Nočný vlak do Lisabonu
Pascal Mercier (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389171/bmid_nocny-vlak-do-lisabonu-51i-389171.jpg
4
349
84
Nočný vlak do Lisabonu je filozofický román o samotárskom profesorovi klasických jazykov Raimundovi Gregoriovi, ktorý v jeden daždivý deň stretne na moste tajuplnú Portugalku. O čosi neskôr nájde v antikvariáte fascinujúce zápisky portugalského lekára...
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 2018 , PremediaOriginální název:
Nachtzug nach Lissabon , 2004
více info...
Přidat komentář
Kniha mě nadchla. Až neuvěřitelný příběh, který ale ilustruje a odkrývá podstatu života a snahu jej začít skutečně prožívat díky inspiraci a hledání v historii příběhu neobyčejného muže a příběhy spjaté s jeho životem. Má mnoho rovin, dostávalo mě to, jak se člověk zkouší vžívat do jiných rolí a tím nějak i sám do sebe a nutí ho to vidět se jinak.
Bylo to hodně náročné - všechny pocity, myšlenky, filosofocké úvahy apod. Ale nakonec jsem to dočetl do konce. Někdy bych taky rád všechno zabalil a odjel, ale nejsem tak osamělý jako hrdina a ani tak finančně nezávislý :-)
Nádherná kniha plná myšlenek a poezie slov... Hezky zpracovaná.
Popis života jako jedoucího vlaku byl úchvatný.
Začátek knihy byl pro mě trochu kýčovitý, pak jsem se začetla a kniha mě bavila, líbila se mi filosofie, co mě nutila přemýšlet o věcech, které mě běžně nenapadají, ale ke konci knihy už mi přišel text zdlouhavý. Tato kniha nebyla z těch, u kterých si přeji, aby ještě nekončily :-)
Výborná kniha. Ano, stejně jako jednomu ze čtenářů dříve, připadala mi konstrukce místy trochu umělá. Ale popravdě, mě by stačilo číst ty zápisky, bez dějové linky. Inspirativní.
"... přál si ledové vichry, které by odvály všechno, co znělo po pouhém jazykovém návyku, po záludném druhu návyku, který zabraňoval myšlení tím, že vzbuzoval iluzi, jako kdyby se myšlenkový proces již odehrál a v těch prázdných slovech došel zakončení."
Hlavní hrdina románu, profesor Raimund Gregorius, žije poněkud fádní a monotónní život. Působí dojmem, že v jeho životě již nemůže přijít žádná radikální změna. Pak ale jednoho dne potká neznámou Portugalku, která v něm zcela spontánně probudí život. Gregorius se začne rozpomínat na své dávné sny a nikdy neučiněná rozhodnutí. Snad je to strach z plynoucího času, možná je to touha po změně, které ho nakonec dovádějí k rozhodnutí učinit cestu. Samotná cesta je jakousi metaforou sebepoznání. Gregorius se vydává po stopách spisovatele ve snaze nalézt jeho prostřednictvím i sám sebe.
"Bylo možné, že nejlepší cestou, jak se ujistit sám o sobě, bylo poznat někoho jiného a pochopit ho? Někoho, jehož život se odehrál zcela jinak a měl zcela jinou logiku než jeho vlastní?“
Na sklonku svých padesáti let shledává svůj dosavadní život nesmyslným a nudným. Touží po změně, ke které, jak sám cítí, již možná nemá dostatek sil. Tento pocit jen umocňují jeho častější závratě a paměť, která selhává. Samotný konec nechává Pascal Mercier beze směru konečné stanice, tudíž je na každém čtenáři zvlášť, jakou cestou se společně s hlavním hrdinou vydá dál...
Na mě působí kniha trochu uměle. Starší introvert během pár dní najde řadu známých, kteří mu jsou tak blízcí, že si mnohdy doslova čtou myšlenky atd. Nicméně téma, které určitě stojí za zamyšlení: "Jak vlastně prožít svůj život?"
Tohle je skvělá kniha. Když jsem ji zrovna nemohla číst, musela jsem na ni stále myslet. Myslela jsem na Amadea, jak mi chybí, ačkoliv jej neznám. Žasla jsem, jak autor umí do slov perfektně zachytit pocity, které často mám, ale nedokázala bych je slovy vyjádřit. Dala bych knize pět hvězdiček, ale dám jen čtyři. Kniha je totiž tak moc vyšperkovaná, až se mi místy zdálo, že cítím závany komerce.
Je na něm něco klasického i netradičního. Je na něm něco obyčejného i neuvěřitelně zvláštního. Je v něm spousta úvah, které by měly být vlastní nám všem. Proč se víc nestaráme o prožívání života? Nejspíš jsme ještě nikdy nepotkali Portugalku na mostě v Bernu.
Občas sa stane, že človek narazí na knižku, ktorá je akoby o ňom. Ktorá sa presne trafí do jeho pocitov a myšlienok. Presne toto zažil hlavný hrdina Raimund Gregorius a po sérií neobvyklých udalostí a ešte čudnejších rozhodnutí sa vydal po stopách človeka, ktorý mu svojou knižkou hovoril z duše.
Pátranie hlavného hrdinu dopĺňa autor filozofickými pasážami z diela Amadea Pradu. Gregorius postupne odkrýva tajomstvá minulosti a dozvedá sa pri tom mnoho o sebe samom. Niektoré myšlienky mi sadli (prirovnanie osudu k vlaku z ktorého nemožno vystúpiť a nevieme kam ide - to je super), niektoré menej.
Začiatok knihy veľmi pekne vtiahol do deja, no neskôr už len udalosti do seba postupne zapadali, bez nejakej výraznejšej zápletky a gradácie. Podľa mňa to bolo trocha na škodu, bolo čoraz ťažie udržať pozornosť, napriek tomu, že knižka je písaná vcelku pútavo a má dobrú atmosféru. Niekoľko pre mňa dôležitých momentov zostalo nevyšetrených a odišli do stratena.
Ako Gregoriovi Pradova kniha sadla, mne Mercierove filozofické úvahy až tak úplne nie. Prínosnejšie pre mňa boli sugestívne popisy Lisabonu. Na knižku si treba asi vyčleniť viac času a trpezlivosti, ako som mal pri čítaní ja.
Pro mne zvláštní a magická kniha, zpočátku trochu cizí, ale na konci přítel, s nímž se nechci loučit.... Kniha o člověku, o životě a smrti, o zoufalé snaze a nemožnosti vystoupit ze svého vlastního stínu a být součástí života druhých, kniha o sdělení, o porozumění, o síle myšlenek, plná zvláštních úvah a magických slov - poetická, dojemná, melancholická a jakýmsi zvláštním způsobem pravdivá a opravdová....
„Proč jsem byl vždycky tak strohý, tak příkrý, tak nevděčný za slova těch druhých, když šlo o něco, na čem mi opravdu záleželo? Odkud ta potřeba rabiátsky hájit to důležité vůči druhým, když mi to přece nemínili vůbec brát?“
Som očarená. Mercierovmu románu sa nedá uprieť určité kúzlo, zvláštnosť atmosféry celého príbehu, aj keď mám i zopár výhrad. Už radu rokov si zachovávam niekoľko zvykov v súvislosti s knihami - jedným z nich je odpisovanie zaujímavých pasáží, aby som sa k nim mohla spätne vracať, hodnotiť ich výpovednú hodnotu a význam pre moju osobu z hľadiska plynutia času. A potom, raz za čas sa objaví kniha, pri ktorej nemá zmysel pokúšať sa o niečo také, ak nechcem do zápisníka preniesť polovicu knihy.
Hlavným motívom je túžba šesťdesiatnika Raimunda Gregoriusa, milovníka mŕtvych jazykov, "nudného patróna", prezývaného tiež Mundus alebo Papyrus, cítiť, že je skutočne živý, túžba dať životu zmysel a snaha pretaviť tieto sny do reality. Gregorius síce má pochybnosti, často prepadá melanchólii a smútku po stereotype minulého života, ktorý bol pre neho pascou, ale zároveň v ňom cítil určitú istotu, no má odvahu vybočiť zo zabehaných koľají, riskovať, vzoprieť sa očakávaniam okolia a ísť za tým čo je pre neho v danom okamihu najdôležitejšie. Nepúšťajte sa do tejto knihy, ak nemáte dostatok času, trpezlivosti, chuť na filozofické úvahy. Román je presýtený nespočetným množstvom myšlienok, ktoré nútia vracať sa v texte späť, dookola ich čítať, pozastavovať sa nad nimi, žasnúť. Práve fragmenty jednotlivých myšlienok ma niekedy zaujali na úkor hlavnej dejovej línie, často som mala pocit, že by mi celkom stačilo mať v rukách zápisky, poznámky, listy Amadea de Pradu - knihu, ktorá tak veľmi zaujala a zmenila Gregoriusa. Ten tieto myšlienky ďalej rozvíja a nadväzuje na ne. Čo hodnotím ako veľmi nepravdepodobné a čo ma zarazilo, bola neuveriteľne rýchla Gregoriusova schopnosť zorientovať sa v cudzom jazyku, doslova v priebehu pár hodín, a síce so slovníkom, ale predsa, prekladať komplikované texty, s ktorými by mal problém nejeden prekladateľ znalý jazyka. Neviem či je niečo také vôbec možné - a to aj v prípade, že ide o človeka s nadaním na jazyky, ktorý ich sám niekoľko ovláda. Celkovo však na mňa kniha pôsobí silným dojmom a aj napriek menším nedostatkom si zaslúži plné hodnotenie.
Krásný příběh o jednom starším profesorovi, který se nebojí svůj život otočit o 180 stupňů a vydá se na cestu do Lisabonu...
Kniha mě asi nezastihla v tom správném období života. Řekla bych, že měla přijít buďto mnohem dříve anebo mnohem později. Každopádně je to kniha spíše pro osoby dveře hledající než pro osoby, které již o dveřích vědí a nyní hledají klíč, popřípadě již dveře odemykají.
Hodně mě zaujala na začátku. Hlavní hrdina je sympatický a bylo napínavé, jak se postupně odkrývá tajemství za kterým do Lisabonu přijel. Postupem času mi to už připadalo jednotvárnější, pouze se dokresluje obrázek, který byl načrtnutý na začátku, nepřicházejí zvraty. Chtělo to pro mě trochu trpělivosti, abych to dočetl. Drželo mě u toho, že je to dobře napsané, střípky do sebe zapadají, postavy a to co prožívají je autentické.
K tomu, abych po této knize sáhla, mi stačila jediná její věta, kterou jsem potkala "kdesi na internetu". K tomu, abych zatoužila MÍT svůj vlastní fyzický exemplář, mi stačilo přečíst asi tak prvních patnáct stránek. Rozhodně má "kniha roku", ač je z něj za námi teprve půlka. Tuhle cestu do hlubin duše nejen jednoho "zaprášeného intelektuála" chci mít možnost KDEKOLIV otevřít pokaždé, když to budu potřebovat. "Velká recenze" možná přijde, až si o včerejší půlnoci dolouskaný příběh v mé hlavě sedne.
Je to hladivá kniha. Autor řeší jednu specifickou životní situaci intelektuála, který si na začátku poslední třetiny života uvědomí, že by měl prozkoumat i jiné možnosti existence než každodenní školskou rutinu. Je otázka, jak se to vztahuje k dnešnímu člověku, který si světa užívá milionem způsobů běžně a má spíš problém se soustředit a oddat jedné milované fasetě, jak se to hrdinovi knihy tak hezky dařilo předtím, než začal pochybovat. :-)
Označovat to za filozofický román je odvážné.
Štítky knihy
filozofie zfilmováno švýcarská literatura Portugalsko o knihách diktatura
Kniha Nočný vlak do Lisabonu je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 479x |
| Čtenářské výzvě | 30x |
| Doporučených | 48x |
| Knihotéce | 188x |
| Chystám se číst | 353x |
| Chci si koupit | 49x |
| dalších seznamech | 2x |
Byla to taková vnitřní cesta i pro mě, při čtení této knihy mi docházely některé skutečnosti z vlastního života a vztahů k lidem okolo Hodně silných myšlenek a úvah, které se nějakým způsobem týkají snad každého člověka, mě teda určitě... proto mě tolik zaujala a dokonale vtáhla.