Muž bez vlastností

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Když ve 30. letech poprvé Musilův román vyšel, setkal se u kritiky s naprostým nepochopením. Teprve později byl prohlášen za největší německý román první poloviny 20. století. Rozsáhlý román, který staví Musila po bok Kafky, Joyce a Prousta, je situován do Rakouska-Uherska let 1913–1914. Mezi množstvím postav a osudů vystupuje matematik Ulrich, jenž se podílí na přípravách oslav 70. výročí panování „mírového“ císaře Františka Josefa I., které připadají na rok 1918....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70065/big_muz-bez-vlastnosti-jiD-70065.jpg 4.441
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Der Mann ohne Eigenschaften, 1930


více info...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Kniha Muž bez vlastností

Jarek82
28. února

Všichni tušíme, že by se mělo NĚCO udělat. Jenže nikdo netuší co. Bože, jak je to aktuální.

ravenrain
08. ledna

Hrozně mnoho lidí se dnes cítí v politováníhodném rozporu s hrozně mnoha lidmi. Je to základní rys kultury, že človëk má nejhlubší nedůvěru k člověku žijícímu mimo jeho okruh, že tedy nejenom Germán považuje žida, nýbrž i fotbalista klavíristu za nepochopitelnou a méněcennou bytost. Každá věc existuje koneckonců jenom svým ohraničením a v důsledku toho do jisté miry nepřátelským aktem vůči svému okolí; bez papeže by nebylo Luthera a bez pohanů by nebylo papeže, proto nelze odmítnout tvrzení, že nejhlubší závislost člověka na jeho bližním spočívá v jeho odmítání.

Písemně se nazývala Rakúsko-uherská monarchie a ústně si dávala říkat Rakousko, tedy jménem, kterého se se slavnostní státní přísahou vzdala, ale které si ponechávala při všech citových záležitostech, na znamení, že city jsou právě tak důležité jako státní právo a že předpisy neznamenají pravou vážnost života. Podle ústavy byla liberální, ale vládlo se v ní klerikálně. Vládlo se klerikálně, ale žilo svobodomyslně. Před zákonem si byli všichni občané rovni, ale mě všichni byli právě občané. Měli tam parlament, který používal své svobody tak vydatně, že byl obvykle zavřený; ale měli také jeden nouzový paragraf, s nímž vystačili i bez parlamentu, a pokaždé, když se někdo radoval z absolutismu, nařídila koruna, že je třeba přece jen zase vládnout parlamentárně.


Sparkling
29.03.2020

Často zmiňovaná podobnost s Proustem je podle mého názoru patrná pouze v kvantitativní rovině (obě knihy jsou označovány pojmem "monstrromán"), kvalitativně se v mých očích jedná o naprosté protipóly. Proustovo Hledání ztraceného času plyne lehce a přirozeně, přestože bych jeho styl psaní neoznačila jako odpočinkový či jednoduchý. Muž bez vlastností je na druhé straně krkolomný, křečovitý a souvětí často působí, jako by se do nich autor snažil násilím nastrkat co nejvíc přirovnání, sarkasmů a odboček.
Čtení knihy jsem mnohokrát přerušovala, a to i na dlouhé měsíce, což u mě není obvyklé. Celkové pocity jsou ambivalentní - při čtení se u mě střídaly fáze nadšení s okamžiky totální nenávisti.

soukroma
15.02.2020

Byla jsem zvědavá na autorovo veledílo a velmi příjemně překvapená prvními stránkami: jako milovnice bonmotů, zajímavých citátů, mouder, trefných úvah a pěkně vyjádřených (mně vyhovujících) názorů jsem si hned zpočátku přišla na své - svoji sbírku bych mohla výrazně rozšířit jednou dvěma větami nebo odstavcem či dvěma z každé druhé stránky. A tu nastává ten problém - vršení slov pro slova samotná, omílání téhož jinými slovy dokolečka dokola, a jakkoli to vyhlíží líbivě při prvním i druhém pohledu, za chvíli se to omrzí, čtenář se unaví.
Chtěla bych knihu přečíst celou celičkou, ale nemám na to náturu, ani čas; čas na zemi je příliš krátký, abych, spíš než si užívala plynoucí a někam směřující psaný text, bojovala s každou další stránkou bohatých shluků slov, v pěkném stylu i překladu, ale postrádajících příběh, sice souznících s dobou se záchvěvem starých časů a posledních předválečných let Rakouského mocnářství, nicméně nevlídných k lidem spěšným, čtenářům 21. století. A ještě ke všemu to vlastně ani po 748 stranách hutného textu není celé...
Knihu tedy jako celek hodnotit nemohu, ale příjemný pocit ze slovního mistrovství, ledva okuseného, ve mně zůstane; ostatně který autor si dovolí vlastně své dílo takto ironizovat, když začíná:
1. Kapitola, z níž pozoruhodně nic nevyplývá...
(a v trefných názvech krátkých kapitol pokračuje dál a dál, ach zase to nekonečné vršení slov...).

zlovlk
24.07.2019

Na obálkách fantastických velkorománů se někdy setkáváme s obrázkem mrštného šermíře s vražednou čepelí v každé ruce. Muž bez vlastností je fantastický nanejvýš svou kvalitou, nikoliv tématem, a takovou obálku nemá. Ovšem mohl a měl by mít – jeden meč by symbolizoval nesmírnou obtížnost textu, druhý meč jeho obludnou délku.

Mohlo by se zdát, že nikomu by se nemělo chtít číst takřka nekonečné spirály povětšinou dočista planých (a velmi, velmi složitých) úvah o společnosti, filosofii, právu, morálce, lidství a dalších giganticky náročných tématech. To ovšem tím spíše dokazuje Musilovu genialitu, dokázal-li blábolení o řečených otázkách podat takovým způsobem, že je nutné s každou další stránkou uhranutě číst dál a sedmisetstránkovou cihlu nepustit z ruky. Co na tom, že všechny ty obsáhlé pasáže a textové zdi nářků nakonec nic neřeknou, když se jim daří zachytit lidské myšlení lépe než kdejaký proud vědomí?!

Muž bez vlastností je bezpochyby cenný i jako historický dokument: svou tíživou kultivovaností a vybroušeným opěvováním jakýchsi nejasných duchovních hodnot zachycuje zcela výjimečně povahu odumírající habsburské říše. A za tou výjimečností si stojím, ač jde ve středoevropském literárním kánonu o oblíbené téma, dost možná stejně bravurně zpracované Rothem v Pochodu Radeckého nebo Mannem v Čarovné hoře. Musilovi se totiž podařilo vystihnout jakousi bezčasou velebnost, s níž jsem se v žádném jiném textu nesetkal. Koneckonců snad nejzábavnější skutečností je, že ten román vlastně ani doopravdy nezačíná, čtenář je prostě hozen do hlubokých a nebezpečných vod jeho namáhavých kapitol; a ani doopravdy nekončí, už jen proto, že nebyl dopsán. Začátky a konce ponechává Musil jiným, menším spisovatelům: on je mistrem střední hry, a tak nehraje nic jiného. Doporučuji hrát s ním.

JeKa
19.06.2018

Jedno velké životní předsevzetí splněno! Uf! Byl to boj, ale nelituju. Sice mi při četbě myšlenky občas unikaly do okolí, ale i tak nemůžu než obdivovat autorův cit pro detail a lehkou všudypřítomnou ironii. Nejraději jsem měla pasáže, které popisovaly fungování tehdejší státní mašinérie - v mnohém trefné dodnes.

Jacck
03.01.2018

Tak jsem to po 3 týdnech dočetl. Mimořádný román plný myšlenkové a filosofické hloubky, krásného lyrického jazyka a exaktního myšlení matematika (Musil byl inženýr). Román je dle mého o filosofickém hledání východiska z duchovní krize Musilovy doby, která je i dobou naší. Je to román o etice a morálce, které musil podrobuje důkladné pitvě. Více o románu jsem si poznamenal v blogu
https://www.databazeknih.cz/blog/muz-bez-vlastnosti-9325

Vojpa
06.07.2018

Ohromná kniha ve všech ohledech. Nějakou dobu před ní jsem četl Zmatky chovance Törlesse, a tak jsem upřímně řečeno od Muže bez vlastností zprvu očekával něco úplně jiného. Ale Musil mě rozhodně nezklamal. Ačkoli se jedná o knihu, která má navzdory svému rozsahu jen nepatrný děj, chvíle s ní strávené byly úžasné. Ulrichovo vědecké myšlení a jeho úvahy o povaze světa a společnosti, jeho rozhovory s ostatními postavami vystupujícími v tomto románu, jsou zajímavé, podnětné a povětšinou ironické podobně jako názvy většiny kapitol. Rozhodně to není odpočinková četba na dovolenou, vyžaduje značné soustředění a někdy je nutno se i v textu vracet pro pochopení souvislostí. Škoda, že je Robert Musil tak nedoceněný autor, protože tohle je určitě jedna z nejlepších a nejtěžších beletristických knih, jaké jsem kdy četl, a pro další literaturu podobného druhu nastavila laťku pořádně vysoko.

1