Noc trifidů
Simon Clark
Kniha volně navazuje na známé literární dílo Johna Wyndhama Den trifidů. Je psána v ich-formě, vypravěčem je David Masen, syn Williama Masena. Dílo vyhrálo v roce 2002 Cenu Augusta Derletha. Z anglického originálu „The Night of the Triffids“ vydaného nakladatelstvím Hodder & Stoughton (A division of Hodder Headline) 2001 přeložil Petr Kotrle. Obálku namaloval Chris Moore, grafickou úpravu provedlo Vertigo a.s. 1. vydání Pozn.: ISBN je uvedené podle impresu. V tiráži je neplatný kód 80-85911-32-0.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , PolarisOriginální název:
The Night of the Triffids , 2001
více info...
Přidat komentář
Potěšila mě možnost opět zavítat do světa, který ovládly chodící kytky.
Není to stejný skvost, jako dílo na které navazuje, ale je to poměrně dobré.
Pravda, trifidi tady hráli spíše vedlejší roli a hlavní nepřítel člověka byl, jako vždy, člověk. I tak jsem rád, že něco takového existuje a pokud by byl třetí díl, tak po něm taky ochotně sáhnu. Jen jaký by měl mít název? Den a Noc už je zabraná, co třeba Týden trifidů?
..trochu jsem se toho bál... a po prvních několika stránkách jsem si říkal ajajaj.. to nebude dobré... ale chvilku jsme vydržel.. a do příběhu jsem se plynule ponořil.. Když to člověk bere jako ne oficiální pokračování příběhu, ale jako jednu z možných alternativ, je to fajn příběh.. klidně bych si přečetl i jiné verze jiných autorů navazujících na původní dílo.. Mohla by to být zajímavá přehlídka smýšlení, kreativity.. kdo jak pojme pokračování budoucnosti originálního příběhu. (hozená rukavice všem scifi / postapo fandům.. tak šup šup :)
... myslím, že Simon Clark se s tím popasoval posvém a za mne zdařile.
Z tohoto dílu jsem měl trochu strach, protože nastavovaná kaše ne vždy tak chutná jako originál, ale byl jsem mile překvapen. Sice bych dal o hvězdu méně, ale určitě to nebylo zklamání.
Dobrá žánrovka, ve které mně ale osobně chybí souvislost s Trifidy. Ona událost autorovi slouží jen k vykreslení různých druhů diktatur po nějaké katastrofě. Je jedno, po jaké. Fungovalo by to stejně, kdyby to bylo po napadení viru apod. Clark se jen svezl na úspěšném titulu... Dost mi to připomínalo Ballardovo Hallo, Ameriko. Je tam i pár nelogičností, třeba let v úplné tmě, a skutečnost, že se s tím úvodním motivem absolutní tmy pak dál vůbec nepracuje...
Neurazí, ani nenadchne. Osobně to vidím na průměr v rámci daného žánru, který ale čerpá ze slavného předchůdce. Jinak by asi kniha až tolik pozornosti nevzbudila. Přenesení děje do Ameriky nebylo špatné, některé momenty byly vydařené, celkově ale příliš akční a příliš překombinované.
Vůbec si nemyslím, že pokračování Trifidů byla chyba. Pan Clark navazuje na klasiku a vzhledem k tomu, že děj se odvíjí s větším časovým odstupem, vytvořil si tak prostor pro úplně nový příběh a nové postavy.
Děj knížky je plný akce, boj s rostlinami ustupuje odvěké lidské rivalitě.
I když je tu pár zdlouhavějších pasáží času, stráveného četbou rozhodně nelituji.
3,5*
Začátek na ostrově Wight slibný,s příchodem tmy a utokem trifidů, ale pak už se z toho stal akcnak, kde trifidi zas tak úplně hlavní housle nehráli. Závěr v New Yorku zbytečně zrychlený a pritazeny za vlasy.
Na rovinu, bylo to zklamání. Sice jsem si přečetl ohlasy, ale i tak mě to nepřipravilo na ten zvláštní zážitek z četby. Naprosto nevyvážená kniha, dialogy prkenné, nesmyslné chování postav atd. Až v závěru jsme se dočkali jakého si vysvětlení oslepnutí a následné ztráty slunečního záření (cca po 30 letech), nevím proč to nemohlo přijít již v průběhu, když to nemělo vlastně vliv na samotný děj.
Simon Clark dává trifidům úplně nový rozměr. A to doslova. Všichni víme, že v USA jsou burgery a Coly větší, auta silnější a podobně. A v NYC dosahují trifidi dokonce 20 metrů, ačkoliv všude jinde ve světě jsou největší jedinci 2,5metru vysocí.
Kniha měla na mě spoustu hluchých míst, kdy jsem se musel nutit číst. Celkově je ale vidět, že příběh je o dost více obsáhlejší, než první díl. Ještě aby ne, když druhý díl má již historii trifidů vymyšlenou. Celkově se mi ale kniha líbila a myslím, že pan Wyndham by se zlobit nemusel.
"Je rozumné, abychom letěli v takovém počasí?"
"Nedělejte si starosti. Včera jsem spadl s jedním letadlem, a tak si nemyslím, že bych mohl mít takovou smůlu, aby se to dnes stalo znovu."
Poutavý dobrodružný děj a podobný styl vyprávění - zdařilé pokračování a využití Wyndhamovy základní myšlenky. Ocitáme se v Americe, z čehož vyplývá, že všechno je větší a je toho víc. To se týká nejen trifidů, ale i rychlosti děje, bojových střetnutí, a dokonce i emocí. Ano, Wien ist Wien a Amerika je Amerika, ale i tak - příjemné překvapení.
80 % (zatím 594 hodnotících s průměrem 76 %).
Pokračovatele známe všichni – stalo se tak u knih Agathy Christie, Stiega Larssona nebo Zdeňka Jirotky. Některá pokračování jsou slabší, jiná jsou naopak povedená. Člověk by při hodnocení měl poznat, kdy má raději třít vonnými mastmi než skelným papírem. V tomto případě to bude velice příjemně vonící vonná mast, protože Simon Clark šel méně schůdnou cestou, místo Billa zvolil za hlavní postavu jeho syna Davida a vymyslel krásný nový příběh, za který moc děkuji!
obstojné pokračovanie, ak sa vám páčila jednotka tak dvojka neurazí , za mna to rozhodne nebola strata času, a osobne by som prijal dalšiu knihu z univerza triffidov !
Když jsem si toto volné pokračování dne trifidů půjčovala, v knihovně mi pan knihovník řekl, že pokud se mi líbila 1, tak ať toto ani nečtu, že je to o ničem. Tak prosím, od knihy jsem se nemohla odtrhnout, myslím, že je pokračování děje vymyšleno krásně, knížka mě jako jednička nadchla, četla se mi úplně krásně, moc jsem si to užila. Doporučuji, nenechte se odradit a udělejte si svůj názor. Jsem přesvědčená, že komu se líbila 1, tato kniha se bude líbit také, možná i klidně o trochu víc? :)
Úžasné čtení! Nechápu, jak někdo níže mohl napsat, že kniha není tak poutavá, jako první díl. Naopak!! Myslím si, že kdyby se pan Wyndham mohl vyjádřit, byl by na svého pokračovatele S. Clarka hrdý, jak si s námětem více než výborně poradil a poslal ho na další, vyšší level! Za mě má kniha vše, co mít má: Sympatického protagonistu, syna BIlla Masena, Davida, který si nehraje na žádného superhrdinu, ale vystupuje jako normální chlápek, jenž však vlivem souhry okolností sehraje v dalším vývoji lidstva jednu z rozhodujících rolí. Přiznám se, že jakmile jsem přečetla první stránky knihy, nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem nedočetla poslední kapitolu. Prostě to nešlo, četla se sama. Vždy, když si člověk myslel, že je vše OK, přišel zvrat, a docela zásadní, takže je čtenář vlastně od začátku udržován ve stavu stálého napětí. O akční momenty také není nouze, a samozřejmě, že se nejedná o žádné pozvolné stoupání až ke "šťastnému konci". Příběh je pojatý realisticky, autor nikterak přeživší lidstvo nechválí, naopak, spíše poukazuje na to, že mezi lidmi nikdy nebude jednota, i když se jedná o tak fatální situaci, jako je přežití zbývající populace nebo podlehnutí v boji se všudypřítomnými trifidy, kteří navíc získali schopnost mutovat. Vždy stačí, aby se v rozhodující okamžik chopil moci psychopat s vůdčími schopnostmi, a vývoj lidstva rázem upadne v další z mnoha forem totalitního řádu, kde navíc nechybí prvky rasové a sociální diskriminace. Torrence je zde vylíčen jako takový postapokalyptický "Hitler", který si na troskách starého světa chce vybudovat ten "svůj, nový". A jeho prostředky jsou opravdu zrůdné - plánuje obětovat mladou dívku jako pokusného králíka pro to, aby její vaječníky posloužily k vynuceným oplodněním a mnohačetným porodům dětí, které by byly imunní vůči trifidímu jedu. Autorovo memento je jasné: Zlo a Dobro budou existovat věčně, a za jakékoliv situace. A pokud na planetě Zemi budou žít lidé, bude tento boj demonstrován jejich prostřednictvím.
Kniha má takový otevřený konec.....dočkáme se pokračování?
Volne pokracovanie Dna trifidov. Mne to pripadalo este lepsie ako jednotka, odporucam..
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie eugenika Cena Augusta Derletha sci-fi ostrov Wight postapokalyptické romány
Slyšeno jako audiokniha.
Velmi poutavá a velmi podobně dobrá jako kniha první, přestože je od jiného autora. Dopručuji