to zahral tak uzasne, ze ta jedna hvezdicka u filmu je jasna.
Nejdříve jsem si také říkala, že film byl lepší než kniha. Ale v průběhu četby mi došlo, že to není pravda a že to nelze srovnávat. Kniha pro mě byla vlastně ještě tragičtější. Zvláštní lehký autorův odstup ve mně hrůzu umocňoval. To postupné zbavováni lidské důstojnosti až z lidí, kteří si žili své životy, měli majetek, postavení, někým a něčím byli, měli vztahy, rodiny, milovali a byli milování a někdo z nich jen tak udělal ubohé, vyhladovělé trosky bez domova, všechno jim vzal a pak i život jen tak, pro nic a za nic. Jak se proboha tohle dá přežít?
Pane Szpilmane, máte můj velký obdiv, že jste to dokázal a že jste uměl žít dál.
Už som predtým videl film,tak som nebol až tak ničím prekvapený. Knihu som čítal kvôli výzve
Neuvěřitelný příběh o touze žít, o velkém štěstí a o lidském SS manovi bez nějž by ta kniha vlastně ani nevznikla.
Pamatuji si když jsem poprvé viděla pianistu na výjezdu ze školou a k smrti se mi ten film vlekl, dnes už nespočítám kolikrát jsem ho viděla a nestydím se ;)
Je treba si tyto lidi, tyto činy i tato místa připomínat, aby lidé nezapomněli, co všechno může člověk udělat člověku.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno paměti, memoáry polská literatura židovská ghetta rozhlasové zpracování podle skutečných událostí Varšavské ghetto (1940-1943)
PianistaKniha Pianista je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 615x |
| Čtenářské výzvě | 546x |
| Doporučených | 161x |
| Knihotéce | 317x |
| Chystám se číst | 651x |
| Chci si koupit | 138x |
| dalších seznamech | 22x |
Každá kniha o událostech 2.sv.války se mi čte těžko, nepatří mezi knihy,na které bych se vyloženě těšila. Čtu je,aby se nezapomnělo. A pokaždé najdu nové a nové skutečnosti. Myslím,že nikdy nebudeme schopni si představit,natož pochopit vše,co se tehdy dělo.