Neználek ve Slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12099/neznalek-ve-slunecnim-meste-12099.jpg
4
605
78
Vyprávění o Neználkovi a jeho přátelích zachycuje příhody s kouzelnou hůlkou a dobrodružství ve Slunečním městě. Zcela nečekaně se Neználkovi podaří udělat tři dobré skutky po sobě a za odměnu dostane od kouzelníka čarovnou hůlku. Ta mu splní každé přání. Neználek si musí dát pozor jen na jednu věc - nesmí udělat tři špatné skutky. To by pak hůlka svoji kouzelnou moc ztratila. Neználek je nadšený. Zanedlouho si díky hůlce nejen pochutná na výborné zmrzlině, ale spolu s kamarády uskuteční i dobrodružnou cestu do Slunečního města.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky
Vydáno: 2005 , Knižní klubOriginální název:
Незнайка в Солнечном городе , 1958
více info...
Přidat komentář
Tak tuto nádhernou knihu jsem četla jako malá holka(což už je hodně dávno)teď jsem si jí opět připomněla a už se těším až ji budu číst mému vnoučkovi Štepánkovi.
Neználek nikdy nezklame. Super knížka, dětem se moc líbila a těšíme se na další díl.
Četli jsme to synovi hned po přečtení prvního dílu Neználka, syn byl nadšený, že existuje pokračování. Synovi v době četby bylo skoro 6 let a věkově to sedlo, i když druhý díl Neználka bude jistě zajímavý pro děti až tak do 9 let. Druhý díl je hlubší než první, v příbězích jsou hlubší emoce, zápletky, hlubší psychologie. Je tam více morálních poučení a přesahu, což se mi líbilo. Velmi pěkný je začátek - Neználek, aby mohl mít kouzelnou hůlku, musí nezištně udělat 3 dobré skutky, ale nesmí to být právě kvůli té hůlce - je to podobný princip jako u Ivánka v Mrazíkovi a je to tu moc pěkně zpracované. Pak také když Neználek promění jednoho chlapečka v osla, je moc pěkně popsáno, jak ho trápí svědomí, a jak to svědomí nejde přehlušit a zatlačit, ale hlásí se různými způsoby o slovo. Míst s takovýmto morálním přesahem je tam více a je to tam pěkně literárně zpracováno pro danou věkovou kategorii dětí. To na knize velmi oceňuji. I ve druhém díle pokračuje jakoby linie "verneovka pro nejmenší" , s popisem různých vynálezů, tady ale dané mechanismy a jejich popisy byly mimo možnost úplného pochopení takto malými dětmi, ale to nemusí vadit. Na čtení před spaním už na mě ty kapitoly byly trochu delší než vnímám jako optimum - většina trvala 20 minut. Příběhy mi stejně jako v prvním díle přišly malinko rozvláčnější než mi bylo milé a místy mě to trochu dráždilo. Skryté komunistické ideologie je tam už více než v prvním díle (tam já ji nevnímala asi v ničem), ale je to "čitelné" jen pro dospělého, pro dítě to podle mě vůbec není v té poloze, že by ho to pro tu ideologii nějak vychovávalo. Prostě ve Slunečním městě se "buduje a vyvíjí a pracuje", což není nic specificky komunistického ani špatného, ale dospělý člověk v tom ty minulé časy ucítí. Nejvíc komunistické mi přišlo to, že lidé tam pracuji zdarma a každý si vše bere v obchodech také zdarma a spořádaně dle svých potřeb - to fakt je utopie - pokud by s tím někdo měl problém, může to dětem okomentovat a vysvětlit, že takhle to může být v pohádkách, ale v realitě by to nikdy nefungovalo. Ale není to tam pořád nějak omíláno, není to podle mě to, co dětem utkví. Pak tam jsou příběhy, které asi mají být kritikou západní kultury a umění - větroplaši místo krásné harmonické hudby dělají hudbu co nejhroznější a celé umění je jen o tom, aby to bylo co nejošklivější, nejdekadentnější a nejvíc šokující. Mně ale tohle přišlo jako skvělá kritika v dnešní době "moderního umění" - které je přesně takové a já se v tom případě s tou kritikou, kterou zde předkládá Neználkova kniha, plně ztotožňuji. Kniha se mi celkově líbila, synovi také, k tomu, aby to ale byla úplně srdeční záležitost, něco chybělo. Nicméně celkově doporučuji.
Pamatuji si, že tuto knížku jsem v dětství měla hrozně ráda a Neználkovi jsem hrozně záviděla, v jaké žije moderní zemi (otáčecí domy, auta, která se řídí sama...) Navíc je krásné ilustrovaná.
Druhý díl jsem měla jako malá holka půjčený z knihovny a teď, po letech, jsem se k němu opět vrátila. Musím přiznat, že jsem si jej moc nepamatovala, ale i tak se mi to opravdu líbí. Obdivuji, když má někdo takovouto fantazii - ty jména, vynálezy, malíčci a malenky. Ilustrace jsou fantastické. Je to moc milá kniha, mám ji ráda.
P.S.: Neználek mi vždy připomínal, mého kamaráda ze ZŠ, který mi nakonec byl i za svědka:).
Četly jsme s dcerou a po Neználkovi na měsíci opět spokojenost. Chystáme se pro změnu na Děti z Bullerbynu.
V devíti letech jsem pod jejím vlivem napsala svůj úplně první literární výplod. Jmenovalo se to O Pomeranči a Citrónovi a bylo to o tom, jak tyhle dvě postavičky dojdou do úžasného města, které bylo totální vykrádačkou malíčkovské sluneční utopie, jen se to tam místo Človíčků hemžilo ovocem a zeleninou (to zas asi byla vykrádačka pohádky O statečném Cibulkovi). Když je vám devět, je vám fakt nějaká komunistická propaganda ukradená, hlavně že to je plné nápadů. :-)
Já si vždycky představovala to město,kde se otáčejí domy za sluncem a kombajny na polích pracují automaticky... mě se to moc líbilo,jako dítěti. V roce 1973, když u nás tahle knížka vyšla,mi bylo 5 let a četla mi ji mamka. Později jsme si ji čítávala sama a pořád ji mám v knihovně,nedávno jsem se do ní zase dívala..... pan Nosov měl nádhernou fantazii. A hlavně když se Pšenda Strakáček v hotelu nedobrovolně sprchoval :-D
Děti ve třídě o ní hodně básnily a byly z ní nadšené. Tak jsem si ji půjčila v knihovně...a nezačetla jsem se. Neználek mě prostě nechytl :)
I já zapomněla na tuto knihu, v mém dětství tak oblíbenou. Dokonce bych řekla, že to byla první kniha, kterou mi ,,přinesl Ježíšek" a kterou jsem si sama přelouskala :-). Líbila se mi titulní obálka a vůbec ilustrace v celé knize a učaroval mi Neználkův klobouk. A kdo by nechtěl kouzelnou hůlku. A ta jména. Kvítečkov, Knoflenka, Buchtík, Krychlička, Preclík - tolik fantazie.
Moje dcera však tuto knihu neocenila. Snad v mojí knihovně čeká na moje vnuky. Doufám...
P.S. Zamýšlel autor primárně ve svém díle propagaci komunismu? Já ji rozhodně v knize v mých osmi letech neřešila. Já si užívala fantastické čtení s prvky sci-fi.
Neználek! jak jsem na něj mohla nevzpomenout? Řadím ho do čtenářské výzvy - kniha mého dětství a hned.
Milovala jsem Sluneční město i Kvítečkov, jako dítě mě nenapadlo přemýšlet, jestli je tam nějaká paralela (i když u "Neználek na Měsíci" jsem ty imperialisty viděla už i já). Krásné ilustrace, spousta zajímavých strojů, šachový robot a tak dále.
Zkusím Neználka v budoucnu předložit vnučce, co ona na to.
Nevedko bola moja oblubena knizna postava v detstve a teraz som si ju znovu precitala a znovu som bola to male dieta :)
Sandik: skoro všechno jste už napsal a zhodnotil za mě. Jelikož se občas i jako dospělá ráda vracím k oblíbeným knížkám, na kterých jsem vyrůstala, taky jsem odhalila mezi řádky paralelu: větroplaši = hippies, žlutozelené kalhoty = džíny a to "experimentální" divadlo = beatnická a vlastně celá západní kultura. A docela by mě zajímalo, jestli tohle autor hlásal z přesvědčení nebo mu to bylo nařízeno shora nějakou tou svazovou komisí pro dětskou literaturu - což by nebylo v sovětských poměrech té doby nic divného. Stačí, jak zatočili po válce se SF :-(
Ale tohle jsme jako děti samozřejmě neřešili, s chutí jsme se účastnili dobrodružné cesty tří hrdinů a čekali, kdy kouzelná hůlka ztratí svou moc...
Jsem zvědavá, jestli si Neználka někdy přečtou moje děti. Pořád na ně v knihovničce čeká :-)
Mám ráda sci-fi, fantasy a dobrodružství ... a vlastně mě provází už od dětství ... jak já měla všechny tyhle Neználkovy příběhy ráda ... tyhle vynalézavý malinkatý kluky a malenky a jejich cesty za dobrodružstvím :-).
Byla to první knížka, kterou jsem z celé trilogie četla. Prostě proto, že v době mého dětství se na knížky čekalo a v době vydání prvního dílu jsem byla předškolák - a rodiče do foroty nekupovali.
Celý ten motiv putování za poznáním, poučením a "dospělostí" mi opravdu přirostl k srdci. Ještě dneska mám právě ted chuť jít a aspoň prolistovat.
Krásná alegorie, zajímavá myšlenka a co si budeme nalhávat, taky trochu sci-fi (auto s botami?). Můžete se smát, máte chuť vytahat Neználka za uši a čekáte, co vyvede oslík a větroplaši. A čtete pořád dál, protože nejde přestat.
Ano, jsou tam i politicky zaobalené věci. Politika je všude, něčím se to odůvodnit muselo. Prostě zapomeňte, jako dítě ji moc nepoberete, pro dospělého je úsměvná. A sorry, ale zas tak špatná není. Myslím kniha, ne politika.
Spokojené tři a půl.
Jak tak přemýšlím, tak vidím tak trošku paralelu Knoflenka-Hermiona, Špidla Strakáček - Ron, Neználek - Harry.
V hodnocení tohoto pokračování Neználkových příhod bych měl v zásadě zopakovat to, co jsem psal už u hodnocení první knihy. I zde nacházíme ideální svět, který je ovšem ještě utopičtější. Malíčci a malenky pracují bez nároku na odměnu, ovšem v restauracích i obchodech si bez placení berou cokoli podle chuti. Zároveň nejen usilovně pracují, což se ovšem týká pouze některých z nich, neboť mnozí jiní tráví celý den v parcích a koutcích zábavy a oddychu, ale také zapojili stroje a moderní techniku obecně, takže bez problémů "poroučí větru i dešti". Technicky znějící tvrzení v knize obsažená jsou přitom často neskonale naivní, jiné nápady se dnes v nějaké podobě skutečně podařilo uskutečnit, ovšem samozřejmě ne v socialistických zemích nýbrž v těch "hnusně kapitalistických"...
Skoro to vypadá, že děti "dostatečně nepochopily" relativně nevinný a nenápadný komunismus první knihy o Neználkovi, a tudíž ho dostali ve druhé knize v naprosto v explicitní podobě. Posunem je například i to, že zde už ani omylem neplatí v prvním díle vcelku fungující fyzikální zákony a mnohé vynálezy jsou tudíž naprosto fantastické a zcela nereálné. Zajímavé je také to, že obyvatelé Slunečního města podléhají módě, fenoménu i u nás především v první polovině padesátých let často pranýřovanému a považovanému div ne za "buržoazní pavědu", neřkuli za "nenápadný způsob zotročování žen"... Ta také v podstatě způsobí "vládu větroplachů", jejíž projevy v divadle či na koncertech povážlivě připomínají projevy avantgardního umění. Jak se zdá, ve slunečním městě jinak vládne ten správný "socialistický realismus" a nic takového jako je experimentální divadlo či atonální hudba zde nemají místo...
Samozřejmě je nutné zdůraznit, že ani tuhle dosti neuvěřitelnou ideologickou masáž děti rozhodně nepochopí tak jak to autor zamýšlel a jistě z nich kniha neudělá malé komunisty. V dětských očích zůstává kouzelný a v dobrém slova smyslu fantastický příběh plný zajímavých situací a vtipných míst. Z pozice rodiče k tomu můžu dodat, že i míst pro děti poměrně poučných.
Celkový dojem: 75%
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Neználkovy příhody |
| 1973 | Neználek ve Slunečním městě |
| 1976 | Neználek na Měsíci |
| 1967 | Neználek na cestách |
| 1955 |  Víťa Malejev ve škole i doma |
Tak je to trochu idealistické – ve Slunečním městě je všechno dokonalé, všechno perfektně funguje, všichni se na sebe usmívají, na každého čekají noví přátelé a samá příjemná překvapení. Kdo by tu nechtěl žít. Jen pozor na zlé skutky! Já si ale především vybavuju krásné ilustrace, které jsme si donekonečna a dopodrobna prohlíželi a zábavné postavičky a jejich příhody, které nás rozhodně bavily.