Osm
Radka Třeštíková
Příběh o několika láskách s jednou detektivní zápletkou. Začíná nečekaně skoro koncem a končí začátkem. Hlavní hrdinka Míša je následkem střelného poranění v bezvědomí. Kdo jí chtěl ublížit a proč, když ji všichni měli rádi? A co se stane, až se Míša probudí a ze svého života si bude pamatovat jenom něco?
Přidat komentář
Druhá kniha od autory, co čtu. Asi se mi líbila více jak Bábovky, ale stále si myslím, že její tvorba nebude nic pro mě. Ale chápu, proč jsou knížky tak oblíbené. Zápletka zajímavá a ještě zajímavější motiv. Jen těch postav zase bylo přehnaně moc.
Tak mám právě za sebou svou druhou knihu od Radky Třeštíkové a pořád vlastně nevím, jaký mám názor na její tvorbu. Lhala bych, kdybych tvrdila, že tato kniha je jen přímo ukázkový obyčejný český román. Nejdřív jsme se dozvěděli, co se stalo a až v průběhu celého děje jak a proč k tomu došlo. Což je rozhodně zajímavý koncept. Musím také říci, že až do úplného konce jsem si myslela, že to spáchal někdo jiný a už vůbec by mě nanapadl motiv, který pro to daná osoba měla. Dokonce až teprve teď mi dochází všechny souvislosti. Bylo skvělé, jak spisovatelka dokázala krásně plynule přecházet z vyprávění jedné z postav do myšlenek úplně jiné postavy a zase zpět. Na začátku jsem měla klasicky problém si zapamatovat kdo je kdo, jelikož těch osob se zde nachází hodně. Třeštíková prostě když píše, tak se ponořuje do jiného světa a vy se musíte přizpůsobit. Ovšem celkový děj je naprosto skvělý a dobře promyšlený. Myslím si, že by dokonce vůbec nebyl špatný nápad toto celé zfilmovat jako celovečerní film.
,, , Nikam jsem nespadl' brání se Bruno a rychle vstane. To je něco jiného chovat se jako malej před mámou, než když se na něj dívá táta. Před tátou chce vypadat jako chlap, aby byl táta rád, že je Bruno jeho, aby s nima byl častěji než ten jeden víkend v měsíci."
Ano, taky se mi kniha líbila více než Bábovky. Bavila mě a byla i ke konci napínavá. Paní Třeštíková umí hezky až precizně vykreslit atmosféru jednotlivých scén. Dalo to určitě velkou práci i vybudovat jednotlivé postavy, charaktery. Bavila mě ta psychologie. Díky.
Má druhá kniha od autorky. Určitě lepší než Bábovky, ale stejně má,, hluchá,, místa. Hodnotila bych ji jako průměrnou a nepříliš literaturu obohacující
Byla jsem naprosto nadšená. Postupné odkryvani postav, jen tak mimochodem Po částech zmíněno v textu, žádný sáhodlouhý popis a přitom velmi výstižnězdokumentovány charakteristiky jednotlivých osobnosti. Nikdo není černobílý a přece jsou představitelem určitého “stereotypu”.
Na okraji zmíněn život v dětském domově,rasismus, xenofobie.. mistrně rozpracovaná detektivní Zápletka. Vše a všichni souvisí se vším . Rozuzlení opet nutno hledat v knize po částech. Jak jsem uvedla na začátku . Proste ????
Moje první setkání s Třeštíkovou, kdy mi knihovna rodičů mého přítele nabídla v karanténě záchranu před nudou. Musím říct, že takhle rychle jsem dlouho nečetla. Osobně se řadím mezi pomalejší čtenáře, ale tato kniha mě chytila a už nepustila. Nedělalo mi problém číst několik hodin denně pozdě do noci.
Kniha má spád, zajímavé postavy a přitažlivý děj.
Lidé prý rádi čtou romány, protože fiktivní svět jim nabízí úlevu od složitostí skutečného světa. Autorčin svět je opravdu jednodušší a jsou v něm naprosto brilantně popsané všechny možné hnusárny a kruťárny, co si lidi dělají. Úlevu mi ale nepřinesl, naopak jsem se zuby nehty držela asi do půlky knihy, jestli se konečně neobjeví postava, se kterou bych chtěla strávit sobotní odpoledne. A pak už jen rychločtením na konec, abych věděla, jak to dopadne. Úleva přišla až s odložením knížky. Pá pá, peklíčko.
Chvilkami jsem měla problém se zorientovat pokud jsem knihu nějakou chvilku nedržela v ruce, ale jinak opět parádní dílo. :)
Jsem nepoučitelná, třetí knížka od autorky a opět se ukazuje, že oplývá neskutečným talentem na tak nesympatické postavy, že nad tím zůstává až rozum stát. Všechno špatné, co se jim dělo, jsem jim vlastně i přála. Nikdo se tam nechová normálně, detektivy nevyjímaje. Asi jsem si myslela, že to bude o trochu víc detektivka a méně román, na druhou stranu to čtivé bylo, zajímalo mě, jak to skončí. Bavilo mě i skákání v časových rovinách. Je to ale ten typ knih, po jejichž přečtení ve mně žádný velký dojem nezůstane. Prázdné kalorie, které vás sice zasytí, ale žádný užitek z nich není.
Tohle byla moje první kniha, co jsem od Radky Třeštíkové četla. Od začátku jsem věděla, že mě bude bavit. Zajímavá, čtivá, strhující. A teď vážně. Potřebujete k relaxování něco víc ? :)
Čtivá kniha, která zaujala, ale hlubší stopa po ní nezůstala. Takové plážové čtení na dovolenou.
Radku Trestikovou začínám mít ráda. Zatím jsem četla Bábovky a Veselí a oboje se mi moc líbilo. Kniha Osm je zajímavá svým příběhem a nápadem, který se mi opravdu líbil. Co mi moc nevyhovovalo byl styl psaní, který mě nazacatku bavil, ale pak byl spíše obtěžující. Myšlenkové vmetky, které se objevovaly za každou větou, mě unavovaly. Časem buď trochu vymizely nebo jsem je přestala vnímat, nevím. Proto dávám o jednu hvězdu méně. Jinak za knihu děkuji a určitě budu číst dál.
Byla jsem zvědavá na tuto knihu, prý detektivka - ztrácela jsem se poněkud v postavách i v čase, postavy byly vykresleny zajímavě, ale něco tomu chybělo...
Moje čtvrtá kniha od této autorky a pro mě nejslabší. Nejde ji však upřít čtivost, dávka napětí, ale v jistých chvílích i dávka nudy a nezajímavosti. Tentokrát mi ani snad ani nevadil otevřenější konec , protože už mi snad i bylo jedno jak to dopadne, hlavně, ať už je konec...
Kniha čtivá. Ve střední části jsem se chvíli ztrácela v postavách a časové posloupnosti. Láska a touha po lásce v různých rovinách, závislost na druhém.Propletené vztahy malého počtu lidí. Kam až vede nepoznaná rodičovská láska.
Štítky knihy
pro ženy partnerské vztahy rodina rodinné vztahy domácí násilí české krimi
Autorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Cekala jsem, ze se detektivni zapletkou vydava Trestikova konecne trochu jinym (novym) smerem, ale kniha byla vpodstate stejna jako jeji ostatni knihy a utvrdila me v tom, ze jako spisovatelka je velice plocha.
Nelibilo se mi zmatene preskakovani v deji. Zklamal me podivny konec a to, jak se postavam bez vetsiho vysvetleni najednou menily charaktery. O nekterych jsme si precetli spoustu omacky a nakonec jsme se ani nedozvedeli jak to s nimi dopadlo, nebo nejake hlubsi pozadi jejich cinu. Trochu lituji ztraceneho casu i kdyz musim uznat, ze kniha byla ctiva. Nicmene dalsi z tech, ktere me nicim neobohatily, maximalne tak o pocit deprese.