Nadsamec
Alfred Jarry
Hyperbola na malé ploše, tak by bylo možno velmi stručně charakterizovat osobitý satirický text Nadsamce Alfreda Jarryho. Nadměrně obdařený, vyvinutý a zdatný nadsamec beroucí na sebe podobu indiána, nadlidské výkony v podobě rychlostního závodu pětikola osazeného lidskými závodníky s lokomotivou, nadčasové vynálezy symbolizované univerzálním palivem Perpetual Motion Food, zajišťujícím výživu závodníků, či elektrickými přístroji testujícími intenzitu lidského citu... Realita roztříštěná na kousky, jež se znovu absurdně spojí v surreálnu na rádoby vědeckém pozadí, po němž defilují postavičky, figury i monstra odhalující a demonstrující činy nemožné, to je zparodovaný mýtus supermana počátku 20. století - Nadsamce Alfreda Jarryho.... celý text
Přidat komentář
Celé je to vlastne len o jednom...ako spieva moj oblúbený spevák Pavol Hamel - vesmír je ružový. Komu nedoplo, je to o schopnosti vykonávať reprodukčný akt. Už úvodná veta: "Láska jest akt nemající významu, neboť jej lze opakovat nesčetnekrát" napovedá, do akého druhu sauny pre dospelých vstupujeme. A Jarry rozbieha beťársku hru, do potencie zapletie jarmočný stroj pre silákov (je to samička a je to silné, zhodnotí Nadsamec a potom to premöže tak, že z toho vyletia kolieska a strunky), vytrvalostný závod päťbicykla a lokomotívy (v ktorom jeden z cyklistov zomrie, ale nohy má zakurtované v pedáloch, takže nimi melie ako za života, a dokonca slúži ako nejaký morbídny zotrvačník - "Pozor! Strhněte ho sebou!") Predbehne ich Nadsamec na svojom bicykli. Len tak prefrčí okolo. A to všetci okrem neho jedia "perpetual motion food". Na konci sex Nadsamca s vyvolenou a skupinový lesbický sex znudených šlapiek. Ale nie vulgárne, nie perverzne. Vtipne. Takmer pri tom zhorela elektráreň. Vážne. Celé je to neskutočne vtipná absurdita. Bohovo som sa bavil.
Jarryho strategie zveličení určité věci ad infinitum je sice poměrně přímočará, na druhou stranu mně osobně je jeho vtip docela blízký a text je mimo jiné zábavný skrze své četné parodické odkazy a drobné hříčky. Zejména scéna dálkového závodu cyklistů s vlakem je vynikající. Jeho manýristické hračičkářství ve spojení s precizní výstavbou dle šílených pravidel mi připomíná člena OULIPO Georgese Pereca.
První věta mě dokázala zaujmout, ale jinak jsem se v ději často ztrácela, mám na mysli jako kdyby rychlé přesuny příběhu během odstavců a i přestože je to jistě osobitý text, musím se přiznat, že jsem z něj trošku vedle a nemyslím si, že bych mu porozuměla v té míře, v jaké je jistě myšlen.
Alfréd Jarry svým způsobem předběhl dobu. Je charakterizován jako ďáblem posedlý cyklista, veliký prasák, vynálezce patafyziky a mistr bořivého humoru. Asi ano. Pokud ovšem jeho absurdní humor překračuje únosnou mez, je pro mě téměř nestravitelný. Má to být zároveň i společenská satira, nicméně jsem nevěděl, čemu se smát. Asi jsem to nepochopil. Moje očekávání nenaplnil.
André Marcueil, hlavní hrdina příběhu žijící na Lurance, zprvu se projevující jako neschopný čehokoliv, ohromuje své návštěvníky - vesměs váženou, nicméně výstřední společnost - úvahou, že "akt lásky je bezvýznamný, protože jej lze provádět donekonečna." a rozhodne se je o tom přesvědčit skutkem. Pod odborným dohledem změnivši se v supervýkonného Nadsamce, Indiána zvládne za čtyřiadvacet hodin osmdesátdva pohlavních aktů, kdy mu jeho milenka Ellen téměř zmírá v náručí.
Označení žánru jako humorného, mi přijde nesprávné. Nadsamec je prudce satirický, hyperbolický text. Kvalitně napsaný a zpracovaný.
"Sadisto!" řekla
Marcueil se uvolněně zasmál. Nepatřil k mužům, kteří ženy bijí. Cosi v něm bylo vůči nim ještě krutější, nemusel to již násobit.
Štítky knihy
satira francouzská literatura dadaismus
Autorovy další knížky
| 1968 |  Nadsamec |
| 2000 | Messalina |
| 1990 | Nadsamec / Messalina |
| 1993 | Ubu |
| 1961 | Ubu králem a jiné hry a prózy |
Kniha Nadsamec je v
| Přečtených | 73x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 47x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 1x |
Svižné tempo knihy
Plno zajímavých myšlenek a vtipu
Knihu jsem ale nakonec nedočetla
Nějak jsem se do příběhu neponořila