Obyčejný život

kniha od:


Koupit

Kniha začíná rozhovorem dvou mužů o smrti starého železničáře, který byl prostým, obyčejným, hodným člověkem. Jeden říká, že je škoda, že tento muž nesepsal o svém životě knihu. Druhý ho však vyvádí z omylu a říká mu, že železničář vskutku knihu sepsal. V první části vzpomíná na svůj život a ve druhé části, již více filozofické, rozebírá zda jsme schopni poznat sami sebe, všechna svá já a potlačit sobeckost při našem počínání....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16434/big_obycejny-zivot-sKh-16434.jpg 4.3335
Nahrávám...

Komentáře (53)

Kniha Obyčejný život

capricorn__
04.10.2021

Dlouho se mi nestalo, že bych cítil mírný smutek z toho, že se mi pod rukou tenčí počet stran. "Obyčejný život" je bezpochyby mé nejoblíbenější Čapkovo dílo. (Ne)obyčejný příběh mě pohltil už od první stránky a já se moc těšil na chvíle, kdy knihu zase otevřu. Kombinace velmi lidského příběhu a filozofie člověka a jeho existence pro mě fungovala skvěle. Čapek byl opravdu zajímavým a mimořádným autorem s velice živými postavami a flexibilním stylem psaní, kdy se autor chová jako chameleon proto, aby jeho hlavní myšlenka snáz došla k lidem. Nemám knize, co vytknout, skvělá, nadčasová četba!

Set123
21.09.2021

Je úžasné jak kniha celou dobu nutí člověka myslet na svůj název. Obyčejný život. No řekněte, viděli jste někdy více do očí bijící oxymóron? Já snad ani ne.

Upřímně? Ano, podle mne je opravdu Obyčejný život nejlepší kniha trilogie. Nemyslel jsem, že se mi něco bude líbit víc než Hordubal, ale ono jo. Knihu lze rozdělit do dvou, až tří oddílů, ty však od sebe nejsou nijak formálně rozděleny. Právě ten první mne neskutečně bavil. Jakýmsi divným způsobem. Otevřel jsem si ke čtení lahev Tramínu a užíval si popis dětství, studia, nástupu do práce. Bylo to krásné. Prostě nádherným jazykem napsaný obyčejný život.

Poté začala druhá část. A bylo to opravdu tahle jednoduché? To je hlavní otázka té druhé části, vedené formou vnitřních dialogů. Jaké byla motivace života? Nebo snad jen motivace jednotlivých jeho částí? A Jaký jsem vlastně byl člověk? Či lépe, který jsem byl člověk? Celá tato část je najednou strašlivě temná oproti té první, taková vážná, nejistá. Nejistota není přeci pěkná.

Inu a třetí část do značné míry nejistotu zahnala. Člověk není monolit. Člověk je množina prvků, která se může zdát téměř nekonečná. Smíření, konec.
Já vám nevím, je cosi krásného na této knize. Pragmatická poetika pragmatické filosofie, mistrně podaná panem Čapkem. Kniha se čte krásně, nenudí, není totiž monolitní, asi jako ten člověk a snad i někoho donutí k zamyšlení.


clairvoyant
06.04.2021

Takový STEPNÍ VLK počesku. Pro mě velmi příjemné překvapení. Výborná, i když v Čapkově bibliografii trochu nezaslouženě upozaděná kniha.

Vilja
31.01.2021

Pro mě vrchol Noetické trilogie i Čapkovy tvorby - tak mnohovrstevnatý jednoduchý příběh a takovou pestrost interpretací jsem jinde nenašel!

Darkry
22.01.2021

„Co je já?" ptá se Karel Čapek na sto stran dlouhé oslavě jednoho obyčejně neobyčejného života.

Noetická trilogie je mé nejoblíbenější dílo od Čapka. A Obyčejný život je zase mou nejoblíbenější částí noetické trilogie.

ThrisaManx
31.12.2020

Obyčejný život je asi nejnudnějším dílem celé Čapkovy Noetické trilogie. I když za prvními dvěma povídkami značně zaostává, stejně musím uznat, že to bylo dílo krásné. Jen nesmím srovnávat. Takové obyčejné, ostatně vypráví také o jednom obyčejném životě. Čapek byl výjimečným autorem a jeho díla vždy budu číst s úctou a nadšením. Bylo to skvělé, čtivé, hluboké a stojí za to číst to v rámci celé trilogie.

Vidlička
21.12.2020

Masterpiece!

Nevěděla jsem, že to ostatní vnímají přesně jako já! Úleva? Jistě, nejsem aspoň takový magor... ale zase taky nejsem tak výjimečná, jak jsem si myslela... Ale jsi, neboj, říká Ta, která...

Amolein
04.10.2020

Třetí část noetické trilogie je jakousi obhajobou prvního dílu a pokračováním (nebo spíš vysvětlením) jeho pragmatické filosofie. Autor si i zde klade otázku ohledně povahy pravdy a možností jejího poznání (odtud noetická trilogie). Na začátku se může zdát, že náš život je jasný a přesně nalinkovaný. Hrdina převyprávěl svůj celý život, ale pak začíná polemizovat sám se sebou, a dívá se na svůj život jinýma očima. Co když jeho život nebyl jen obyčejný, co když vše dělal jen pro svou honbu za kariérou, co když se sám stylizoval do role hypochondra? A mnoho dalších možností, které se nám nabízejí pro vysvětlení jen svého života. Jak to asi bude, když se budeme pokoušet vysvětlit životy jiných? (toto jsme mohli vidět v předchozím díle Povětroň) Co z toho je pravda, lze jen těžko říci, ale všechno to jsou určité možnosti, které je třeba vzít v úvahu.
Na této knize se mi nelíbila jen její filozofická rovina, ale i ta prostá lidská a Čapkův způsob vyprávění. Zejména první část, v níž sledujeme první představení života hlavního hrdiny. Někomu by se mohla zdát nudná, jeho život skutečně nudný byl, ale pan Čapek právě tyto obyčejné věci, prosté lidské zážitky umí skvěle vylíčit. Bavilo mě, že jsem nečetl žádný velký příběh, ale o tom, jak se jako kluk prosadit ve školní třídě, jak v pubertě překonat problém a oslovit dívku, kterou miluju, jak si uspořádat vztah s manželkou, která se mi stává stále cizejší a spoustu dalšího všedního.
Krásně jsem si u knížky zapřemýšlel o životě. Spousta pravd zde napsaných je nám asi každému jasná, ale někdy si je takto přečíst a zase si je v tom dnešním shonu připomenout, za to stojí. Jedna za všechny: recept pro šťastný život: to co děláme, dělat s láskou k věci.
Zajímavá je na knize i ona odlišnost tří částí. Příjemné, nostalgické, ničím nerušené pocity jsem měl při čtení první části, vyprávění veskrze hodného prostého železničáře. Druhá část, kde se objevily další perspektivy jeho života, tuto idylu narušila. Najednou jsem jako by ztrácel jistotu a nedokázal jsem si hlavního hrdinu zařadit, což bylo poněkud nepříjemné, ale na druhou stranu také zajímavé. Jak jsem mohl tak snadno naletět vypravěči. A třetí část byla ta vysvětlovací, že vše je jen úhel pohledu a člověk je mnohem víc. A i ten nejobyčejnější život má nesmírnou hodnotu ve své rozmanitosti.
Po jazykové stránce je toto dílo také typický Čapek. Snadná srozumitelné, ale bohatá řeč, v které se míchá spisovná mluva spolu s zastaralými výrazy a vulgarismy.
Knihu určitě doporučuji. Dostane se vám jistě poučné čtení, ale nechtěl bych, aby vznikl dojem, že budete číst nějaké filosofické dílo. Tak to vůbec není, nebojte se toho. Kdo chce, filosofii i psychologii (Freud, Nietzsche) si v díle určitě najde, ale i ti ostatní dostanou zajímavě podaný lidský příběh s ponaučením.

1