Najšťastnejší človek na Zemi
Eddie Jaku (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470596/bmid_najstastnejsi-clovek-na-zemi-gnR-470596.jpg
5
1040
1040
Eddie Jaku sa vždy považoval v prvom rade za Nemca, až potom za Žida. Bol hrdý na svoju krajinu. Všetko sa zmenilo 9. novembra 1938, keď ho nacisti zbili, zatkli a odvliekli do koncentračného tábora. Počas nasledujúcich siedmich rokov Eddie denne čelil nepredstaviteľným hrôzam. Najskôr v Buchenwalde, potom v Auschwitzi a nakoniec počas nacistického pochodu smrti. Prišiel o rodinu, priateľov aj svoju vlasť. Eddie však prežil, a tak si slávnostne sľúbil, že sa bude každý deň usmievať. Dnes verejne rozpráva svoj príbeh, delí sa s poslucháčmi i čitateľmi o svoju múdrosť a žije najlepšie, ako vie. Vzdáva tým hold všetkým obetiam holokaustu a verí, že je „najšťastnejším človekom na zemi“. Eddieho biografia vyšla v roku 2020, keď autor dovŕšil sto rokov. Je to silná výpoveď plná bolesti, no v konečnom dôsledku aj nádeje, príbeh o tom, ako možno nájsť šťastie aj v tých najtemnejších časoch. Kniha Eddieho Jaku sa dostala do užšieho výberu nominácii v kategórii literatúra faktu na ocenenie Indie Book Awards 2021 pre výnimočné nezávisle vydané knihy.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Happiest Man on Earth
více info...
Přidat komentář
Přečetla jsem mnoho knih s touto tématikou, téma je těžké a samozřejmě nelze nikterak odlehčit, ale přesto se tato kniha četla sama, ale je to autorovou povahou - na všem zlém si najdu to dobré.
Nebála bych se tuto knihu dát mému náctiletému synovi k přečtení.
Hezký a dojemný příběh.
Je až k neuvěření, jak člověk dokáže ublížit člověku. A vlastně za nic. Divím se, že se podařilo některým tyhle hrůzy přežít. Strašně krásně a dojemně napsané.
Nevím jak a kde začít. Díky za tuto knihu. Díky za tu odvahu, odhodlání, dobrotu, za to jaký to byl člověk a sepsal své vzpomínky. Díky za to, že po válce nepřestal věřit v dobrý život a především díky za všechny, kterým k tomu dobrému životu otevřel oči.
Právě jsem jí dočetla a mám potřebu okamžitě sdílet své prožitky. Ve chvíli kdy jsem jí zavřela, dlouho jsem se dívala na obálku do očí nejsilnějšímu muži, o kterém jsem kdy slyšela. Oči jsou okna do duše říká se. Tady je jasný důkaz.
Muž, který prožil absolutní peklo na Zemi a i přes veškerou křivdu, bolest, utrpení, přes všechno, co se na něm nejzrůdnější bytosti historie dopustili si zachoval svou tvář. Vždy ctil, co ho rodiče učili a to jak ho vychovali. Nepřestal věřit ve spravedlnost a lidskost.
Eddie Jaku můj nový vzor.
Knih s tématem holocaustu už jsem pár přečetla, spoustu šílených věcí a situací a plnou syrovostí, které všechny popisovaly. Scény u kterých zavíráte oči a snažíte se polknout s tím, že si říkáte: ,, To nemůže být pravda. To by snad nikdy nikdo neudělal." Tohle je však něco jiného, vypráví o tom, jak silná je lidská vůle, ukazuje hodnotu rodiny a přátelství. A tuto hodnotu sdílí dál.
Děkuji, děkuji můj nový příteli. Za tvou odvahu, sílu a v neposlední řadě za to, že si se podělil o vše čím sis musel projít. Už první věta mi vehnala slzy do očí "Můj nový milý příteli,,
Celou dobu sem měla pocit, že sedíme v nějaké krásné kavárně, pijeme čaj a ty mi vyprávíš svůj příběh, usmíváš se stejně jako na obálce. V mém srdci už budeš navždy, můj nový příteli Eddie Jaku
Jak může člověk hodnotit život někoho kdo prožil něco takového? Bylo bolestné a dechberoucí číst jeho příběh. Nikdo by neměl něco takového prožívat, člověku se to zdá až neskutečné a přece se to dělo. Dojemný příběh plný naděje. Hvězdičku dolu jen protože bych si přála aby byla kniha obsáhlejší. Děkuji Eddie za naději.
Moje první a poslední kniha na téma koncentračních táborů. Nevadí mi krev, vraždy, násilí (přečetla jsem celou sérii Chrise Cartera, kde o toto není nouze), ale hrůzy holocaustu, ty mi vadí. A hodně.
Nicméně jsem ráda, že jsem si vyprávění Eddiho Jaku přečetla. Měl by si ho přečíst každý.
Souhlasím s komentářem níže (stanislav0373). Opravdu jsem se při čtení cítila, jako bych s Eddiem seděla na nějakém krásném místě a on mi vyprávěl. V klidu a míru mluvil o svém životě. Děkuji, příteli, že jsi svůj příběh předal dál.
Tohle je kniha plna nadeje.
"Neobvinuj druhe ze sveho nestesti. Nikdo nikdy nerekl, ze zivot je snadny, ale je snazsi, pokud se ho naucis mit rad. Kdyz budes svuj zivot nenavidet, stane se nesnesitelne ho zit. Prave proto se snazim byt laskavy. Ackoliv jsem trpel, snazim se nacistum ukazat, ze se zmylili. Chci ukazat lidem, kteri citi nenavist, ze se myli."
Kdo jiny nez clovek, ktery zazil jake hruzy dokaze clovek na cloveku pachat, ma pravo lidi nenavidet. Presto vsechno pochopil, ze nenavisti ublizi jen sam sobe a zil s laskou, laskave a ve vsem se snazil hledat to pozitivni. Musel to byt uzasny clovek.
Muselo to být šílené… proto si važme toho, co máme. Čest všem, kteří přežili.
V té záplavě komentářů asi není třeba rozsáhlá recenze.
Snad jen stojí za to zmínit, že je kniha psaná tak, jako byste s Eddiem seděli v kavárně a on vám povídal o sobě, na rtech stejný úsměv, jako na obálce. Nenásilně, nevtíravě, poutavě a s nadhledem.
Nádherná kniha. Děkuji za odvahu muže který se dokázal svěřit celému světu. Jeho odvaha a laskavost po tom všem je obdivuhodná. Díky
Upřímně nemám ráda biografie ani knihy s válečnou tematikou, ale tady je obojí. Ke knize jsem se dala zlákat jen díky společnému čtení se závisláky a víte co? Vůbec nelituji! Kniha se mi četla skvěle a ačkoliv tam bylo hodně smutných a hrůzných věcí z války a holokaustu, tak i v tom bylo spoustu pozitivních věcí. Eddi Jaku je neuvěřitelně silný člověk, který i přes útrapy, kterými si prošel, kolem sebe dokáže šířit optimismus a pozitivní náladu. Klobouk dolů, že i v těch nejhorších chvílích zůstal pořád člověkem! Kniha mi dala hodně, hlavně si člověk opravdu uvědomuje, že by si měl vážit i obyčejných věcí, které má a hlavně svojí rodiny, přátel a domova.
Nemám ráda knihy, o kterých se všude a pořád mluví. Které musí každý mít, každý hned přečíst. Sama v sobě si vytvářím předsudky.
ALE Tohle bylo něco naprosto úžasného. Kniha vyprávěná stoletým mužem. Mužem, který ze dne na den přišel o rodinu, o svůj domov i o důstojnost. Muže, který nezapomněl na svoje rodiče, muže, který nepřestal být člověkem.
Tenhle příběh je děsivý, bolavý a při tom všem plný laskavosti a lidskosti.
Kniha se četla opravdu sama , mám radá toto téma takže pár knih mám zasebou a musím uznat že tahle byla asi nejlepší. Odnaším si z ní spoustu myšlenek i když to bylo místy kruté.Za mě všem doporučuji !!!
Knih s podobnou tematikou jsem už četla celkem dost, ale pokud se bojíte, že zde narazíte na naturalistické líčení zvěrstev, která na Židech v rámci holocaustu byla páchána, nemusíte mít obavy. Tahle knížka, byť na citlivé, vážné téma, je psána laskavě a ohleduplně - nezaskočí vás, nebudete ji muset odkládat, abyste obsah průběžně "vydýchali". Na to jsou mnohé jiné.
Za mne jde o laskavou knihu o utrpení, kterými si autor musel projít. A o tom, jak se takovým zkušenostem dá čelit. Četlo se hezky.
Asi první knížka s tématem druhé světové války, kterou jsem kdy četla. Já prostě tohle téma nesnáším. Protože, když je mi něco furt cpaný, tak mám tendenci se tomu vyhnout. A tohle je ve škole v dějáku, občance i v literatuře, tak omílaný furt dokola, že toho fakt víc nepotřebuju.
Ale jsem moc a moc ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Bylo šílený sledovat, jak Eddie vždycky získal nějakou naději a vzápětí ji zase ztratil. Za to, co si Eddie prožil, za to, jak se ke všemu co se mu přihodilo postavil, za to ho upřímně obdivuju. Ale pro mě byl největším hrdinou v knížce Eddieho otec.
Připadá mi neuvěřitelný kolik pocitů vyvolala tahle kniha na tak málo stránkách.
Rozhodně stojí za přečtení. I pokud tohle téma, stejně jako já, nevyhledáváte.
Knih na podobné téma mám už přečtených spoustu, možná proto mám z této knihy takové rozporuplné pocity… ovšem pokud bych měla hodnotit na základě hlavního úkolu, co si Eddie dal - tedy šířit jeho příběh a osvětu především mezi mladé lidi, co mají budoucnost ve svých rukou - tak se mu to určitě povedlo :)
Ačkoli knihy na toto téma nečtu ,udělala jsem výjimku. Hodnotila jsem všemi hvězdičkami, nejde hodnotit méně. To co ti lidé museli prožít je neuvěřitelné, je spousta smutných osudů, ztrát, smrti,bezmoci. Kniha se četla lehce ani 2h a bylo přečteno.
Mam tolik myslenek, ze nevim, kde zacit. Tak nejdriv samotná forma knihy. Cte se skvele. Ma kratke kapitoly, vetsi písmo i radkovani a neni i stránkove obsáhlá (jen 200stran). Jedine, co bych asi vytkla, tak je obrázkova příloha v pribehu, ktera me v tomto pripade rusila. Dala bych ji spise na konec knihy. A co se tyce pribehu? Jestli chcete vedet, jake to bylo v koncentračním táboře, tak na to budou asi jine knihy lepsi. Představte si, ze jste s pritelem na kave a vy si stezujete, ze se Vam nedaří, jste nespokojeni apod. A ten pritel Vam povi svou cestu životem a vy zjistíte, ze mate nakonec toho tolik proc byt stastny. Me zaujala cast, kde popisuje sve pocity a zivot po te ,,hruze’’. Jak je tezke se s tim vyrovnat, a ne kazdy to zvladne a radeji si vezme zivot.
Ano, nemeli bychom zapomínat na minulost a ceho jsou lide schopni, bohuzel ..
Mé pocity z této knížky jsou trochu rozporuplné. Všude na ní pěli ódy, tak jsem to taky zkusila a nemůžu říct, že bych byla zklamaná, ale zároveň si myslím, že na toto téma existuje spousta lépe zpracovaných knih. Plusem je, že knížka je skutečně tenká, mezi řádkami jsou poměrně velké mezery a styl jakým je napsaná je dost jednoduchý, takže jí máte přečtenou za odpoledne a ještě stihnete rozečíst něco dalšího. Navíc se nedá popřít, že Eddieho příběh je velmi silný a jak sám řekl, kdo nezažil, nemá šanci pochopit. Eddie prošel neskutečnými hrůzami a i proto jsem dala takové hodnocení.
Na druhou stranu knížka trochu píchla do mého cynismu a skepticismu. Přijde mi až neuvěřitelné, jak se Eddie striktně držel svých morálních zásad, dá se říct, že v každé situaci se zachoval bezchybně a byl ve všem nejlepší, všem jenom pomáhal. Já nevím, až se mi té dobrotě a zásadovosti nechtělo věřit. Každopádně to je jen můj dojem.
Asi to nebude knížka, kterou bych s nadšením nutila všem ve svém okolí, že to si prostě musí přečíst, protože je skvělá, ale zároveň bych ani nikoho od přečtení neodrazovala. Když už nic jiného, tak o těchto událostech by se mělo mluvit, zvlášť, když jejich svědkové pomalu vymírají.
Štítky knihy
Židé Osvětim (koncentrační tábor) životopisy, biografie paměti, memoáry holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Tato kniha vypráví příběh Eddieho, který si prošel peklem a i přesto všechno se rozhodl, že se po zbytek života bude usmívat. Od téhle knihy jsem měla vysoká očekávání, ale že se naplní až tak moc, jsem nečekala.
Kniha je sice o holokaustu, ale nejen o tom, je plná optimismu, lásky a radosti ze života. Eddieho život nebyl jednoduchý, prošel si několika koncentračními tábory až skončil v tom úplně nejhorším, v Osvětimi. I tady ale dokázal najít něco, kvůli čemu chtěl přežít. Zvládl i pochod smrti a dokázal čelit nástrahám života po válce, kdy to pro nikoho nebylo snadné, ale lidé, kteří přežili koncentrační tábory, to měli ještě těžší. Eddie dokázal o této době vyprávět takovým způsobem, který mě úplně dostal. Nedokážu to ani slovy popsat, jak moc se mi tahle kniha dostala pod kůži. Plakala jsem, usmívala jsem se, trnula jsem hrůzou, aby mě Eddie v další chvilce uklidnil, že to bude dobré.
Neskutečná kniha, která mě svou laskavostí a syrovostí dostala. Doporučuju také kouknout na Eddieho řeč na TEDx.