Neuvěřitelně uvěřitelné příhody z hor
Martin Úbl
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393044/bmid_neuveritelne-uveritelne-prihody-z-h-3bY-393044.jpg
4
111
53
Neuvěřitelné příhody z hor série
< 2. díl >
Když k Martinovi přišla nepálská sestřička, aby mu píchla morfium, pocítil obrovskou úlevu. S hrůzou si uvědomil, že tuto úlevu necítí díky tomu, že je to všechno za ním, ale z prostého faktu, že už ho konečně nebude léčit PJ, který si pod slovem hygiena představoval půl litru slivovice. Pozor! Nečtěte tuto knihu, pokud: * si nepamatujete, kdy jste se naposledy zasmáli; * berete se příliš vážně; * jste nudní a prudérní; * máte společného s přírodou pouze to, že jste svým SUV kdysi srazili ovci. „Nestíhám kulit oči, jak je skvělá!“ Jan Žižka z Trocnova „Konečně jsem měla v ruce něco pořádného ke čtení.“ Socha Svobody „… a teď už mohu v klidu zemřít.“ Elvis Presley... celý text
Přidat komentář
Cestovatelské příběhy miluju, takže jsem se bavila. Ale klidně to mohlo být 3x delší :-D
Hory zbožňuji, mám ráda fotky z hor i příběhy z hor, což obojí tato kniha splňuje. Při popisu treku s nádhernými výhledy sním, při líčení, jak je všechno oblečení neustále mokré, soucitně vzpomínám a i brodění říček na Islandu se mi vybavuje, mimochodem taky jsme všechna tři pravidla pro brodění porušili. Pohodová knížka pro všechny milovníky hor, má jen jeden nedostatek, člověk by rád hned všeho nechal a na nějaký vršek vyrazil.
Kniha se četla velmi dobře. Příběhy z cest jsou psány velmi čtivou formou. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, což bylo vždy večer velmi těžké, abych nezaspala do práce. Při čtení jsem měla chuť zažít nějaké podobné zážitky z turistických cest. Nejvíce se mi v knížce líbila ta část, kde se soutěžilo o dementa dne a odměna pro vítěze. Určitě si další knížku od tohoto autora přečtu.
Tak jak roste akční rádius této party, tak se zlepšuje i autorova vypravěčská schopnost a jeho charakteristický humor. Kniha mě pobavila a líbila se mi snad ještě víc než první díl. Za mě dobrý...
Knihu jsme četli s manželem společně a moc jsme se u ní nasmáli. Moc doporučuji čtení s někým sdílet, mnohem víc se pak budete smát i nahlas! Obzvláť vyprávění z Islandu mě pobavilo. Říkala jsem si, jestli to bylo vážně tak strašné, nebo ještě horší.
Knížka byla snad ještě lepší než první. Soutěž o dementa dne mne dostala a celá rodina se těší na třetí knížku :))
Milá knížka z cest (které by podle mě víc slušela podoba klasického blogu než knihy – ať už jde o rozsah nebo styl). Z moderní záplavy nejrůznějších cestopisů nicméně výrazně vystupuje: nejedná se totiž o klasické povídání o cizích zemích, ale spíš o zábavné historky z cest, které potěší hlavně ty, co už mají něco nacestováno a/nebo milují hory v jakékoliv podobě. Hvězdičku navíc přidávám za soutěž o Dementa dne a podobu "odměny" :-))
Milá "jednohubka," u které si odpočinete a zasmějete se. Jde o střípky z horských přechodů, které nejsou o popisu zemí nebo o radách, co v nich navštívit. Soustřeďují se hlavně na to, jakou legraci můžete prožít s kamarády, i když jste promočení, zmrzlí, ztracení...prostě když máte fajn partu lidí a přistupujete k životu s nadhledem, nejde o katastrofy a "zkaženou dovolenou," ale o pestré zážitky. V mnohém mi to připomnělo vlastní přechody, byť byly zasazené do zcela neexotického prostředí, ale strasti a slasti putování na těžko se vyskytují poměrně univerzálně. PS: Mimo přechod (v terminologii naší skupiny se zažilo skromnější označení potulka) mě nikdo nedonutí pozřít k snídani kaši nebo vločky.
Také jsme několikrát vyrazili na trek do hor, ale jen tady po Evropě. Vždycky člověk zažije spoustu příhod a dostane se na neuvěřitelně krásná místa. Je to vtipné, pohodové, pěkné a krátké počteníčko. Doporučuji přečíst a vyrazit - kamkoliv :)
Krátká a milá cestovatelská kniha. Myslím, že si to víc užijí lidé, co mají aspoň trochu zkušeností s cestováním po vlastní ose. Připomnělo mi to určité situace, co se stali nám. Ale radši veřejně nepřiznám které :-)
Tak tahle kniha mě moc bavila a nasmála jsem se. Třeba jednou taky nějaký trek zvládnu, ale asi by mi stačila naše krajina. Těmto lidem fandím. Mě bohužel limitují kolena a rodina, zatím ten čas raději trávím s nimi. Ale až vyrostou.....a postaví se na vlastní nohy......?
Mám pocit, že jsou knihy, které lze číst pouze v určitých situacích. Neuvěřitelně uvěřitelné příběhy z hor jsem četla na treku. Nikoli za hranicemi, ale v horách českých. Pětidenní přechod hřebene Jeseníků a Rychlebských hor. Dá se říci, že jsem prožívala podobné situace, jako autor knihy. Na cestách je to stejné, ať se člověk pohybuje v Andách či v Jeseníkách. Sólo nebo ve skupině. Po večerech jsem hltala stránku za stránkou a občas jsem se i hlasitě smála. Bavila mě soutěž o "dementa dne", dovedu si to živě představit, a mám pocit, že podobné soutěže na cestě vznikají vždy... abychom přežili, a abychom nepropadli ponorkové nemoci. Pamatuji si, jak jsme při putování po chorvatských horách vymysleli soutěž o to, kdy koho plácne nenápadně přes zadek... a bodovali jsme úspěšnost. Vyhrála to kamarádka, která plácla po zadku nic netušícího chorvata, který vybíral jízdenky na výletní loď. Večer vždy nastalo vyhodnocení nejúspěšnějšího účastníka a oslavovalo se.
Kniha mi hodně připomínala moji oblíbenou útlou knížečku "Proč bychom se nepotili, aneb jak se chodí po horách". Velmi podobný styl popisování příhod včetně autentických zápisků účastníků výpravy. Jenom se trochu změnily destinace, kam se dnes cestuje, a také způsob cestování.
Kniha pro milovníky hor, cestovatele, trekaře. Ti vědí, chápou a užijí si veselé příhody, které tak dobře sami znají. Ale pro ty, kteří neznají a nechápou, to asi kniha nebude...
A jen tak na okraj - dovedu si představit davy turistů před vchodem na Machu Picchu. Já to nazývám Dysnilandem. Je to přesně to, co nemáme rádi. Za tři dny jsme na hřebeni Rychlebských hor potkali celkem asi 10 lidí. I u nás jsou místa, kde srdce každého horala zaplesá...
Hned na začátku mi byla sympatická Kamila se svým orientačním nesmyslem a smyslem pro krásu jazyka. Knížku jsem si vybrala do Čtenářské výzvy a hezky mi připomněla moje dávná putování horami. Ovšem i když mi Island byl vždycky velmi sympatický, po přečtení této knihy bych se tam nevydala. Jako školní slohovka na mě nepůsobila kniha samotná, ale pouze ony vymyšlené povídky, z nichž ta o Marii Terezii se mi opravdu líbila. A také se mi líbilo, jak si svými nápady dokázali obohatit dny, kdy pro ně cestování bylo spíše utrpením. Soutěž o Dementa dne nechtěl nikdo vyhrát, protože výhra byla skoro krutá. Vidím v tom stálou a nezdolnou schopnost nás Čechů udělat až sžíravě vtipnou záležitost z každé pro jiné nepříjemné situace a nakonec si ještě uvnitř lebedit, když v tom nejsem namočený zrovna já. Četla jsem připomínku v komentáři k první knížce, která se zmiňuje o nepřesně použitých přechodnících. Zajímalo mě to a chtěla jsem si ji přečíst, ale v knihovně byla volná jen tato druhá. Tak jsem to tu sledovala a všimla jsem si jen jednoho, který byl užit správně.
Pokud hledáte nějakou knihu na pobavení a zároveň máte rádi hory.. je tato knížka přesně pro Vás. :-) Trekařské desatero je naprosto přesné!
Kniha, u které jsem se párkrát opravdu smála nahlas. Svěží, vtipné a místy vskutku neuvěřitelné vyprávění, doplněné o krásné fotky. I situace, které v tom daném momentu určitě musely být dost dramatické, jsou zde popisovány jako úsměvné historky.
P.S. Paradoxně mě však úplně nejvíc pobavila historická vsuvka o tom, jak se to přihodilo, že Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku :-)
Úsměvné příběhy party trekových nadšenců mi zpříjemnily jedno dopoledne. Kniha doplněna o krásné fotografie.
Příjemné povídání, krásné fotky a určitě spousta nezapomenutelných zážitků, já bych to takového putování asi určitě nikdy nešla takže velký obdiv pro celou vaši partu, super! :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Neuvěřitelné příhody z hor |
| 2022 | Stezka Českem |
| 2018 | Neuvěřitelně uvěřitelné příhody z hor |
| 2020 | Lehce neuvěřitelné příhody z hor |
| 2024 | Stezka Českem: Nové příběhy |
Krátké, někdy úsměvné příhody z cest, ale mně více sedí forma delšího, uceleného cestopisu. Nevím, zda tato forma a styl psaní
si zaslouží knižní podobu.