Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30603/mid_na-zapadni-fronte-klid-K2v-30603.jpg
5
8778
8778
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce…... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Im Westen nichts Neues , 1928
více info...
Přidat komentář
Legendární a překrásná kniha, která nás přinutí přečíst další skvosty od Remarqua.
Někdy jsem měla opravdu problém s řádky a nutkání určité pasáže ůplně přeskočit (umírání koní atd...), ale jedna z nejvíc působících knih. Moc nečtu, ale tohle mě opravdu dostalo.
Kdo nezažije - nepochopí? Ano, nikdy nemůžeme zcela pochopit ty kluky, ten život, určitou otupělost, kterou si museli prostě projít, aby se nezbláznili. Uf, jsme ráda, že je to za mnou, jak kniha, tak válka.
Do knihy sem se zezačátku nemohla vůbec začíst ale po chvíli mě začala dost bavit, sice mi přišlo že chvílemi je přeplněna informacemi a občas sem se ztrácela. Výrok, že válka by měla vypadat tak, že vůdci budou proti sobě bojovat v aréně a lidé kupovat lístky do hlediště, zastávám už pár let.Konec mi nepřišel smutný protože jsem si nedokázala představit jak by se vojáci opět sžili se svým někdejším životem a tak mi přišel konec troufám si říct šťastný.
Úchvatné. Nečekal bych, že na cynika mého formátu ještě někdy nějaká kniha zapůsobí s takovou razancí. Že ji budu muset místy odkládat a rozdýchávat, občas o jejích hrdinech dlouze přemítat. A pak ten konec, syrový a nevyhnutelný, beznadějný v celých posledních 15 stranách, které některé čtenáře určitě doženou k slzám.
Perfektně napsáno. Kam se hrabe film. Autor má skvělý styl, to je zřejmé z jeho knížek. Není ani jedna, která by nestála za přečtení
První knížka od Remarqua, kterou jsem četla. Příběh je silný, strhující, dokáže skvělým způsobem zachytit atmosféru doby. Ale nemyslím si, že si ji ještě někdy budu chtít přečíst.
Málo která knížka mě dokáže dohnat k slzám. Kniha Na západní frontě klid to dokázala.
E. Remarque byl zkrátka a dobře profík svého řemesla.
Dobrá kniha mohu jen doporučit. Skvěle popsány pocity vojáka, který bojuje jen kvůli nařízení a těžko se vrací zpět do reálného života.
Tato kniha mě naprosto uchvátila, přečetla jsem ji jedním dechem. Jen je škoda, že nebyla delší :)
Četla jsem jí v době svého dospívání, Remarquea nám nutili jako povinnou četbu, byla jsem ráda, že jsem ten "mus" překonala a začala číst. Některé pasáže v knize mnou hodně otřásly - popisem surovosti války a její nesmyslnosti. Ovšem tam, kde šlo o lidské doteky - tam jsem to probrečela. Nelze jinak, než doporučit, jistě má co říct i dnešní generaci - vždyť války se vedou dodnes a v nich jsou i lidské osudy podobné těm, které jsou v této knize. Až se mi dostane do ruky, znovu ji ráda přečtu. Navazující díl Cesta zpátky - tu jsem ještě bohužel, nečetla, snad jí někde seženu, ale Tři kamarádi - to bylo super čtení - také ráda znovu přečtu!
Taky moje první knížka od něj. Vážně skvěle napsané. Úplně mě to vtáhlo do děje a nemohla jsem se odtrhnout.
Je to moje první knížka od Remarqua, po které jsem sáhla. A výsledek? Naprosto vynikající! Popisuje svoji nespokojenost s válkou bravurně a občasné naturalistické popisování zranění zapadají do skvěle napsané knížky.
Moja prvá kniha od Remarqua, veľmi som si ho týmto počinom obľúbil. Geniálne opisy, kniha sa mi čítala ťažko, ale len z toho dôvodu, že nie som zvyknutý ešte na slovnú zásobu typu: lazaret, komisár (vojenský chlieb), fluidum, zádumčivosť...a milión iných...za to myšlienky som sa snažil vrývať až do jadra môjho bytia, tak aby som mohol precítiť s partiou udalosti od spoločnej latríny, rozfranforcovaných tiel, návrat späť a predsa do neznáma, kde všetko nám tak blízke, vnímame už v úplne inej rovine, už sa nevieme zaradiť, vo vojne sme sa mali stratiť čo autor (SPOLIER) postavám dopraje, nenechá ich trepať sa svetom a prežívať bolesť aj po vojne. Myslím, že autor píše naozaj cnostne až sa vám slová vytetujú na čelo ako dobytku aby sme všetci pochopili, čo za zverstvo vojna je. Pre mňa veľmi pôsobivé, nepatrím medzi tých šikovných, čo to prelúskali hneď a tvrdia, že to je krátke, lebo som sa stále zasekával a ako som spomenul, kniha sa mi čítala ťažšie, však stála za to. Aby som sa do vojny ešte viac žil dostal som chuť na dajaký dokument o 1 sv., ja odporúčam.
Okamžiky, kde se popisuje krčení v zákopech a dělostřelecká palba mě vždy dostane a nenecházím z toho dalších slov. Po přečtení se vždy cítím tak zvláštně, nedokážu to přesně popsat, ale je to pocit mezi štěstím a depresí..
Myslím, že je to vynikající kniha, která přesně podává informace o tom, jaká je válka. Nechybí tu ani zamyšlení, proč vlastně a za co vojáci bojují. Kniha mě očarovala.
Nemůžu dát víc hvězdiček. Ale jen ze svého subjektivního pohledu, protože tohle ve mě vlastně probudilo pacifistické sklony. Ale po stylistické stránce? Působivé a výborné.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) zfilmováno psychologie německá literatura autobiografické prvky západní fronta (1. světová válka)
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Moje první kniha od autora..
Četla jsem hlavně kvůli maturitě a myslím si, že kdyby to mělo víc stránek, tak bych to asi nedokázala dočíst. Příběh je sice zajímavý, ale styl psaní mě tolik neuchvátil. Navíc jsem se někdy ztrácela v jménech (má chyba).
Musím říct, že se jedná o velice dojemný příběh, také ale musím podotknout, že mě osobně to tolik nedojalo. Chvílemi, když jsem se opravdu hodně začetla jsem zkřivila tvář vzdorem, ale povětšinou jsem četla a myšlenkami jsem byla úplně někde jinde.
Moje maminka má Remarqua velice ráda a myslím si, že když od něj budu ještě někdy něco číst, tak to bude kvůli doporučením mamky (tahle jediná knížka se jí moc nelíbila, ale ostatní má prý velice ráda) a nebo kvůli maturitě.