Pamäti gejše
Arthur Golden
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89872/bmid_pamati-gejse-7Oa-89872.jpg
5
2380
446
Pôvab, šarm, jemnú eleganciu a poddajnosť - tieto vlastnosti musela mať v tradičnom Japonsku každá gejša. Sajuri sa ako deväťročná dostáva do cudzieho domu v cudzom meste, kde prežíva trápenia a neistoty, dotýka sa jej závisť a žiarlivosť. Ako dospieva, odhaľuje tajomstvá vzťahu medzi mužom a ženou. Hoci je jej úlohou byť pôvabnou ako krehký lupienok a zabávať bohatých, mocných mužov, miluje len jedného, ktorý je pre ňu nedosiahnuteľný. Má gejša právo na skutočnú lásku? Na ceste za šťastím Sajuri prejde mnohými ostrými zákrutami života. Avšak až tá posledná, najkľukatejšia jej naznačí, či sa jej vyplní sen.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2010 , Ikar (SK)Originální název:
Memoirs of a Geisha , 1997
více info...
Přidat komentář
Tenhle příběh naprosto miluju, v psané i hrané podobě.
Za mě nemám co vytknout, jenom to, že pět hvězdiček je málo.
Je strašně zajímavé, jak společnost nastavuje podobu toho, co se považuje za etické. Jen si to vemte - Čijo, které bylo v té době 14, byla předhazována padesátníkům a nikdo nad tím nehnul ani brvou, ba naopak. Pozdější vydražování jejího panenství tomu také moc nepomohlo. A ani postava Chairmana není tak dokonalá, jak se zdá. Čijo je pouze jeho milenka, mimo ni má ještě manželku a děti.
A teď se nesnažím moralizovat. Jen mi připadá, že tato paralela stojí za zmínku.
Jinak kniha je opravdu krásná - nese v sobě jakousi lehkost a poetičnost. Román má v sobě celou škálu pocitů a je opravdu čtivý. Často jsou tam i vtipné pasáže, které někdy zároveň poukazují na tabuizovaná temáta tehdejší doby. Ty vedly k neinformovanosti o zakládních věcech typu menstruace. Jsem ráda, že dnes je na tom osvěta v těchto záležitostech někde jinde.
Kniha byla maličko odlišná od filmu, ale to hlavní se do filmu vešlo. Nezbývá než jen doporučit obě zpracování.
Gejši jsou fascinující stvoření a je obdivuhodné, co jsou pro svůj úděl ochotny obětovat.
Krásně napsaná kniha. Velmi detailní popisy, člověk si díky tomu dokáže vše barvitě představit a vžít se do děje. Dala by se vnímat jako vstupenka do jiného, pro nás nepředstavitelného světa a naprosto odlišné kultury. Chápu, že je to úspěšná kniha, která čtenáře dokáže oslovit. Rozhodně nelituji, že jsem ji četla, ale celkově asi nebude patřit mezi nejlepší knihy v mém seznamu. Ale stojí za přečtení ;)
Možná je to hloupé srovnání, ale pro mě je Gejša jako Harry Potter, taky se mi neokouká a mohla bych ji číst klidně stokrát.
Krásný příběh, pro mě je ideálně vybalancovaný popis prostředí a děj. Líbí se mi, když v knížkách poznávám jiné světy a zvyky.
Jedna z těch knih, kterou můžu číst pořád dokola, a pořád si četbu užívám, baví mě a já se na ni těším. Rozhodně to není pro tu milostnou linii, která je - upřímně - docela ohraná a i do jisté míry předvídatelná, ale především pro pohádkový styl psaní Arthura Goldena, to, jakou umí vytvořit atmosféru, jaký používá jazyk, jeho skvělé metafory a popisy prostředí, které však nejsou nudné. Hlavní postava mě moc zaujala především tím, jak se od začátku do konce tolikrát změnila (a nyní nemluvím jen o věku, ale především o jejím přemýšlení). Vím o kontroverzích, které se s touto knihou pojí a upřímně nevím, jestli je "Gejša" tou pravou knihou pro někoho, kdo se o jejich způsobu života dozvědět víc, ale "Gejša" jako román je perfektní. Autor má schopnost čtenáře přenést přesně tam, kam ho potřebuje přenést a vymáchat ho v emocích, které chce, abyste cítili. Škoda, že napsal jen jednu knihu, má obrovský potenciál.
S příběhem malé Čijo jsem se seznámila už dávno ve filmovém zpracování. Životní osudy gejši Sajuri jsem tak znala. A přece jsem neodolala a vzala konečně do ruky i knihu, abych si připomněla kouzlo životů japonských gejš opředených mýty a předsudky. Velká část příběhu se odehrává v době meziválečné a poté, což mu dodává na naléhavosti co do životní úrovně i společenských poměrů v tehdejším Japonsku. Nejsem ideálním adresátem milostných románů a i v tomto případě jsem se chvílemi trochu trápila. Čtenář však má možnost proniknout do vzdálené kultury a nechat se unášet nádhernými metaforickými příměry, kterými Sajuri už od dob malé Čijo hýřila stejně bohatě, jako starý mořský vlk svými kletbami. Těžko uvěřit, že autorem díla není žena.
Občas potřebuji opustit vyhřáté křesílko, ve kterém mám po mnoho let věrně obtisknutý svůj zadek, a nakouknout jinam. Třeba k sousedům, jejichž dům většinou obcházím širokým obloukem - kvůli té odpudivě růžovo-červené fasádě a načančaným obyvatelům. Společnou řeč s nimi pravděpodobně nikdy nenajdu, protože žvaní hlavně o vzhledu, líčení, ošacení, obuvi, večírcích a lidech s podobnými hodnotami. Také pořád infantilně vzdychají (ó, já ubohá, ó, úžasný muž), vzájemně si odporují, případně nepochopitelně složitě + zdlouhavě zabředávají do událostí, jaké by mohli vyřešit pár upřímnými větami. Holt jsem tentokrát nahlížela k Japoncům, kulisy mají exotické, leč zvyklosti poněkud zvláštní. Jejich tatík je Američan... já po celou dobu považovala jméno Arthur Golden za pseudonym nějaké nezkušené romantické spisovatelky.
Tak jo, vyvětrala jsem svůj rutinou zavánějící prostor, prozkoumala cizí dvorek, zpočátku jsem se i docela bavila. Dokud hlavní hrdinka nedospěla, potom pro mě věčné úklony, oblékání a popis kimon, návštěvy večírků, nalévání saké, obloukovité rozhovory a vyvádění krávovin hodných slepičího mozku ztratily veškeré kouzlo. Dočítala jsem bez zájmu.
Chápu, čím "Gejša" čtenářky oslovila, pro mě to bohužel nebylo to pravé kešu. Příště do Asie zamířím za samuraji, šóguny a vůbec osobami, co mávají spíše katanou než vějířem či řasami. Zatím zůstanu věrná svým oblíbeným žánrům. 60-65%
Příběh je opravdu hluboký, dobre napsaný a stran faktu rozhodne hodnotný. Je poznat, ze autor velmi dobre zná to, o čem píše. Pul hvězdičky ubiram za chyby a hrubky v překladu. Další půlku za rozmetanou ideu o japonské společnosti, kterou jsem (až do přečtení Gejsi) považovala za jednu z nejcivilizovanejsich společnosti na světě, ovšem ve skutečnosti jsou její hlavní rysy faleš, bezohlednost, sobectví a jediným motorem je honba za penězi a úspěchem. Vše je maskovano přehnanou slušností s hlubokými poklonami, prakticky vždy a všude. Nevěřím, ze civilizace otrocici děti, se za 90 let od války dokáže kompletně “ polidstit”.
Protože nenávidím jakékoli násilí na bezbrannych, tak jsem první část knihy značně trpěla. Šťastný konec mi nepřišel v žádném případě nevhodný.
Čtivá kniha o osudu jedné japonské dívky. Dozvíme se,jak se z rybářské dcery, stane jedna z nejúspěšnějších Gejš. Život měla hodně tvrdý, plný zlých lidí...Pěkný příběh a podle skutečného osudu.
Kniha a film podle skutečných událostí.. Otec prodá dceru za peníze na dětské práce, aby se stala gejšou. Je to všechno podvod a drsne, kruté zacházení s malými dětmi, které by si měly užívat života. Smutné, ale stojí za přečtení
Poutavý a víceméně odpočinkový příběh, u kterého si člověk uvědomuje odlišnosti vlastní kultury a cizí kultury.
Docela fajn čtení o odlišné kultuře v porovnání k té naší. Člověk si uvědomí, jak každý žije v té své bublině a i pro nás malichernosti mohou mít pro jiné obrovský význam. Gejši si na pozadí hospodářských katastrof, krachů podnikatelů a vlastně světové války řeší líčení a kimona, ale zároveň pro ně tyto malichernosti znamenají alfu a omegu pro samotné přežití. Zajímavé
Velmi čtivé a přínosné nejen pro ty, kteří se o kulturu dálného východu a Japonsko konkrétně zajímají alespoň trochu.
Tato kniha mě okouzlila.
I když mi trvalo skoro 3 týdny něž jsem knihu dočetla, užila jsem si každou stránku.
Je to kniha, na kterou musíte mít náladu a tu já právě neměla, ale ležela mi doma už hrozně moc dlouho, tak jsem se kousla a pustila se do ní.¨
Rozhodně ale nelituji.
Je moc krásně napsaná, hltala jsem každé slovo a knihu si užívala. Zase jsem se obohatila o další informace o gejšách a částech Japonska.
Velmi mě bavilo dozvídat se něco víc o pravidlech a zvycích.
Jediné, co mi v knize chybělo byly fotky. Klidně bych jich pár uvítala. Ale díky internetu, jsem si svoji fantazii doplnila. Hned jsem si zjistila, jak vypadá Ósaka-Kóbe-Kjóto... Především Kjóto a koukala jsem na fotky gejš, abych z knihy pobrala každý detail.
Bylo to skvělé počtení, i když život gejš je velmi těžký.
Jemně poetický způsob vyprávění prosycený stejně křehkou životní zralostí a moudrostí rychle přejde do kruté reality, ze které mi z pohledu dvou sirotků nemohlo být dobře.
Soupeření, intriky, pověry a hlavně zastírání reality v zacházení s dětmi a ženami. Načinčané otrokářství. Ovšem jemné, poetické, romantické a celkově nudné. Což podtrhuje i interpretace Kateřiny Seidlové.
Podepisuji Chytuš a MichelleS.
Díky za zdejší SPOILERY jejichž zásluhou se nemusím prokousávat happy závěrem. Pokud jde o Japonsko potkala jsem jen s nesvobodou a pohrdání ženou. Trochu se mi to negativně propojilo s Murakamiho příběhy.
Neuvěřitelně čtivá kniha. Také se mi líbily slovní obraty, jemné, poetické. Nejvíce se mi zamlouval Nobu, stejně jako ve filmu. Smutná postava s nenaplněnou touhou.
Řekla bych, že film vztah Čijo k Předsedovi zvládl lépe, v knize jsem to moc nechápala.
Dávám pět hvězd, vážně jsem si čtení užila. Po zaklapnutí knihy jsem si však říkala jak by byly gejši v normálním životě absolutně nepoužitelné ...
ČTENO V ORIGINÁLE
I přes trochu krkolomný začátek jsem si knihu neskutečně užívala. Bylo to zase něco jiného. Příběh z pohádkového světa, který vůbec není tak nádherný a pod pozlátky skrývá příběhy prodaných dívek.
Jen konec se mi moc nelíbil. Na takto pomalu plynoucí knihu byl ukončen moc rychle a nereálně. I část po válce už nebylo ono, ale chápu, že nám autor chtěl ukázat, jak moc se vše změnilo. Doporučuji, už jen proto, jak známá kniha je. Já se teď snažím zjistit něco o kontroverzích s knihou spojených, protože prý má existovat ještě jedna verze, kterou psala gejša, která pomáhala autorovi právě s jeho knihou.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Japonsko zfilmováno americká literatura gejša japonská kultura historické romány fiktivní životopisy
Knihu jsem si užila daleko víc, než film, protože se v ní nachází daleko více děje. Ve filmu není spousta věcí vysvětlena podrobně. Když jsem film viděla poprvé ještě před čtením knihy, tak jsem si tehdy googlila nevysvětlené termíny japonských zvyků.
Kniha a film měly za úkol přiblížit západní kultuře kulturu japonských gejš, které po určitou dobu byly považovány za prostitutky nikoliv společnice na vysoké úrovni. A to se podařilo. Za mě 5 hvězdiček, protože se ke knížce často vracím.