Pianista

26.06.2012

I v tomto případě srovnávám film a knihu, film byl udělaný nádherně, kniha samozřejmě taky, ale mě více oslovil film. Poutavý příběh z válečného období je zárukou kvalitního čtení. Je to reálný pohled autora za dob války v Polsku. Vše tam popisuje, tak jak to bylo, bez žádných příkras či kudrlinek. Je to zase trošku jiný úhel pohledu, který vás rozhodně upoutá, proto doporučuji knihu k přečtení a následně shlédnutí filmu.

13.05.2012

Neuvěřitelně silný příběh o lidské touze přežít v nelidských podmínkách umocněný vědomím, že se nejedná o pouhou fikci, ale o skutečné události, které se bohužel opravdu staly. Autenticita výpovědi polského Žida přeživšího až těžce uvěřitelnou a šokující krutost druhé světové války ve vás vyvolá celou řadu pocitů - od empatie k lítosti až k zhnusení nad tím, co všechno bylo v té době vůbec možné. Jedno z těch děl, které bych bez váhání zahrnula do školních osnov v rámci povinné četby. Žákům dá rozhodně víc, než mnohdy suchý kantorský výklad plný okleštěných faktů. K filmovému zpracování už nemám co dodat - naprosto bravurní!

03.05.2012

Moc zajímavá knížka. Autor není povoláním spisovatel a svůj životní příběh nepřikrášluje žádnou literární stylizací. Myslím, že je to mnohem působivější a výstižnější, než kdyby stejné téma přepracoval zkušený literát. Doporučuji všem.

film byl dokonalý.. kniha nezajímavá.. alespoň pro mě.. Je to silný příběh, ale špatně napsán, jelikož to nepsal spisovatel... Myslím že kdyby to nějaký spisovatel přepracoval, mohlo z toho být báječné dílo.

27.12.2011

Po nadšení z filmu pro mě kniha byla docela zklamáním. Chápu, že Szpilman nebyl spisovatel, že to sepsal s odstupem a není to deník. Ale stejně mě to nebavilo, i když to možná zní vzhledem k tématu zle.
Dodatek - deník němce, mě naopak zajímal hodně.

26.12.2011

Velmi působivá kniha a to nejenom námětem, který je přirozeně silný sám o sobě. Podobně jako např. u Harrerova 7 let v Tibetu z Pianisty čiší, že ji nepsal spisovatel, literát, poeta, ale člověk odlišné profese. Věty jsou strohé, autor situace výrazně nehodnotí, neodbíhá k jiným dějovým linkám, jen naturalisticky popisuje bez příkras ale i bez záměru gradovat či šokovat za každou cenu, svůj vlastní příběh. A tato naprostá autenticita zevnitř událostí působí právě tím silným dojmem, kterého nedosáhnou mnozí autoři rádobyhistorických románů omílající stale jedno a totéž dokola a ve skutečnosti klouzající pouze po povrchu.
Gradací knihy jsou pak závěrečné kapitoly deníku německého důstojníka i dovětek o zákazu vydání knihy po nástupu komunismu v Polsku. Neméně dobrý je i film.
Na závěr do písmene podepisuji komentář Addie o úctě, kterou po přečtení chovám k uvedeným lidem.

24.08.2011

Zpověď Polského pianisty, který se dokázal přenést a své hrůzné zažitky vypráví hned po válce. Má můj velký obdiv, kolik toho dokázal vydržet, ztratil všechno. Velmi mě dojala dobrosrdečnost Hosenfelda a jeho názory psané v deníku mi byli tolik sympatické, dost zajímavé jsou i poznámky na konci knihy. Nemám co vytknout :-)))

28.05.2011

Přečteno několikrát. Lepší knížka než film i když Polanski jako režisér nezklamal a Adrien Brody do toho dal taky kus sebe. Já mám raději knížku, kde si to můžu vychutnat podle svého.

21.04.2011

Nebylo snadné se při poslechu Chopina (který až příliš pasoval do atmosféry četby) seznamovat se Szpilmanovou životní cestou s vědomím, že jde o nic než pravdu.
Nelze ani vyjádřit, jakou úctu po přečtení chovám k němu, Hosenfeldovi a životům milionů dalších válkou postižených.

30.01.2011

Jako u každé knihy s námětem příběhu z období druhé světové války, který je ještě ke všemu pravdivý, i tato v člověku mnoho zanechá.