Nervy
Dick Francis (p)
Rob Finn se tak trochu odrodil, všichni jeho blízcí jsou totiž hudebníci, a vynikající, on jezdí překážkové dostihy. A protože snad nezná strach, dostává koně spíš problematické než úspěšné. Ale i na něho se usměje štěstí, i on dostane šanci být na špičce. Jenomže tím horší je pád a celá dlouhá série porážek na koních, kteří s jinými vítězí. O Robovi se šušká, že "ztratil nervy", i sám tomu začíná věřit a hroutit se. Ale pak si uvědomí, že není první vyřazený žokej, že za tou řádkou jezdeckých tragédií něco je... Od podezření k důkazu je však daleko a za každý krok na této cestě se draze platí. Další české vydání psychologicky pozoruhodného Francisova románu poprvé vychází v novém překladu Jaroslavy Moserové-Davidové.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2006 , OlympiaOriginální název:
Nerve , 1964
více info...
Přidat komentář
Správná starší detektivka s hlavním klaďasem sympaťákem, ale ten závěr. Super, že vše vzal do svých rukou, ale na mě moc happy ending. Jinak čtení pěkné.
Moje nejoblíbenější knížka od Dicka Francise. Sympatický hlavní hrdina, skvělá zápletka, výborná pointa. Díky, Dicku, tam nahoru...!
Psychologičtější než předchozí Smrt favorita, ale pořád ten raný nadupaný Francis. Po opětovném, nevím už ani kolikátém, přečtení musím konstatovat, že se vyrovná současným thrillerům úplně v pohodě. Zajímavý je rozdíl mezi starým překladem Tomáše Korbaře a novým od "dvorní překladatelky".
Nervy byla moje první Francisovka, postupně jsem přečetla a skupovala všechny a dodnes mají čestné místo v mojí knihovně. Rob Finn tu moji sbírku nastaroval.
Jestli si dobře vzpomínám, byla to druhá knížka od Francise, kterou jsem četla - a ostatní pak následovaly jako na běžícím pásu. Právě tahle je pro mě nezapomenutelná a čas od času se k ní vracím. Sympatický nezdolný hrdina s jeho milostným i profesním trápením mi prostě přirostl k srdci.
Kniha byla velice napínavá a prostě boží...Je to tipicka detektivka z dostihového prostředí a také proto se mi velice líbila
Jedna z IMHO nejlepších francisovek vůbec skrývá hned několik zajímavých rovin... Za prvé, je výborné si počíst, jaké to je, když se člověk narodí do rodiny, kam vlastně nepatří – a která mu to dovede dát (nebo spíš nedat) najevo. Za druhé, jak hlavní hrdina, tak jeho antagonista jsou skvělou ukázkou neústupnosti lidské povahy a toho, kam až lze v rámci fatálního odhodlání zajít. Za třetí, mám rád civilní a intimní milostné linky, kterými Francis tak zručně ilustruje, jak moc a jak moc různě mohou okolnosti lidem zamotat a zkomplikovat citový život.
Můj první a nejmilovanější Francis. Kdysi před dávnými lety, v tom dvaasedmdesátém, mi ho strejda daroval k Vánocům... a neodtrhneš více, jak by řekl klasik!
Z těch tří Francisů, co jsem teď dočetla, asi nejslabší. I tak jsem se ale těšila na každou volnou chvilku v MHD, kdy budu moci vytáhnout knihu a číst :) trochu mě překvapilo, že vygradování zápletky přišlo dosti brzy, už někdy kolem druhé třetiny knihy, a celkově byla kniha dost přímočará. Ale pořád to je na slušné čtyři hvězdičky.
Typická starší detektivka. Hlavní hrdina byl absolutní sympaťák to bez debat, ale příběh bohužel takový nemastný neslaný. Prostě na můj vkus pramálo akce a ani nic co by mě nějak strhlo. Takže průměr.
Mé první setkání Dickem Francisem - myslím, že to byla jeho první detektivka vydaná v češtině. Některé z těch pozdějších byly asi lepší, ale tahle mě tenkrát uchvátila a proto i po létech dávám pět hvězd.
Pro mě slabší Francis, který mě nechytil a ukončil jsem v průběhu, tudíž nemohu hodnotit. Oheň a bič a Drahý čas podle mého na čtení i prožitek několikrát lepší.
Dicka Francise nejde nepřečíst jedním dechem. Své příběhy psal bravurně. Ovšem za to, můžeme také poděkovat skvělé překladatelce Jaroslavě Moserové.
Málo napětí, moc jednoduché a předvídatelné. Neměl jsem problém tu knihu přečíst a četla se celkem dobře, ale od Francise jsem četl už poutavější příběhy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1991 | Smrt favorita |
2003 | Chladná zrada |
2008 | Oheň a bič |
1998 | Až za hrob |
2008 | Drahý čas |
Vždy se mi líbilo jak Francis dovede popsat atmosféru na závodišti. Sychravé podzimní počasí, hemžení v paddocku, lidi od tisku, jezdce, diváky, bookmakery, majitele i trenéry. Pak v několika větách vylíčí průběh dostihu, že to čtenář doslova vidí. Detektivní zápletka je také povedená. Mladý jezdec Rob Finn začíná mít úspěch a stoupá na žebříčku žokejů. Stává se z něho hvězda. A najednou konec. Ať se snaží sebevíc jeho výsledky jsou stále horší. Ztrácí důvěru majitelů i trenérů, ale hlavně víru ve vlastní schopnosti. Vůbec to nechápe, začíná si myslet, že předchozí úspěchy byly jen náhoda.
Zápletka se povedla a konečné rozuzlení je taky výborné. Nervy patří k mé oblíbené silné trojce, ještě s Reflexem a Smrtí favorita.