Papírová města
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205749/bmid_papirova-mesta-y1S-205749.jpg
4
3701
721
V Paper Towns se vám dostane příběhu o dospívání. Margo už se dávno s Quentinem nebaví a přátelí se s jinými, a na škole je považována za legendu. Může za to zejména její nespoutanost a časté dobrodružné několikadenní výpravy, kdy její rodiče šílí strachy i vzteky. Jednoho dne však Margo nečekaně zaklepe na Quentinovo okno a uprostřed noci ho vtáhne do jednoho z margovského dobrodružství. Druhý den se Margo neukáže ve škole, pak ani další. A Quentin zjistí, že pro něj zanechala vodítko, jak ji najít… Quentin začne pátrat a čím víc se noří do záhadného zmizení, tím méně si je jistý, kým vlastně Margo byla a jestli ji vůbec znal. Co vlastně chce on sám? A co jsou papírová města, na která Quentin ve spojitosti s Margo neustále naráží?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
Paper Towns , 2008
více info...
Přidat komentář
Tohle je čtvrtá knížka od mého oblíbeného autora.
Začala jsem ji číst na Den nepřečtených knih, byl to den, kdy se měly dostat na scénu ty knížky, které mám už strašně dlouho v knihovně a které jsem nepřečetla. Rozhodla jsem se dát šanci téhle té krasavici, protože jsem si chtěla přečíst něco trochu odlišného od romantiky. Ona je tak trochu detektivní - Margo se hledá skoro po celou dobu knížky.
Ze začátku mě knížka nejdříve nebavila, ale pak jsem si hlavní hrdiny zamilovala. Quetin je opravdu originální postava, stejně jako ostatní postavy napsané od Greena. Má na to fakt dar, protože každá je něčím zvláštní a roztomilá.
Jak už jsem psala, tak mi to připadalo tak trochu jako detektivka. Jednou jsem si chtěla před spaním číst, ale zrovna jsem četla část, která byla fakt napínavá :-D prostě zákon schválnosti...
Líbilo se mi, že Q. čte z knížky s poezií - Stébla trávy. Vážně uvažuju, že si ji koupím, protože se mi strašně líbí básničky z ní.
Ti z vás, kdo máte rádi Greena, si tuhle knížku zamilujete :-)
Zaujimavé čitanie na jeden večer keď v telke nič nedávali.Nápad zaujimavo zpracovani,nevedela som čo mám očakávať.Len mi trošičku badili priesvitné postavy románu.
Ne, ne, ne. Zpočátku mne kniha celkem bavila a připadala mi i vtipná, ale ten konec to totálně zazdil. Nemůžu si pomoci, ale zpočátku to vypadalo slibně, ale tak nějak v průběhu mě to začalo otravovat a nudit. A konec -to vyústění, to mi přišlo úplně o ničem. Jsem zklamaná a rozladěná z té knihy. Teď jsem ji dočetla a vím, že tuhle knihu na 100% už nikdy znova neotřevřu. Omlouvám se všem, kterým se tato knížka líbila. Já ji dávám palec dolů....
Papírová města je kniha, která mě po dlouhé době přinutila napsat delší komentář, takže se jde do toho:
BUDE OBSAHOVAT SPOILERY
Papírová města je kniha, od které jsem nic neočekávala, ale přesto se jí povedlo mě nějakým způsobem zklamat.
Samotný námět knihy je podle mě dobrý, ale provedení Johna Greena se mi nezamlouvalo. Vlastně mě kniha v mnoha ohledech spíše naštvala, než potěšila.
Začnu kritikou na knihu, protože nerada ukončuji komentář negativně.
● Postavy:
Hrozným problémem pro mě osobně představovaly hlavní postavy příběhu - tedy Quentin a Margo. Z celého příběhu pro mě byly tyto dvě postavy neskutečně otravné, naivní, sebestředné a nerealistické.
- Začnu s Quentinem: Q podřídí celou svou existenci hledáním holky, do které je prý bláznivě zamilovaný (z mě dosud neznámého důvodu). Chová se sebestředně a počas celé knihy myslí jen a jen na sebe a Margo. V mnoha scénách je bez servítek napsán jako velmi špatný a sobecký kamarád a sama jsem nespočet krát přemýšlela, zda měl John Green v plánu z jeho hlavní mužské postavy udělat tuto hroznou postavu. Nedokáži si ale představit, že by to v plánu neměl, když tuto postavu sám napsal a při psaní jeho myšlenek si musel uvědomit něco ve stylu "aha, tenhle kluk je vážně celkem blbec!". Nedokázala jsem překousnout scénu, kde se pohádá s Benem, jelikož Benovi je špatně a Margo ho v té chvíli nezajímá (jinak souhlasím s Benem). Scéna, ve které přiběhne na ceremoniál a vykašle se na něj právě kvůli Margo snad nestojí za komentář a to samé scéna, kde se Margo chová dosti ošklivě k jeho přátelům, kteří s ním jeli 20 hodin právě za Margo a jemu je její chování jedno. Také mi připadalo, že se snad celá jeho existence a každá myšlenka točí kolem Margo, jelikož kdykoliv s někým o něčem mluvil, hned musel zajít myšlenkami právě k Margo. Čekala jsem na moment, kdy uvidí jak se někdo nadechuje a další řadku bude věta "to dělávala Margo Rothová Spiegelmanová také". Ne Quentine, svět se netočí kolem holky se dvěma jmény.
- Margo Rothová Spiegelmanová je postava, která by mě možná naštvala ještě více než Quentin (což je celkem výkon) kdyby měla větší účast v knize, což naštěstí neměla. Margo je vlastně Quentin v ženském kabátu: sebestředná, sobecká, naivní, namyšlená. Tím končím debatu.
- nejlepší postavy knihy byly jednoznačně postavy vedlejší typu Ben, Lacey, Radar. Nejlepší přátelé, jaké si mohl blbec Quentin přát.
● Margo Rothová Spiegelmanová
- teď nechci probírat Margo jako postavu, ale spíš jako pojem. Margo je v této knize brána jako bohyně, jako nepochopená mladá holka, která má ráda dobrodružství. Úžasně je to ukázáno ve scéně, kdy Quentinovi rodiče nadávají na rodiče Margo, jelikož ji nechápou. V té scéně jsem se musela smát, jelikož se bavili l holce, která utíká z domu. Margo je brána jako bůh a jednoduše pojem, bezchybná postava, kterou nikdo nechápe. Ve skutečnosti je to nevděčný spratek.
● Vztah M a Q
- vztah M a Q jsem nepochopila vůbec. Znali se jako děti a pak spolu nepromluvili. Proč do ní byl tedy Quentin tak bláznivě zamilovaný (až posedlý)? Proč se Margo najednou ukázala u jeho okna? Ach ty otázky...
● Konec knihy
- celý příběh byl vhozen do koše ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že Margo nechtěla, aby ji někdo našel. Takže...jaký byl význam 150-ti stránkového čtení o hledání ve starých polích a obchoďácích, abychom se nakonec dozvěděli, že o to Margo vůbec nešlo?
Kniha by byla o mnoho lepší, pokud by John Green napsal obě hlavní postavy úplně jinak. Hlavní postavy mají být naši hrdinové a máme je mít rádi, ne číst celou knihu z pohledu kluka, kterého vlastně nesnášíme a protáčet oči vždy kdy řekne, nebo si pomyslí jméno "Margo Rothová Spiegelmanová".
3* za obal, pěkných prvních cca 80 stran, vtipné příhody v autě, vedlejší postavy a fakt, že jsem četla i horší knihu a tu ohodnotila dvěma hvězdami.
Čtivé,četla se hezky,vyprávění bylo napínavé,jen ten konec mě trochu zklamal.Chápu co Tím chtěl autor říct,jen to neumím vysvětlit.Každý si z toho asi vezme své...
Veliká škoda, že poměrně slibný detektivní příběh je nutno vypreparovávat z nánosu adolescentně vulgární snůšky keců, které jsou tak plytké a lascivní, že nevidím nejmenší důvod, aby byly zaknihovány. Všem doporučuji začít číst až od strany 100, protože dřívější pasáže nikam děj neposouvají ani nepřispívají k hlubšímu prokreslení postav - a ušetříte si hromadu oplzlostí. Jako "bestseller" byla kniha pro mě zklamáním a autorovi přeji, aby co nejdříve vyzrál a nemusel se jednou za rozsáhlé pasáže svých textů stydět.
Pěkná knížka, ale Hvězdy nám nepřály se mi líbilo víc... nemohla jsem se od toho odtrhnout, má to myšlenku a je to fakt krásné čtení.
Zajímavé, trochu napínavé, trochu psychologické, trochu detektivní. Jde i o hledání svého místa v životě, své identity.
Dobře se čte. Hezké.
Citát:
"Jednou prostě musíš přestat hledět k nebi, nebo se nakonec ohlédneš a zjistíš, že i ty jsi někam odletěl."
Moje druhá kniha od J. Greena. Bavila mě více než Hvězdy nám nepřály, ale pořád se to nedalo zařadit k "Top knihám."
Po knize Hvězdy nám nepřály (která se mi nelíbila vůbec) jsem se po docela dlouhé době vrátila k tomuto autorovi. Hlavní postova – Q – mi byl docela sympatický, alespoň zezačátku. Celkově měla kniha dobrý rozjezd, upoutala mě. Ale čím jsem se dostala dál, tím horší a méně zajímavé to bylo. Autorovi se nedá upřít čtivost, líbily se mi i citáty z knih. Ale příběh jaký takový pro mě nebyl dotažený, nebyl věrohodný. Upřímně jsem si při dočtení docela oddechla, že to mám za sebou.
Papírová města se mi líbila o něco méně, než Hvězdy nám nepřály, ale i tak to bylo zase velice čtivé. Bylo zajímavé sledovat Quentina, jak se vydává po jejích stopách, ale konec mě překvapil. Zas na druhou stranu, kdyby se Quentin tak neostýchal...
S Johnem Greenem jsem si nikdy nesedla, ale Papírová města mě docela překvapila. Ačkoliv mě kniha začala bavit až po nějaké stránce 100, musím ocenit čtivost, promyšlenost stop, jež zanechávala Margo a celkově příběhu. I postavy byly sympatické, s Quentinem jsem se v mnoha věcech ztotožňovala a měl skvělé kamarády, které by si zasloužil prostě každý. Jen Margo mi vůbec nesedla.
Myslím, že dám autorovi ještě šanci, minimálně co se týče knihy Jedna želva za druhou.
Sice jsem knihu přečetla, ale že bych z ní byla nějak extra nadšená, to se říct nedá. Prostě příběh o zvláštní holce, která mi chvilkama lezla až na nervy.
No, já tak nějak nevím, co si o této knížce myslet. Byl to můj první Green, takže jsem netušila, co čekat a asi jsem ani nic nečekala. Každopádně pokud bych něco čekala, tohle určitě ne.
Líbil se mi autorův styl psaní, místy jsem se hodně smála, hezky a lehce se to četlo. Také se mi líbila přítomnost děl (nebo aspoň citací z nich) od klasických autorů (Whitman, Dickinsová). Dost mi vadila postava, kolem které se to celé točilo – Margo. Tahle holka mi vážně nesedla, přišla mi šíleně pitomá a nevděčná a místy jsem měla chuť jí jednu lísknout. Posledních asi deset stran mě vyloženě nebavilo, bylo tam hrozně moc metafor, které se mi tam úplně nehodily a bylo to takové celé o ničem.
Takže asi takhle, jsem ráda, že jsem se s autorem seznámila, ještě jednu šanci mu dám. Tohle bylo ale velmi zvláštní.
Od Johna Greena jsem četla všechny jeho knihy, které byly přeložené do češtiny kromě té nejnovější a naprosto s čistým svědomím oznamuji, že tahle je u mě na prvním místě! Sice mě zklamal konec...vlastně mě zklamal hodně, protože jeli pro člověka a nakonec prostě nic. Ale já v tom vidím spíše to přátelství, jak spolu drželi. I přesto, že Ben byl dá se říct, takový podivín, dohromady tvořili skvělý tým:D Co spolu prožívali a všechno okolo. Přijde mi, že plno spisovatelů zapomíná na to, že i v knížkách o lásce by mělo být zdůrazněno, že i přátelství je důležité. Část, která se mi líbila nejvíce je asi ta, jak na konci jeli autem a vše okolo:D
Co se týče filmu, byla jsem děsně, ale opravdu děsně naštvaná!! Nevím, přišlo mi, že plno věcí tam bylo vymyšleno, domyšleno a hodně tam toho chybělo, hodně toho bylo změněno...můj názor. Ale knížka neměla chybu. Doporučuju!
Prostě John Green, perfektní čtení pro náctileté. Osobně mám od něj Papírová města nejradši.
První kniha kterou jsem od něj četla a nebyla špatná. Bylo to takové milé, napínavé i legrační. Přesto mě části, kde Q. četl tu knihu poezie nebavili a dost mě to tam štvalo. Ale to není tak zásadní. Kniha se mi líbila ale ten konec mi ji úplně zkazil. Ta část na kterou jsem celou dobu čekala, kdy Q. objeví Margo mě dost překvapila. Chování Margo mě dost dostalo a vůbec se mi to nelíbilo a knihu mi to tedy trochu zkazilo...
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura filmování střední škola škola metafory pro dospívající mládež (young adult) cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Upřímně? Nechápu, že jsem tomu dala dvě hvězdičky. A že jsem to zvládla dočíst.
Hvězdy nám nepřály? Super. Hledání Aljašky? Ušlo. Tohle? ...rozhodně nic, co bych někomu doporučila. Vlastně knížku spíš silně nedoporučuji, jelikož byla šíleně nevtipná a nudná. A postavy to taky moc nezachránily...Margo jsem měla někdy chuť odstřelit :D.