Neviditeľný život Addie LaRueovej
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477218/bmid_neviditelny-zivot-addie-larueovej-Wks-477218.jpg
4
1035
1035
Život, na ktorý si nik nespomenie. Príbeh, na ktorý nikdy nezabudnete. Francúzsko 1714: zúfalá mladá žena spraví faustovskú dohodu, aby mohla žiť večne, bez obmedzení. Zmluva s temným božstvom má však háčik, Addie po sebe nedokáže zanechať žiadnu stopu - ľudia na ňu zabudnú, len čo z nej spustia zrak. Tak sa začína nezvyčajný príbeh Addie LaRueovej, odvíjajúci sa naprieč storočiami a kontinentmi, naprieč dejinami i umením. Až kým Addie takmer po tristo rokoch nestretne mladého kníhkupca, ktorý jediný si dokáže zapamätať jej meno.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , Slovart (SK)Originální název:
The Invisible Life of Addie LaRue , 2020
více info...
Přidat komentář
Příběh Addie má několik rovin. Kam až může zajít touha po svobodě a co vlastně svoboda znamená? Jak důležité je pro člověka zanechat po sobě nějakou stopu? Je to, co si ze srdce přejete opravdu to, co udělá váš život šťastným?
Sledujeme zde i vztah Addie s bohem, který se jí jednou za několik let zjeví a snaží se jí přesvědčit, že je ten správný čas odevzdat mu svou duši. Addie ho nenávidí, ale zároveň zjišťuje, že mají společného mnohem víc než si chce připustit.
Kniha má krátké kapitoly střídající minulost a přítomnost. Čte se to výborně, děj plyne svižně, není to jen bezduchý příběh, ale je zde spousta myšlenek, nad kterými jste nuceni se zamyslet.
IG: @hanybooks
(SPOILER) Když jsem dočetla Addie, měla jsem oči plné slz. Říkala jsem si, takhle to nemůže skončit. Ne takhle. Měla jsem opravdu velká očekávání ... A můžu s klidem říct, že to byla nejlepší kniha roku. Tato kniha vyhrála rok 2021. Henry a Addie budou mít v mém srdci vždy zvláštní místo. Luca jsem měla opravdu ráda. Ale na druhou stranu si myslím, že Addie pro něj byla něco jako posedlost... Kéž by existovala kniha o tom, jak to teď je...
Příběh o dívce, která se nechce vdávat, chce být svobodná a chce žít - a proto uzavře smlouvu s ďáblem. A její život se pro všechny stane neviditelným. Geniální námět!
Když jsem se do čtení pouštěla, byla jsem hodně zvědavá, jak tohle téma autorka zpracuje a jak se mi bude její kniha číst. Styl psaní je poetický, bohatá slovní zásoba, barvité popisy a ten jazyk! Moc se mi líbilo jak autorka píše!
Máme tu dvě dějové linky (potažmo se tu mihne i třetí) - minulost a přítomnost. Téměř celou knihu jsem měla raději ty kapitoly z minulosti, kdy spolu s Addie - naší hlavní hrdinkou - poznáváme drsný život začátku 18. století v malé francouzské vesnici, cítíme zápach a vidíme špínu pařížských ulic, lesk bohatě zdobených šatů šlechtičen. Bolest svíjejícího se prázdného žaludku a zimy tak bodavé, že ji nezažene ani teplá deka, pod kterou zrovna ležíte když knihu čtete. Tyhle části knihy jsem si užívala a jak už jsem psala výš, ten jazyk, jakým je kniha napsána, to je skvost!
Bohužel, objevily se i části, které mě nebavily, které byly zdlouhavé a kolem poloviny knihy jsem se dokonce přistihla, že už si přeju, abych to měla dočtené. Ono 500 stran je 500 stran. Dějová linka v přítomnosti, mě zas až tolik nebavila, Henryho jsem moc nemusela a všechno kolem něj mi přišlo takové nezajímavé. Navíc se autorka právě v této dějové lince zaměřila celkem dost na LGB (záměrně píšu jen tato tři písmena), a ač jsem se snažila to prostě brát jak to je, tak mě to při čtení rušilo. Autorka totiž nezapomněla nikdy u nové postavy, které se v příběhu mihne, zmínit, jakou má orientaci (a všechny zaškatulkovala do LGB komunity). Moc jsem nechápala proč a co jí k tomu vedlo a ač proti tomuhle tématu absolutně nic nemám, tady to bylo tak do očí bijící, a tak to na mě z příběhu křičelo, až mi to vadilo a štvalo mě to.
Konec byl skvělý a jsem s ním spokojená. Celkově je to krásná kniha s krásným jazykem, ale má i místa, kde se vlastně nic moc neděje a jde spíš o myšlenky, kterých tu čtenář najde spoustu. Celé je to navíc protkané uměním, to tu sálá z každé strany a má tu své místo. Zakomponování umění všeho druhu a umělců, které všichni dobře známe, to byl skvělý tah! Obdivuju, kolik toho autorka musela nastudovat ne jen o umění, ale i historii jako takové, všechny ty detaily, co se zrovna nosilo za oblečení, jaká byla společnost... Je to obdivuhodný kus práce!
Tak musím uznat, že je to nádherný příběh, konec parádně vymyšlený, ale vadily mi zdlouhavé popisy. No jo no, co naděláte, je to tak. Proto jsem ubrala jednu hvězdičku.
Wow, tak tohle bylo něco! Knihu bych si sama od sebe nikdy nevybrala. Slyšela jsem na ni samou chválu. Přečetla jsem si o čem kniha je a řekla si, že tohle se mi bude asi líbit a líbilo! Za mě topka.
Čekala jsem náádherný příběh, a ten jsem taky dostala. Tohle bylo pohlazení po duši. Cítila jsem pokaždé, co jsem po knize sáhla, jak si samotné čtení užívám.
Kniha nemá nějak akční děj, moc se tam toho nestane, ale tady tomu vůbec nic naprosto nevadí.
Kniha je napsána nádherným stylem, poeticky a kouzelně. Radost to číst.
Příběh je složený ze dvou linek, z linky odehrávající se v současnosti a poté linka, která se vrací do minulosti od doby, kdy se Addie dohodla s ďáblem. Ten vztah mezi nimi je tam perfektně vykreslený, jde vidět posun a taky to doplňuje tu linku druhou, a osvětluje proč co jak je.
Celkově jsem si postavy zamilovala, a žrala jsem jejich příběhy. Obsahovalo to zajímavé zvraty hlavně ke konci, který mě rozložil na tisíc dílků.
Po dočtení jsem nevěděla, co se svým životem! Opravdu. Měla jsem knižní kocovinu, a nechtělo se mi ani jít do jiného příběhu. Tohle si musí přečíst každý, stojí to opravdu za to.
Píše sa r.1714 a Addie je mladá a krásna ktorá má svoje sny a plány ..a nechce sa vydať za niekoho koho nemiluje..uzavrie dohodu s diablom alebo temným tak ho nazýva Addie..Bude slobodná a nesmrteľná ,ale nikto si ju nebude pamätať po celé stáročia až kým nespozná Henryho ktorý si ju pamätá..
Trvalo mi dlhšie kým som ju prečítala.. Mňa bavia historické knihy .. túto neviem zaradiť..zmes histórie , fantasy, LGB ?...mala som z nej divný pocit...Nesadne každému čitateľovi..
Neviditelný příběh Addie LaRue mi několikrát připomněl film Věčně mladá, kde hraje hlavní postavu Blake Lively a který miluju. Kromě jednoho písmena se obě hrdinky jmenují stejně - v knize je to Adeline, ve filmu Adaline. Della (takhle jí říkají ve filmu), stejně jako Addie LaRue, nestárne, proto se musí po pár letech vždycky stěhovat, poznává tak celý svět a je u zrodu moderní technologie. Podobně je na tom i Addie, ale tu si navíc nikdo nepamatuje.
Je to nádherný příběh, překrásně napsaný, pomalý, ale plynulý, bez výrazných zvratů, ale plný myšlenek, na které se nedá zapomenout.
Nečekala jsem, že mě Addie tak moc uchvátí. Doufám, že podobně zasáhne i vás.
Byla to má první kniha od V. E. Schwab a po této zkušenosti jsem trilogii Tvář magie posunula na přední příčky mého tbr listu.
Keď som začala čítať knižku, nechápala som, čo na nej všetci vidia. Príbeh si len tak plynul a plynul, až som si po pár desiatkach stranách uvedomila, že ma totálne vtiahol a ja som len čítala a čítala a skoro zabúdala vystupovať z dopravných prostriedkov.
Tak krásnu knihu som dlho nečítala. Síce príbeh nijak negraduje, stále plynie rovnakým tempom, ale štýl, ktorým je písaná, vás núti čítať ďalej a ďalej. Snažila som si príbeh dávkovať, ale ono to nešlo, musíte stále čítať.
Páčilo sa mi ako sa strieda prítomnosť s minulosťou, ako sa Addie prebojováva storočiami, ako stretáva Henryho. A páčil sa mi aj záver.
Najviac sa mi však páčila Lucova linka. Som divná, že som si obľúbila zrovna jeho, samotného diabla?
A samozrejme, klobúk dolu pred prekladateľkou!
Ke knize jsem se dostala díky čtenářskému klubu, není to zrovna můj šálek kávy, tak do poloviny jsem se ke čtení nutila, nechtělo se mi to vzdát a nelituju, nakonec moc zajímavé čtení
Někdy sáhnete po knize a prostě víte, že je to ta pravá.
Neviditelný život Addie LaRue je próza, která však působí více jako lyrická poezie.
Je to psáno tak melancholicky a něžně, plné různých emocí, zejména to však přetéká láskou, jak k lidem, tak k místům, ke vzpomínkám...Plné otázek o hodnotě života. A také o tom, že je důležité dávat si pozor na to, co si člověk přeje. Nedá se tu moc mluvit o plynulosti děje, ale tahle knížka je prostě pocitovka, ne něco, co by mělo někam utíkat a gradovat, odškrtnout si klasické kolonky úvod, střed, konec. Pro mě ani jedna stránka nebyla zbytečnou vatou. Jsem moc ráda, že vlastním i anglickou výroční edici, která obsahuje i krásné ilustrace. Addie LaRue se od jiné tvorby autorky stylem psaní razantně liší a já jsem ráda, že v sobě tuhle stránku objevila a doufám, že něco podobného ještě napíše. Pro mě jedna z nejlepších knih roku 2021.
Knížka má určitě skvělý nápad a potenciál, který ale dle mě nebyl úplně využit. Překousávala jsem se k momentu, kdy se Addie konečně setká s oním mladíkem, a doufala jsem, že se konečně něco bude dít. A ono stále nic. Děj plynul hodně pomalu a za 500 stran se toho moc neudálo. Konec byl ale velmi krásný, ukápla mi i slza, ale celkový dojem z knihy už mi nespravil.
Neviditelný život Addie LaRue byla knížka, na kterou jsem se neskutečně těšila. Zároveň se jedná o moje první setkání s autorkou, takže jsem byla zvědavá, jak u mě knížka obstojí. A obstála na výbornou. Začněme jazykem, který mě naprosto uchvátil. Autorka píše skvostně, používá květnaté popisy a celý text je plný krásných myšlenek. Knížka se četla nádherně, proplula jsem příběhem jako nic a právě styl psaní V. E. Schwab na tom měl velkou zásluhu.
Líbilo se mi prolínání minulosti s přítomností a bavilo mě sledovat, jaký otisk Addie v každém období historie zanechá. Umění hrálo v příběhu velkou roli, objevilo se tu hned několik reálných historických osobností a pro spoustu z nich se Addie stala múzou. Bylo zajímavé sledovat, jak se Addie vyrovnává a učí žít s tím, že si ji nikdo nepamatuje, a donutilo mě to přemýšlet, co bych asi na jejím místě dělala já, a jestli přece jen neexistuje nějaká skulinka, jak by se toto prokletí dalo obejít.
Příběh plyne pomalým tempem, nijak negraduje, což mi ale nezabránilo se do vyprávění Addie ponořit a hltat jednu stránku za druhou. Bylo to magické čtení a také nezapomenutelné. Addie LaRue se mi dostala pod kůži a já se těším, až si její příběh přečtu znovu a budu v něm hledat nějaké další myšlenky a pocity, které jsem třeba při prvním čtení minula. Není to zvláštní, když se hned po dočtení knihy těšíte, až si jí přečtete znovu? Mně se to u těch nejlepších knih stává často a Addie k nim určitě patří.
Začnu klady: autorka umí psát, jazyk zde je až poetický. Nápad s nesmrtelností má velký potenciál.
Ale…
Autorka nic z toho nevyužila. Addie se skrz staletí občas s někým vyspí, ale většinou se jen poflakuje a o nic nemá zájem, a krom kradení a několika jazyků zemí, v nichž putuje, se nic nenaučí. Od démona si přála volnost, ale nijak toho nevyužívá, nezajímá se o nic. Je tuctová a během 300 let nevyzraje, je pořád stejná. Její prokletí na ni nemá žádný dopad, krom stesku, i když si myslím, že během pěti dnů by nám všem solidně jeblo, pokud by na nás všichni zapomínali. Addie se nesnaží ovlivnit dějiny, i když prý ovlivnila umění a je múzou. Čím? Umělec je jí očarován kvůli sedmi pihám, které nám autorka připomene každých pár stran? Flashbacky do minulosti jsou jen epizody bez dopadu na cokoliv. Její rozhovory s Lucem nemají žádný vývoj.
Když potka Henriho, tak se spolu zase jen procházejí a jedí. Děj negraduje, hrdinové nic nepřekonávají, jen občas zaškobrtnou. Kniha má přes 500 stran, ale je to plácání prázdné slámy.
Pravidla si autorka přizpůsobuje podle sebe. Addie nemůže nic vlastnit. Když něco rozbije, tak se to spraví. Ale krást může, takže když si něco vezme, tak to zmizí. Může si taky opravit dům a ten zůstane opravený. Nemůže zanechávat stopu, ale její obrazy visí v galeriích. Když ji někdo zraní, tak se to zahojí. V tomto ohledu by mě třeba zajímalo, jestli je po každém pohlavním styku, znovu panna. Toto zde zmíněno nebylo. Další zajímavý ale nevyužitý nápad.
Kniha měla obrovský potenciál, ale nevyužila ho. Zůstalo přes 500 stran nudy, která mě málem ubila. Pro mě jedna z nejhorších knih.
Pokud čekáte příběh nabitý akcí, krví a poměrně klasikou fantasy, tak toho se bohužel nedočkáte. Ne tady.
Ne.
Tato kniha obsahuje krásně plynoucí příběh, bez všelijakých nadupaných akcí, napříč minulostí i přítomností. Hlavní hrdinka je pouze člověk, která se snaží postavit se sama za sebe, přestože to nikdy nebylo ani nebude jednoduché.
A když už snad i ztrácí naději, potkává někoho, kdo ji otevírá srdce, někoho, kdo si ji po snad i třech staletí pamatuje. A prožívá něco krásného.
Addie je nádherná postava. Byť se svoji chybou stala prokletou, přestože se tolikrát chtěla vzdát a tíha prokletí byla neúnosná, neudělala to. Ani neudělá.
Ostatní postavy byly příjemné, autorka si mě získala díky krátkým kapitolám, její styl psaní mi vyhovoval.
Doporučuji těm, kteří hledají krásný příběh s poněkud otevřeným koncem. Těm, kterým nevadí přemýšlet, co tato kniha vlastně znamená.
Kniha nádherná zvenku i zevnitř.
Od první strany jsem byla naprosto začtená, odtrhnutá od reality a neskutečně jsem si to užívala.
Musím pochválit i skvělý český překlad a samotnou autorku za to, jak dokázala slovům vnést důraz jejich opakováním. Mělo to na mě přesně ten efekt, o který autorce očividně šlo.
Jako milovník historie bych klidně ocenila i více kapitol z minulosti. Koho všeho Adeline potkala, u čeho všeho byla...
Přiznám se, že nejvíce mě bavila Lucova linka. Sledovat jeho proměny během celých 300 let. Jak jedno tvrdohlavé děvče dokázalo ovlivnit i někoho, jako je on... nádherně popsané...
Pro mě naprosto nezapomenutelná kniha, která dlouho zůstává v mysli.
Tahle knížka byla něco neuvěřitelného, byla krásně a poeticky napsaná a plná různých drobností které vám vykouzlí úsměv na tváři
Jééé, to teda bylo něco. Aneb mnoho povyku pro nic?
300 let se ta holka plácá na světě a nedokáže za tu dobu pochopit elementární prvky života ve společnosti? Nedokáže se poučit z ničeho, co udělá? Že už jen to, proč těch 300 let tady musí čumět, je následek toho, že se nechovala asi úplně ok? 300 let!!! Neřeknu 10 let nebo 20 let... Ale 300? A na těch 500 dlouhých stranách se jede pořád to samý dokola. Chudák Addie jde a udělá průser a ani se to nesnaží nijak vyžehlit nebo s tím něco dělat, prostě se stalo a čus, jedeme dál. A ty pihy ve tvaru hvězd - nejomílanější a nejotravnější fráze, co jsem za poslední dobu četla.
A nechci srovnávat nesrovnatelné, ale pamatujete Stmívání? Edward Cullen za zhruba 100 let svýho života ze sebe dokázal udělat naprosto vyzrálou a charismatickou osobnost, vzdělanou, empatickou, zdvořilou. Kdežto u Addie se dozvíme něco jako noooo za druhý světový války uměla německy, ale už to zapomněla, nazdar. Co ale nezapomněla, je nefér jednání vůči druhým. A že má na obličeji sedm pih jako hvězdy.
Za mě těžkej průměr. A k tomu neuvěřitelně otravná hrdinka.
Příběh je originální a postavy sympatické. Nicméně začátek je pomalý, a chvilinku mě kniha i nudila, ale pak to už mělo spád. No a ta obálka je top!
Štítky knihy
láska pro ženy tajemství samota prokletí magický realismus nesmrtelnost LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
Pane Bože !!!
Řekněte mi někdo - prosííím, že bude pokračování ?!
Je to moc krásná kniha. Ale jen pro ty, kteří neproletí knihou, jen aby měli další přečtenou, ale kteří opravdu přemýšlejí u toho co čtou. Spisovatelka nám předává silný příběh k hlubokému zamyšlení. Jsem plná pocitů, smutku, ale i radosti a naděje.
Moc DOPORUČUJI