Na vlastní kůži

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V knize Na vlastní kůži zachycuje Heda Kovályová-Margoliová, manželka Rudolfa Margolia, popraveného v politických procesech r. 1952, své životní vzpomínky od 2. světové války až do roku 1968: útěk z koncentračního tábora, posléze život v dusné atmosféře padesátých let, krutý úděl po mužově popravě v roce 1952.

https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77303/big_na-vlastni-kuzi-CxU-77303.png 4.766
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Na vlastní kůži

Steve1511
27. srpna

Moje nejoblíbeněji kniha. Kniha která neklouže po povrhu a ukáže nám opravdové nitro období 40 - 60. let. I díky této knize jsem pochopil svého dědu jako poválečného komunistu, který měl velký problém popřít své rozhodnutí a svůj život. Povinná četba pokud tomuto období chcete rozumět a pochopit i chování lidí té doby. Ani 50. léta si nezaslouží zplošťující pohled padouchů a obětí.

roman6788
14. února

Jednu totalitu strieda druhá, obe zlé. Dal by som to povinne prečítať všetkým, ktorí smútia za starými dobrými časmi a ako nám bolo dobre za socializmu.
Neuveriteľné, čoho všetkého boli ľudia schopní, od tupých súdruhov až po obyčajný ľud.


Analady
16.10.2018

Každého, kdo prožil jakékoliv útrapy, si vážím a o to hůř se mi píše záporné hodnocení. Ale bohužel způsob, jakým je kniha napsaná, se mi nelíbil. Ne že by nebyla čtivá, ale celkově na mě nepůsobila dobře. Jednak mi vadilo, že události byly popisované dost útržkovitě. Dále mě překvapilo, jak málo psala autorka o své rodině. To mi přišlo hodně zvláštní. Celkově mi tam chyběly citové vazby. Pak tam byly události, kterým se mi jen těžko věřilo ( jak se při práci v koncentračním táboře rozkřila, že je studentka, vzdělaná žena a oni po ni chtějí nádenickou práci a nic se jí nestalo, jak si jen tak s dalšími třemi ženami utekla a nikdo je nepronásledoval, vrátila se do Prahy, kde hledala útočiště a nikdo ji za celou dobu nelegitimoval, jak se roztáhla v kanceláři předsedy a že neodejde a bude tam spát, dokud jí nepřidělí nějaký byt). Přišlo mi neuvěřitelné, že by si s ní lehce neporadili. Prostě se mi její svědectví nelíbilo. Možná je to i tím, že jsem o této době četla daleko lepší knihy.

brabofka
17.09.2018

Asi jsem si špatně přečetla anotaci a nevšimla si, že to není jen čistě z 2. světové války. Což mi došlo dost rychle, když po pár stranách autorka přešla do poválečné doby. Samotná válečná léta, pobyt v koncentračním táboře a následný útěk jsou tak vměstnány na několika málo stranách. Autorka se zde spíše věnuje době poválečné. Době kdy se snaží vysvětlit (a někdy mi přišlo, že až i obhájit) proč zrovna komunismus. Že si všichni mysleli jak už bude dobře, že Masarykovská demokracie byla špatná, nacismus nejhorší a že jediná volba tak padá na světlé zítřky z východu. Ano byla to hrozná doba. Jak válka, tak i poválečná léta, a léta 50. Jednou mě tak napadlo, když jsem četla její vystřízlivění (po manželově zatčení), jak by vlastně na tu dobu vzpomínala kdyby manžel "nespadl" do kauzy "S"? Kdyby si tak spokojeně žili? Nikde jsem nezaznamenala že by, do doby než se to stalo i jí, se zamýšlela nad tou dobou. Nad zatýkáním, udáváním, procesy, popravami.... Přišlo mi, že prozřela až když režim semlel i jí. Najednou spadla až to nejhlubší dno, kde už několik let byli někteří lidé, kteří se režimu nelíbili a nebo se režim nelíbil jim. Knihu samozřejmě nezlehčuji, ani nenapadám. Je to úžasné svědectví o té době, a škoda jen že jich je tak málo. Až s touto knihou jsem si uvědomila že o 2.sv. válce toho je napsáno až dost. Ale o poválečné době a 50. letech se tak nějak moc nemluví a ani nepíše. Ale přesto. Byla by Heda napsala své paměti, kdyby manžel i nadále žil, a pracoval na zamini? Obrátila by se proti režimu kdyby jim režim i nadále nabízel to co dosud? Jak jsem již napsala o té době toho moc načteného nemám, ale zarazilo mě, když napsala že naprotest, když odešla z výslechu, si koupila zájezd letecky do Bulharska se synem. Měl by na to obyčejný člověk, který v té době žil?

tzimcikova
11.05.2018

Kniha se četla velmi lehce a tvoří opravdu autentický obraz tehdejší doby očima autorky, jejíž život byl poznamenán jak nacisty, tak komunisty. V knize se nenachází žádné nudné a sáhodlouhé popisné odstavce (což je zapříčiněno tím, že autorka shrnula téměř 30 let svého života do pouhých 187 stran - a zde opravdu platí, že méně je někdy více) a proto jsem ji přečetla jedním dechem.

Kerberos
25.03.2018

Poslouchala jsem audio knihu namluvenou paní Medveckou.Popisuje smutnou dobu války,koncentračních táborů,a padesátá léta.Bylo tam tolik životních pravd a postřehů o povahách lidí až z toho mrazí.

bábuška
17.03.2018

Knížka poměrně drobná, ale osud plný bolesti už od prvních stránek. Jako mladá studentka odchází v roce 1941 s transportem do koncentráku v Lodži. Práce v cihelně jen šatech z pytloviny, bez spodního prádla, bez bot, hlad, špína, bití, a konečně pochod smrti. Bosa, přes zmrzlou oranici utíká přes polské hranice do Čech, jsou poslední dny války, ale ani v Praze mezi svými bývalými přáteli nenachází střechu nad hlavou, spíše pomohou cizí lidé. Ani po válce na úřadech navrátivští Židy nevítají, jejich bývalý majetek je rozkraden, byty i domy zabrány a všude je jim dáváno najevo jak jsou nežádoucí. Poté se situace částečně uklidňuje, ale přichází únor 47 a s ním pokračování štvanice na nežádoucí. Hedin manžel je zatažen do procesu Slánský, se kterým se ani neznal, a posléze je popraven. Sama s dítětem, bez možnosti zaměstnání, zabavení chudého majetku, sledování Státní bezpečností, vystěhování do polozřícené boudy, a opět zima, hlad a těžká nemoc. Najde se pár odvážných přátel, ale všechna naděje na spravedlnost a klidný život v rodné zemi je pryč. Není to román, je to kus hodně těžkého života. Poprvé byla tato kniha vydána v roce 1973 v nakladatelství Publishers v Torontu.

Renatecka
05.01.2018

Těžce politické téma se vleče skrz na skrz celou knížkou, ale že bych k autorce cítila nějaké extra sympatie, se říct bohužel nedá. Knížkou chtěla evidentně poukázat pouze na dobu komunismu po 2. světové válce, mně osobně by se ale líbilo, kdyby zabrousila i do doby předválečné a popsala zážitky z koncentračních táborů - víc bych autorce věřila, že chce popsat svůj nelehký život, když už - to období přece také muselo být zlo, a ne jenom komunismus, který byl poté nastolen.

1

Doporučujeme

Krvavé jahody
Krvavé jahody