Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do patnáctého století

7 04. dubna

Líbil se mi úryvek v čítance, pak celá knížka, pak jsem si přečetla ještě další díly. Ty si na rozdíl od prvního už moc podrobně nepamatuju, ale že jsem je četla s chutí, to vím určitě. Bylo by zajímavé se k nim všem znovu vrátit, mít na to čas. My čtenáři bychom taky potřebovali takový nějaký stroj času, aby se dalo do knížky vstoupit a ve stejnou chvíli zase vystoupit!

9 19. března

Byť je tento satirický román těžce ovlivněn dobovým folklórem naivního velebení husitství, tak přece jenom pokládá zásadní (a stále aktuální) otázku, kdo by v dnešní době byl ochoten přinášet skutečné a dobrovolné oběti za dnes nepříliš ceněné statky jako jsou čest a vlast.

Pokud jde o literární kvality a zpracování, tak je to fantastické čtení. Lahůdka.

Kniha, kterou mi povinná četba a rozbory poměrně zhnusily. Pro mě Svatopluk Čech byl a bude symbolem nudného a místy rozvláčného vyprávění. A i když nemohu opomenout, že měla světlá místa a občas i vtipné pasáže, tak to rozhodně není kniha, kterou bych měla v úmyslu si přečíst znovu.
Ale možná jen byla chyba, že jsem Pana Broučka četla ve svých telecích létech. S mou tehdejší pubertální dušičkou jaksi Svatopluk Čech příliš neladil.

21 12.10.2018

Čech opět udělal čest svému jménu, protože druhý díl pana Broučka je taktéž vlastenecký. Předmluva autora mě naprosto rozebrala, když autor hodnotil předchozí díl vlastní knihy jako neskutečnou slátaninu. Tuto kritiku však napsal tak (tedy já to tak vnímám), že jí tím vlastně udělal dokonalou reklamu. Zakončeno:
„...rozumí se, že Nový výlet pana Broučka nelze dostati v žádném řádném knihkupectví.“ Mistrné.
Výlet do 15. století pojednává hlavně o zbabělosti pana Broučka versus statečnosti obyčejných občanů, kteří v husitském nadšení bránili Prahu před přesilou katolických vojsk krále Zikmunda. Jsou tu však velmi vtipné scénky vycházející ze střetu 400letého rozdílu kultur a jazyka. Třeba hned ze začátku, když se pan Brouček po příchodu do středověku nemůže ani pořádně domluvit, lépe řečeno místní nerozumějí jeho češtině. Nádherná scéna. O to lepší, že za použitou „staročeštinu“ se sám S.Čech hodnotí: „...neznalé staročeštiny oslním, naopak její znalci budou jen kroutit hlavou...“
Další unikátní výstup je, když si Brouček zapálí v domě svého dočasného hostitele Janka Domšíka doutník. Lidé z 15. století nejprve nedovedou pochopit, že existují zápalky:
„Rci, jak možno vytáhnouti oheň z prázdné krabičky holým dřívkem?“

A potom (kuřáci prominou, my nekuřáci se smějeme velmi) - nesmyslnost kouření samotného viděná středověkýma očima:
„A z čeho pochází ten smrdutý kouř?“
„Tuhle, z doutníku!“
„A proč pálíš takové šeredné koření? ... Divím se, jak můžeš strkat do úst ohavnost takovou. Dým tento vpravdě peklem zapáchá, že mi z něj již... nevolno.“

Zakončení příběhu (pozor, spoiler!) tím, že sám Žižka nad Broučkem vyřkne ortel, je podle mne hlubší symbolika - skoncování s uvedenou zbabělostí, lhaním a bezpáteřností. A opět to, že ho nakonec najdou v sudu... nemám slov.
Jen místy mi přišlo zdůrazňování páně Broučkovy lenosti a snahy vyhnout se střetu s křižáky za každou cenu trochu zdlouhavé.
Celkem vzato: Přestože staré, je to vtipné, chytré, vlastenecké. Doporučuji.

09.08.2018

Tohle je ještě horší než Měsíc.
Téma mě bohužel nebavilo, opět hromady popisů pořád toho samého. Myslím, že už po pár stránkách je jasné, kde jsme a co se bude dít. Bohužel je to na každé stránce pořád připomínáno, takže čtení dokola a o ničem. Tohle není můj šálek kávy, bohužel.

4 14.07.2018

Nejlepší autorova kniha. Na tomto díle jde vidět, že autor má velkou zálibu v historii a je českým vlastencem. Čech velice rád v této knize satirizuje smetánku jeho doby, měšťana Matěje Broučka, a srovnává ji s měšťanstvem v době husitských válek. Jasně jde vidět jak kritizuje nabubřelost měšťanů autorovy doby a upřednostňuje husity z 15. století.

1 11.07.2018

Pěkná oddychovka. Klasika. Vyprávění vtipné. Líbilo se mi.