Mrtvé duše
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45447/bmid_mrtve-duse-YWV-45447.jpg
4
419
54
Satira na carskou byrokracii. Dílo, jímž vrcholí tvorba velkého ruského realisty. Líčí dobrodružství Čičikova, zchudlého šlechtice, který přijde na myšlenku získat znovu bohatství nákupem zemřelých nevolníků, z nichž statkáři musí platit daně do příštího sčítání a jichž se proto rádi zbavují. Pro tyto „mrtvé duše“ chce získat zdarma půdu od státu nebo si na ně alespoň vypůjčit. Popis cestování Čičikova za nákupem dává Gogolovi příležitost vykreslit obraz statkářského života nevolnického Ruska. Omezený snílek Manilov, šetrná, malicherná Korobočka, rváč a výtržník Nozdrev, trhač a žrout Sobakevič, děsivý lakomec Pljuškin, to jsou typičtí představitelé „první společenské třídy ve státě“. Ve 2. dílu, několikrát spáleném a dochovaném jen ve zlomcích, pokračoval Gogol v líčení zrůd z prostředí statkářského i úřednického a pokoušel se i o vytvoření kladného typu (Kostanžonglo). Také hrdina Čičikov prožívá mravní přerod. Jeho nový život měl být vylíčen v zamýšleném 3. díle, který nebyl napsán.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1955 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Mertvyje duši , 1842
více info...
Přidat komentář
Děj velmi bohatý a pestrý, ale to není nic ve srovnání s popisem postav, jejich charakteristikou. V knize N. V. Gogol velmi výstižně a přesně líčí chování představitelů tehdejšího feudálního systému v Rusku. V první části chtěl popsat svět takový, jaký je, ve druhé, jaký by měl být a ve třetí je náznak toho, jaký bude svět až po proměně. Jen škoda, že ho nedokončil.
To není román, ale učebnice autorů ruské literatury, obor charakterizace postav. Děj je na vedlejší koleji, v hlavní roli plejáda mluvků, lakomců, hrdinů, starců i nadějných mladíků...
k dokonalosti chybí jen dokončení díla
Tak z tohoto díla mám poněkud rozporuplné dojmy. V první části, kde Čičikov jezdí po statcích a skupuje duše ve velkém je velmi přesně popsán rozdíl mezi různými typy statkářů i autorův pohled na tehdejší ruskou společnost. Gogol také hodně komunikuje s čtenářem. Druhá část se mi kvůli chybějícím částem díla zdála taková roztrhaná a samozřejmě neukončená - 2. dílu už jsme se nedočkali.
Celkově se toto dílo z dnešního pohledu hodnotí těžce, ale musím uznat, že Gogol dokázal opravdu věrně vystihnout strukturu úřadů těch dob a reakci ruské společnosti na muže, kterého všichni chválí a podlézají mu, jen proto aby ho vzápětí, po zjištění nových informací, vyvrhli ze společnosti a začali pomlouvat.
To téma bylo velmi zajímavé a vůbec jako ostatní rusky píšící autoři vyobrazoval ty obyčejné lidi opravdu syrově, ale pro mě je to vždycky něco tak cizího, že to ani nevnímám tak, jako bych měla. Četlo se to trochu hůř, ale ta kniha má něco v sobě.
Mrtvé duše jsou pojem a měly by být čteny. Ano, nejsou kompletní. To jim však neubírá na kvalitě. Čičikov se může zdát atypickým hlavním hrdinou - to je ovšem autorský záměr. Donutit čtenáře se zamyslit nad sebou, jestli také v sobě nemá kousek Čičikova. Kousek člověka, který po tom, co získá své, odcestuje pryč. Že bezskrupulózně využívá lidí, vtírá se jim seriozním vystupováním či historkami z dětství. Umí hrát karty, navštěvuje plesy a vůbec se tváří společensky. Jako aristokrat. Nemá výčitek, je mistrem svého oboru...skrze toto nám Gogol líčí dobové Rusko s jeho obyvateli. Působí to tragicky, zároveň i směšně. Smích skrze slzy, typický pro Gogola. Dílo může být vnímáno jako cesta jednoho malého člověka k vykoupení - nejdříve zhřešil, prošel si očistcem a ve třetím díle by nejspíše došlo ke katarzi, kde by se Čičikov konečně usadil a žil spořádanější život. Takové náznaky tam najdeme, leč se můžeme dohadovat zda-li by tomu tak skutečně bylo.
Dobrý deň, volám sa Čičikov.
Hľadám a vykupujem neživých. Potrebujem ich mŕtve duše, toto snaženie dáva zmysel celej mojej existencií. Nie, nemajte strach chcem len tú nehmotnú časť, ktorá zvýšila po tom, ako sa pobrali z tohto sveta. Nechcem otvárať ich horby a nezaujímajú ma ich kosti, ktoré sú uložené v zemi. Len to prvé a posledné, čo im na tomto svete patrilo ich vlastné meno, ako odtlačok týchto mŕtvych duší. Stopu atramentu na bielom kuse papiera, ktorý predstavuje človeka.
Dej románu je klasicky rozvláčny. Pri troche snahy by sa z neho dalo urobiť aj niekoľko samostatne sa tváriacich kníh.
Spočiatku mi dej knihy pripadal ako klasický román bez veľkých zvláštností, zlom však nastal po príchode hlavného hrdinu na hospodársky dvor. Nastalo až mrazenie po tom ako som zistil o čo vlastne v tejto knihe ide. Gogoľ hovorí o mŕtvych dušiach. Kto je mŕtva duša ? Človek, ktorý už nežije, alebo ten kto túto mŕtvu dušu chce vlastniť ? Ten kto z nej chce mať zisk. Kto je viac mŕtvym ? Kto je viac neživým ??? A akú hodnotu má človek, ktorý sa neštíti podobných praktík ?
Dobrý deň, volám sa Pavel Ivanovič Čičikov a mám pre Vás zaujímavú ponuku ...
Kterak se tunelovalo za carského Ruska. Když se člověk naladí na rytmus textu, nechá se unášet a bavit. V některých pasážích se rytmus trochu hůře hledá, ale pak se čtenář opět chytí.
Čekal jsem během četby rozuzlení a posunutí děje, čehož jsem se né úplně dočkal a jen mě kniha ještě více nahlodala. Je škoda, že se pokračování nedočkáme i když původně zamýšlené bylo. Možná, že v tom je právě ta krása, otevřený konec?
Obnažená Ruská duša na kosť, a i s tej kosti sa poriadne odlupuje na malinkú kostičku. A paradoxne si nikto ku koncu nie je istý v svedomí Čičikova. Toť umenie, ktoré nehynie a bude žiť dovtedy, dokedy sám človek bude h r o m a d i ť majetok, statky a či len mŕtve duše.
Nasadnete do ekvipáži a veziete sa ruskou krajinou. Je to ruský "pán prsteňov" v tom zmysle, že trávite veľký čas cestovaním. Milovníci dostojevského sledujú povahy ľudí, popri tom sa tvorí zbierka mŕtvych duší, ale to je vedľajšie. Na Čičikovovi je dôležité to, ako pracuje s ľuďmi, ako reaguje na rozličné situácie a autor zdôrazní, že je to práve taká postava, ktorá nemá s klasickými hlavnými hrdinami nič spoločného. Poetickejšie pasáže sú gogoľovský zákusok s malinovou príchuťou... Pri čítaní treba vypnúť a .... smiať sa, smiať a to nielen na speve ožratého drožkára, čo tituluje svoje kone ktoviekým... Kto chce ísť do ruských končín a nemá peniaze, nech si prečíta Mŕtve duše. Pre mňa druhá najobľúbenejšia kniha (nie najlepšia!), akú som kedy čítala a ktorá mi našepkala dôležité poznanie.
Gogol se v této knize zabývá velkým množstvím postav, které se pokouší charakterizovat v jejich hlavních rysech.
Osobně jsem byl poté, co mi Gogol udělal svou laťku přes REVIZORA zklamán, čekal jsem víc. Ale dnes vím, že takové dílo, jako je REVIZOR se rodí málokdy a má platnost neustále.
Proto se taky stále nově a nově nastudovává v divadlech po celém světě.
Štítky knihy
ruská literatura rozhlasové zpracování pikareskní romány
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 1970 |  Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
| 2019 | Revizor |
Kniha Mrtvé duše je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 661x |
| Čtenářské výzvě | 74x |
| Doporučených | 33x |
| Knihotéce | 332x |
| Chystám se číst | 289x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 14x |
Asi nejvíc se mi líbily poetické pasáže, v nichž se autor vyznává ze vztahu k ruské krajině.