Nikdykde

09.10.2012

Patří k mým nejoblíbenějším. Přečteno jedním dechem!

26.09.2012

Skvelá kniha, príbeh vás vtiahne do deja, a po dočítaní si spustíte internet, aby ste našli londýnsku mapu metra :), ale pastierom sa radšej vyhnite

21.09.2012

Když mi tuhle knížku půjčil kamarád, že je skvělá, a začala jsem číst, tak jsem si myslela, že se zbláznil. Přišla mi příšerná a vracela jsem mu ji, že tohle teda číst nebudu. Nechal mi ji s tím, ať to ještě zkusím, že se mi zalíbí. A taky že jo! Nechápu, jak někdo může mít takovou fantazii, že vymyslí pod Londýnem ještě jeden svět s andělem, zvláštní dívkou, Markýzem, atd. Úplně mě pohltila. Ráda si ji přečtu znovu.

"Nebyly zapálené. Ale jak to kráčelo podél nich, jedna po druhé se zakmitaly plamenem. Ničí ruka se jich nedotkla, žádný oheň se nedotkl jejich knotů. Roucho to mělo jednoduché, bílé, bělejší než bílé. Ta barva, absence veškerých barev, byla tak jasná, až lekala. Našlapovalo to bosýma nohama na chladnou kamennou podlahu Velké síně. Obličej to mělo bledý a moudrý a něžný. A tak trochu osamělý.
Bylo to velice krásné.
Brzy svítily ve Velké síni všechny svíce.
Zastavilo se to u jezírka. Pokleklo to u vody, udělalo to z dlaní misky, ponořilo je do vody, zvedlo je a pilo. Voda byla studená, ale velice čistá. Když to dopilo vodu, zavřelo to na chvíli oči, jako při požehnání.
Pak se to zvedlo a odešlo zpět, přes celou síň, stejně jako to přišlo. A jak to procházelo, svíce zhasínaly, jak to dělaly po desítky tisíc let.
Nemělo to křídla, ale zcela nepochybně to byl anděl. Islington vyšel z Velké síně. A poslední svíce zhasla. Tma se vrátila."

19.09.2012

Naprosto geniální! Přečetla jsem to jedním dechem.

30.08.2012

Takhle by mohl vypadat Pratchett, kdyby se rozhodl psát trochu drsněji, použít dospělejší témata a místo Zěměplochy (fantasy verze naší planety) by příběhy zasadil přímo do nějakého města tady na Zemi. Samotný Londýn, kde se příběh odehrává nad, pod i v něm, mám velice rád, lepší prostředí si Gaiman vybrat nemohl (snad jen Prahu bych viděl raději, ale tu zas tak dobře nezná on) - město kde se dokonale snoubí starověkost s modernou, kde žijí miliony lidí (a miliony potencionálních příběhů), ale které je stále dostatečně evropské, aby to našinec lépe pochopil.

No a příběh je jako dělaný mě na míru. Jako čtenář jsem už odkojen na mnoha desítkách Pratchettovek (které chovám hluboko v srdci). A kdo mě zná ještě lépe, ví jak moc mám rád fantasy svět Xanthu (counterpart of Florida) kde je vše bráno doslova - coloured people tam nejsou černoši, ale lidi s pokožkou všech barev duhy, něco jako když v Ankh-Morporku není rasismus, ale tvarismus - slovní hříčka, pun, dokonalost. A to samé je Neverwhere - ne tak do extrému hnané, ale snad i o to krásnější. Čtvrť v centru Londýna Islington jako nadpřirozená osoba ? Víno z Atlantidy ? Druhý padlý anděl co ještě k tomu pohrdá Luciferem ? Agresivní obyvatelé Shepherd's Bush ? Není divu že se Richard tak dlouho divil. To je jako by tady v historickém podzemí Plzně žili pod Zbrojnickou ulicí byla zbrojnice plná stráží, nebo na Anglickém nábřeží měla tábor pravidelná armáda UK, svět úplně naruby.

Vůbec se mu tedy nedivím že pochopil až na konci a nakonec do toho skočil zas (a rád), ale přes kolik překážek se k tomu musel dostat ? No ale jinak bysme neměli o čem číst. Ale jsem za knihu moc rád, protože prolomila mé tříměsíční nečtení (velká pauza od knih, jelikož do té doby jsem četl tak 1 knihu týdně. Český popisek mě ale moc nezaujal, Pratchett má Kantůrka, Nikdykde je one shot, nemá návaznost a je to tím pádem těžší překládat (nejen autor, ale i překladatelé mají learning curve než se naučí psát/překládat tu kterou sérii/autora dokonale).

Hned po přečtení jsem se s přítelkyní (která mi knihu dodala v první řadě) podíval na seriál, jehož adaptací kniha je. Nízkorozpočtové, minimalistické a naprosto identicky věrně stejně jako kniha (většina hlášek zůstala zachována, vše kromě vnitřního hlasu Richarda a popisu prostředí je stejné). Nikdy jsem takovou adaptaci nezažil, ale je to zvláštně zajímavé. Nejsem proti však. Sice je vidět že liber moc nedostali, ale to ani první série Doctor Who ze začátku 60. let - tu mi to připomíná obrovsky. Také museli improvizovat a triky dělat ... manuálně.

Nejen že tato kniha (anglický popisek, nadšená přítelka, jméno autora) mě vyvedla z mého čtenářského exilu, ale i je toto můj první komentář po dlouhých měsících. I díky za to, Mr. Gaimane.

All in all, kniha je kouzelná. Tedy pro někoho kdo fantasy (a magično a světy kde je nejdůležitější představivost) nemusí, pro takovou osobu to bude zřejmě blbost. Ale pro někoho kdo má mysl otevřenou, srdce na správném místě a chuť vyzkoušet takovouto knihu snů, ten bude nadšen.

Ou, to je trochu klišé konec. Raději zakončím slovy, že Croup a Vandemar jsou borci.

12.07.2012

Gaimanovi se podařilo stvořit uvěřitelný fantaskní svět a hned od začátku do příběhu vrazí napětí i (občas cynický) humor, či různé ironické poznámky. Škoda jen, že posléze humoru začne být stále méně, a také Richard je zbytečně dlouho ze všeho stále vykulený, když už by se mohl smířit s fakty. Ale kniha je napsaná velmi dobře, těžko se odkládá před spaním, šlape (až na pár scén) dopředu, a i překlad je velice slušný.

04.06.2012

Moje první fantasy kniha ,kterou jsem přečetla a byla jsem nadšena. Dobrý úvod do žánru, který jsem kdysi u své pubertální dcery nechápala a dnes za ní chodím a ptám se, jaké podobné knihy si mám ještě přečíst.....naprosto mne uchvátila,od začátku až do konce....

,,S městy je to stejné jako s lidmi, pane Vandemare," pronesl pan Croup filosoficky. ,,Nejdůležitější je stav jejich střev."

Moje střeva jsou po přečtení v nadpozemské pohodě.
Příjemný chvalozpěv na můj vysněný a zatím nedosažený Londýn.

29.05.2012

Knihu jsem poslouchala v angličtině, těch 12 hodin, co jí četl sám autor, jsem si užila. Po skončení mi chyběl hlas Neila Gaimana i Marquis de Carabas a celý London Bellow. Nic hlubokého jsem od knihy neočekávala, je to oddechovka. Začátek české knihy mě nezaujal. Dodatečně jsem pak zjistila, jak laciný seriál byl podle této knížky (původně scénáře) v UK natočen.

12.04.2012

Teda řeknu vám, ještě že jsem nejdřív četl Sandmana a věděl tak, co mohu od Gaimana čekat, protože jinak by mě Nikdykde dost vyvedlo z míry. Díky Gaimanovi se mi při čtení stalo to, co hlavnímu hrdinovi Richardu Mayhewovi. Stějně jako on jsem zpočátku odmítal věřit, co že to vlastně má být. Ale jak jsem četl dál a dál a Richard postupoval na své cestě, byl jsem stále víc a víc pohlcován tím světem, který mi Gaiman ukázal. Můj rozum mi říká, že je to jen fantazie jednoho spisovatele, který ji umí velmi dobře předávat dál, ale někde tam bůhví kde v hlavě mi to říká: "Co když?..." No, často jsem se přistihl při myšlenkách na to, jak to asi vypadá pod městem, v němž žiju. A to už vůbec nemluvím o tom, jaké asi budu mít pocity v Praze a zejména v metru.

27.10.2011

Neila Gaimana s jeho Sandmanem a sbíráním kožených bund jsem nikdy nijak zvlášť nemusel, i když ukázal, že má bohatou fantazii. Ale Nikdykde považuju za mimořádné a úžasně imaginativní dílo. Kdyby vás už neoslovilo množství z těch nápadů a variací na podzemní Londýn, pak dvojice v literatuře patrně nejlépe napsaných záporáků, na něž jsem kdy narazil, ano. Croup a Vandemar jsou zkrátka ultimátní postavičky - groteskní, krutí, komičtí a jeden bez druhého neschopni fungovat. Máloco čtu dvakrát, ale na tohle se chystám potřetí. A určitě ani u toho neskončím, jen mi vrtá hlavou, proč se obdobně jako u Palahniuka do dalších knih od autora i přes nespornou kvalitu vůbec nehrnu.

29.09.2011

Připadám si, jako bych sem propadla z jiné dimenze (muhehehe), kde je Nikdykde úplně odlišná knížka, faktem ale je, že vržení do děje bez jakéhokoli náznaku, o co jde (popřípadě jak ten svět funguje, jestli je Podlondýn skutečný a fyzický, nebo jen postavy vnímají naši realitu jinak, proč a jak probíhá propadávání trhlinami, proč vedle sebe žijí lidé z různých epoch – to tam nikdo neumírá? A jakou roli hrají všechny ty krysy? A proč je Richard schopen Dvířce v Nadlondýně pomoct?), trvající přibližně do poloviny knihy fakt nepovažuju za přednost (a podrobného objasnění se nedočkáme vůbec). Ano, máme být ze všeho stejně perplex jako hlavní postava, ale podstrčit mi za těch tři sta stránek tu a tam nějakou dobrou duši, která aspoň naznačí, co a proč se děje, by bylo nápomocnější než nechat prolétávat metrem nějaké záhadné chobotnice a nabídnout jediné vysvětlení, a sice „pokud chceš zůstat při smyslech, tak se radši neptej“. Jelikož se zázemí, jež disponuje úžasným potenciálem (jak by se na něm asi dokázala vyřádit taková Rowlingová), vůbec neobjasňuje a já nevím, proč se děje to, co se děje, mění se Nikdykde na slaboduchou akčňárnu s plochými postavami, které jsou buď pompézní a otravné (de Carabas, Dvířka), nehotové (Richard se ani na konci v žádného Nea nepromění a přes Gaimanovo zbožné přání zůstává stejným ňoumou jako na začátku) nebo působí jako slabá nápodoba postav bratří Coenů (Croup, Vandemar). Na konci jsem měla pocit, jako bych právě dočetla děsně natahovaný úvod a vlastní kniha měla teprve začít.

15.09.2011

Nikdykde mě dostala. Jedna z mála knih které jsem četl v anglině, a zvládl nasát i její atmosféru... a to že hutnou... tuhle jízdu Londýnským podsvětím určitě někdy zopakuji..

11.03.2011

Do nedávna jsem jí vydávala za svou nejoblíbenější knihu, i když už si vůbec nepamatuju o čem byla. Ale vždycky vím, jaký jsem z knihy měla pocit. Takže to neříkám jen tak, jen si jí asi budu muset přečíst znovu.

11.03.2011

Přišlo mi to příliš kýčovité a laciné. Jdi tam k tomu poklopu, třikrát se otoč na patě dokola a otevřou se ti kouzelné dveře do neznámého světa, který je skrytý pod Londýnem, je tam světlo, která tam vzniká asi jak, ale to autor neřeší. Jsou pod ním domy a ulice, nad kterými je klenba oblohy, která drží horní Londýn nebo jak ve vzduchu, aby na nás nespadnul a lidé se zvláštními schopnostmi jako otevírat dveře tak, že se jich dotknou, ale pozor, potom jsou strašně unavení a jejich mana se spotřebuje, tak honem šup do postele a nebo se najíst. Bože to je ale blbost!:).
Typycky kýčovitý nudný příběh...hlavní hrdino, jestli se chceš dostat zpátky k mamince, tak si zajdi pro mapu k markýzovi -tak jo. Markýz ho pošle k andělovi a ten ho pošle zase dál a dál až obejde s prosíkem všechny známé postavy, jejichž jediný smysl v románu je, že hlavnímu hrdinovi dají něco, co potřebuje. Připomíná mi to až příliš tu pohádku o kohoutkovi a slepičce. Někdo říká, že se mám odprostit od toho, že je to nereálné, ale to nejde. Asi nejsem ten správný "fantasta", ale nemám rád logické rozpory typu: ano, uřízli jsme mu hlavu a hodili do mixéru, ale jelikož máme okvětní lístek orchydeje z Ráje, tak ho za dva dny zase dáme do kupy. Pardon, ale pokud snít, tak alespoň v rámci danných fyzikálních zákonů. Rozjetou lokomotivu špendlíkem nezastavíte i kdyby ho ukoval sám Áres s panem Klausem a Karlem Gottem.

19.02.2011

Jediná kniha, kterou jsem přečetl čtyřikrát, navíc jsem ji posledně objevil v knihkupectví, takže počet přečtení časem jistě vzroste.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec, skvělá jak v originále, tak v kouzelném českém překladu Ladislavy Vojtkové.

23.01.2011

Trvalo mi delší dobu než obvykle, než jsem se do knížky pořádně začetla, ale stálo to za to. Podlondýn je úžasné místo, které se mi líbilo hned od začátku, až se trochu Richardovi divím, že se tak vehementně snažil vrátit do toho nudného šedého světa tam nahoře. Jako ostatní komentující zde musím vyzdvihnout své oblíbené postavy, nájemné vrahy se smyslem pro černý humor, jistého pana Vandemara a pana Croupa.

02.01.2011

Zajímavé to rozhodně je a v době vydání to musela být jistě událost. Ovšem u mě to víc jak na 4* nedotáhne. Bohužel...