Nepřemožitelný

od:


KoupitKoupit eknihu

Hvězdolet Nepřemožitelný je vyslán, aby na planetě Regis III pátral po ztracené sesterské lodi Kondor. Na první pohled obvyklá space opera o průzkumu vesmíru a cizích planet. Ale protože tento román napsal Stanisław Lem, velmi rychle se prvoplánované dobrodrusžví změní v hlubokou sondu do jednání a mysli člověka, postaveného tváří v tvář neznámému, naprosto nepochopitelnému pseudoživotu. Stanisławu Lemovi, světově uznávanému autorovi knih jako například Solaris či Příběhy pilota Pirxe, se již před více než čtyřiceti lety podařilo vytvořit dílo, které se v kontextu ostatní světové vědecké fantastiky nemá za co stydět. A hlavně, neztratil nic na čtivosti ani pro dnešního čtenáře....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31176/nepremozitelny-31176.jpg 4.4162
Orig. název:

Niezwyciężony (1964)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Knižní klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (22)

Přidat komentář
Meybe-
předevčírem

Kniha se nečte snadno, za to čtenáře odmění parádním příběhem, který je podle mě velmi nadčasový. K dokonalosti mi však něco chybělo. Jen bohužel nevim co...

dedliipf
14. ledna

Doporučila bych nejen každému, kdo má rád sci-fi, dobrodrůžo ve vesmíru, napětí, mysteria atd., ale také tomu, kdo chce v úvahách vykročit z antropocentrismu. Lem zde podobně jako v Solaris nabízí cesty, jak uvažovat o místě člověka ve vesmíru jinak...

Začátek je pomalý. Tak nějak se nic neděje. Dalo by se říci ticho před bouří. Postupně přibývají perfektní dialogy a popisy a atmosféra houstne. Podle mě lépe než v Solarisu. Zde je popisů méně (akorát), dialogů také (přesto je velmi snadné utvořit si představu o charakteru různých postav a co víc - dokonce jim rozumět!) a atmosféra je temnější a děsivější. Ani špetka absurdity. Ke konci jsem už sama očekávala za rohem horší situace, než jsem vždy dostala. Ale to mě až do konce neuklidňovalo. Neklid zůstával ještě po dočtení. Musela jsem knihu "zajíst" a otevřít novou, kde napětí nahrazuje humor. Prostě utéct.

Síla Nepřemožitelného tkví v obrazotvornosti. Nepamatuji si slova. Co postavy říkaly, na čem se dohodly... vidím stovku obrazů. Jeden vypadá reálněji než druhý.

Mnoho slov v textu bylo složitých a vůbec jsem nevěděla, co si za nimi představit. Prostě sci-fi. Dělala jsem, jakoby nic. Podobně jako když ve Star Treku připravují loď pro boj a hlásí stavy přístrojů; nevím, co se děje, ale věřím, že postavy ví, co dělají. Tak mi cizí pojmy brzo přestaly vadit a plula jsem knihou přirozeně - prohlížela si obrázky v hlavě. Chápu, že to ale může rušit.

Vizuální stránka, která se ve mně vytvořila, vypadá jako svět ve snech. Je neuchopitelný, ale přesto se zdá jako hmatatelný. Zřejmě je to výsledek skvělého vypravěčského stylu a výborného překladu Pavla Weigela. Nebo možná schopností knihy přivézt mě do meditativního stavu, při kterém jsem od druhé poloviny nevnímala vůbec nic mimo slova, čárky a tečky...

opic 12
06. ledna

Tys mým oblíbeným autorem.
Kdysi jsem Nepřemožitelného četl.Připadal mi popisný někdy i zdlouhavý.Poslední kapitola mě dokonce svým způsobem nakrkla.Ted něco takového spíše vyhledávám.Dnes je vše viděno jinak.Hold čtenářská evoluce,zdá se:)
LEM jako živý.Jako by to napsal před pár měsíci.Stále aktuální a čtivý zároven.
Jeden z těch co předběhl dobu a dost možná samotné uvažování té doby,kdy byla kniha napsána.
Až na pár drobností moderní román (když přimhouříte oko s poplatností doby a objevů po ní).Užije si jak milovník hard tak i ti co mají rádi napínavé či dramatičtější situace.Je tedy pravda narozdíl od stěžejního Solarisu tu není tolik fylozofie a psychologie.Lem se opět nezapře,rozpoznatelný na poprvé.Nic není černobílé a mezi řádky je samozřejmě mnoho skrytých tajemství a myšlenek.Konec rozhodně není otevřený.Vše je řečeno.Závěr je jeden z nejpřirozenějších a výborné svým rozuzlením.
Lidstvo a evoluce.Sebestřednost s pýchou dobyvatelů.Nepochopení viděné skrze naše vnímání.
Obdivuhodný Vizionář z východu S.Lem.

alexander2404
09.07.2018

Silnou stránkou Lema je vytvorenie atmosféry neznámeho a nepoznateľného. Ľudstvo sa dostalo do kontaktu s niečím, čo prevyšuje jeho schopnosť racionálneho chápania. Lem je veľmi zdatný v technických a prírodných opisoch, text vás primrazí a nepustí. Výborne pracuje s napätím. Ak máte radi tajomstvo, ktoré nemusí byť nevyhnutne vysvetlené (JJ Abrams ho nazýva "mystery box"), toto je presne kniha pre vás. Motív evolúcie neživých foriem je geniálny a keď sa dnes zamyslíme nad umelou inteligenciou, algoritmami a samoučiacimi sa informačnými sa sieťami, môže byť prekvapivo relevantný aj dnes (podobne ako androidi P.K.Dicka).
Niektoré pasáže knihy pôsobia úsmevne kvôli technickému pokroku - vytvárajú tak romantický vintage/retro pocit (opisy zariadení na kozmickej lodi - napríklad "zbalené mapy v kartografických kajutách"). V iných častiach ma trochu viac rušil "zub času" a kultúrny kontext knihy - napríklad Lem postavy pomenúva neosobne cez ich spoločenské funkcie, povolania (inžinier, astrogátor, biológ, lekár). V novele je zopár nelogickostí (boje s využitím jadrových zbraní a potom pohyb postáv po tejto oblasti s vágnou ochranou) a jedna premisa, ktorú som Lemovi neuveril (rôzne druhy strojov tej istej civilizácie spolu začali z nevysvetlených dôvodov bojovať).
Slabou stránkou knihy sú dialógy a psychológia postáv. Pred pár mesiacmi ma veľmi zaujalo, keď som sa dočítal, že Lem mal pomerne rezervovaný postoj k angloamerickej sci-fi. Je pravda, že mnoho anglofónnych autorov nedokázalo do svojich diel vložiť ani zďaleka toľko technickej imaginácie ako Lem. Máloktorý autor je tak vizuálny. Je ale tiež pravda, že Lemove texty z hľadiska rozprávačského umenia krívajú na jednu nohu. V tejto knihe, podobne ako v Planéte Eden, nenájdete takmer žiadnu psychológiu postáv. Dialógy pôsobia trochu neprirodzene - ako nástroj na posúvanie informácií čitateľovi. V knihe je vlastne iba jedna psychologická scéna a iba jeden slabý vnútorný konflikt (Rohan a Horpach). Keby Lem silnejšie rozpracoval druhý motív - napríklad napätie medzi Horpachom a posádkou, konflikty medzi členmi výpravy, kniha mohla byť pôsobivejšia. Túto Lemovu slabinu vidieť v tom, že sa takmer nevenuje vykresľovaniu emócií svojich postáv, opisu ich fyzických prejavov (čím vie spisovateľ zhmotniť, sprítomniť svoje postavy), alebo rozohrávaniu konfliktov medzi nimi. Vnútorné psychologické napätie je v podstate redukované len na iný odborný názor. Hoci vnútorný svet je pre Lema španielska dedina, v opise toho vonkajšieho vyniká. Opisy farieb, detailov, štruktúr a prírodných javov majú úplne kinematografický charakter. Záverečná "morálna porážka ľudstva" je veľmi pôsobivá, pripomenula mi westernové alebo vojnové scény.

JiříŠkorpík
02.07.2018

Divím se, že román nebyl ještě zfilmován. Je v něm všechno záhadná planeta, zaniklá mimozemská civilizace, nukleární bitva a psychohra. Lem román dopsal v roce 1963, ale i dnes by zněl velmi moderně, skoro se nechce věřit, že vznikl ve východním bloku.

martin č.
08.05.2018

Jeden z mých nejoblíbenějších románů. Silné myšlenky, napětí, dobře vystavěný příběh, vykreslení postav, to vše se mi líbí tolik, že se ke knížce vždy po pár letech vracím už po několikáté. I když vím, jak to dopadne.

ufak
23.11.2017

Dobrý nápad, hezky napsané, napínavé. Rád se k ní pravidelně vracím.

witiko
16.06.2017

Tato kniha je ze všech Lemových děl asi nejvíc technologická, ale současně i nejvíc dramatická. Doslova jsem se potil napětím.

Lessana
25.04.2017

Nepřemožitelný má dych berúci námet a spracovanie, príbeh napínavý od začiatku do poslednej stránky, v istom zmysle detektívny (až po hypotézu dr. Lauda som netušila, o akého protivníka ide), uveriteľne vykreslenú psychológiu postáv (najmä astrogátora Horpacha a navigátora Rohana), nenápadne vloženú filozofiu a technické popisy podané tak, že laika neznechutia, naopak - rozšíria mu obzory. Som veľmi rada, že záver sa nestratil kdesi v dunách piesku planéty Regis III či v čiernom mraku kovových "mušiek", ale že Rohan vďaka svojmu silnému duchu, odvahe a drobnej technologickej pomoci zvládol úlohu, na ktorú sa odhodlane podujal. Nepochybujem o tom, že po jeho návrate na hvězdolet sa posádka šťastne vrátila domov. Škoda len, že s umelou inteligenciou sa napokon nevysporiadali... Nie ako akt pomsty, lež ako ľudia, ktorí nenechajú vládnuť stroje, čo sa "evolučne" vymkli spod kontroly a môžu byť nebezpečné jednak samy o sebe (hoc možno nie prvoplánovo, ale v tzv. sebaobrane), ale najmä ak by sa dostali do nesprávnych rúk. Je to zbytočné riziko.

groula
27.02.2017

Super kniha. Napínavá, ctiva, skvělá. Na to že je to kniha letita tak je až neuvěřitelně nadcasove napsaná...

MDFMK
26.06.2016

Vyborna kniha, niekedy az moc technicke a moc opisne na ukor dialogov, co mne trocha chybalo. Lem ale nepotrebuje tolko dialogov, aby to malo taku silu aku to ma
Oblubena kapitola: Laudova Hypoteza.

Bulba
10.04.2016

Četl jsem někdy před 30 lety a znovu nedávno - z knih, které mě zaujmou si vždy něco pamatuji, a stejné to bylo i s touto knihou. Klasická sci-fi, jedna z nejlepších autorových knih.

kurcatovium
25.02.2016

Rozjezd Nepřemožitelného je velmi dobrý, žádné zbytečné pasáže a jen čistý a strohý popis co, kde, jak a proč. Střední část knihy a šmátrání "v temnotách" na planetě je přímo super, ale konec... Konec je otevřený. A s tím mám já osobně poněkud problém, protože když se něco načne, mělo by se to i dokončit a ne to nechat pouze na (kdo ví jak pokřivené) fantazii čtenáře. Vypůjčil bych si tak známé jednoduché řešení Věry Pohlové, důchodkyně 72 let, a trochu ho upravil: "Tyhle otevřené konce každého jen otravují. Já bych všechny ty useknuté závěry a nedokončené děje zakázala." :-)

Richie1
17.08.2014

Nepřemožitelný řadím ke třem nejlepším románům Stanislava Lema (kromě Návrat z hvězd a Solaris). Příběh jsem četl několikrát a při každém čtení se mi líbil více a více. Vlastně to byl jeden z mých prvních scifi románů v době školní docházky a plně jsem ho pochopil až při pozdějších čteních. Je to klasické dílo té pravé vědeckofantastické literatury.

kozel89
06.08.2014

Začátek a střed knihy byl perfektní. Konec mě trošku zklamal ale i tak to rozhodně stojí za přečtení. Jedna z prvních sci-fi co jsem četl a zklamaný rozhodně nejsem.

Aqualung
16.07.2014

Zdravím přítomné i Ty druhé.Tenhle opus pana Lema jsem četl několikrát, tak jako jiné jeho sci-fi.Jde o do značné míry technicistní variantu tohto žánru.A poukazuje na možnost inteligence, která vznikla na jiné než bílkovinné, či chcete-li kyslíkové bázi.Docela rád se pročítám myšlenkovými postupy a syntézami jednotlivých členů posádky, kteří se pokoušejí dosíci příčin situace, která na planetě vznikla a ve finále vedla ke likvidaci Kondora a jeho posádky.Anorganická evoluce robotů, kteří se vyvinuli ve dvou směrech, a sice makro a mikro svedla tyto k jakémusi Armageddonu v jehož závěru zvítězily mikroorganismy, které se za jistých okolností spojily v ohromný celek, který dokázal zlikvidovat jakohokoliv soupeře bez ohledu na vlastní ztráty.Odkazuji na epický soboj mraku a Kyklopa. Ale podstatné j podle mého soudu sdělení, že i tohle je slepá evoluční cesta, byť na závěr proběhne jakási komunikace mezi lidmi a mrakem.Nicméně tak, či onak Nepřemožitelný není přemožen dejme tomu, že při jakési toleranci mraku.A.

Kapis
03.02.2014

A mně to tehdá jak jsem to četl na pláži vzalo doslova vítr z plachet, souhlasím plně s těmi, kteří si o tomto díle myslí, že patří ke špičkám žánru, vidím to taky tak.

honajz
17.09.2013

Po všech těch oslavných komentářích jsem čekal pecku. A dostalo se mi plytkého filozofování s jedinou úchvatnou scénou v jeskyních, která ale pro mne přichází pozdě, a navíc je pořád poznamenaná tou plytkou filozofií.

lazarus
10.06.2013

Čistokrevné sci-fi. Perfektně vymyšlenému technologickému pozadí příběhu sekunduje hluboce prokreslená psychologie postav.
Od pana Lema se má dnešní rádobytechno generace pisatelů pořád co učit.
Četl jsem to před cca 20ti lety na základce a dneska po přečtení zjišťuji, že je to pořád absolutně bezkonkurenční špička žánru.
Doufám, že natočit Nepřemožitelného jednou opravdu někoho napadne. Byl bych pro Neilla Blomkampa. To je tak jedinný režisér, který na to momentálně má. Vyjma Camerona, který ovšem má momentálně ty své šmouly. Po dlouhé době bych se vydal do kina.

stilgar1
02.04.2012

Téměř v každém ohledu dokonalé. A to i přesto, že jsem měl zpočátku problém zorientovat se v autorem používané technické terminologii a ve jménech ústředních postav. Román, který obstojí nejen při srovnání s jiným, mnohem slavnějším dílem autora (Solaris), ale taktéž s těmi největšími skvosty celého žánru SF. A co víc, Lem patří k těm málo autorům tohoto žánru, kteří dokážou během psaní úžasným způsobem filosofovat. Sám Lem tak činí především v otázkách epistemologie, avšak mnohdy se také dotýká jistých otázek, které souvisí s lidskou existencí. Důsledek tohoto faktu je překvapivý - z jinak čistě SF námětu se do jisté míry stává horor. A to opravdu velmi děsivý :)

Mimochodem, osobně se divím, že se dosud žádný filmový tvůrce nerozhodl toto dílo zfilmovat. Málokteré jiné literární dílo totiž takhle silně právě k tomuto činu nabádá...

pauele
02.04.2012

Po Solaris som už neočakával, že ma LEM dokáže znovu tak strhnúť a nadchnúť. On je ale naozaj nepremožiteľný. Niet čo ďalej dodať .

HTO
26.02.2012

Jedna z nejlepších Lemových knih – i když to se dá napsat pomalu u všeho, co napsal – u níž si přijde na své měrou vrchovatou jak milovník technické hard SF, tak filosof. Téma opět Lemovo ústřední: komunikace – kontakt. Zde na příběhu posádky hvězdoletu, která se na planetě Regis III setká s plody evoluce neživých organismů.

Román vyniká mnoha věcmi, ale osobně bych rád zmínil jazyk. Pavel Weigel tady kongeniálně přeložil (Lem má u nás na překladatele vůbec veliké štěstí) dílo, které se čte jako technologická báseň v próze. To vše ještě živí fakt, že Lem je podle mého názoru nejlepším autorem jmen ve SF vůbec, a jistě i jedním z nejlepších v literatuře obecně. Hlavní hrdina se mimochodem jmenuje Rohan, což by k této knize třeba mohlo přilákat i milovníky fantasy, pokud mi odpustíte takto slabý vtip. – Úvodní věta je bezpochyby nejlepší, jakou jsem kdy četl, a může posloužit i jako verbalizace transcendence SF či člověka ve vesmíru. Napíšu ji rusky, protože Lem psal v éře, kdy do vesmíru létali jen Sověti a Američané, a proto je pro mne, který jsem ho v té době začal číst, ruština mj. jazykem vesmírným: "«Непобедимый», крейсер второго класса, самое крупное судно, которым располагала База в созвездии Лиры, шел на фотонной тяге через крайний квадрант созвездия."

Osobní poznámka: příteli nightlybirdovi by se vskutku mohlo zamlouvat, že jedna z postav se jmenuje Králík.