Odpusťte mi, váš Leonard

od:

Odpusťte mi, váš Leonard

Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: sousedem Waltem, posedlém Humphreym Bogartem, houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a herr Silvermanem, který ho na střední učí o holokaustu......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/22_/229925/odpustte-mi-vas-leonard-gRi-229925.jpg 4391
Originální název:

Forgive Me, Leonard Peacock (2013)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Knižní klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (94)

Přidat komentář
Angel411
14. ledna

Odpusťte mi, váš Leonard je vážně skvělá kniha. Ja jsem ji přečetla během půl dne a potom jsem se na tím musela vážně zamyslet. Prostě BOMBA!

Šmoulinka1980
09. ledna

Narazila jsem na tuto knihu náhodou a víceméně si ji půjčila pro téma do Čtenářské výzvy. Ale určitě to nebylo marné čtení, kterého bych litovala! Stojí za přečtení a donutí člověka přemýšlet... o lidech jako je Leonard, kteří jsou mezi námi, o dobrých duších jako je Herr Silverman, o tom, jak moc důležití jsou rodiče v našich životech, o tom, jak je dospívání a hledání sama sebe náročné atd. Nadchly mě i dopisy z budoucnosti, krásný nápad. Jen jednu hvězdičku jsem strhla za poznámky pod čarou, které mě spíše rušily a odváděly pozornost od děje a bylo by lépe je zasadit do příběhu.

makki.xoxo
04.12.2017

Kolik lidí si po přečtení této knihy začne psát dopisy z budoucnosti?

EvaT86
03.12.2017

Tato kniha nemá chybu - přečetla jsem ji za jeden den, nešla prostě pustit z ruky. Neustále jsem se ptala: proč? Co se ti to stalo? Hlavní hrdina mi byl už od první stránky hodně sympatický a jaksi blízký. Opravdu doporučuji!

planet129
27.11.2017

Nelze popsat slovy

kristyna7552
11.11.2017

"Jsi jiný. Já jsem taky jiný. Být jiný je dobrá věc. I když je to těžké. Já to vím, věř mi. "

gan112
17.10.2017

Young adult high level. V podstate ma štve že sa mi táto knižka moc páči. Je totižto skvelo napísaná, ale vzhľadom na vek hlavného hrdinu (rozprávača) sa pričasto striedajú hlbokomyseľné pasáže s tými nevyzretejšími. Druhá vec ktorá podľa mňa v literatúre nie vždy funguje, je gradácia prezradenia motivácie postavy, a jej prezradenie až v závere, kde sme už z náznakov pripravený na vše možnú hrôzu a nezasiahne nás naplno. Quick ale k odhaleniu pristúpi veľmi "nekonkrétne" aby zbytočne nešokoval no mam pocit že čitateľ si zaslúži po toľkých prísľuboch čosi hmatateľnejšie. Najväčším plusom tak rozhodne zostáva Quickov rozprávačský talent a množstvo úvah s priestorom na zamyslenie.

Helimadoe
22.08.2017

Zajímavé. Z počátku čtení jsem uvažoval o dvou hvězdách (navíc mě rozčilovaly ty poznámky pod čarou, jakoby se nedaly zapracovat rovnou do hlavního textu), pak jsem se přehoupl do tří, a když jsme se dostali s autorem k Laurine, tak už byl zařazen čtvrtý rychlostní stupeň, na tohle já rozhodně slyším. Bohužel ke konci mi tam chybělo zase trochu lákavé chuti. Nakonec tedy za tři, což v mém žebříčku hodnocení znamená určitě dobrou knihu.

Sunday
10.08.2017

Přečteno po dvou letech znovu a potvrdilo se mi (po kolikáté už?), že je dobré tzv. druhé čtení (jako ve sněmovně). I za dva roky prožije člověk tolik a tolik se poučí (snad), že v knize už jednou přečtené najde něco nového, něco, co předtím nepochopil, nezaregistroval, i když to tam bylo. Závěr : je dobré dávat knihám "druhou šanci". Mně to tak funguje, většinu knih čtu opakovaně (ne jen 2x) a stále nacházím něco nového a většinou i "zásadního" pro svůj život.

Andy0892
25.06.2017

Zda byla pro mě kniha nějak přínosná? Asi ne, až na některá životní moudra, ale rozhodně je dobře, že se tématu sebevražd, sebepoškozování a týrání (různými způsoby) někdo zaobírá a je schopen o nich psát. Tyto knihy nemají za úkol způsobit wau efekt, ale mají informovat. Kéž by se to dostávalo k lidem, kteří informace potřebují.

Příběh ničím neohromí, není v něm zakletý princ, očarovaná princezna, sexy kluk od sousedů, ani neohrožená bojovnice zastupující feministky. Přesto se můžete vžít do postavy utrápeného chlapce, který se cítí sám - a přiznejme si, kdo z nás se někdy necítil sám? Když k tomu přičteme svět dospívajících, všechny jeho problémy a jeho "MATKU", pak se ptám: Jak bych se asi zachovala já na jeho místě?

misssicccka
23.06.2017

Mne tato kniha nijak neuchvatila, ani nezasahla, misty jsem upadala do mikrospanku. Byly tam krasne pasaze a krasne myslenky, skvely napad byly dopisy, ale co me silene rozcilovalo, byly poznamky pod carou, kterych bylo pomalu stejne jako textu a nevidim duvod, proc nebyly jeho soucasti. A cele to na mne pusobilo tak nejak zacatecnicky. Skoda.

AndyK
18.06.2017

Dlouho jsem se nedokázala do knížky začíst, ale pak jsem Leonardovi rozuměla víc a víc. Ne každý z nás má na růžích ustláno, ale člověk to proto přece nesmí vzdát. Naopak. Musí bojovat a o to víc si všeho pak vážit. Zvítězí tím, že se nenechá zlomit...

Gracian1964
15.06.2017

Aj mne kniha pripomínala Kto chytá v žite...podobný štýl písania, ale nič proti tomu....Jednoducho a dobre napísané. Skvele sa to číta a dáva podnet k premýšľaniu. A proti koncu nemám vôbec žiadne výhrady. Dúfal som, že sa to tak skončí a ono sa to tak fakt skončilo, hm... Aká náhoda...

Petula19
30.05.2017

Líbil se mi Leonardův pohled na svět. To, jak se nebojí ptát na otázky, kterým se jiní vyhýbají, aby nevyčnívali z davu. To, že nevidí důvod dospět, protože dospělí evidentně nejsou šťastní. To se autorovi podařilo vystihnout dokonale.
Knihu určitě stojí za to přečíst a trochu se zamyslet nad způsobem našich životů, nicméně mě ale lehce zklamal závěr, který mi přišel dost podobný knize Kdo chytá v žitě.

hanča34
13.04.2017

Kniha se mi moc líbila a dopadla tak, jak jsem doufala, že dopadne. Svět dospívajících není vůbec jednoduchý, zvláště když máte takovou rodinu jako Leonardo.

sofmysl
09.04.2017

Kniha jako taková sice nebyla tak špatná - moc pěkně napsáno, ale ten závěr a rozzuzlení? To mě naprosto zklamalo a pro mě se tak z příběhu vyklubala až téměř naprostá nesmyslnost. - je to škoda, závěrem to prostě autor dost pokazil.

Nicol13
21.03.2017

Nevím, co si mám o téhle knize myslet. Je určitě lepší než Terapie.. to jo.
Titulky pod čarou mě tak neuvěřitelně štvaly a rozptylovaly.. Totálně zbytečná věc. Jako proč?
To rozdělování vět a divné smrskávání (nebo jak to mám napsat) v jakože napínavých částech a tak.. to taky nebylo nic moc a u mě se to minulo účinkem.
Nechápu, co má tahle kniha předat dál... když většina mamin a otců si to stejně nikdy nepřečte.. a mladýmu to nic nedá.. žádnou naději.. 1 nebo 2 lidi toho fakt moc nezachráněj.
Něco si z toho vzít, by mohli učitelé. Přesně takoví máte být. Trávíte s námi velkou část života, něco nám předáváte, tak byste občas nemuseli být toliko upnutí.
No.. když to všechno sečtu, tak mi z toho vyjde zase nic moc.. Jenže v téhle knize mi alespoň ten hlavní hrdina sedl a i ten učitel. Pro mě Leonard nebyl vůbec divnej a působil na mě jako trochu modernější Holden z knihy Kdo chytá v žitě. A toho já mám ráda. Takže jo. Za mě asi dobrý (až na některý ty zbytečnosti).

Lucik87
11.03.2017

Krásný a citlivý příběh. O jednom klukovi, který to nemá jednoduché. I když si zdánlivě třeba řekneme, že zas tak nic strašného se mu neděje. Jenže dospívání je někdy hrozně komplikované a křehké období. A i když se tváříme, že je nám všechno jedno, mámu a tátu prostě hrozně potřebujeme. I jen proto, aby ti jeden z nich občas seknul pohlavek - nebo si prostě jeden z nich s tebou dal ty blbý lívance. Každý rodič by si alespoň kousek této knížky měl přečíst, aby věděl, JAK SE TO NEDĚLÁ. Osamělost a nechuť žít je hrozná věc.

Klára2216
23.02.2017

Do knihy tohoto autora se mi moc nechtělo z předchozího zklamání z jeho knihy Terapie láskou, která byla přímo příšerná. Nicméně Leonard mi vězel v knihovně a já nemám ráda když tam mám nepřečtené knihy. Takže ke knize: horší než první kniga rozhodně není, ale už na začátku byl konec jasný. Poznámky pod čarou byly zbytečné - lepší by byly zkrátka v textu. Styl psaní příliš jednoduchý. Dvě hvězdy dávám za námět a za svižné čtení.

niknikita
11.02.2017

Zavřela jsem dočtenou knihu a nemohla ji odložit z rukou. Jenom jsem tak seděla a zírala a po tváři mi tekly slzy, a nechala jsem vyplavit ten smutek, že kolem nás je spousta Leonardů, kterým neumíme porozumět.
Silný příběh a Matthew Quick má můj obdiv.

Anickahor
09.02.2017

Nejdřív mě Leonard hrozně rozčiloval. Přišel mi jako sebestředný spratek, který vyžaduje pozornost. A když ji nemá, zajde tak daleko, že chce zabít svého spolužáka a pak i sebe. Protože potom se o něm samozřejmě mluvit bude.
No musím uznat, že postupným čtením knížky se můj pohled na něj postupně lepšil, protože mi začalo docházet, o co v této knize jde. Nicméně jak už tu někdo psal, toto téma bylo zpracované za poslední dobu mnohokrát, takže až takové překvapení to nebylo: dopadne to přesně, jak předpokládáte.
Co mě ale nutilo číst dál a dál? Bylo to tajemství pana Silvermana. Byla jsem stejně zvědavá jako Leonard na to, co pan učitel skrývá. A po přečtení musím říct, že mě Silverman zaujal víc než hlavní hrdina. Promiň, Leonarde.
Kniha takový průměr. Rychle přečtená, rozčilovaly mě ale poznámky pod čarou, které byly dlouhé a přesahovaly i na víc stránek. Za mě 3*.

hellena1523
05.02.2017

V porovnání s Terapií láskou, která byla vážně špatná, se mi Leonard moc líbil. Kniha byla velmi čtivá a příběh mě opravdu bavil. Vtáhl do děje a až do konce nepustil.
Co bych tedy určitě oželela bylo množství poznámek pod čarou. Kdyby jich bylo méně, bylo by to bezva, ale tady už byly většinou spíš rušivé.
Souhlasím, že vhledem k tématu, může působit až lehce banálně...ale nakonec to není na škodu. Nenechte se odradit zdánlivou bagatelizací, a určitě jí dejte šanci. Stojí za to.

OneBas
27.01.2017

Knihu jsem plánovala číst snad už před třemi měsíci a až teď jsem ji konečně přečetla! Kniha se četla sama a nedovolila mi se od ní odtrhnout. Seznamování s postavami, které jakkoliv ovlivnili Leonardův život, jsem si užívala. Čím víc byl hlavní hrdina v depresích, tím víc jsem si připadala smutnější. Na konci knihy jsem byla zlomena a nad knihou jsem ještě dlouho přemýšlela. Podle mě se tato kniha dá číst jenom párkrát za život, kdy to opravdu potřebujete.

Lenka1386
13.01.2017

Knihu hodnotím pozitivně. Nemám pocit, že mě nějak výrazněji obohatila nebo otevřela oči, protože podobné téma bylo ztvárněné mnohokrát a možná i o něco líp. Leonard si v tom svém nepochopení dost libuje, „plácá“ se v něm, a když už to vypadá, že by mohlo být líp, honem řekne nebo udělá něco nepřiměřeného, aby zase někoho poštval proti sobě. Natahování závěrečných rozhovorů s profesorem mi lezlo na nervy – ale! Bavily mě poznámky pod čarou, dopisy z budoucnosti mi taky přišly jako fajn nápad a už jen pro to, co řekl houslistovi Babakovi, jak mu poděkoval a vysvětlil, co pro něj znamená hudba a taky poděkování a rozloučení s Herr Silvermanem bylo tak silné, že už jen proto stojí knihu přečíst.

Amalberga
30.11.2016

Prvních třicet stran se četlo samo. Leonard mi připadal zajímavý a rozuměla jsem mu. Pak se objevil první dopis z budoucnosti a celá kniha, která mi mimochodem přijde zbytečně zdlouhavá a rozcajdaná jako rozlejete inkoust. Z Leonarda se vyklubal obyčejný "ubožáček" outsider, který se pokouší o vraždu a sebevraždu (stejně na to nemá koule), aby upozornil svoje okolí na svoje zoufalství a konečně se mu dostalo potřebné lásky a přátelství, kterou každý normální člověk potřebuje. Občas se stylizuje do výjimečného jedince, vyděděnce společnosti, je přeci lepší než ostatní a proto ho nikdo nemá rád. Kecy. Nikdo ho nemá rád, protože se odmítá jakkoliv začlenit do kolektivu, špehuje cizí lidi, nedokáže normálně komunikovat a často se chová arogantně, drze a iracionálně. Jistě, nachází se v nejtěžším období života, dospívání. Podle knihy by mu mělo být devatenáct, ale přijde mi mentálně na šestnáct. Kniha mě příliš nebavila, i když obsahuje "důležité poselství", které se dalo zpracovat a bylo zpracováno milionkrát lépe, například ve filmu Oddělen, který velmi doporučuji.
P. S. Dost mě pobavilo, jak autor pracoval s tématem židovského holokaustu. V dnešní době musí Němci neustále pykat za své staré prohřešky, přitom Američané, jsou ti poslední, kteří by měli po někom házet kamenem. Vyvraždili původní obyvatele Ameriky, utlačovali Afroameričany segregací (a diskriminace je tam doteď), stále můžete v některých státech v USA skončit v léčebně pro homosexuály a takto bych mohla ještě chvíli pokračovat. Autor si klidně mohl místo Herr Silvermanna zvolit potomka Indiánů nebo Afroameričanů a nechat ho vyprávět o historii, o které se v Americe téměř vůbec nemluví. (Jenže to by pak knížku možná ani nevydali.)

Mirime13
25.11.2016

Leonard se mi hrozně líbil. Jeho způsob uvažování byl velmi zajímavý a na jeho věk neobvyklí. Byla to jedna z těch knížek, která vás donutí zamyslet se nad způsobem vašeho života a to se mi na ní líbí. Rozhodně doporučuji si přečíst.

Nickky
02.08.2016

„Dělej celý den něco, co máš rád. Jdi na kolotoče. Zaplavej si nahý v oceánu. Jeď na letiště a kup si letenku na první volný let - je fuk, kam to bude. Nebo zastav prstem roztočený glóbus a pak si naplánuj výlet na místo, na které jsi ukázal; když to bude uprostřed oceánu, vždycky tam můžeš dojet lodí. Dej si nějaké exotické jídlo, o kterém jsi nikdy neslyšel. Zastav někoho, koho neznáš, a požádej ho, ať ti řekne, čeho se v hloubi duše nejvíc bojí, a ať ti dopodrobna popíše svoje skryté touhy, a pak mu řekni, že ti na něm záleží, protože je to člověk jako ty. Posaď se na chodník a namaluj něco barevnou křídou. Zavři oči a snaž se vnímat svět nosem - dovol pachům a vůním, ať nahradí tvůj zrak. Dožeň spánkový deficit. Zavolej starému příteli, se kterým ses léta neviděl. Vyhrň si nohavice a broď se mořem. Jdi do kina na cizojazyčný film. Nakrm veverky. Je jedno, co si vybereš, ale něco udělej. Protože revoluci můžeš začít jedním rozhodnutím, jedním nádechem.”

Leonard je člověk nesmírně citlivý a vnímavý, pochybuje a tápe ve svém životě. A vy můžete v této knize nahlédnout do jeho duše. Možná s ním nebudete vždycky souhlasit, ale možná ho budete chápat.
Tento chlapec to neměl vždycky lehké. Rodiče se mu nevěnovali, ale on se mezitím spřátelil se stařičkým sousedem Waltem, který ho měl rád takového, jaký byl. A potom je tu Herr Silverman, Leonardův učitel, který mu dokázal, že být jiný nutně neznamená být horší.
” Jsi jiný Leonarde. Já jsem taky jiný. Být jiný je dobrá věc. I když je to těžké. Já to vím, věř mi.”
Samozřejmě jsou v knize i další důležité postavy, o kterých se toho více dozvíte až při samotném čtení. Doporučuji. Už jen kvůli tomu, že na knihu, jako je tato, nenarazíte každý den.

Anna 13
18.06.2016

Co mám dodat???
Tahle kniha byla prostě napsána pro mne, to jinak není možné, jak strašně jsme s Leonardem souzněli, jak strašně jsme si rozuměli.
Tohle je zatím nejlepší kniha mého života a se jí klaním. Brzy si jí koupím a přečtu ji ještě mnohokrát. Leonarde, ty jsi můj hrdina!

Má recenze o tom, jak je to všechno neuvěřitelné: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1606/odpustte-mi-vas-leonard-matthew-quick

LiLinka
17.06.2016

Od knihy jsem podvědomě očekávala více, takže jsem obsahem byla malinko zklamaná. Myšlenka pěkná, ale s postavou jsem se nedokázala nějak sžít a tím pádem jsem řádky tolik nehltala. Závěr je předvídatelný, ale i tak pěkný.

Etule
26.05.2016

Kniha, která dokazuje to, jak je v dnešní době opravdu těžké být originální či jedinečný. Pokud nejsi ovce, je to špatně. Proto se lidi bojí svou jedinečnost ukázat. Myslí si, že oni jsou kvůli tomu ti špatní a nenormální. Přitom je to právě naopak, alespoň dle mého názoru. ;) Jenže lidi se odjakživa bojí toho, co neznají nebo nemohou zaškatulkovat.
Chtělo by to více lidí jako je Herr Silverman, protože ten na mě z knihy zapůsobil nejvíce.
Dopisy z budoucnosti mi při přečtení prvního, vůbec nesedly. Ale pak mi přišlo, že tam prostě patří. Snad se přece jen Leonard dočkal svého potápění se s delfínem a dcerou S. ;)