Paměti katovské rodiny Mydlářů 3. Syn Jan, nový kat staroměstský
Josef Svátek
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/9588/bmid_pameti-katovske-rodiny-mydlaru-3-sy-w5a-9588.jpg
4
70
14
Kat Mydlář série
< 3. díl >
Ve třetím díle tohoto historického románu poznáte nejen kata Mydláře, ale především jeho syna Jana, jako jeho nástupce, a jak se on vypořádává s katovským řemeslem.
Přidat komentář
Není to špatné čtení, ale už se mi tam vytratila ta jiskra prvních dvou dílů. A samotný závěr, po krádeži dobytka Švédům, už mě nebavil vůbec a některé části jsem i přeskakoval.
(SPOILER) Mám takový pocit, jako by se Mydlářův syn víc soustředil na to, jak se zbavit stigmatu kata než na to, jak být dokonalým popravčím mistrem po vzoru svého otce. Měl vlastně víc štěstí než rozumu a doba válčení se Švédy mu jen přála. Z vyprávění se už vytrácí ta děsivost a temnost středověku a směřuje spíš k romantismu... No a poslední kapitola byla opravdu velice zbytečná... Kousek s ukradením stáda se mu ale zase musí nechat. :)
... řekla bych, že s otcem Janem Mydlářem odešla i pokora. Syn se sice zhostil řemesla, jak se patří, v práci se vyzná, ale neustále se musí ubezpečovat, jaký je vlastenec, a jak stoupl v očích lidu. Vidím tam moc chvály
tak jedeme dál...ale se synem Janem to už není takové dobrodružství..respektive, dějová linka zachována, ale zdá se mi, že syn pořád řeší výdělek, popravy ho i celkem baví (nějaké sado sklony ?? maskované za službu společnosti ??) a pak se z něj stává Chuck Norris (nebo jiný akční hrdina, doplňte dle libovůle) - co nikdo nedokáže, dokáže mistr Hanuš , střílí jako nejlepší sniper, bojuje, vymýšlí, jak zachránit Prahu od hladomoru a taky to mistrně provede...navíc mu to vše velmi zvedá sebevědomí, což nezapomíná zdůrazňovat na každé stránce...konečně může do města i jinými branami, třese si rukou s představiteli města, jeho věhlas stoupá...slavná svatba se submisivní, velmi hodnou, hezkou, poslušnou a já nevím jakou ještě Anežkou...
no, jak moc mě bavil úvod Mydlářovské historie v prních 2 dílech, tak jsem nyní zklamaná...zrovna finišuji poslední kapitolu o obléhání Prahy švédy a smutním, bojuju pro změnu se čtením, mám tedence přeskakovat a nebavíííí mě to...autor stejný, ale kouzlo příběhu je fuč...
Tak nám starý katovský mistr umřel, a jakoby by s ním do hrobu odešla i většina toho, co dělalo jeho paměti poutavými. Řemeslo po něm převzal syn Jan a hrdě kráčel v otcových šlépějích. Bohužel po slibném úvodu, mě začalo jeho vyprávění nudit. Až na pár výjimek, se příběhy staly vleklými a nezajímavými. Nakonec se z kata ještě stal všemi oslavovaný hrdina, který svou statečností, zachránil Prahu před hladomorem, při obléhání Švédy.
S třetím pokračováním, tedy klesající tendence. Uvidíme, co nám přinese díl poslední.
70%
Další díl rodinné ságy, psáno archaickým jazykem, tedy pro někoho náročné čtení, mě ale moc bavilo. Jenom byla velmi zdlouhavá pasáž o obléhání Prahy Švédy, psána ještě více archaistickým slohem, tedy jsem pramálo rozuměl tomu, co míněno v textu bylo... Jinak ale opět velmi příjemné čtení.
Tento díl Pamětí zatím nejmilejším mi byl, ač klidně podtitulem "Kterak Jan opět početným se stal" by se zváti mohl. Od chvíle, kdy Janova kdysi družka Anežka fortnou katovskou prošla, onen ke svému řemeslu, díky onomu štěstí, často přikročiti nemusel, přestože svojí odvahou věhlasu získal. Však varovný prst zdvihnouti musím, neb sobecky Jan svým pomocníkům ku podobné cti nepomohl, naopak dokonce si jejich zásluhy připisoval, přestože hlavně Vavřinec se zasadil a staroměstkému obyvatelstvu svým činem od hladového moru při obléhání Švédy odpomohl. Nechci však prozrazovati děje příliš, ježto milá pohádkovost příběhu příliš hezká jest. Závěr mi pak trochu požitku pokazil, anžto přiložená kronika Roberta Zatočila o bojích proti Švédům příliš zdlouhavá byla. Praha jak známo útoků ustála a stěhováním justicie blíže domu Mydlářova otevírají se poslední kapitoly jeho příběhu.
Opět jsem si dobře početla,jsem ráda ,že knihou v mojí knihovně nikoliv v knihovně veřejné...mohu se k ní kdykoliv vrátit,nebo ji mohou číst i mé děti,až k tomu dorostou :o)
Opět velice pěkné čtení osudů staroměstského kata Mydláře. Nejvíce mě bavila část, kdy švédové obléhali Prahu. Jen by mě zajímalo, zdali je pravda vše, co Mydlář udělal, aby pomohl. Musím si to vyzjistit.
Četla jsem ji jako povinnou četbu a moc se mi líbila určitě se k ni ještě někdy vrátím :-)
Souhlas s petruší a petardou, začátek je o tom zvyknout si na starší jazyk, ale to brzy překonáte a nabídne se vám skvělé dílo o katovském životě a řemesle. Rodina kata Mydláře se zapříčinila o lepší vnímání tohoto povolání a hlavně osob jež ho provozovali, přesto zjistíte, že býti katem nebylo jen povolání ale přímo osud. Kniha vás provede přes významné události naší historie, jako je bitva na Bílé hoře, život Jana Jesenského atd. Doporučuji nejen znalcům historie a nadšencům práva útrpného, ale všem
Je to dávno, co jsem knihu četla, ale byla pěkná. Příběh tehdy ne moc oblíbených katů. Na starou češtinu si zvyknete :)
Zpočátku se mi to hůře četlo, ale poté, co si zvyknete na archaickou češtinu se to čte jedna báseň ...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Paměti kata Mydláře |
| 2005 | Paměti katovské rodiny Mydlářů 1. Z magistra medicíny pacholkem katovým |
| 2011 | Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze |
| 1940 | Anna z Kunštátu |
| 1940 |  Pád rodu Smiřických |
To neustálé synovo chvástání, jak ho všichni chválí... Ta neustálá naooko skromnost jeho ženy, která se rdí a dívá do země... Z vyprávění Mydlářova syna, který se snaží jít v otcových stopách (ale líp, jak jinak), zaujme snad jen příběh jeho pomocníka, který se sám pověsí.