Neviditeľný život Addie LaRueovej
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477218/bmid_neviditelny-zivot-addie-larueovej-Wks-477218.jpg
4
1035
1035
Život, na ktorý si nik nespomenie. Príbeh, na ktorý nikdy nezabudnete. Francúzsko 1714: zúfalá mladá žena spraví faustovskú dohodu, aby mohla žiť večne, bez obmedzení. Zmluva s temným božstvom má však háčik, Addie po sebe nedokáže zanechať žiadnu stopu - ľudia na ňu zabudnú, len čo z nej spustia zrak. Tak sa začína nezvyčajný príbeh Addie LaRueovej, odvíjajúci sa naprieč storočiami a kontinentmi, naprieč dejinami i umením. Až kým Addie takmer po tristo rokoch nestretne mladého kníhkupca, ktorý jediný si dokáže zapamätať jej meno.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , Slovart (SK)Originální název:
The Invisible Life of Addie LaRue , 2020
více info...
Přidat komentář
Zlomila mi srdce :) Vynikajúca kniha. Síce som v minulosti nemala pozitívnú skúsenosť s autorkou a ani do tejto knihy sa mi veľmi nechcelo, keď som videla jej spracovanie a la toaletný papier, no nakoniec som podľahla skvelým hodnoteniam a musím uznať, že mali pravdu. Príbeh som si dávkovala ako keby to bola moja posledná káva života, každý deň, po malých dúškoch. Skvelý námet, skvelé spracovanie, skvelé myšlienky. Vžila som sa do kože Addie a neviem, či by som dokázala vydržať tak dlho, ako to zvládla ona. Knihu zo srdca odporúčam :) PS: Všimla som si, že autorky obľúbená fráza alebo slovné spojenie je "zaliaty v jantáre" :)
Do knihy jsem se pustila s mírnou obavou. Bála jsem se, že je to jedna z těch knih, která je propagovaná ze všech stran a ve skutečnosti bude její obsah dobrý průměr.
Ach jak já se spletla. Opak je pravdou. Tahle kniha si všechnu popularitu po právu zaslouží. Příběh obsahuje neskutečně mnoho zajímavých myšlenek o životě, lásce, času. Addie LaRue budu mít v hlavě a hlavně v srdci ještě dlouho.
Nebudu lhát, od knihy jsem toho čekala opravdu mnoho. Ale tohle tedy opravdu ne. Nejen že je Neviditelný život napsán opravdu moc krásně, on je navíc ještě neskutečně čtivý a nápaditý. A i když jsem poměrně brzy uhádla jednu ze zápletek, požitek z knihy mi to ani trochu nezkazilo a zvlášť konec mě fakt překvapil. No a když jsem překonala tu chvíli prázdna po dočtení knihy, zbyl mi jen pocit vděku za to, že nejsem "neviditelná" a otravné nutkání knihu doporučovat, kudy chodím:D.
Pre mňa absolutne nezáživná kniha. A nezachránil to ani ten koniec. Som rada, že to mám za sebou
Tento příběh jsem se snažila číst co nejpomaleji. Vstřebávat všechny skryté i neskryte myšlenky. Přemýšlet o tom jak můžou být slova a přání mocná..
Když jsem po knize sáhla, bála jsem se, že po velkých ohlasech a dobrých komentářích budu zklamaná. Ale bylo to naprosto naopak. Dala mi dokonce i více než jsem čekala. Tato kniha mi zvláštním způsobem dala mnoho.. Budu nad ní přemýšlet ještě dlouhou dobu. A moc ráda se k ní někdy vrátím. A věřím, že při druhém čtení mi dá ještě víc než při prvním.
Doporučuji všemi deseti všem!
Tak tady dostane fráze "sejde z očí, sejde z mysli" úplně nový rozměr. Čekali byste, že příběh člověka, který žije třista let, bude popsán buď nudně a zdlouhavě nebo krátce a nedostatečně. Ani jedno se tady ale nestalo. Kapitoly jsou krátké a svižné a naservírují vám přesně tolik podrobností, kolik potřebujete. Pravidla kletby jsou skvěle vysvětlena a vy dostanete během čtení tolik informací, že máte pocit, jako by se ta kletba stala vám. Jednoduše řečeno všichni na vás zapomenou, jakmile opustíte místnost a nemůžete po sobě zanechat žádnou stopu (potom nechápu, jak to, že hlavní hrdinka je schopná hrát na klavír, ale počítač na ni nereaguje, ale to bych byla příliš velký šťoura). Málokdy dokážu k hlavní hrdince tak přirůst. Sedla mi ve všech ohledech a knížka vám dává pocit, jako byste ten dlouhý neviditelný život strávili společně s ní. Henryho linka mě zase tak nenadchla, jeho postava mi přišla oproti Addie trošku nezajímavá, což je vlastně celkem jasné, když Addie je 300 let a Hanrymu necelých 30. Autorka knihy se tu v jednu chvíli zabývá i tématem LGBT, proti čemuž nemám žádný problém, ale na můj vkus mi to přišlo v některých částech až moc na sílu (mě vážně nezajímá sexuální orientace prodavače v kavárně). Tím se ale nenechte nijak odradit, je to jen můj pohled. Kolem a kolem je to taková ta knížka, která vás poznamená a nebudu nijak přehánět, když řeknu, že se stala mou oblíbenou. Ještě dlouho budete nad její hloubkou přemýšlet a určitě vás během toho přemýšlení napadne, že byste se možná měli na svět dívat tak trochu víc očima Addie LaRue.
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Neviditelný život Addie LaRue je snad nejpomalejší knížka, kterou jsem kdy četla - ale v tom nejlepším slova smyslu. Chvíli trvá zvyknout si na styl psaní a chvíli trvá si uvědomit, že to není o ději, ale o jazyku a myšlenkách. A když to zjistíte, tak dostanete krásný srdceryvný příběh. Skoro mám pocit, jako by ze mě kniha vysála duši.
Tato knížka vypráví nádherný příběh a jsou v ní hluboké a pravdivé myšlenky, nad kterými se pozastavíte. Příběh vás vtáhne do děje a budete soucítit s hlavní hrdinkou. Určitě doporučuji.
(SPOILER)
Il était une fois...Bylo nebylo...tak to začíná. Jenže každá pohádka má i konec. Tahle ne. Neviditelný život Addie LaRue od Victorie Schwabové konec nemá. Addie konec nemá, protože příběh, jenž se začal psát 29. července 1714 ve Francii, stále trvá a Addie i nadále je někde tam venku a svádí boj s ďáblem.
Tento příběh je jiným vyprávěním o Faustovské dohodě, kdy smrtelník vymění duši za nesmrtelnost. A jako vždy tu je háček. Výměnou za nesmrtelnost získala svobodu v jiném slova smyslu - nikdo si ji totiž nepamatuje. A tak Addie dál proplouvá staletími, nezapamatovatelná pro lidi, ovšem stala se stínovou múzou mnoha umělců, až jednoho dne uslyší ta sladká slova: JÁ SI TĚ PAMATUJU.
Trvalo to 300 let, než našla toho pravého.
Chtělo to jen zaprodat svou duši, aby našla lásku. Nebo si to aspoň myslela.
No, velmi povzbuzující pro nás, co chodíme sami po tomto světě. Ale dokážu to pochopit. Když je člověk opravdu nešťastný, zaprodal by se i ďáblu pro kousek štěstí.
Životy Addie a Henryho se proplétají, ovšem stále nad nimi visí stín Temného - ďábla, který stojí za tím vším.
Na Addie mě neuvěřitelně přitahovala její cílevědomost, odhodlanost za každou cenu zvítězit nad Temným. Je to nezávislá žena toužící po svobodě a kráse, kterou jí svět nabízí. Naopak se bojí toho, že ani nemrkne a svůj život promarní.
Henry je příkladem člověka, který touží po tom být milován a být pro někoho dost dobrý. Ne být vždy ten druhý. Jak já tomu rozumím. Ale co je lepší? Upřímná láska pár lidí nebo falešná náklonost celého světa?
Neskutečně dojemný příběh jehož konec mě tak zarmoutil, že jsem měla chuť knihu zahodit. Snad ještě nikdy jsem nečetla takový příběh. Je to úplně jiný styl vyprávění, na jaký jsem zvyklá. Zkrátka za mě to je knížka, která mi zůstane navždy v mysli a Addie už navždy budu mít v srdci a budu doufat, ze jednou se dočká svého šťastného konce.
5⭐z 5
Jsem asi jedna z mála, která z knihy není tak nadšená. Co se děje týče, cca do půlky knihy se neděje nic, co by již nebylo zmíněno v anotaci. Hlavní postava Addie mi k srdci nepřirostla. Ani se nesnažila ze svých "okovů" vymanit na vlastní pěst, nějak se vzepřít vlastnímu osudu kromě proseb k bohům. Nevidím ani žádný vývoj jejího charakteru, který bych po 300 letech života očekávala. Nápad samotný velmi dobrý, ale provedení pokulhává. Konec to trochu zachraňuje, takže nemám pocit, že jsem zas až tolik ztrácela čas.
A je to tu. Konec. Tohle byla první kniha, u které jsem oddalovala dočtení. Nechtěla jsem, aby ten příběh končil. Toužila jsem to číst dál a dál, ale konec byl opravdu nevyhnutelný. Už o pár kapitol před jsem cítila to hořkosladký bolestný zakončení..
Život Addie byl odraz dnešního celého světa, tužeb lidí aniž by pomysleli na následky, aniž by si uvědomovali co mají. Je to kniha plná uvědomění, a zároveň určité pohádky. Pohádky, kterou si každý člověk vytváří v hlavě. Touží po ní, živí ji svou myslí. Přičtěme k tomu úžasný autorčin styl psaní a tato kniha se stává něčím víc, než jen obyčejným příběhem. Každý se v tom dokáže najít.
Je to kniha, která mou duši rozervala.
Jsem opravdu ráda, že jsem tuhle knížku potkala a mohla si ji přečíst. Co všechno člověku může přinést, když se mu splní jeho přání?
Moc hezký nápad. Příběh se mi líbil, ale musím říct, že mi Addie občas lezla na nervy. Každopádně to za četbu stojí.
Ten příběh je absolutní dokonalost! Tolik myšlenek a citátů, které skrývá. Nádherný poetický jazyk dodává ještě lepší atmosféru příběhu. Obvykle moc nemusím pomalé příběhy, ale Addie jsem si zamilovala a na konci jsem knížku neskutečně obrečela. Tohle je opravdu knižní láska.
Jedním slovem … Nádhera!
Krásný filozofický příběh o životě - jeho úskalích, krásách, hrůzách i pomíjivosti.
Začátek je trochu utahanější a je tudíž nutné setrvat, ale následně Vám to kniha vše mnohonásobně vrátí. Jsem naprosto unesená z jazyka vyprávěného příběhu a z jednotlivých postav. Jak kladné, tak i záporné postavy jsou opravdu živoucí a tak skvěle napsané, že jsem měla pocit, že je znám (v některých momentech jsem se dokonce ztotožnila s jejich myšlenkami i činy)
No a ten konec byl naprosto úchvatný a to nemám otevřené konce ráda. Zde jsem ale moc ráda, že si zakončení života a cesty Addie můžu domyslet sama (jsem ve skrytu duše romantik a tak k tomu také budu přistupovat :) ).
Addie/Henry/Luc zůstanou v mé mysli ještě nějaký čas. Pro ty, co mě znají ale asi nebude překvapením, že jsem po celou dobu stranila Lucovi :).
Za zmínku stojí i velmi poetické a tematické poděkování autorky v závěru knihy.
“Bohové jsou chamtiví, Addie.”
“A když budeš v úzkých, na pokraji zoufalství, nikdy se nemodli k bohům, kteří odpovídají po setmění.”
“Poslouchej mě,” šeptá Addie naléhavě. “Občas ti může připadat, že život je hrozně dlouhý, ale nakonec uplyne rychleji, než čekáš.”
-) Nechť hra započne…….
Nebudu nějak extra popisovat děj, jen ve stručnosti. Addie žije v 17. století a její život se má ubírat takovým nepsaným přesto daným způsobem. A jí se nechce, ona touží poznávat svět a nechce skončit jak mnoho žen vedle ní a nelíbí se jí to. Prosí všemožné bohy, dává jim dary a doufá, že se stane něco, co jí ten život změní. Jenomže nic. A stane se, že pravidlo, které ji na srdce klade místní kořenářka, že se má modlit pouze za dne, poruší a Addie se modlí za tmy a tudíž aniž by to věděla, k ďáblu.
A tak je použito takové to klasické, mnohokrát použité - upsání se ďáblu ve víře, že to pomůže.
Jsme svědky toho, co se stane a jak se s tím Addie popere. A to je na té knize neskutečné - v podstatě tam není nic extra, ale ten její život po upsání ďáblu je napsán tak poutavě, že čtete a čtete. A chcete vědět, jak to zvládne.
V textu je mnoho otázek k zamyšlení a je to paráda.
A taky jsou tam dána pravidla - dávej pozor, co si přeješ a jak to řekneš. Protože to je právě kámen úrazu a hlavním důvodem jejího "prokletí".
Nemůže zanechat stopu a nikdo si ji nebude pamatovat. Světem prochází staletí a zažívá klíčové okamžiky v dějinách (ale tady bohužel to není až tak dopodrobna, což je škoda).
A jednoho dne potká Henryho, který "si ji pamatuje".
Toto není krvák, toto není erotická kniha, toto není žádná duchovní literatura, jako pokud někdo musí v knihách hledat furt nějaká moudra a jak ho to obohatí o nějaká data, tak to ne.
Ale to je TAKOVÁ LAHODA, TAKOVÉ BLAHO U SRDCE TO ČÍST, TAK JE VÁM U TOHO DOBŘE, TAK JE TO MILÉ, ROZTOMILÉ.
U MĚ JE TO UŽ TEĎ TOP TOHOTO ROKU, co jsem četla.
Taková POHÁDKA PRO VELKÉ. Doporučuju a dávám plný počet hvězd.
U této autorky se mi ještě nestalo, že by se mi její knížky nelíbily. Před tím jsem četla temnější tvář magie a to bylo úžasné a zajímalo mě zda má autorka něco dalsiho, když jsem narazila na tohle.
Předně musím říct že to bylo nádherné hvězdné čtení ten styl a jazyk prostě krása. Tohle byl vyloženě ten svět do kterého jsem naskočila a prostě plula až do konce. Mělo to spoustu překvapivých momentů a nádech světla i tmy.
Přemýšlela jsem jestli autorka pojmenovala hlavní postavu podle filmu the age of Adeline což vlastně bylo na podobném principu akorát tady byla fantazii nasazena koruna. Hlavní postava možná byla chvílemi naivní a zmatená v tom co vlastně chce a díky tomu i učinila nejedno špatné rozhodnutí ale sedla mi právě proto, že přinesla to poučení se z malichernosti života a Henri ten zas byl důkazem toho co se stane když je přání špatně vysloveno. Co se týkalo Luca ten byl spravedlnost sama a upřímnou pravdou života i času, který máme. Co se týče konce nevím jestli dopadl dobře ale myslím že dopadl tak jak měl.
Mně kniha okouzlila, zaujala i bavila. A vřele jí na odpočinek doporučuji :)
"Zapomenout je smutné ale být zapomenut, je osamělé"
"I kámen jde obrousit tak, že z něj zbyde jen prach"
Věděla jsem, že mě kniha od téhle autorky nezklame, ale tohle naprosto předčilo mé očekávání. Kniha byla plná krásných myšlenek. Jednotlivé životní kapitoly byly dobře poskládané a autorka se každé době
v Addiině životě věnovala tak akorát.
Málo kdy se mi po dočtení knihy stane, že bych vlastně nevěděla jestli kniha dopadla dobře nebo špatně, kde postavy vlastně nejsou ani kladné ani záporné a zůstává tak spoustu místa na vlastní uvážení.
Už se nemůžu dočkat na další knihy od Viktorie Schwab.
Celkom fajn :)
Ale žiadne obrovské nadšenie sa u mňa žiaľ nekonalo.
Tri hviezdičky hlavne za spôsob, akým je príbeh napísaný, lebo to je proste krása a nádhera. A hlavný dôvod, prečo som knihu prečítala celú za dva a pol dňa... aj keď čo sa samotného deja týka, tak som sa chvíľami musela nútiť v čítaní pokračovať.
Hlavná myšlienka knihy, vlastne základ príbehu, je veľmi fajn a stojí za zamyslenie - je to v zmysle : "želaj si opatrne, lebo sa Ti to môže splniť"...
V príbehu ma v podstate nič neprekvapilo... dokonca aj samotný záver sa dal dosť dobre tušiť a to, ako to je vlastne je s Henrym, to som vytušila tiež - škoda.
Addie mi nebola sympatická :( A neverila som jej tých 300 rokov života vo svete, ktorý sa za to obdobie neskutočne zmenil... lebo ona ostala rovnaká až na to, že sa naučila zopár jazykov... jej správanie, jej reakcie, jej spôsob komunikácie a riešenie situácií sa vôbec storočiami nemenilo.
Čo je ale absolútne dokonalé na tejto knihe (a aj na jej českom vydaní) je prekrásne grafické spracovanie :) Fakt nádhera, až mi je ľúto, že u mňa v knižnici neostáva.
Po dočítaní knihy vo mne ostal taký nanič pocit blízky sklamaniu a vlastne mi pokazila náladu... idem sa hneď pustiť do ďalšej a snáď budem mať šťastnejšiu ruku :)
Štítky knihy
láska pro ženy tajemství samota prokletí magický realismus nesmrtelnost LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
(SPOILER) Už na začátku se omlouvám, že nebudu hodná. Ale u téhle knihy to nejde jinak.
1) Rozhodně bych Neviditelný život Addie LaRue přejmenovala na Sobecký život Addie LaRue. Proč? Odpověď je naprosto jasná: Addie neudělá za celých tři sta let, co žije, nic pro druhou osobu. Nic. O sobečtější postavě jsem v životě nečetla. Jediné, co Addie dělá, je, že se s někým vyspí, nebo někoho okrade. Jako opravdu.
(O Henrym se vyjadřovat nebudu, nebyl tak hrozný jako Addie, ale taky mi ho ani trochu nebylo líto.)
2) Věc, která mě jako milovníka historie rozpálila doběla, bylo znásilňování (omlouvám se za výraz, ale nejde to jinak) historických období, ve kterých se Addie pohybuje. Nejen že tam bylo jedno období naprosto ŠPATNĚ (Benátky v roce 1806 opravdu nebyly v habsburském císařství, ale tehdy se Evropou proháněl Napoleon, který měl Benátky v tu dobu pod palcem), ale přišlo mi, že je autorka využívá jenom proto, aby dělaly „romantickou“ kulisu.
Takhle to dopadne, když o historii píše někdo, kdo o ní očividně neví lautr nic. Pro autora je NUTNOST si informace nastudovat, i když se odehrávají byť jen v jedné kapitole. Tohle byla hrůza.
Vrátím se k prvnímu bodu: Addie zažije nejhorší války, který svět poznal, a myslíte si, že někomu pomohla? Jasně že ne! Jedna kapitola je věnovaná Velké francouzské revoluci, další druhé světové válce… Ani jedna jediná zmínka o tom, že by se třeba jen myšlenkou dotkla toho, že by někomu pomohla. Navíc když by svou „neviditelností“ mohla pomoct situaci jako kráva. Ani si neodnesla psychické újmy! To já jsem si odnesla větší ze čtení této knihy, než ona ze světových válek!
3) Možná je to náhoda, ale ta podobnost s Grišou se mi nedala vyhnat z hlavy: Temný = Temnyj, Addie = Alina. Je určitě možné, že se pletu, ale i tím, jak se obě postavy chovají, jsem si nemohla myslet nic jiného. Temný byl zezačátku jediná věc, která mě držela u čtení, ale ve chvíli, kdy s ním začala Addie souložit, mi to přišlo neskutečně směšné a přetažené za vlasy. V tu chvíli mi jakési „ďábelské“ aroma vyprchalo, protože autorka ukázala, že tento temný bůh je stejně tupý jako Addie. Škoda.
Vyprchalo z toho i to, v co jsem doufala, že mi kniha dá: duchovní přesah, morální ponaučení, dojetí na konci. Ne, ne, ne… Nic z toho se mi nedostalo, spíš naopak. Temný se ze zlého boha stal nadržený blb, Addie, která celý život dělá zlo, se neponaučí a vesele v tom pokračuje dál (a je taky věčně nadržená), konec byl předvídatelný až hanba. A tomu všemu nasadila korunu poslední (dvou)strana. Konečně jsem dostala trochu uspokojení v tom, že Addie udělala jednou něco nesobeckého, a ono se ukáže, že ani omylem. Addie je sobec do morku kostí a vždycky bude.
Nerozumím už vůbec tomu, že hlavní hrdinka žije 300 let a nezmění se ani trochu. Čas změní každého člověka, ale Addie jako by zamrzla.
Po dočtení jsem si opravdu říkala, jestli čtu tu samou knihu, která proletěla internetem jako ta nejlepší kniha za poslední dobu, protože tohle byla TA NEJHORŠÍ, co jsem kdy vzala do ruky. Nenašla jsem jedinou pozitivní věc, nic, co by se mi na ní líbilo (možná jen to, že je vazba příjemně měkká a hezky se s ní máchá). To se mi ještě nikdy nestalo. Nikdy v životě jsem nebyla při čtení takhle rozčílená.