Most
Vítězslav Nezval
Prvotina Vítězslava Nezvala. Napsána pod vlivem Rimbauda, Apollinaira a symbolismu. Básně tvoří obrazy (např. báseň Podzim). Odráží se zde doba jeho středoškolských studií. Vzpomíná na domov, ale zároveň se zde zabývá novými citovými zkušenostmi.
Přidat komentář
Kniha důležitá z hlediska Nezvalova vývoje. Její druhé vydání v roce 1937 obsahovalo předmluvu, která nadchla např. mladého surrealistu Ludvíka Kunderu a navodila v něm (a zřejmě i v jeho tehdejších druzích) „napjaté očekávání“. Nezval v ní ohlašoval, že vstupuje do druhé etapy své tvorby, do etapy, kterou popsal jako „snahu o spontánní a systematickou objektivizaci a konkretizaci iracionálně subjektivních, z asociativního automatismu prýštících obrazů, o jejich objektivizaci a konkretizaci na základě systematického využití těch mechanismů, které tvoří během spánku snovou práci“ s nadějí, že se mu „podaří dojít až ke konkretizaci nejzazšího bodu na obzoru vlastního ducha až k objektivizaci onoho magického bodu, který mě fascinuje“. Doporučuji…
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Knížku jsem kdysi měla půjčenou v rámci " povinné četby". Bon repos - dodnes si pamatuju, jak mě tato báseň uchvátila. Byla v grafické úpravě, verše vytvářely siluetu lampy. Tu snovost a melancholii cítím dodnes. "... z tvých oken, z mých očí list po listu opadává."