Daň peklu
Holly Black
Moderní příběhy z čarovné říše série
1. díl
O šestnáctileté Kaye Fierchové, harcující se po světě s matkou-rockerkou, se povídá, že je divná. Nechodí do školy, vede zvláštní řeči a ustavičně si vymýšlí báchorky, které jí nevěří ani její nejlepší kamarádka Janet. Když se však Kaye povede oživit kolotočového koně s ulámanýma nohama, uhranout Janetina kluka, poté natrefit na zraněného elfa a ještě jí na okno zaťukají skřítčí kamarádi z dětství, je nad slunce jasnější, že tu doopravdy něco nehraje. Bodláčnice, Loutnička a Špičák dívce prozradí, že k nim má blíž, než si sama myslí. Proto ji požádají, aby jim pomohla v boji s elfskými mocipány, neboť se naplnila sedmiletá lhůta a jejich národ musí o halloweenské noci přijetím Pekelné daně stvrdit své vazalství vůči kouzelnému dvoru Prokletých. Ale pokud by se Kaye odhodlala stát se obětinou, smlouva zůstane nenaplněna a skřítkové by získali svobodu. Dívka prosbu vyslyší a spolu s Janetiným starším bratrem Cornym pronikne do bezcitného světa Neviditelných, aby se o nich i o sobě dověděla víc. Jakou úlohu však hraje v téhle nemilosrdné říši záhadný Roiben, kterého zachránila před jistou smrtí a který je tak přitažlivý? Je celá hra na obětování vážně jenom jako, anebo navzdory všem skřítčím ujištěním začalo jít do tuhého, protože za celou záležitostí stojí kdosi mocnější a Kaye čeká boj o holý život v kulisách, jež jsme vyhradili snům a pohádkám?... celý text
Romány Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2007 , Knižní klubOriginální název:
Tithe , 2002
více info...
Přidat komentář
Kniha určená především dospívajícím. Jako takovou jsem jí zhltla jedním dechem, ale jak už se tu psalo později v dospělosti na ní máte trochu jiný názor. I tak ale velmi čtivý a originální příběh :)
(SPOILER)
ČÁST 1 ZE 2
*** Tithe (Daň peklu) ***
Dnes je problém najít slušnou fantasy novelu, protože právě třeba američtí autoři jsou placeni podle rozsahu a tak píší spíše romány. V kategorii fantasy novela je pro mě Daň peklu asi naprostý favorit. Přes pomalejší rozjezd má dobrou atmosféru, děj má hlavu a patu a autorka se nebojí zabíjet postavy, aby ukázala, jak nebezpeční férijové jsou. Protože se nejedná o román, lze knize odpustit, že nejde do hloubky a mnoho jenom naznačuje. Očekávám ale, že některé otazníky budou zodpovězeny v dalších dílech trilogie.
--- SPOILER ---
Například Roiben je zjevně celkem inteligentní a i když se zrovna hněval na Kaye, protože se cítil podvedený, zůstalo mu dost mozku na to, aby si z útržků informací dal dohromady, že něco nehraje. Pokud někdo nechápe, že byl nejdřív zamilovaný a až pak naštvaný a že to spolu s tím, že mu něco nesedělo, vysvětluje, proč se přes svoje rozhořčení tak rychle přenesl, tak by asi měl přejít na romány, ty bývají názornější.
--- konec spoileru ---
Překlad Tithe:
Po letech jsem knihu začala podruhé číst česky, ale občas mi něco nesedlo s tušením, že autorka za to nemůže. Tak jsem otevřela originál a koukám, že "kelpie" = vodní kůň (překladatelka asi neví, co je to kelpie, protože kelpie podobu koně preferuje, ale může vypadat i jako člověk a je to vlastně vodník nebo možná častěji vodnice), "Unseelie Court" = dvůr Proklatých, "feary" = Kouzelní, elf, "Tithe" = Pekelná daň, Daň peklu, "Seelie Court" = dvůr Požehnaných, "redcap" = skřet (nedostatečné)... Něco sedí lépe, něco hůře, ale hlavně se ukázalo, že v překladu je ubráno na vulgaritě. "You slut." ("Ty couro.") přeloženo jako "Jseš cvok." je prostě významově úplně mimo. Jedná se o reakci na to, že Kaye je, vzhledem k tomu, že ve městě nezůstane dlouho, jedno, jestli objekt jejího zájmu má auto, hlavně, že ji přitahuje. Ale zase překladu musím přiznat, že obecně vzato se nevyhýbá ani "horším" slovům. Někdy dokonce překlad vyznívá ostřeji než originál (udělat "Kde vězíš?" z "Where are you?" bez toho, aby tam byl nějaký komentář o podrážděnosti tazatelky, mi příjde přehnané). Co nechápu je překlad "knuckle" jako "kotník". A je to tak přeloženo i ve slovnících "kotník na prstu", ale myslím si, že to je nějaký nesmysl, který jednou někdo vymyslel a od té doby se to veze, protože v překladech už jsem to viděla mockrát. Čeština prostě nemá kotníky na prstech, ale na nohou. Zmiňovaným kloubům, které bolí, když člověk do něčeho praští pěstí, se říká překvapivě klouby prstů (že jsou myšleny ty nejblíž dlani, si domyslí každý, kdo někdy do něčeho praštil). Tímto vyzývám čtenáře z jiných lokalit, aby mi poslali zprávu, pokud se u nich lokálně těmto kloubům říká kotníky. Děkuji.
Celkově je překlad poctivější než mnohé dnešní překlady, ale k tomu, abych ho opravdu chválila chybí poznámky pod čarou, jako dělá Jan Kantůrek. Pak by řeba kelpie by mohla zůstat kelpie (i když kdyby se jí celou dobu říkalo jen vodník, bylo by to také dobré) a redcap by mohl být "červenočepičník", "červený čepeček", "rudá čapka" nebo (pro jednoduchou asociaci) třeba i "karkulín" a pro českého čtenáře by to díky poznámce bylo srozumitelné a nevytratila by se rozmanitost originálu.
--- SPOILER ---
Rath Roiben Rye x Ashallyn'darkmyr Tallyn (Iron Fey)
Oba hrdinové mají mnoho společného. Milují ženu, kterou nemohou mít (i když z odlišných důvodů), takže se k hlavní hrdince z počátku chovají odtažitě. Jsou ve skutečnosti čestní a laskaví, i když udělali mnoho špatných věcí. Zde je větší zloduch Ash, protože mu trvalo stovky let, než začal litovat svých činů, kdežto Roiben jich litoval už předem. Oba jsou vyvrženci, kteří nikam pořádně nepatří a udělají, co je potřeba. Ash je větší romantik, ale Roibenovi zase netrvá tak dlouho si připustit, že je zamilovaný. Jde myslím o stejný typ postavy "ne zas tak temného prince", takže fanynky jednoho by určitě měly dát šanci i druhému.
Dvůr Prokletých x Tir Na Nog (Iron Fey)
V tomto srovnání jednoznačně vede temný dvůr od Holly Black. Bez velkého slibování na pár stránkách ukázal (bez detailů nevhodných pro slabší povahy) vše, co Tir Na Nog nikdy (a to na to měl stovky stran a hodně se o tom namluvilo). Jistou zásluhu na tom mají i Naphamael a Corny. Myslím, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč Corny v příběhu vůbec byl. Bylo ho potřeba, aby autorka mohla ukázat, jak férijská šlechta působí na smrtelníky.
--- konec spoileru ---
*** Valiant (Statečná) ***
(obsahuje malé spoilery)
Valiant má na rozdíl od Tithe pořádný rozjezd už v první kapitole. Hlavní hrdinkou je Valerie. Podobně jako Kaye má i Valerie problémy v rodině, ale trochu jiné povahy, jak se právě hned na začátku ukáže. V zápětí začíná šilená jízda a od potulky se brzy dostáváme k existenci férijů a užívání magické drogy Nikdyvíc. Děj se odehrává v New Yorku, kde férijové umírají v důsledku přílišného obklopení železem... a proto, že je někdo úmyslně tráví! A Val se k tomu přimotá...
Je to úplně jiné než "Tithe" a přitom napsané stejným stylem. Jen snad o něco čtivější díky rychlému rozjezdu, proto dávám 5*. Charakter Val je podle mě dobře vykreslený, přesto by porozumění jejím motivacím mohlo dělat mnoha čtenářům problémy. Autorka mohla víc rozepsat ty erotické scény, ale i v krátkém podání měly kýženou atmosféru ubohosti, takže ani to jí nemohu vyčítat.
Kaye se ve druhém díle vyskytuje jen jako bezejmenná férijka po králově boku, ale od Roibena se čtenář ke konci dočká i pár slov. Roibenovy fanynky asi zklame, že je zde jen jako vedlejší postava s minimálním prostorem. Hlavní mužskou postavou je v tomto díle Ravus. Polovinu knihy jsem si myslela, že to tentokrát bude bez milostné zápletky. A to jsem se pletla. Trolové ještě nikdy nebyli tak sexy.
(SPOILER)
ČÁST 2 ZE 2
--- SPOILER ---
Vílí krev v Tithe-Valiant-Ironside x v Iron Fey
V Iron Fey se vílí krev ředí pokud je jedním z rodičů člověk. Na jedné straně to zajišťuje duši, na druhé straně způsobuje obtíže s magií a smrtelností. Nejsou to ale nepřekonatelné potíže, jak dokázali Meghan, Ash i Keirran. Oproti tomu ve Valiant se dozvídáme, že v podání Holly Black se vílí krev neředí. Navzdory lidskému otci je Ravus krásně zelený trol se zlatýma očima. Což mě vede k myšlence, že Val se asi nemusí bát, že by přežila své děti. Rodinného dramatu druhé generace se ale asi na rozdíl od Iron Fey nedočkáme, trilogie je na to příliš útlá.
--- konec spoileru ---
*** Ironside ***
(obsahuje malé spoilery)
Nejsem si jistá překladem, Ironside obvykle znamená siláka, udatného bojovníka (Bjorn Ironside, legendární švédský král a postava v seriálu Vikingové). Zde by ale mohlo jít o nějakou přezdívku pro exil férijů ve městě, kde je nepříjemně mnoho železa (tedy na železné straně). Z užívání pojmu mi to nakonec připadalo jako férijská přezdívka New Yorku.
Příběh se vrací ke Kaye a Roibenovi (líbí se mi, že z Kaye se nevyklubalo kdoví co úžasného a králem je Roiben). Val a Ravuse na konci zahlédneme, ale oba příběhy se zapletou přes Luise. Nový pár podle mě moc nefunguje a nebyl zrovna velkým překvapením, protože Luis i Corny potřebovali do života nějakou vzpruhu, nový důvod proč žít. Víc mě překvapilo, že Luis a Dave jsou černoši, ve "Valiant" jsem to vůbec nezaregistrovala.
Závěr trilogie se více podobá prvnímu dílu. Znovu se ukazuje, jak jsou férijové zrádní a tentokrát je kladen důraz na světlý dvůr. Četla jsem názory, že je třetí díl slabší, ale mně tedy přišel nastejno. Předvídatelnější, ale s rychlejším rozjezdem. Navíc má "Ironside" super pointu. Bohužel nepřeložitelnou. Opravdu bych chtěla vidět, jak by to šlo přeložit, aniž by se ztratilo celé rozuzlení úkolu, který Kaye musela splnit. Rozhodně jsem se závěrem spokojená. Je to více než jen důstojné uzavření série (kterou celou doporučuji).
Luis x Ethan Chase (Iron Fey)
Luis a Ethan mají oba pravý zrak. U Ethana to znamená, že vidí férije na rozdíl od ostatních. U Luise to navíc znamená, že ho nelze očarovat, nevidí kouzla. Po "Valiant" mě ještě nenapadlo je srovnávat, protože Luis tam nebyl dost výrazný, ale při čtení Ironside mi došlo, že mají hodně společného. Oba férijům něco zazlívají a mají k nim velmi negativní vztah. Oba mají problémy se sourozencem. Oba vždy udělají, co je potřeba. Luis má moje sympatie za to, že je to realistická postava, Ethan za to, že je to "badass".
Knihu jsem poprvé četla asi v 15-ti letech, kdy mě naprosto uchvátila, zhltla jsem ji jedním dechem. Autorka píše velmi poutavě a neotřele. V rámci oživení příběhu a postav jsem se ji nyní po osmi letech rozhodla přečíst znova a musím říct, že už mám na ni trochu "střízlivější" názor. Kniha mě bavila stejně jako kdysi, ale už jsem hůře nesla charakter a chování mladých teenagerů a nedokázala se tolik sžít s hlavní hrdinkou, která mi svým vystupováním občas lezla na nervy.
Co z toho tedy vyplývá? - Pro náctileté dívky kniha k zulíbání. Doporučuji :)
Teda! Myslela jsem si, že to bude nějaká hrozná pitomost, ale nepěkně jsem se spletla. Tohle je fakt dobrá knížka, kterou jsem si kupodivu oblíbila.
Jedná se o jednu z prvních fantazy, kterou jsem si sama zakoupila. Kniha je to nenáročná, přesto se k ní každý rok, právě v době Samhainu, vracím. Rozhodně svým příběhem neurazí, mlsné jazyky možná příliš nenadchne. Osobně ji ale doporučuji všemi deseti, protože fantastický svět, který tam autorka popsala, mi velmi sedl. Tak pěkně popsaný svět Sidhe v kopci, tak barvitě ztvárnění elfové, skoro až temně podbarvené duše různých skřítků a bytostí..Opravdu mě kniha velmi oslovila a jen těžko se od ni odtrhávám, i když jsem ji četla již nesčetněkrát. Ráda bych si přečetla další pokračování. Netuším, proč se nepřekládá.
Tenhle příběh mě teda vůbec nenadchl. Přišel mi celou dobu povrchní, nic se neřešilo do hloubky, všehcno bylo jen takové nakousnuté. Hlavní hrdinka byla nesympatická, vztahy s babičkou a maminkou byly zvláštní, ale myslela jsem, že jsou důležité pro děj, což mi nepřišlo, spíš to působilo jako vycpávka. Stejně tak dějová linka s Cornym v říši elfů. Celkově vztahy v knížce byly takové divné, neupřímné, ploché. Čemuž nepomohlo ani zkratkovité vysvětlování, které ne vždy vše objasnilo jak mělo. A láska? Ehm, působilo to tak nějak vynuceně, navíc jednu chvíli ji Roiben nenávidí, a pak jak otočení vypínečem ji miluje? Co tak náhlý obrat?
Je mi líto, i když se mi námět zdál zajímavý, celkové zpracování to zabilo.
Mohu ji číst snad po sté a stále má to samé jednoduché, ale přesto krásné kouzlo.
Patří ti to, ale ostatní to používají víc, než ty. Co je to?
Naprosto souhlasím s RosMeggie, věčná škoda, že pokračování není v češtině, tahle kniha mě ohromně oslovila. Jako fanynka fantasy si podobný díla moc užívám.
Moc hezká kniha s moc hezkým dějem.
četla se sama doslova a byla poutavá.
doporučuji :)
Upřímně tu knihu zbožňuji :) Postavy tam nejsou dokonalé, jako je to v jiných knihách a tím je ta kniha o dost zajímavější a tak nějak jiná.Doufám, že bude u nás brzo pokračování :)
Docela dobrá kniha pro větší děti. Jako menší jsem "louskala" Harryho Pottera, ale tohle bylo zas něco iiného. Na přečtení stačí prodloužený víkend! :o))
V některých pasážích se sice ztácíte, ale jinak propracované je to docela dobře.
Od této autorky mám přelouskanou i Kroniku rodu Spiderwicků.
Ani nevím kolikrát jsem tuhle knihu četla... Prostě ji miluju! :) Zoufale čekám na den, kdy vyjdou v ČJ další dvě pokračování.
Celkem pěkná knížka z říše elfů a jiných nadpřirozených bytostí. Něco mi na knize vadilo, i když nedokážu přesně ukázat prstem na to, co to bylo. Párkrát se mi při čtení stalo, že jsem se v textu ztratila a musela se vrátit o pár odstavců výš, abych zjistila, co se vlastně děje (což se mi obvykle nestává). Možná by stálo za to příběh víc rozvinout, zdálo se mi, že události byly jen lehce naznačeny, krátce popsány a pak hurá na další scénu.
Skvělá kniha. Autorka krásně píše a pak jsou tu samozřejmě elfové (strčte je tam a úspěch u mé osoby zaručen…ehm, většinou) a hlavní hrdinka, která se zaplete s jedním z nich… jo, tak tohle můžu :))
Knížka měla dobrý nápad, ale chvílemi byla až moc přehnaná, například "z rádia se ozýval falešný zpěv"...Které rádio pouští falešné písničky? Ještě se mi nelíbilo, že to bylo moc "obkecávané", některé odstavcem jsem mohla přeskočit (tam, kde nebyla přímá řeč) a knize jsem úplně porozuměla.. Jinak to byla krásná kniha s dobrým nápadem :)) Přečtená za pár hodinek
Úžasná kniha, dříve jsem už četla knihy o vílacha a skřetech četla ale tato mě bavila zatím nejvíce..
Autorovy další knížky
| 2018 |  Krutý princ |
| 2015 | Železná zkouška |
| 2019 | Podlý král |
| 2020 | Královna ničeho |
| 2017 |  Nejchladnější dívka ve Městě chladu |
Proč se mi to líbilo? Kvůli atmosféře a individualitě postav. Jak málo k tomu stačí... Pro mě to bylo lehké čtení na odreagování. Četlo se to dobře a rychle, žádný hluboký smysl v tom není, moc přemýšlet se nemusí... Toho večeru stráveného s Daní peklu nelituji. (Ani těch dalších dvou se zbytkem série v originále, i když poslední kniha byla značně slabší).