Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169331/bmid_na-vetrne-hurce-hgG-169331.jpg
4
4704
740
Slavný romantický příběh se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst služebné vyslechne příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě. Román vyšel poprvé roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell a zprvu nezaznamenal valný úspěch; autorka nedlouho po vydání zemřela. Teprve ve 20. století byl znovu objeven a je považován za stěžejní dílo anglické literatury. Román se dočkal celé řady filmových zpracování – poprvé roku 1939, nejnovější adaptace je z roku 2011.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Wuthering Heights , 1847
více info...
Přidat komentář
Kniha mě velmi mile překvapila. Kdoví proč jsem čekala další romantický příděh, kdy už na začátku vím, že ' tihle dva' budou spolu.
Ale tahle kniha je velmi tajemná, je v ní zloba, nevyplněná láska, mnoho propletených vztahů.... Konečně někdo napsal, co se stane v 18-19 stol., když někdo ( třeba Heatcliff ) nemá vůbec štěstí.
Konečně jsem se odhodlala a knihu přečetla. Kniha je celkem dobře hodnocená, ale pro mě to teda žádný zázrak nebyl. Ze začátku jsem se do ní nemohla začíst, později už to bylo lepší. Celkově mi postavy lezly na nervy (hlavně ty ženského pohlaví), že by byl román nějak temný ... nevím nepřipadal mi tak. Možná nejsem tak citlivá abych se vžila do hroutících se postav. Heathcliff mi nepřišel až tak brutální, čekala jsem nějakou lidskou zrůdu a ono nic. Asi jsem prostě čekala více než obyčejný příběh, kde se jeden člověk snaží pomstít ostatním.
[109/11] Připouštím okamžitě, že jsem k této knize přistupovala s notnou dávkou skepticismu a právě ten mi vydržel hodně dlouho. Zlom nastal až někde kolem strany 150, kdy jsem se konečně začetla, uvolnila a dokázala se na četbu plně soustředit. Neodbíhala jsem v myšlenkách nikam pryč a neodkládala jsem text každou chvíli, abych se dalšímu čtení vyhnula na co nejdelší dobu a s dobrým zdůvodněním. Zkrátka, konečně mě dokázala autorka plně zaujmout.
Kdybych byla nakladatel a přečetla si první třetinu knihy, prvních pár kapitol, první řádky, také bych to nevydala. Kniha je těžkopádná, linie zubatá a v postavách je zmatek, jehož vyvarování se mimochodem neuvěřitelně napomáhá rodový strom v zadní části knihy. Způsob jakým je čtenář vržen do agresivní společnosti bez toho, aby alespoň něco málo chápal, mi zprvu připadalo divné a špatně zvolené, domnělý hlavní hrdina mi přišel naprosto zbytečný a jeho funkce mi až k téměř úplnému konci unikala, a přitom mi to nepřišlo depresivní, hrůzné a v nikom jsem neviděla psychopaty, tak jako mnozí jiní, kteří to četli přede mnou. Jednání lidí mi připadalo až neuvěřitelně realistické, v jistém slova smyslu normální, ničím zvláštní a výjimečné, tak jak se to děje zkrátka všude kolem mě, jen bez dobové okázalosti a v mírně zhuštěné formě.
Když tuto knihu nedočtete, nikdy ji nepochopíte. To je holý fakt a s tím se nedá bojovat, proto ji ani nejde kvapně hodnotit. Celá pointa se totiž skrývá až ve scéně, kdy nájemce přichází naposledy na Větrnou hůrku, aby vyrovnal účty s pronajímatelem. Tam teprve můžeme pochopit a možná i s pootevřenými ústy a rozšířenými zorničkami sledovat, jak nám teprve teď zapadají ozubená kolečka vzájemně do sebe, pousmát se nad celou tou změtí faktů, které jsme byly vystaveni a blahopřát si, že to vynaložené úsilí nebylo zase tak zbytečné.
A co jsem to tam vlastně viděla? Asi to nejpovrchnější je ta neuvěřitelná změna náhledu na jednotlivé aktéry, živé či mrtvé, kteří v úvodním seznámení působí jako společenstvo bláznů a chorých lidí, násilníků a (s)prosťá(č)ků. Čtenář je vidí úplně jinak právě proto, že s nimi prožil pouť jejich života, vidí v nich víc, než co můžeme spatřit na první pohled a možná i to je hlavní tahoun, ta myšlenka, že nemáme nikoho soudit podle prvních dojmů, že ten či onen má možná zkrátka důvod ke svému jednání, ať je sebesobečtější, sebevíce destruktivní pro něj samého a jeho okolí a aťsi je to ten největší všivák na světě, bez poznání jeho životní historie bychom si nikdy neměli dovolit soudit. Myšlenka je to jednoduchá, ničím výjimečná a neuskutečnitelná, ale byl to dobrý pokus přimět čtenáře se alespoň na chvíli pozastavit a zamyslet.
Po literární stránce to pro mě ovšem není plnohodnotné, ale vidím v tom jisté kvality a dokonce si toho výsledku vážím. Úvodní pasáži přisuzuji těžkopádnost z toho důvodu, že to autorka nejspíše několikrát přepisovala a upravovala a to velmi často knihám škodí. Konec je ovšem lehoučký, ale o to chudší o konflikty s přibývajícím nárůstem hrobů na tamním hřbitově. Nechám svou knihu putovat do rukou starší generace a kdo ví co si v tom najde, co mi o tomto počinu řekne nového a co v tom spatří.
Nádhera. Kouzelnej příběh,láska,nenávist...Chvílema se mi chtělo brečet,jindy jsem zas nadávala na chování postav. K této knížce se hrozně ráda znovu vrátim.
kniha mě doslova šokovala nevím jak to přesně popsat - asi jeden z mnoha románů, že kterého mám rozporuplné pocity - hezky vystižené postavy, jejich nálady, pocity ale z některých pasáží jsem měla divný pocit. Nevím pro mě knížka ke které se asi vrátím až za pár desítek let a možná to uvidím jinak
Hůrku jsem dlouho odkládala, nicméně nakonec jsem ji vzala na milost. Kniha mě překvapila - v první fázi mile, protože se četla moc dobře, postavy byly správně "neprohlédnutelné" a příběh sliboval napětí. K tomu se přidalo ponuré prostředí nevlídné Anglie a zajímavý nápad se střídáním vypravěčů (Lockwood, Nelly aj.). V druhé fázi ale přišlo rozčarování, které se stupňovalo s přibývajícím počtem záhadných úmrtí, utiskovaných sirotků a způsobů vydírání. Jako by snad nestačila jedna Kateřina, Heathcliff nebo Linton a jako by nestačilo jedno nalezené/opuštěné dítě. Uznávám, že kniha je propracovaná, ale na můj vkus až překombinovaná... A idylický závěr s proměnou negramotného žabáka v prince byl trochu podpásový.
Heathcliff mohl žít o trochu déle a škodit ještě mladé Kateřině a Heartonovi, aby byla pomsta dokonalá, zřejmě by to ale bylo stále dokola, tak ho nechala autorka zemřít při soustavně se přivírajícím okně, které mu rozedíralo ruku.
Hrdinové knihy jsou apriory sobci, přesto se kniha čte tak nějak sama, nechce se s koncem kapitoly odložit, dychtivě čekáte, co se komu stane, kdy už konečně ten mladý Linton ( chudáček, chcípáček ) zemře a jestli stihne dojít k formálnímu sňatku s mladou Kateřinou. Mimochodem sńatky mezi příbuznými....
Další velmi povedené dílo, ikdyž si člověk těžko oblíbí hlavní hrdiny. Je libo krutého, zahořklého a pomstichtivého Heathcliffa nebo raději rozmazlenou Kateřinu, která si s ním zahrává, jak jí velí rozmar? Přes to všechno jim člověk musí fandit a doufat, že se dají dohromady a pak už jen smutně sledovat, jak se hroutí životy nejen jejich, ale i ostatních nevinných lidí.
Celou atmosféru potom dokresluje ponuré prostředí vřesovišť, a studeného domu na Větrné Hůrce...
Co bylo na téhle knížce dokonalé? Že jsem i navzdory příšerným charakterům jednotlivých postav zavírala knížku s pocitem naplnění. Těch pár posledních vět ve mně na závěr vytvořilo hodně příjemné emoce.
Čtyři hvězdičky dávám za to, co se mi knize líbilo.
Co se mi nelíbilo, to by bylo na dlouhý psaní.
Nejdřív jsem se do toho nemohla začíst, ale pak už to šlo samo. Ze začátku mi to připadalo strašné, ale po přečtení celé knihy to bylo právě naopak. Je to rozhodně zajímavý a úžasný příběh, který musíte přečíst úplně dokonce, aby ve vás zanechal ten správný dojem. Škoda, že Emily B. zemřela tak mladá a nemohla napsat nic dalšího.
Je to už nějakou dobu, co jsem Větrnou hůrku četla, takže ve mně zůstala pouze asi třetina původního dojmu z této knihy, a přesto je to stále dojem hluboký. Pokaždé když se o Větrné hůrce přede mnou někdo zmíní, vzpomenu si, jak jsem na začátku při scéně v ložnici byla vyklepaná a jak jsem se ani neodvažovala pohlédnout ze svého okna ven. Co kdyby tam na mne taky někdo takhle zaťukal?! O.o
Abych to zkrátila, jak už tu bylo řečeno, zaujaly mě propracované a charakterově barevné a zajímavé postavy, láska jaká doopravdy je, žádné romantické klišé typu vzali se a žili šťastně až do smrti (pokud nepočítám závěr, ale to už tak nějak vyplynulo ze situace takže žádný problém) + samozřejmě zasazení děje do typické romantické krajiny, pro kterou jsem vždy měla slabost. =)
Zaráží mě, že člověk tak mladý jako byla E.B. vypracoval příběh plný tak silné a vášnivé lásky, která svou destruktivní silou postavy románu úplně zničí a změní tolik životů. Přesně jako ve skutečnosti. Neuvěřitelné a geniální.
Takže ano, kniha se mi líbila... =)
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Je neuvěřitelné, jak E.B. dokázala tak výborně vypracovat příběh, který zahrnoval několik generací. Tato kniha je opravdu velmi kvalitní a je obrovská škoda, že se E.B. nedožila déle. Můžeme si jen domyslet, jaké pozoruhodné příběhy mohla ještě napsat. Jediný její román a jak je skvělý!
Dechberoucí příběh.
Knihu jsem četla třikrát a pokaždé ve mně zanechala hluboký dojem. Příběh plný opravdové lásky a také nenávisti. Román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě.
Děj je zasažen do krásného romantického prostředí – krajiny plné vřesovišť, lesů a skal. Postavy jsou více než zajímavé (hlavně postava Heathcliffa) a jejich charaktery jsou skvěle vykreslené. Příběh je vlastně o několika generacích, jejichž rodinné vztahy jsou různě propletené, ale bylo to podáno tak, že mi nedělalo nejmenší problém se v tom vyznat.
Líbí se mi, že se místy do děje vkrádají až horové prvky a taky se mi líbí ukázka toho, jak prostředí, ve kterém je člověk vychováván a v němž žije, výrazně ovlivňuje v podstatě celý jeho život.
Vyprávění, které se čte jedním dechem.
Kniha Na Větrné hůrce je mojí srdeční záležitostí!
Filmové zpracování z roku 2009 je naprosto perfektní.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
,,Ta lhářka, lhářka až do posledního dechu! Kde je teď? Tam ne - v nebi ne - zaniknout nemohla - tak kde? Ty, tys říkala, že je ti lhostejné moje utrpení! Tak já se zas modlím jedinou modlitbu - a budu ji opakovat dokud mi jazyk neztuhne - Kateřino, Kateřino, dokud já žiju, neodpočívej v pokoji! Řeklas, že jsem tě zabil - tak mě straš! Zavražděný přece strašívá vraha! Duchové přece obcházejí po zemi! Buď pořád se mnou - vezmi na sebe jakou chceš podobu - dožeň mě k šílenství! Jenom mě nenechávej v téhle propasti, kde tě nemůžu najít! Ach bože, to se nedá vypovědět slovy! Nemůžu žít, odešel mi život! Nemůžu žít, odešla mi duše!"
Nic víc k vyjádření pocitů z téhle knihy nepotřebuju. Tohle stačí pokrýt všechny. A mělo by to stačit i každému, kdo je na vážkách, zda si ji přečíst nebo ne.