Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-kSJ-243.jpeg
4
1759
213
Od dvacátých do padesátých let prožívá svůj příběh od mládí snaživý a podnikavý muž, který touží po bohatství, po lásce a uznání ve své profesi a poznává život od vybrané společnosti a velkého světa po věznění a osamocení v opuštěném pohraničí, kde končí jako cestář. Existenciální téma autor nepojímá tragicky. Hlavnímu hrdinovi samota umožňuje zbavit se touhy po majetku a uznání, zbavit se lpění na nich a dojít ke svérázné, prosté filozofii života, kde se hořkostí a samotou platí za požitek krásy a svobody.... celý text
Přidat komentář
Tak tímto s Hrabalem končím. Jako všechny jeho ostatní knihy mě to nebavilo. Jeho styl mi absolutně nevyhovuje, čte se mi špatně.
Jeho neustálé sexuální narážky mi přijdou víc než nevhodné a otravné. Nevadí mi, když autor používá sexuální prvky či vulgární slova, pokud to má v textu své místo a svůj důvod. U Hrabala mám pocit, že to píše jen proto, že je to úchyl.
A potřeba stále odbíhat od tématu a v jedné větě rozebrat tři různá témata - tohle zkrátka není pro mě.
Takže ačkoli kniha byla místy zábavná a rozhodně patří mezi českou klasiku, mě to nijak nevzalo.
Zprvu velmi rozpačitý příběh plný myšlenek poněkud roztěkaného člověka, který se moc hezky vyvíjí a ukazuje vývoj osobnosti. Musím říct, že už mám za sebou Ostře sledované vlaky a nějak jsem jim nepodlehla. Díky tomuto dílu jsem však jistým způsobem pochopila Hrabalovu genialitu a začínám přemýšlet o tom, že se k Vlakům vrátím.
Už při četbě Hrabalovy knihy Ostře sledované vlaky jsem se těžko potýkala s jeho stylem psaní, ale jelikož byla kniha relativně stručná, nejspíš to tolik nevyniklo, ale o to víc mě to v této knize praštilo do nosu. Kniha mě mimo jiné zkrátka otrávila svými neustálými sexuálními narážkami a erotickým podtextem a po čase mě začala dopalovat i skutečnost, že přímá řeč je zde zhruba tak častá jako odstavce. Jistě, obdivuji autorovu slovní zásobu a spisovatelské umění, ale některá souvětí byla skutečně až zbytečně dlouhá (jakože: "Jo, mami, už jdu, jenom dočtu větu!"). Dávám tedy dvě hvězdičky a to hlavně za skvěle zpracované téma a (ačkoliv vím, že je to svým způsobem irelevantní) za filmové zpracování, které mě k mému nemalému překvapení opravdu zaujalo.
Mám ráda Hrabalův malebný styl vyprávění a nekonečně rozvinutá souvětí. Myslím, že tato kniha má za úkol donutit čtenáře zamyslet se nad smyslem života.
Hezký příběh, vtip, bohužel jsem zjistil, že Hrabalův styl psaní je pro mě nečitelný...
Vtipná kniha, nebýt povinné četby tenkrát na SŠ nenapadlo by mě ji přečíst. Někomu může vadit, jak Hrabal píše, ale mě se kniha prostě líbila.
Musím říct, že tohle je asi jedíné dílo Hrabala, které si s chutí přečtu znovu. A vážně mi nevadí, že ignoruje odstavce a píše věty o velikosti kapitoly. Je to dílo vtipné a satirické.
I já se musím přiznat, že mi bezsyžetová próza moc nesedla. Ale jak jsem se ponořila spíše do obsahu, než do formy, zjistila jsem, jak skvělé počtení to je. Je to takový automatický text, který vás nutí číst pořád dál a dál. A ač mě místy příběh nudil, jindy mě zase bavil, tak jsem si z knihy odnesla mnohé. Nejvíce se mi líbily popisy české přírody a závěr byl zkrátka krásný.
Tak nevím jestli pan Hrabal se pokoušel psát o tzv. antibudovatelský román" nebo si dělal legraci z 50.let. No my z Nymburka se na to díváme jinak. Jinak se zde připomněl i film. My jsme to tady viděli na divadle jako divadelní hru a myslím si, že film i divadlo byl úplně stejný děj. Pozitivum knihy bylo vyjmenování známých hoteliéru v Praze a také taková učňovská doba, kdy opravdu učni museli být elita pokud chtěli sloužit v nejlepších a nejslavnějších hotelech v zemi.
Mám to s jeho tvorbou jako na houpačce, líbí nelíbí,...a u této knihy jsem zažila oba pocity, větší polovina knihy se mi velmi líbila a ke konci jsem se těšila, až to skončí. Má krásný popisná styl a humor, ale ve chvíli kdy sklouzne k životní fylozofii neví kdy má přestat. Opět kniha téměř bez odstavců, což je pro mě dosti nepříjemné, ale oproti Harlekýnovým miliónům stravitelné.
Myslím, že mu Menzel velmi rozumí. Kdybych neviděla film, knihu bych četla s velkými obtížemi.
Hrabala já prostě můžu!
Groteskní, dětský hrdina, ten malý pikolík si mě získal! Zase ta touha být výjimečný, být tou "jedničkou", která nikdy nebude naplněna!
A jak krásně to končí!
Obsluhoval jsem anglického krále. Nádherná kniha mistra Hrabala. Ostře sledované vlaky mne bohužel neuzaujaly, s anglickým králem jsem zezačátku díky souvislém textu bojoval. Stejně jako většina lidí zde. Dostala mě barvitost jazyka, emoce, hloubka, opravdovost pana Hrabala. A postava a život jednoho malého pikolíka, který prošel neuvěřitelným životem a stal se při malé postavě velkým člověkem. Naprosto nesouhlasím s názorem, že Hrabal je materialistiký blb a malý velký hrdina knihy hloupým, což zde v komentářích zaznělo. Chápu velkou část žen, které knize nemohou přijít na chuť a vžít se do toho malého zvláštního mužíčka. Někdy je velmi těžké přejít řeku pohlaví a pochopit mužskou polovinu lidstva, která ženám často mává nejen rukou, ale i penisem. Proto mají můj obdiv ženy, které v sobě našli citlivost, empatii a pochopení pro zavláštní život jednoho malého pikolíka.
Bola som prekvapena, ako sa mi kniha zapacila. Putave citanie, plne humoru aj smutku.
Moje hodnotenie: 85%
Zajímavá a vtipná kniha která znázorňuje postupnou proměnu hlavního hrdiny, místy vtipná, místy smutná ale i tak skvělá! Film jsem neviděl a ani ho vidět nechci, nechci si zkazit dojem z knihy. Popravdě sem nikdy neviděl souvětí přes 2 stránky, ale zvyknout se nato dá.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století Československo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Mě se Hrabalův styl vyprávění líbí, i když ne vždy je na něj nálada. Tato novela mi přišla zatím nejlepší spolu s Postřižinami, které jsem četla už hodně dávno. Ale chápu, že někomu nemůže sedět, občas se člověk v tom proudu vyprávění, dlouhých větách, minimu odstavců docela ztrácí.