Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477189/bmid_neviditelny-zivot-addie-larue-8Hg-477189.jpg
4
1018
260
Francie, rok 1714. Ve chvíli nejvyššího zoufalství se mladá žena rozhodne uzavřít faustovskou dohodu, díky níž bude žít navěky, ale s prokletím: nikdo z lidí, s nimiž se setká, si ji nebude pamatovat. Tak začíná neskutečný příběh Addie LaRue, oslnivé dobrodružství odehrávající se napříč staletími a kontinenty, během nějž se mladá žena učí, kam až může zajít ve snaze zanechat na světě svoji stopu. Všechno se ale změní, když Addie po téměř 300 letech narazí v jednom knihkupectví na mladíka, který si pamatuje její jméno...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , Slovart (ČR)Originální název:
The Invisible Life of Addie LaRue , 2020
více info...
Přidat komentář
Upřímně si myslím, že je to opravdu fenomenální fantasy román. Kniha mě překvapila, nadchla a vyrazila mi dech. Hltala jsem každou stránku a nemohla se od knihy odtrhnout. Líbilo se mi, že je kniha retrospektivní a střídala se tak minulost s přítomností. Všechno do sebe tak hezky zapadalo. Příběh neustále gradoval a já byla opravdu nadšená.
Zpočátku mi moc nesedl styl psaní autorky, ale po čase mi to přestalo dělat problém a já se mohla plně ponořit do příběhu.
S hlavní postavou Addie LaRue jsem byla spokojená, byla mi sympatická a já se tak do ní mohla lépe vcítit. Bavilo mě s Addie poznávat svět, zamilovat se nebo být naštvaná. Všechny pocity, které cítila, jsem cítila i já, bylo pro mě strašně jednoduché se s ní sžít.
Nejvíce mě bavili kapitoly, kde se objevoval Luc, tedy náš temný. Bavilo mě, jak se Addie s Lucem neustále pošťuchovali, ale přitom si navzájem chyběli.
Po dočtení knihy jsem měla tolik emocí, chtělo se mi plakat, chtěla jsem se smát, byla jsem udivená, šťastná a zároveň smutná. Všechny pocity, které ve mě příběh zanechal, si budu pamatovat vskutku dlouho stejně jako celý příběh.
Kniha ode mě dostává zasloužených 5 hvězdiček a přidává se i do mého seznamu oblíbených knih.
Tento geniální fantasy román doporučuji opravdu všem a doufám, že se vám bude líbit stejně, jako se líbil mě.
Nějak mi zrovna v tuto dobu sedla jako absolutně padnoucí ďábel, eeh tedy oblek. Je to taková ta doba, kdy má člověk chuť přečíst si něco nenáročného, vlastně i romantického. Něco, nad čím se může tak trochu zasnít, ale moc nad tím nepřemýšlet. A to přesně mi teď předložil Neviditelný život Addie LaRue. Victoria Schwab umí psát a co umí fakt dobře, jsou, z mého hlediska, postavy. Vždy mě zajímají a chci o nich vědět co nejvíce. Dokonce jsem si i říkala, že Addie bylo málo, klidně bych si o jejím životě napříč staletími četla déle. Bavila mě ona i Luc. I Henry. Dokonce i postavy, které se příběhem jen míhaly jako nikdy nekončící déjà vu. Temnější tvář magie mě asi chytla ještě o kousek víc, ale Addie taky dobrá. Bavila jsem se a to je základ.
Jedno veľké sklamanie. Začalo to veľmi sľubne a pokračovalo veľmi nudne. Hlavná postava nesympatická, človek by čakal, že po 300 prežitých rokoch sa dá z naivity vyrásť. No správať sa ako nezrelá pubertiačka po všetkých tých historických udalostiach? To mi nevychádza... Henryho príbeh mi nakoniec prišiel aj zaujímavejší ako jej,... po tom ako som sa donútila knihu prečítať celú. Bolo to veľmi rozťahané a s množstvom vaty. Škoda toho...Námet sľuboval viac než červenú knižnicu s nejakým tým nádychom fantasy.
Krásná kniha od které jsem ale čekala trochu víc. Autorka má nádherný styl psaní, umí vám popsat všechny pocity, takže máte dojem, že se s postavami osobně znáte. Co bych obzvlášť chtěla vyzdvihnout je, jak je kniha protkaná dějinami a uměním. Hlavně se mě dotkl konec knihy, ten je opravdu geniální :-).
Vzhledem k hodnocení jsem od knihy čekala hodně. Začatek mi ale trval, než jsem se začetla. Možná jsem jen ale nyní nechtěla číst nic negativního. Jakmile měl příběh "naději", tak už se mi kniha četla krásně. Líbí se mi zobrazení společnosti v průběhu staletími.
Vůbec jsem nevěděla,co od knihy čekat a byla jsem krásně překvapena. Zařadila bych to do kategorie pohlazení po duši a emocionální smršť. Kniha mě hodně zasáhla a po dočtení jsem o ní ještě dlouho přemýšlela.
Addie LaRue měla tu smůlu, že se narodila ve špatné době. V době, kdy se neprovdaná mladá dívka považuje za vadnou a nemůže rozhodovat o svém životě. Proto nakonec zvolí cestu uzavření smlouvy s Temným (ďáblem, starým bohem... pojmenujte si ho jak chcete), který jí slíbí svobodu. Ale jak to u takových dohod bývá, není to zadarmo. Nikdo si totiž Addie nezapamatuje. Addie prožívá nesmrtelný, ale velmi osamělý život. Nemá přátele, nikoho, kdo by ji miloval. Je však svědkem rozkvětu i pádů civilizace a to jí dává smysl života, ačkoliv se Temný snaží její myšlení otrávit, aby se mu podvolila. Takto Addie žije nějakých 300 let, dokud v jednom zapadlém knihkupectví nepotká Henrryho, který si ji pamatuje. Ovšem ani on nemá úplně jednoduchou minulost a Addie má brzo zjistit, že nic není jen náhoda.
Romantický příběh o Addie nám dává zase trochu jiný náhled na hru o duši s ďáblem. Ten je tady ale vykreslen celkem sympaticky, takže ho ani nijak zvlášť nenávidíte za to, co Addie provedl. První půlka knihy vás tak pozvolna uvádí do děje, který je tu opravdu velmi rozvláčný a zabývá se hlavně pocity Addie a tím, jak se probíjí nesnadným životem. V částech, kdy se kniha dostává do současnosti, děj ubíhá rychleji a čím se dostáváte ke konci, nebude se vám chtít kniha odložit. Asi v podstatě nemám nic zásadního proti ději. Je to prostě romanťárna s kapkou fantasy a temnoty. To mě vlastně ke knize přivedlo, protože vyloženě romantiku nečtu. Kniha se mi líbila, ale že bych nad ní musela dlouze přemýšlet, to se úplně neděje.
Tahle knížka proletěla ke konci roku všemi internety jako kometa, která za sebou zanechávala hvězdný prach oslavných komentářů a nadšených dojmů. Už jenom proto jsem byla zvědavá, jak zapůsobí na mě. A tenkrát půjdu s davem... ráda. Příběh Addie je jedna velká melancholie... vír pocitů, dojmů, vzpomínek a emocí tak silných, že jsem ze sebe po celou dobu čtení nebyla schopná shodit lehce depresivní náladu. Děj tu pochopitelně je a nutno podotknout, že dost originální, i když Faustovský námět je starý až běda a zpracovaný byl nesčetněkrát... ale to hlavní, kvůli čemu si vás příběh získá, jsou ty dojmy z něj. Všem postavám (včetně temného Luca) věříte každou jejich myšlenku, chápete jejich pohnutky, dokážete se hrozně snadno vcítit do jejich emocí. Autorka píše hodně uvěřitelně a to navzdory tomu, že si vybrala pozvolný, poetický styl vyprávění plný metafor a přirovnání. Maličko mě mrzelo opakování některých motivů a nevyužitý potenciál historie, protože tam se mohla opravdu vyřádit, ale jak už bylo psáno - tady šlo hlavně o celkový náhled na postavy a právě tomu byly všechny dějové linky přizpůsobeny. Konec v podobném duchu jsem tak nějak čekala vzhledem k tomu, v jakém tónu se nesla celá kniha (upřímně jsem čekala nějakou dobu i o dost horší scénář), a Schwab si s ním poradila s velmi dobře. Na vodopády sice nedošlo, ale i tak to byl silný zážitek. Neviditelný život Addie LaRue není nejlepší kniha, jakou jsem četla a do plného počtu jí (pro mě) malý kousíček chybí, ale... je to kniha, která ve vás i po dočtení zůstane a ještě dobu rezonuje. A co je hlavní a z čeho by měla hlavní hrdinka určitě radost: budete si ji pamatovat.
Pokud se oprostím od mého očekávání zcela odlišného od předkládané literární reality, pak jsem právě dočetla takovou milou pohádku pro dospělé. Pokud neumřeli, žijí oba dodnes. A přestože bylo Faustovské téma skvělý nápad slibující (nenaplněnou) řadu až filozofických otázek, v podstatě mi autorka na chvíli pomohla narušit čtenářskou i lidskou krizi způsobenou neustálým sledováním válečného dění vyprávěním o starém světě, neviditelnosti a lásce. A proto hodnotím relativně vysokým počtem hvězd; a odpouštím své nabourané duši shovívavost nad neuvěřitelností Addie a jejího nevyčerpatelného entuziasmu, pousmání nad nesmrtelnou "něcojakoláskou" a akceptování těžko uvěřitelného "něcojakoživota".
Není na světě autor ten, aby se zavděčil čtenářům všem. Za mě je tu předložena velmi dlouhá cesta jedné holčičky, která chtěla být svobodná, aby pak mnoho století sháněla někoho, kdo ji bude mít rád, a trápila se, že je to těžký (jojo, svět je zlej). Nikdo z téhle knihy nevyvázl šťastný. Těšila jsem se na spletitý příběh, dostala jsem příliš dlouhou červenou knihovnu. Těšila jsem se na silnou ženu, objevující sebe sama. Ale k tomu se Addie za celá ta století tak nějak nestačila dostat... Pro mě ne. Hvězdy za nápad a za prostředí.
Netuším, co napsat. Vím, že něco napsat chci, ale co? Co by tuhle knížku dokázalo výstižně popsat? Uhranula mi. Nádherná obálka, příběh, ve kterém se v podstatě vůbec nic nestalo, ale přesto mi obrátil život naruby. U posledních stránek jsem měla husí kůži po celém těle. A naprosto nečekaně mě nerozbrečela, přitom jsem na to byla připravená snad od samého začátku.
Napsat v dnešní době knihu, která je originální, je prakticky nemožné. Ale paní Schwab dokázala, že nemusíš být originální, můžeš vzít námět tak profláklé pohádky, jako je Kráska a zvíře, a stejně čtenáře připravit o dech (a na pár dní i o život, protože co si budeme, tohle je kniha, od které nechcete... nemůžete odejít). Myslím, že autorka měla stejný problém, který jsem prožívala i já. Dívala se na Fantoma opery a nebyla spokojená, protože Christine nezůstala s Fantomem. Dívala se na Labyrint a nebyla spokojená, protože Sarah nezůstala s Králem goblinů. A tak se rozhodla, že si napíše svůj vlastní konec (a ještě přimíchá špetku Lucifera, protože proč ne).
Knihu jsem rozhodně nečetla naposledy, věřím, že bude jedna z těch, která se za pár let rozpadne, protože ji budu každému vnucovat, aby si ji přečetl, a sama se k ní budu pravidelně vracet. Klobouk dolů, opravdu dlouho jsem nečetla nic, co by mě tak chytilo za srdce, aby se zařadilo mezi to nejcennější, co v knihovničce mám.
A na závěr obrovská poklona a potlesk Slovartu za to, že se nenechali strhnout současným trendem "překládám knížku pro mládež, kterou pravopis nezajímá, takže neřeším". Kéž by si z toho vzala příklad nakladatelství, která jsou na YA specializovaná.
Knihu jsem dočetla teprve dneska, ale musela jsem sepsat recenzi ještě "za čerstva", jinak mi to prostě nedá.
Ještě nikdy se mi nestalo aby ve mě kniha vyvolala tolik emocí, že jsem ji po dočtení tiskla k srdci a vyvolávala si v hlavě pasáže, které se mi nejvíc líbili.
Přisuzovala jsem to k tomu že jsem náročný čtenář, ale je to spíš tím že to nebyla TA kniha.
Neviditelný život Addie LaRue od V.E.Schwab je přesně TA kniha.
Strasti Adelaine se zezačátku mohli jevit jako banální, samotnou mě celkem překvapilo kvůli čemu dopadla tak jak dopadla, ale v průběhu příběhu to pochopíte víc než by se mohlo zdát.
Její cesta a popisování okamžiků, cest a pro nás důležitých historických milníků bylo tak poutavé, že jsem pro otevření knihy opustila skutečný svět a kráčela vedle ní a v duchu si opakovala pouze jednu jedinou větu "Já si tě pamatuju".
Postava, která vystupovala jako ten co uzavřel smlouvu se mi jevila jako typický "bad boy" z téměř každé dobré fantasy knížky, ale bylo tomu naprosto jinak a já z něj měla rozporuplné pocity.
Mám mu fandit nebo ne?
To mi probíhalo hlavou skoro až do poslední stránky. Zvláště když se postupně odkrývaly jejich společně strávené chvíle.
Harry, aneb knihkupec (Knihovník jak by řekla jedna postava) trpěl jistou formou (aspoň podle mě) deprese.
Některé knížky nemají tuto tématiku správně uchopenou, kdežto tady to autorka pojala reálně a jsem nadšená jak skvěle dokázala popsat strasti, které můžou potkat každého z nás.
Tohle veledílo by se mělo objevit v každé knihovničce milovníka krásných neotřelých témat, protože to za to stojí.
Doporučuju však dávkovat postupně, čtení této nádhery by se mělo pořádně vychutnávat.
Teď je mi akorát líto že jsem ji dočetla tak brzy, jistě si dám v budoucnu rereading a věřím že se do ní zamiluju stejně jako teď.
Knihu jsem poslouchala jako audio a tohle pro mě rozhodně zvedlo hodnocení. Kdybych ji měla číst, dám tři hvězdy. Už jsem fakt odrostla YA. Hrdinové mi moc k srdci taky zrovna nepřirostli, i když jsem s nimi soucítila. Žádný srdcervoucí světabol se u mě ale nekonal, i když mě konec příjemně překvapil. Příběh by klidně mohl být o něco kratší, nejspíše by to ani nevadilo.
Je tady ještě někdo, komu tak šíleně vadilo oslovení Adeline? Ke konci už mě to začínalo štvát.
(SPOILER)
Tak předně, myšlenka zaprodání duše a s ní 300 let dlouhá cesta jedním životem mi připadala krásná. Moc hezký, poetický jazyk a ta přirovnání, opravdu nádhera. Atmosféra navozena výborně, narušily ji až kapitoly s Henrym a s některými z jeho přátel, tam jsem silně zpomalila, poetický opar byl fuč a čtením jsem se musela vyloženě prokousávat. Chyběl mi Luc. Jak ten se povedl. :) Výborná postava, za mě jednoznačně klaďas a to hned od začátku. Konec mohl být dokonalý, kdyby jen Addie neodhalila svůj plán. To si Luc vážně nezasloužil.
+ hezký komentár Fallon443.
(SPOILER)
Už na začátku se omlouvám, že nebudu hodná. Ale u téhle knihy to nejde jinak.
1) Rozhodně bych Neviditelný život Addie LaRue přejmenovala na Sobecký život Addie LaRue. Proč? Odpověď je naprosto jasná: Addie neudělá za celých tři sta let, co žije, nic pro druhou osobu. Nic. O sobečtější postavě jsem v životě nečetla. Jediné, co Addie dělá, je, že se s někým vyspí, nebo někoho okrade. Jako opravdu.
(O Henrym se vyjadřovat nebudu, nebyl tak hrozný jako Addie, ale taky mi ho ani trochu nebylo líto.)
2) Věc, která mě jako milovníka historie rozpálila doběla, bylo znásilňování (omlouvám se za výraz, ale nejde to jinak) historických období, ve kterých se Addie pohybuje. Nejen že tam bylo jedno období naprosto ŠPATNĚ (Benátky v roce 1806 opravdu nebyly v habsburském císařství, ale tehdy se Evropou proháněl Napoleon, který měl Benátky v tu dobu pod palcem), ale přišlo mi, že je autorka využívá jenom proto, aby dělaly „romantickou“ kulisu.
Takhle to dopadne, když o historii píše někdo, kdo o ní očividně neví lautr nic. Pro autora je NUTNOST si informace nastudovat, i když se odehrávají byť jen v jedné kapitole. Tohle byla hrůza.
Vrátím se k prvnímu bodu: Addie zažije nejhorší války, který svět poznal, a myslíte si, že někomu pomohla? Jasně že ne! Jedna kapitola je věnovaná Velké francouzské revoluci, další druhé světové válce… Ani jedna jediná zmínka o tom, že by se třeba jen myšlenkou dotkla toho, že by někomu pomohla. Navíc když by svou „neviditelností“ mohla pomoct situaci jako kráva. Ani si neodnesla psychické újmy! To já jsem si odnesla větší ze čtení této knihy, než ona ze světových válek!
3) Možná je to náhoda, ale ta podobnost s Grišou se mi nedala vyhnat z hlavy: Temný = Temnyj, Addie = Alina. Je určitě možné, že se pletu, ale i tím, jak se obě postavy chovají, jsem si nemohla myslet nic jiného. Temný byl zezačátku jediná věc, která mě držela u čtení, ale ve chvíli, kdy s ním začala Addie souložit, mi to přišlo neskutečně směšné a přetažené za vlasy. V tu chvíli mi jakési „ďábelské“ aroma vyprchalo, protože autorka ukázala, že tento temný bůh je stejně tupý jako Addie. Škoda.
Vyprchalo z toho i to, v co jsem doufala, že mi kniha dá: duchovní přesah, morální ponaučení, dojetí na konci. Ne, ne, ne… Nic z toho se mi nedostalo, spíš naopak. Temný se ze zlého boha stal nadržený blb, Addie, která celý život dělá zlo, se neponaučí a vesele v tom pokračuje dál (a je taky věčně nadržená), konec byl předvídatelný až hanba. A tomu všemu nasadila korunu poslední (dvou)strana. Konečně jsem dostala trochu uspokojení v tom, že Addie udělala jednou něco nesobeckého, a ono se ukáže, že ani omylem. Addie je sobec do morku kostí a vždycky bude.
Nerozumím už vůbec tomu, že hlavní hrdinka žije 300 let a nezmění se ani trochu. Čas změní každého člověka, ale Addie jako by zamrzla.
Po dočtení jsem si opravdu říkala, jestli čtu tu samou knihu, která proletěla internetem jako ta nejlepší kniha za poslední dobu, protože tohle byla TA NEJHORŠÍ, co jsem kdy vzala do ruky. Nenašla jsem jedinou pozitivní věc, nic, co by se mi na ní líbilo (možná jen to, že je vazba příjemně měkká a hezky se s ní máchá). To se mi ještě nikdy nestalo. Nikdy v životě jsem nebyla při čtení takhle rozčílená.
Zlomila mi srdce :) Vynikajúca kniha. Síce som v minulosti nemala pozitívnú skúsenosť s autorkou a ani do tejto knihy sa mi veľmi nechcelo, keď som videla jej spracovanie a la toaletný papier, no nakoniec som podľahla skvelým hodnoteniam a musím uznať, že mali pravdu. Príbeh som si dávkovala ako keby to bola moja posledná káva života, každý deň, po malých dúškoch. Skvelý námet, skvelé spracovanie, skvelé myšlienky. Vžila som sa do kože Addie a neviem, či by som dokázala vydržať tak dlho, ako to zvládla ona. Knihu zo srdca odporúčam :) PS: Všimla som si, že autorky obľúbená fráza alebo slovné spojenie je "zaliaty v jantáre" :)
Do knihy jsem se pustila s mírnou obavou. Bála jsem se, že je to jedna z těch knih, která je propagovaná ze všech stran a ve skutečnosti bude její obsah dobrý průměr.
Ach jak já se spletla. Opak je pravdou. Tahle kniha si všechnu popularitu po právu zaslouží. Příběh obsahuje neskutečně mnoho zajímavých myšlenek o životě, lásce, času. Addie LaRue budu mít v hlavě a hlavně v srdci ještě dlouho.
Nebudu lhát, od knihy jsem toho čekala opravdu mnoho. Ale tohle tedy opravdu ne. Nejen že je Neviditelný život napsán opravdu moc krásně, on je navíc ještě neskutečně čtivý a nápaditý. A i když jsem poměrně brzy uhádla jednu ze zápletek, požitek z knihy mi to ani trochu nezkazilo a zvlášť konec mě fakt překvapil. No a když jsem překonala tu chvíli prázdna po dočtení knihy, zbyl mi jen pocit vděku za to, že nejsem "neviditelná" a otravné nutkání knihu doporučovat, kudy chodím:D.
Pre mňa absolutne nezáživná kniha. A nezachránil to ani ten koniec. Som rada, že to mám za sebou
Štítky knihy
láska pro ženy tajemství samota prokletí magický realismus nesmrtelnost LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
(SPOILER) Tolik jsem se těšila na to, až se do ní pustím.. všechna ta chvála a wow reakce.. ale ve finále...
Autorka měla dokonalý nápad, nový, překvapivý.. Jazyk, kterým je kniha napsaná, je překrásný, ladný.. ale hrdinka mě vůbec nezaujala.. žena, která je "neviditelná".. neustále jen pár mincí v kapse.. neustále řeší, kde přespat a co bude jíst.. čekala jsem inteligentní a vynalézavou ženu, čekala jsem trošku humoru.. svižnější děj. Nic z toho se nekonalo. A když musím neustále postavy z knihy v duchu napomínat a mít chuť s nimi zatřást, aby se probrali.. tak to mě prostě nebaví..
Knihu čtu už 3. týden a stále nejsem u konce.. (do konce zbývá nějakých 100 stran). A každý den se nutím ať už to dotáhnu.. abych se mohla pustit do další knih s čistým štítem. Normálně za měsíc přečtu 5 a více knih.. takže tohle je fakt trápení. :-)
Asi jsem měla příliš vysoké nároky...