Osm sonetů
Edgar Degas
Sbírka obsahuje přibližně jednu třetinu sonetů v originále i v překladu, které doprovázejí reprodukce obrazů autora (1834-1917), čelného představitele francouzského impresionismu v malířství a sochařství. Podobně jako jeho výtvarné dílo zachycují i básně především svět divadla, tanečnic a koňských závodišť, viděný malířovými smysly, vnímajícími hlavně pohyb, barvy a světla. Doslov Jan Tomeš. Vyšlo jako neprodejná členská prémie Klubu přátel poezie.... celý text
Přidat komentář
Degasi, příteli, jsi snad jediný, komu v umění plně důvěřovati mohu?
Ne, ty nemusíš se bát, úmysly nejčistší ruku tvou vždy správným směrem povedou...
Díky čtenářské výzvě jsem se doma poohlédla po knížce s nejmenším počtem stran a zvítězila "Edgar Degas", kterou jsem získala jako neprodejnou členskou prémii Klubu přátel poezie. Na pouhých 12 stránkách jsou reprodukce Degase a jeho básně.
Citace:" V malbě i poezii, které obě, jmenujeme-li se Edgar Degas, jedno jsou."
"Pod houní, netečný, uvolněným krokem
Se vrací do stáje k ovsu a za obrokem
Je připraven. A sázky hned padají
Pak pod šlehy bičíku se žene závodišti,
A letí nad travou, že sotva dusá ji,
Nahý a nervózní pod hedvábím své srsti."
Přeložil Jan Tomeš
Štítky knihy
sonety dvojjazyčná vydání básně poezie
Osm sonetůKniha Osm sonetů je v
| Přečtených | 14x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 12x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 1x |
Traduje se slavný příběh o Edgaru Degasovi a Stéphane Mallarmém. Degas se pokoušel psát poezii a nebyl spokojen s výsledky. Protože měl tak skvělé nápady, nemohl pochopit, co dělá špatně. "Ale můj milý Degasi," zvolal Mallarmé, "básně se skládají ze slov, ne z nápadů!" Jak by to dopadlo, kdyby si to vyměnili a Mallarmé by chtěl něco namalovat? Zřejmě by pochopil, že obrazy se skládají z nápadů, nikoli ze slov. Degasovy pastely svítí jako šupinky nádherných ryb v horním patře Muzeé d´orsay . Stejně jako jeho sonety zachycují křehkost dávných primabalerin.
Ovšem Degas baletky jen nekreslil a nepsal jim básně. Když roku 1917 zemřel, našlo se v jeho ateliéru 150 soch. Mezi nimi i Malá tanečnice, vytvořená podle čtrnáctileté Marie van Goethem. Má lidské vlasy, hedvábnou stuhu a sukni a je z vosku. Kvůli realisticky zpodobněné tváři byla nazývána posměšně malou opicí. Je také v Muzeé d´Orsay. Ačkoli Degas své pastely vystavoval, tuto sošku nikdy nevystavil Dnes se o ní píší basně:
okřídlený ježek,
gamin aile, malá tanečnice musela
zhypnotizovat Degase.
Na rozdíl od většiny baletek, které
nikdy nemluvily, byla Marie
divoká a nebála se
říct svůj názor. Ona a
Degas se museli hádat.
Dokázala si představit, že všechny
její sochy
budou po
Degasově smrti na přání rodiny replikovány
z bronzu. Nemohla
vědět, že bude
jen jedna z vosku,
jediná,
na kterou skutečně položil ruce, oblečená
v hedvábném tutu s pravými
lidskými vlasy a plátěnými pantoflemi,
možná jejími vlastními pantoflemi.
její vlastní DNA
(Lyn Lifshing)