Miluju tě. Já vím
Nofreeusernames (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465744/bmid_miluju-te-ja-vim-M0Z-465744.jpeg
4
514
140
Navždycky (Nofreeusernames) série
< 2. díl >
Nejtěžší cosplay? Být sama sebou na střední! Volné pokračování bestselleru Navždycky. Avy si skoro nikdo nevšímá. Sice jí tak projde kdeco, ale jinak jí to pěkně štve. Na Instagramu je však populární skoro jako Baby Yoda a její cosplaye mají tisíce lajků. To hezouna Chrise Cartera žere celá škola nonstop – včetně Avy. Jenže co z toho, když s ním nedokáže ani mluvit? S tajemným klukem, co jí začne psát, tenhle problém nemá. Z rande naslepo se ale většinou vyklube průšvih, takže mise zní jasně: odhalit jeho identitu, než Avu najde sám.... celý text
Přidat komentář
Takový průměr řekla bych.. Nevím, co by jste od feel-good romance čekali.. Musím ale říct, že to bylo určitě lepší než Navždycky. Ava byla sympatičtější než Mei z předchozího dílu.. No prostě.. já nevím.. ušlo to, ale žádný odvar to teda nebyl, ale to ani ten první díl. Jediné mínus u Avy bylo to, že mě strašně štvala těmi písničkami a tím, že na mě byla až moc bláznivá. Omlouvám, že tohle hodnocení bylo kratší ale nevím co k tomu dál říct. :/ Za mě 3,5*
(Hodnocení prvního dílu a jiných knih na mém profilu nebo přímo u dané knihy)
Po přečtění Navždycky jsem měla dlouhou dobu docela rozporuplné pocity nejen o knize. Ale musím říct, že tahle byla o něco málo lepší. I když jsem na takové čtení asi už stará, jsem celkem ráda, že jsem si ji přečetla a udělala si svůj názor. Ano je tam milion odkazů na Star wars, které jsem neviděla a nevadí mi to. A taky milion odkazů na jiné filmy, které mám opravdu moc ráda a na tom ta kniha profituje nejen u mě. Každopádně, začátek knihy byl trochu nudnější a zdlouhavý. Konec možná až moc sladký a dokonalý (četla jsem i bonusovou kapitolu).
Stejně jako první díl Navždycky, i knihu Miluju tě. Já vím jsem se rozhodla přečíst v rámci odpočinku mezi učením. Musím říct, že se opět nejedná o žádný zázrak, ale pokračování je rozhodně mnohem lepší než Navždycky.
Příběh je velice předvídatelný - jak zde již v komentářích padlo, hned po přečtení anotace je prakticky jasné, kdo se skrývá pod přezdívkou Will. Přestože oceňuji playlisty, texty písniček na začátku/v prostředku kapitoly mě celkem rušily a měla jsem tendence je přeskakovat.
Postavy jsou celkem ploché, jejich jednání místy naprosto nelogické - chvilkami až otravné, ale i tak jsem Avu měla mnohem raději než Mei v prvním díle.
Musím opětně pochválit SMS konverzace a tentokrát i Cosplay fotky, to bylo skvělé zpestření. Knihu jsem opět četla jako ebook, takže nemůžu hodnotit její fyzickou formu, která dle ostatních komentářů není z nejpovedenějších.
3* - máme zde naprosto předvídatelný a průměrný příběh s nevykreslenými postavami, ale pokud se do čtení pustíte bez očekávání, určitě nebudete vyloženě zklamaní.
Já mám z této knihy velmi podobné pocity jako z prvního dílu. Příběh byl čtivý a autorčin styl psaní plný humoru a sarkasmu mi sedí. Na druhou stranu je to přesně ten jednoduchý příběh pro teenagery, kterých je na našem knižním trhu hodně. Přesto se mi kniha četla dobře a chápu, proč má tak velkou fanouškovskou základnu. Olgu zkrátka všichni znají z nakladatelství CooBoo, z jejího Instagramu, z Humbookfestu atd. To vše ji celou situaci velmi usnadňuje a o to snadněji svou knihu prodává. Nicméně já jsem si u příběhu odpočinula a myslím, že asi ani případnému dalšímu pokračování neodolám.
Tohle prostě bylo úplně boží! Navždycky se mi líbilo hodně, přečetla jsem ho za jeden den a pak jsem se furt musela usmívat, ale tohle? Asi jsem si to měla stopovat, protože jsem ji přečetla určitě v nějakém novém rekordním čase. Nevím, jak to autorka dělá, ale za mě jedno velký skvělý. Dost oceňuju ty chaty mezi jednotlivými postavami, protože to knize dodává ještě lepší nádech. Hlášky z flmů a knížek jsou už u Oly zvykem, a i tady jsem je ocenila. Dost jsem se nasmála, culila, k tomu všemu jsem si pouštěla písničky a znova jsem viděla Všem klukům, abych si připomněla, že Chris Carter není hezčí než Peter Kavinsky. Tohle je prostě tak roztomilá knížka! Jasný, jsou tady klišé, u kterých jsem si říkala, jestli to není moc, ale co! Ava je prostě super hlavní hrdinka, se kterou jsem neskutečně cítila. Za mě je Miluju tě Já vím, ještě lepší, než Navždycky a teším se, na další příběh z tohohle středoškolského prostředí. A ta obálka je nádherná!
Tohle se mi líbilo ještě víc než Navždycky.
Velmi se mi líbily ty playlisty, odkazy na písničky a knížky.
Avu jsem si hodně oblíbila a Chris byl taky boží.
Knížka se četla naprosto sama. V poledne mi přišla a večer už jsem ji měla přečtenou.
Knížka asi není pro všechny, ale fanoušky Star Wars, písniček a všemožných dalších fandomů s velkou pravděpodobností opravdu nadchne.
Miluju tě je podle mě asi o 100% lepší než Navždycky. Avu jsem v Navždycky nemusela, podle mě se chovala hoodně podivně, ale tady jsem ji žrala. Co na tom, že jsem už od přečtení anotace věděla, kdo je Will :-)
Na druhou stranu mi strašně vadilo písmo, díky kterému se mi několikrát stalo, že jsem se v odstavci ztratila.
Miluju tě, já vím je přesně ta knížka, kterou si užijí ti, co milují teen romantické komedie na netflixu. Víte co se tam stane, přečtete to za jeden večer a zaculíte se u toho.
Baví mne grafické zpracování a popkulturní narážky. Někomu může připadat, že jich je tam moc, ale to mi na tom přijde naopak reálné. V konverzacích s kamarády stihneme zmínit minimálně 5 filmů/knih/seriálů denně, tak proč by to nemohlo být v knížce?
Jednou za čas si hrozně ráda přečtu knihu, co mne pobaví a dovolí mi chvíli žít ve feel good naivním světě a přesně to mi tahle knížka dala. Při čtení jsem měla pocit, že mne někdo zabalil do deky, dal mi horkou čokoládu a já si krásně odpočinula.
Kniha obsahuje klišé, přeslazenou romantiku a teen hrdiny, kteří se někdy chovají jak totální blbečci, ale v rámci žánru mne to prostě baví!
Jestli si chcete přečíst příběh s nějakou hrozně hlubokou myšlenkou a životními moudry, tak tato kniha asi nebude pro vás, ale jestli chcete mít fajn večer daleko od všech starostí, tak hurá do toho.
Na Miluju tě. Já vím jsem se po Navždycky nehorázně těšila. Hlavní hrdinkou je koneckonců samotná praštěná Ava!
Příběh začíná jako správné feel good contemporary – Avě napíše neznámý kluk, který jen tak našel její číslo ve svojí školní skříňce. Náplní první poloviny knihy se tak stává Avino pátrání po tajemném spolužákovi a jejich vzájemné poznávání. Podobně jako v Navždycky se nejedná zrovna o slow burn romanci. Druhá polovina se spíš soustředí na problematiku vztahů, skrytých tajemství a očekávání. To mě trochu mrzelo, protože pomalé sbližování miluju, na druhou stranu by se ale autorka nemohla tolik zabývat jinými věcmi, jakými bylo například rozbíjení romantických představ. A třeba zrovna o tomhle měla Avina kamarádka Mei úžasný proslov.
Musím říct, že se mi vážně líbilo prostředí, v němž se Ava ve svém volném čase pohybovala. Její přátelé byli skvělí, a tím nemyslím jen spolužáky ze střední. S hlavní hrdinkou jsem sympatizovala obzvlášť v první půlce knihy, v té druhé se mi občas zdála na proplesknutí. Jenže bez toho by se samozřejmě jako správná postava nemohla vyvinout. Ale vůbec bych se nezlobila, kdyby byla ještě praštěnější. Bylo to osvěžující a fajn!
Miluju tě. Já vím je prošpikované popkulturními odkazy, kterých na mě občas bylo možná až moc. Myslím však, že cílová skupina bude nadšená. Chtělo by to takových feel good contemporary mnohem víc.
„Každý si zaslouží být hlavním hrdinou něčího příběhu.“ – Ava
„Každý je hlavním hrdinou svého vlastního příběhu, přece.“ – já, Cleo
Drahá Olo,
poté, co jsem dočetla Navždycky, které jsem hodnotila 1,5*, jsem byla rozhodnutá, že se do další tvojí knihy nepustím. Nechtěla jsem se trápit s další narychlo sepsanou knihou, při jejímž psaní jsi neměla čas se poučit z předchozích chyb. Ale jak se opět ukázalo, lidi jsou škodolibí – a když mi v rámci výzvy, do které jsem byla nominována, vybrali tvoji novou knihu, výzvu jsem přijala.
A tak jsem se pustila do volného pokračování Navždycky, abych zjistila, jestli moje očekávání jsou správná.
Příběh začíná v okamžiku, kdy Avě přichází smska od neznámého čísla. A z nějakého nepochopitelného důvodu Ava tuhle zprávu nesmaže a začne si s klukem, kterému dala přezdívku Will, psát. Zároveň se dozvídáme, že je tajně zabouchnutá do souseda své kamarádky, který občas seká trávu bez trička. Už z tohohle a anotace je asi naprosto jasné, že Will možná… nejspíše… určitě bude Chris (takže nepovažuji za spoiler, když vám to řeknu).
Ava to ovšem v té době ještě neví, proto se rozhodne, že zjistí Willovu identitu. A dělá to tak nenápadně, že netrvá dlouho a ví to úplně všichni kromě ní samotné. Naštěstí se celá záhada kdo je kdo vyřeší už v polovině knihy. Ano, přesně tak, v polovině! Nejdřív jsem za to byla ráda, ale o chvilku později jsem to svoje „naštěstí“ musela přehodnotit.
Zatímco během čtení první poloviny jsem občas koulela očima nad tím, co se dělo, ale celkově mi to přišlo docela milé, celou druhou polovinu knihy jsem byla v permanentním facepalmu. Protože ten příběh absolutně nedával smysl! Hlavní postavy podnikaly výstupy á la romantická komedie, ale na rozdíl od romcomů to nebylo součástí nějakého velkého „finále“, ale jen dalším milníkem na cestě, nad kterým jsme se očividně neměli ani pozastavit.
Romantická linka nebyla romantická, ale spíše jedno velké what. Chris, nejhezčí kluk z ročníku, si totiž usmyslel, že půjde na rande se svojí záhadnou dívkou. A byl opravdu vytrvalý, přestože se absolutně neznali a nikdy neviděli. Jeho vytrvalost však pokračuje i když zjistí, kdo Ava je, a trvá do konce knihy. Chris je celou dobu vyobrazován jako dokonalý a krásný kluk, který je moc hezký na to, aby se s ním dalo chodit, ale ejhle, on je to vlastně další věrný pes… chci říct Travis, který by pro Avu udělal COKOLIV, jenom aby byla šťastná, ačkoliv k tomu nemá ABSOLUTNĚ NEJMENŠÍ DŮVOD, protože se sakra vůbec neznají. Takže Chris myslí na jediné: udělat Avu šťastnou po vzoru romantické komedie. A Avě… je to všechno málo. ANO. Celá ta pohádka je pro ni „až moc normální“. A tak PRO NI CHRIS DĚLÁ JEŠTĚ VÍC, že i hrdinové s těch nejtuctějších romcomů by se divili, co to sakra Chris provádí. Ava na to však řekne jen: „Proč holkám stačí tak málo? Všechny si zasloužíme mnohem víc!“ Prostě WHAAAAAT.
Pokračování recenze najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.
Tak a mám dočteno, včetně dodatku jako bonusové kapitoly, a to prostě nechceš! Nechceš! Já chci zpátky! Ach jo. Každopádně, těšila jsem se na to, to je jasný, takže jsem měla ohromnou radost, když se mi to dostalo do rukou a směle jsem se na to vrhla. Skvělý styl, neskutečný vtip, tempo, a ty konverzace, které jsem si neskutečně užívala!, prostě forma, která mi sedla. Musím pochválit i samotnou knihu, která oproti Navždycky super padla do ruky - byla poddajná, ne tak tvrdá, krásně se otáčely stránky aniž by z toho bolela ruka a stále to mělo vysokou úroveň - kvalita papíru, apod. Líbila se mi grafika, ilustrace, obrázky i QR kódy - rozhodně skvělý nápad.
Hlavní hrdinka Ava... nejdřív jsem teda o ní měla nějakou představu, někde se to o ní i tak prezentovalo, takže jsem byla trochu zmatená a snad mě ta dezinformace nakrkla, že tomu tak vůbec není. Ale ono to snad bylo i lepší. Měla jsem jí ráda, dostala se mi pod kůži hned, především tím humorem/sarkasmem. Byla jednoznačně ujetá, jakože fakt sakra hodně, ale člověk jí to musel odpustit. :D Bavila mě a jednoduše jsem byla zvědavá na každý její krok.
Druhý hlavní hrdina Chris Carter - to jméno mluví snad za vše. :) Kluk, který si prostě vaše srdce ukradne, ne - vy mu ho dáte zcela dobrovolně a ještě mu poděkujete, stejně tak jako naše Ava. Byl to príma kluk, u kterého se sice objevilo pár mráčků pochybností, ale to bylo vše rozmetáno. Ale absolutně se nedivím, že z něho byla Ava vyvařená. Špehování při sekání trávy muselo stát za to. :D A nejen to.
Spolu mě hrozně bavili a užívala jsem si je, a opět, ty jejich konverzace - což je vážně super nápad. Těšila jsem se na ně v každé kapitole snad víc než na text samotný. Mimo jiné se objevili na scéně i naši staří známí jako Mei, Liam, Travis. Príma banda. Haló, Olo, dopřej konečně tomu našemu chudáčkovi Travisovi šťastný konec a nějakou lásku! :) I ostatní vedlejší postavy jsem si oblíbila, snad až na Prestona, který sice vypadal nadějně a normálně, ale ve výsledku mě zklamal, šmejd jeden.
Ta kniha je prostě obrazem dneška, moderní doby - digitální komunikace v mobilech, Instagram, Netflix, Youtube, mraky songů a jistých dalších věcí, které hýbou světem a lidmi samotnými, fenomény - Harry Potter, Star Wars (u kterého, ačkoliv hrál obrovskou roli, tak jsem byla mimo :D) nebo třeba třpytivými jednorožci, mraky populárních seriálů a z toho všeho vznikají další a další věci - koníčky, fanoušci/fanatici, Ava, Mei a tak. :D Nesmím zapomenout taky na knihy samotné, které jsou velmi důležité, zvlášť v naší komunitě knihomolů. Ty narážky na jednotlivé díla dnešní doby se mi líbily, co si budem, je to stále aktuální téma, taky i zmíňky o tom, že si Ava bere knihu na fotbal nebo ples. :D Nenapravitelný knihomol, level 100.
Jsem nadšená a vážně moc mě to bavilo. Je to něco nového, co tu jen tak nebylo anebo jsem se s tím nesetkala. Miluju tě. Já vím., jsem si užila stejně jako Navždycky. Jako pro mou romantickou duši to bylo tak milé, příjemně sladké a pernamentně úsměvné. Rozhodně tyto dva výtvory nechci srovnávat, ale neodpustím si malé zapolemizování... zda ta chemie mezi Mei a Liamem nebyla o kapičku lepší než u Avy a Chrise? Možná to dělala ta hate-love. Ale co, není to výtka, naopak. Jsem spokojená a rozhodně bych uvítala další knihu! Na Storkách máš dost materiálu a věřím, že nejen tam, tak to pojď využít, jde ti to vážně dobře, Olo! ;) Držím palce.
Musím doporučit, hodně vtipná, totálně odpočinková, romantická záležitost, která musí padnout do vkusu naprosté většině. Mě teda sedla, jak prdel na hrnec! A tak hodnotím vším, co mám k dispozici! Těším se na další počin! :)
Za me lepsi nez Navzdycky:). Libi se mi jak Ola zasazuje do knih kus sebe, svuj zivot, sve zajmy a zaliby... Evokuje mi to Ernesta Clinea a toho miluju. V knizce nenajdeme zadny eno nuno zazitkovy dej, ale uprimne... Ceka to nekdo od romanticky oddechovky? Ja vazne ne. Precteno jednim dechem. Nenarocny cteni je nekdy zkratka sakra treba.
Knihu jsem přečetla velmi rychle, tak čtivá byla. Nevyhnula se samozřejmě nudnějším pasážím, nicméně jak říkám, pokud hledáte něco, u čeho nebudete muset přemýšlet, hledáte něco na "celkové vypnutí", Miluju tě. Já vím, se jeví jako nejlepší možnost. Stejně jako Navždycky.
Ava mi jako hrdinka neskutečně sedla, byla prostě "svá" a její osobitý styl se často shodoval i s mým (i rozcházel). Co se týče jejího (Olina) humoru a těch popkulturních přirovnání, musím říct, že z jinak docela "laciné knihy z wattpadu" vzniklo něco víc, něco podle čeho si tu knihu dokážu oddělit od stovky dalších. Co se týče ostatních postav, už jsem si je tolik neoblíbila, zvlášť Chris mi byl docela ukradený. (Nevím jestli jsem jediná, ale tak trochu jsem doufala, že Noah bude mít větší roli...) Co se týče Travise, ten byl klasicky takovej "Steve", páté kolo u vozu. Proti Mei jsem nikdy nic neměla, a proto na mě v této knize nezapůsobila nějak víc/míň, než v Navždycky. Liam tu moc nevystupoval, takže k němu asi nemám co říct. Postava Prestona byla skvělé okořenění příběhu.
Co se týče děje, nic neočekávejte. A to myslím vážně. Opravdu se tu toho moc neděje, ale přesto (až na pár pasáží) to bylo velmi čtivé, to už je asi Olin způsob psaní a dost tomu pomáhá i ten texting. Nicméně se mi moc líbí, jaký na konci řeší Chris s Avou problém, co se týče jak si koho lidé všímají a problémy se "školní slávou" (kdo četl, ví o čem mluvím). Myslím, že to je hezká poznámka, která z knihy udělala něco trochu hlubšího.
Abych to tedy shrnula, neměla jsem moc velká očekávání, jenom jsem se chtěla na pár hodin zabavit, na konci se trochu zaculit. Toho culení tedy moc nebylo, jen u toho jednoho rande s kytarou (to byl naprosto boží nápad, vydělat si na večeři). Romantická linka se mi tedy spíš líbila v Navždycky. Nicméně i tak hodnotím knihu kladně, líbila se mi a já Ole moc gratuluju.
(Tato recenze zní dost negativně, ale pokud se vám líbilo Navždycky, tak věřím, že se vám tato kniha bude líbit.)
Pokud si chcete přečíst něco, co má alespoň nějaký děj, tak si možná vyberte jinačí knihu a tuto recenzi přeskočte.
Tím, že jsem po pěti smutných knihách chtěla něco, co mě rozesměje, tak musím říct, že tato kniha byla dobrým výběrem. Sice tu byla spoustu chyb, například velice „inteligentní“ chování Avy a Chrise, a že tu nebyl skoro žádný velký děj, ale i přesto se mi kniha líbila. Celkově je na stejné úrovni jako Navždycky. Věc, kterou bych chtěla vytknout, jsou playlisty, protože ty se mi líbily asi ze všeho nejvíc.
Některé postavy se mi líbily, některé jsem měla chuť zabít, protože to, co předváděly, jsem nedokázala pochopit ani po půl hodině vymýšlení důvodů. Třeba Mei jsem si v této knize oblíbila víc než v celé knize, která byla přímo o ní. Další, o kom sem chci napsat, je Chris. Toho jsem měla od začátku ráda, ale v jedné chvíli (asi posledních padesát stránek) jsem ho chtěla zabít (ASI SPOILER) a nechápu, jak se na konci zase dal s Avou dohromady, přestože se chovat jak *** (sprosté slovo na id…) (KONEC SPOILERU).
Romantická linka se mi nelíbila stejně jako u Navždycky, takže pokud o ní chcete vědět něco víc, přečtěte si recenzi.
Konec… jakože nevím, co sem napsat, protože kdybych zkusila popsat svoje pocity, tak bych využila větu z knihy.
„Ten #@&*!."
To bylo božíííí čtení !
Po Navždycky jsem se na tuhle knihu opravdu těšila. I když jsem si nebyla jistá, jestli mi postava Avy sedne, tak i tak jsem se na čtení těšila.
A jako Ava je naprosto nejlepší ! A našla jsem se v ní hned po přečtení pár řádků. Ta jeji osobnost, ta ujetost, ty hlášky... ta věrnost Star Wars.
Prostě kdyby to byla reálná postava, tak bych byla jejím největším fanouškem a snažila se vetřít , jako kámoška. :D
A celkově k příběhu. Bavil mě o trošku víc než Navždycky.
Zhltla jsem knihu velmi rychle. A bylo mi líto, že už knihu mám dočtenou. Nechtěla jsem se s příběhem loučit.
Ale přesně takovou oddechovou, pohodovou knihu jsem těď potřebovala. Bylo to opravdu skvělé čtení. A hned bych si dala knihu klidně znova .
Vážně už mám dočteno? Potřebuji ještě víc Avy! :D
Každopádně.. myslela jsem si, že po více jak roce na mateřské už jsem ze vší té romantiky vyrostla. Ale při čtení této knihy jsem měla pocit, že jsem zase na střední, žiju v knížkách a ve svém vlastním světě, kde si vysnívám toho svého prince a taková ta klišé. :D Po celou dobu čtení jsem se culila, prožívala s Avou každý moment, protože ona je spřízněná duše a nutně potřebuji kamarádku jako je ona! I své neodpustitelne mezery ve Star Wars bych si doplnila. :D
Navzdycky byla super, ale Mei mi neprirostla k srdci tolik jako Ava. V ní jsem se fakt videla.
Od knížky jsem dostala přesně to, co jsem čekala a troufám si říct, že ještě trochu víc. Moc ráda se k ni časem ještě vrátím.
Také jsem moc ráda, že jsem se tentokrát dostala i k bonusové kapitole. U Navzdycky jsem ji nestihla a porad me to mrzí.
Tohle se podle mě moc nepovedlo. Stejně jako u prvního dílu jsem nečekala nic zázračného, ale tady jsem byla zklamaná. Autorčin styl psaní se mi líbí, ale tady mi to připomínalo “kolik odkazů na popkulturu dokážu nacpat do jedné věty“.
Stejně tak mě dost zklamala i Ava. Tohle měla být knížka o holce, která se nebojí šílených plánů, nezáleží jí na tom, co si o ní lidé myslí, a je nepředvídatelná. Místo toho jsem dostala holku, která “není jak o ostatní holky“, je posedlá tím co si o ní lidé myslí a jak vypadá a hlavně, nemá své šílené plány a není nepředvídatelná.
I když v Navždycky mělo nějaké věci, co nedávaly smysl (např. časové rozestupy u zpráv), kterých jsem si ani pořádně nevšimla, tady jich bylo hodně. A byly nápadné.
Tak třeba už jenom to, že u sms nejsou vidět tři tečky, když někdo píše. Pak tu je třeba moje oblíbené klišé z feelgood romantických filmů ze střední, aneb “já udělám tohle a celá škola se ke mně přidá!“.
Mezi věci, co mě nebavili číst pořád dokola, počítám třeba: ‚Avo jsi jednorožec‘, polonazí spocený svalantý kluci, vaření žab nebo nutnost nacpat všude kus lyrics z čehokoliv.
Taky zde bylo několik spoilerů ke knihám (kdybych nečetla Baladu o ptácích a hadech, byla bych naštvaná a stejně kdybych už dávno neměla vyzrazený ACOTAR), a možná nějaké malé varování by bylo fajn. Protože ne, ne všichni jsme ještě nečetli všechny YA fantasy.
A na závěr, pokud jste si užili první díl a nebyla to pro vás “ta blbost co je celkem fajn na víkend“, asi budete nadšení. Já ani moc nejsem a se sérií končím.
Avu jsem si jako jednu z mála v Navždycky oblíbila a na její příběh jsem se moc těšila.
Věděla jsem, že mě čeká další skvěle graficky zpracovaná kniha. Fialová obálka je nádherná, vazba už je také udělaná mnohem líp a klobouk dolů za ty playlisty!
Byla tady lepší romantická linka a text nebyl tak kostrbatý. Opravdu se mi to četlo mnohem lépe.
A tímto moje pozitivní dojmy končí.
Bohužel, všechny Star Wars hlášky šly mimo mě. Nikdy jsem tuhle sérii neviděla a nic moc z toho neznám.
Postavám jsem jejich věk opět nevěřila. Ava mi přišla jako sedmnáctiletá jen na cosplay akcích.
Miluju tě. Já vím je jedna velká lákačka na další young adult knihy z Albatrosmedia.
Fotka rozečtené Nikdynoci, na další fotografii si zas Ava odnáší pět knih (z toho dva humbooktipy) s velmi dobře čitelnými názvy z knihkupectví...
Mluví se tam o Všem klukům, které jsem milovala, o Dvorech. Kdybych ty knihy nečetla, vadily mi by spoilery a doufám, že jsem si nepřečetla spoiler i na Baladu o ptácích a hadech.
Autorka nezapomněla zmínit ani Krutého prince a Půlnoční slunce.
Skvělá odpočinková kniha s úžasnou romantickou linkou a zábavnýmy postavamy. Přečteno jedním dechem, kniha prostě nešla odložit. Po celou dobu čtení jsem měla úsměv od ucha k uchu a zamilovala si všechny postavy.
Třetí knížka by mohla být o Charlee a Travisovi. (vůbec nevím jak mě to napadlo, ale bylo by to určitě skvělé!)
Obě knihy můžu jen a jen doporučit.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Navždycky |
| 2021 | Miluju tě. Já vím |
| 2022 | Letní noci |
| 2023 | Jsme nevyhnutelní |
| 2023 | Vánoční kdože, cože?! |
Přečteno spíše ze zvědavosti, chtěla jsem vidět, kam se autorka posunula. No, nikam. Z mého pohledu jsem neviděla, že by se z té hromady kritiky Nofreeusernames poučila. Milion odkazů na filmy, seriály, texty písniček... Styl psaní je pořád nevyzrálý, jako by to psal puberťák. A ta romantická linka mi nepřišla vůbec romantická. Spousta nesmyslů a celé je to takové hloupoučké. Za mě mnohem větší utrpení než Navždycky, knihu jsem nedočetla, přesto si myslím, že to co jsem zvládla, stačí ke zhodnocení. Tu nadšenost některých opět nechápu, anebo jo, ale asi nemá cenu se k tomu vyjadřovat. Kdybych mohla dát hodnocení mínus deset, tak ho dám, ale méně než odpad tu bohužel dát nejde. Věřím ale, že i přesto jak je kniha špatná, další cena Humbook Awards za nejlepší českou knihu ji nemine, tak už předem gratuluji. Ocenit sama sebe je to největší umění. Knihu samozřejmě nedoporučuji.