Messalina
Alfred Jarry
Historický román z antického Říma v 1. století našeho letopočtu popisuje konec Julsko-Claudijské dynastie, jejímž významným členem byl i císař Claudius. Autor si za hlavní postavu románu vybral Messalinu, jednu z Claudiových manželek. Kniha začíná za posledních dní hrůzovlády Claudiova šíleného synovce Caliguly. Dospívající Messalina se rozhodne, že přijme nabídku k sňatku od stárnoucího Claudia. Po Caligulově násilné smrti se Claudius stává císařem, Messalina se mění v cílevědomou intrikánku s nymfomanskými sklony a pokouší se ovládat císařství. Claudius dlouho nic netuší, ale nakonec jsou sečteny i Messalininy dny... Popisný historický román se pokouší stavět na přesných historických faktech. Messalina jako hrdinka lákala autora především díky svému pestrému sexuálnímu životu a intrikánství, a jejím prostřednictvím se snažil vyvolat barvitou a autentickou představu sexuálních zvyklostí aristokratické společnosti ve starém Římě.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2000 , Michal Zítko - Otakar II.Originální název:
Messaline , 1901
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1968 |  Nadsamec |
| 2000 | Messalina |
| 1990 | Nadsamec / Messalina |
| 1993 | Ubu |
| 1961 | Ubu králem a jiné hry a prózy |
Kniha Messalina je v
| Přečtených | 13x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 21x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 1x |
Vždy je mi líto, když na mě vyjde první komentář a nemůžu nad knihou jásat.
Nejsem si jistá, co chtěl autor psát. Květnatě básnický styl je v tomto případě únavný. Příběh se sice chce tvářit jako historický román, ale přijde mi spíš jako naivní blábolení muže, který si představuje, že je někde žena, která mu dá kdykoli a jakkoli (přestože odvrácenou stranou je to, že dá komukoli) a rozhodne se o tom napsat román.
A v tom přehnaně květnatém stylu jen o to víc křičí překlepy, mezi kterými „lunapar“ mě do očí bil nejvíc, protože se k tématu se vztahuje dosti zásadně. Má jít přece o místo, kde prý chlípná císařovna trávila dosti času.
Mám pocit, že za tímto dílem nevidíme ani tak Messalinu, jako pana Jarryho (viz závěr anotace)
Snad další čtenáře osloví víc.