Náhlá smrt
Álvaro Enrigue
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400179/bmid_nahla-smrt-YiA-400179.jpg
4
21
4
Román o tenisovém zápasu, během něhož se převyprávějí události, které stály na úsvitu moderní doby i její současné krize. Na kurtu proti sobě stojí dva nepravděpodobní soupeři – na jedné straně se protahuje italský malíř Caravaggio, na druhé kontroluje výplet španělský spisovatel Francisco de Quevedo. První z nich byl kdysi pronásledovaný za to, že si jako předlohu k obrazům svatých vybíral kurtizány a zlodějíčky, druhý zase kvůli svým pikareskním románům o sympatických buřičích postrádajících morální zábrany. A zvláštní je i míček, s nímž hrají. Vyrobený je z vlasů Anny Boleynové, ženy anglického krále Jindřicha VIII., který jí nechal setnout hlavu. Caravaggio a de Quevedo spolu sehrají tři sety, během nichž se míček odráží k různým historickým událostem a postavám a stává se symbolem měnící se morálky, hrou mezi dobrem a zlem, kde se rychle střídají strany. Nejde tu ani tak o sportovní, ale umělecký, duchovní a společenský zápas o novou podobu světa. Každý úder tenisové rakety autorovi umožňuje přecházet z jednoho kontinentu na druhý, z jedné časové epochy do druhé, a to včetně současnosti a jeho osobního příběhu mexického emigranta. A všechna ta vlákna se velmi rychle začnou splétat dohromady v působivou tapiserii. Náhlá smrt je nebývale osobitá a zábavná freska přibližující dějinný zlom podobný tomu, jakým právě prochází i naše civilizace.... celý text
Přidat komentář
Nějak ty autorovy tenisové výměny nestačím sledovat, natož vstřebávat, tím méně obdivovat. Těch hráčů tolika kategorií, věhlasu, schopností a věků. Za mne ten zápas jde ovšem mimo, možná hrají dobře, ale mne jako diváka to nechává na holičkách, nerozumím. Ale pravda je, že právě o tenisu jsem se stihla dozvědět hodně, zejména o míčcích vlasáčích... Jen jestli se tomu dá věřit!?
Literární láska už při anotaci. Álvaro Enrique rozehrává dechberoucí souboj mezi čtenářem a jeho maličkostí, přičemž svému soupeři nenechá ani chvíli vydechnout. Caravaggio, De Quevedo, Cortés a Boromejský jsou přitom jen jedni z mála, kteří se tímto zápasem proženou, zápasem, který hrajeme i my, se svými výhrami a prohrami, na hřišti zvaném svět. Perfektní dílo, ke kterému se budu často vracet.
Jsou to takové střípky ze života Caravaggia ale i Cortéze, Pia IV, Karla Boromejského a dalších tu více a tu méně významných osobností. Působí to jako tapiserie nebo sled divadelních výjevů. Postavy přichází a odchází a režisér (autor) se u toho stále nepřehlednějšího, ale přitom až matematického mumraje, dobře baví. Snad se baví i čtenář, i když to zpravidla u knih tohoto typu nebývá všeobecným zvykem. Mně se líbily rozbory jednotlivých obrazů a pozadí jejich vzniku. Určitě si Náhlá smrt najde své "kultovní" příznivce, ale myslím, že víc bude těch, co ji odloží do regálu s nápisem "prolistováno a zapomenuto".
Náhlá smrt
V doslovu knihy jsem se dozvěděla, že jde o "nebývale originální, poutavý a v neposlední řadě zábavný historický román". Souhlasím s tím historickým románem. O originalitu se autor bezesporu snaží, ale bohužel pro samou originalitu a okázalou snahu čtenáře oslnit "uměleckostí" mu nezbývá prostor na nic jiného. K poutavosti asi tolik, že po stu stranách jsem knihu odložila a donutila se ji dočíst po více než měsíční přestávce. O zábavě by se dalo silně spekulovat - záleží, jak moc člověka baví násilí a dlouhé písemné popisy tenisových zápasů. Za mě tedy velké zklamání.