Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44693/bmid_na-vetrne-hurce-Agb-44693.png
4
4720
4720
Děj románu slavné anglické spisovatelky se odehrává v tajuplném, ponurém prostředí samoty uprostřed mokřin, na usedlosti Větrná hůrka. Její majitel Heathcliff získal nového nájemce pro svůj statek v Drozdově. Pan Lockwood se shodou okolností dostává na Hůrku, kde prožívá strašidelné noční dobrodružství. Hrubost a nevlídnost obyvatel samoty ho tak udivuje, že začíná pátrat po jejich osudech. Od své hospodyně se dozvídá Heathcliffův příběh o nenaplněné lásce ke Kateřině Earnshawové, o citu, který jako zhoubný oheň zažehl jeho duši i srdce, až shořely docela. Slyší i historii Heathcliffovy nenávisti a nenasytné touhy po pomstě, která se po Kateřinině smrti stává jedinou náplní jeho života. Do dramatických osudů hrdinů však znovu zasahuje láska - tentokrát jako spravedlivá odplata. Zlo hyne, dobro zůstává na zemi, aby obrodilo ubitá a utýraná srdce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1978 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Wuthering Heights , 1847
více info...
Přidat komentář
Pro mě jedna z nejdepresivnějších knih, které jsem kdy četla. Žádná z postav nebyla milá, příjemná, naopak skoro všechny působily nerudně až zle, chovaly se a mluvily obhrouble a byly to neskuteční bordeláři. Dojem z nich a zlepšení vnímání se u mě dostavil až asi na posledních 50 stránkách. Při čtení se mi téměř po celou dobu pletla různá jména na písmeno há a příbuzenské propletence mezi nimi. Jak to že to je její bratranec? Co tahle má k němu za vztah? A tak stále dokola.
Jedná se vlastně o vyprávění ve vyprávění - hlavní vypravěč se do podstaty problému nechává zasvětit vyprávěním chůvy, která příběh přeříkává v přímé řeči svými slovy a sem tam i ona vyplní vyprávění dopisem či vyprávěním v přímé řeči někoho jiného. Tento styl psaní mi nevadí, rozhodně pro mě nepředstavoval tolik rušivý element jako právě všelijaké příbuzenské vztahy. Kniha mi ale sama o sobě nepřišla ničím výjimečná, protože pro mě postrádala gradaci děje a příběh se vlastně odvíjel tak, jak je nám na začátku naznačeno, bez větších překvapení a zvratů. Neměla jsem z děje pocit, že by se hlavní postava musela zase tak mstít a rozhodně mi důvod její ďábelskosti a zlosti unikal.
O této knize se často mluví především jako o příběhu velké lásky Heathcliffa ke Kateřině, ale mě osobně přišlo, že dominuje příběh o pomstě, zlém srdci a zkažených pohnutkách člověka, který měl těžké dětství a nenapravitelně se to na něm podepsalo. To, že byl schopen té velké lásky, samozřejmě nepopírám, však je to také na Heathcliffovi jediná dobrá věc!
Temná a tajuplná atmosféra knihy mě uhranula, přečetla jsem ji jedním dechem a věřím, že se k ní někdy ještě vrátím, neboť v sobě nese hloubku, která přetrvala již spoustu generací a jistě přetrvá i spoustu budoucích.
Právě jsem tuhle knihu dočetla a musím říct, že se zařadila mezi moje oblíbené knihy. Ze začátku jsem sice měla trochu "nepořádek" ve jménech a občas se mi stalo, že jsem se tak trochu ztratila, ale jakmile jsem si udělala jasno ve vztazích a jménech, přečetla jsem ji jedním dechem a docela mě i zamrzelo, že jsem ji tak rychle dočetla. Ale rozhodně si ji hodlám přešít ještě jednou. :)
Krása. Jen... stejně jako Deník Anne Frankové je to takové složitější. Budu si to muset přečíst ještě jednou. Ale je to opravdu něco. Shakespeare by se za takové dílo nestyděl!
Znám hodně knížek, kde se Na větrné hůrce chválí, a kde to je nejoblíbenější kniha postav, a tak jsem si řekla, že si ji taky musím někdy přečíst. Když jsem se zorientovala ve všech jménech a vztazích a začetla do vyprávění paní Deanové, musela jsem uznat, že to je nádherná knížka. Čtivě popisuje životy hrdinů a jejich osudy. Charaktery postav jsou vykresleny tak, jak ti bývá jen ve starších knihách a je to psáno přístupným jazykem, který určitě nikoho nemůže odradit. Rozhodně stojí za přečtení.
Nejdříve jsem se bránila tuhle knihu číst (naše učitelka nám ji tak vychválila a pěla na ni ódy snad celý týden výuky). Pak jsem viděla filmové ztvárnění se skvělým démonickým Ralphem Fiennesem, který mě velmi mile překvapil, až jsem si řekla, že knihu nakonec přečtu.
Začátek je trochu zmatečný a hůře stravitelný, ale jakmile se člověk zorientuje ve vztazích "kdo, kdy, kde, s kým, proč a jak", tak se všechno zklidní a můžete si plně užívat krásný, ale zároveň trochu děsivý příběh o vášni tak velké, že zničí hned několik životů.
Věřím, že kniha někomu nesedne, ale všechno je o vkusu. Mně se tajemná atmosféra knihy líbila, i když i v takové klasice jako je Větrná hůrka bylo několik věcí, které mi nesedly...
Kniha mě ze začátku donutila ji na chvíli odložit, ale poté, co jsem se dostala k vyprávění hospodyně Nelly, jsem ji přečetla během chvilky. Ač někteří píší, kniha na mě nepůsobila depresivně, ano, je sice pravda že se v ní vyskytovalo více špatného než dobrého, ale i přesto mi nevnucovala depresivní myšlenky. Oceňuji dílo kvůli době, v které bylo napsáno a také fakt, že se (opět, na tu dobu) příběh zrodil právě v hlavě dámy. Také se mi líbilo, že se jednalo o příběh celých rodin a osudu jejich potomků.
Tuto knihu rozhodně nelze zařadit mezi oddechovou četbu. Příběh překračující osudy více generací je mistrným dílem více než zahrnujícím znaky původního pravého romantismu. Trpící hrdinové, láska v různých podobách - velká nešťastná láska hraničící s posedlostí až šílenstvím, povrchní láska, vypočítavá láska i čistá láska. Bravurně vykreslenými charaktery postav autorka odhalila bezprostřední lidskou krutost a bezohlednost i s jejími motivy a zároveň potřebu a schopnost ušlechtilých citů. Při čtení o tragických osudech postav (i když malý happy end nechybí), o jejich jednání a prožitcích čtenáře mrazí, což je navíc umocněno ponurou atmosférou, již autorka vylíčila nadmíru skutečně a zdařile, a rovněž vhodně zvoleným jazykovým výrazivem (chvála překladu). Jedná se o velmi hluboké dílo, které i v dnešní době musí člověka zasáhnout.
jak už několikrát bylo zmiňováno, výborný román...škoda, ze nebylo dáno Emily Brontoevé více času, určitě by ho uměla užitečně využít.. Taková kniha, ke které musí člověk dozrát...
Velmi čtivá kniha, četla jsem ji poprvé někdy v pubertě, když jsem se dostala ke knihovně našeho souseda knihomola, který byl členem ELKU a jeho skříni byly knižní poklady, které jsem si směla půjčovat. Škoda, že se k většině z nich už nedostanu, protože je ještě tolik knih, které bych chtěla přečíst, ale na to bych potřebovala aspoň ještě jeden život.
Dobre napsany pribeh o vlivu vychovy i prostredi na cloveka. Prilis nezapada do soucasne doby, ale i tak se velmi dobre cte a da hodne k zamysleni o tom, jak jeden clovek dokaze nesmazatelne ovlivnit zivot ostatnich.
Jestli chcete vědět co je to láska k zešílení, přečtěte si tuto knihu. Autorka se detailně rozepisuje o jednotlivých postavách a jejich charakterech, způsobu myšlení a chování a barvitě líčí prostředí a přírodu, kde se vše odehrává.Celý příběh je temný a z hlediska dnešní doby naprosto nepochopitelný a přesto si troufám tvrdit, že některé myšlenky jsou nadčasové.
Silný příběh osudové lásky stále aktuální. Tuto knihu mám doma a čtu opětovně. Láska tak silná, že až zabíjí. Doporučím!
Sestry Brontëovy ve mně od mládí svými texty a osudy, také díky rozličným filmovým zpracováním, vyvolávají tíseň a chmury. Blata, mlhy, chlad a hlad a tím vším kalené postavy. Četba Jany Eyrové mě spolehlivě vyděsila a odradila od dalších kontaktů s Brontëovic famílií na celá desetiletí. Mezeru ve vzdělání jsem se odhodlala zalepit až v odolném vêku a zdolat Bouřlivé výšiny už proto, že v anglické literatuře je na ně řada odkazů. Po Charlotte nezklamala ani Emily. Hotové psycho! Na Větrné hůrce se mře, šílí a trpí a není se čemu divit. Churavá matka a puritánsky upjatý otec, který na své děti mluví jen ve vzácných chvilkách, kdy jim něco vyčítá, spílá a důrazně doporučuje studium Bible. Výsledky výchovy na sebe nedají dlouho čekat a zkázu je třeba rozšířit i na vedlejší usedlost Drozdov, kde žijí spokojeně, zatím, byť osaměle, jiní churavějící. Než se otočí jedna generace, je ideová diverze dokonána a zmar a hnus rozeset po všem a všech kolem. Hotový cvokhaus, kam se vrtneš! Vítr a vrzání dveří, pekelný chlast a svinec, kousaví psi a samozřejmě blata a náhlá úmrtí. Ubohé sestry Brontëovy! Tohle měly v hlavách a srdcích! Snad na ně psaní mělo terapeutický účinek a přineslo jim úlevu. Já jsem ráda, že to mám z krku a žádné další čajové dýchánky s Brontëovic holkama mě už nečekají.
Opravdu dobrá kniha! Možná někoho vyděsí ponurá atmosféra... to je ale podle mě to, co tu knihu dělá tak dobrou. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
Romantika a láska trochu jinak. Uznávám, že některé postavy můžou být pro mnohého čtenáře nepochopitelné a otravné, ale to je (podle mne) onen symbolismus. Co není řečeno o postavě přímo, odráží popis tamních blat, která jsou svůdně krásná, přitom životu nebezpečná. Jako láska sama. Jako ti, které milujeme. Vzpomínám si, že když jsem knihu šla prvně číst, očekávala jsem červenou knihovnu jak vyšitou, a dostalo se mi neskutečně ponurého příběhu, který jsem si zamilovala.
Mám ráda klasické knihy, ale od Větrné hůrky jsem asi čekala víc..nejen, že jsem se nemohla začíst, ale pak jsem se občas ztrácela v ději a prostě mi tento příběh nějak nesedl. Možná je to i tím, jak negativně kniha působí, chybí radost, občas nějaké pozitivum..někomu se to čte dobře, ale já bych tuto knihu nedoporučila.
krásná kniha, a ač se častěji vracím k Charlottině Jane Eyre, tak tato patří též k mým oblíbeným
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Román divoký a nespoutaný jako vítr nad Wuthering Heights..
Láska a nenávist, lidé,kteří měli spolu zůstat,ale opustili jeden druhého aby se spojili s někým,s kým být neměli. Křivda,kterou nakonec srovná tráva na hrobech...
Katy mi byla vždy velice blízká-možná proto,že jsem hodně svého dětského volného času trávila venku,v lese,pozorováním ptáků a lezením na stromy. Kdybych mohla létat,létala bych nejvýš,jak by to šlo. Rozumím jí i ceně,jakou zaplatila za to,že se nechala spoutat,jakkoli to bylo nevyhnutelné. Za kompromisy se vždy platí.
Jaký by byl Heatcliff kdyby se zachovala jinak? A jaký by byl jejich život,když by přece jen jednoho dne museli dospět? Jejich láska byla tak živočišná a přímočará,až z toho mrazí. "Já jsem Heatcliff" říká Katy. Kdo z nás toto může říct o tom,koho miluje?
Nejsem asi první,kdo srovnává dva nejznámější romány sester Brontëových-Janu Eyrovou a Na Větrné hůrce. Zatímco první je zdánlivě studený a vášně v něm bublají pomalu jako guláš pod pokličkou, Větrná hůrka je jako papiňák bez pojistky.
A já vždy risknu,že se spálím