Mí černovlasí bratři
Ladislav Fuks
Soubor šesti na sebe navazujících povídek ze života 16tiletého chlapce Michaela v době okupace Československa, který zažívá hrůzy nacistické zvůle, jež jej připraví o židovské kamarády. Michael tu vzpomíná na své tři nejlepší kamarády, židovské chlapce, kteří s ním až do tragického roku 1938 chodili do školy. Společně sní o tom, jak po ukončení školy budou cestovat. Do jejich plánů patří i sen o cestě do Palestiny, který trvá až do okamžiku odsunu židovských rodin do koncentračního tábora.... celý text
Přidat komentář
Z knihy je silně cítit tlak bezmoci a nacistické zvůle, tak jak působila na velice citlivého Michaela a jeho kamarády a blízké, přičemž každá z kapitol („povídek“) má jinou úroveň i formu tohoto tlaku. Vžijete-li se do toho 13-16letého kluka, někdy nemůžete při čtení ani dýchat.
---
„Kchony mi ukazoval album s fotografiemi ze světa. Ukazoval na ty, kam by rád jel. Ukazoval na všechny, protože by rád jel všude.“
Kniha je zvláštní. Nevyvolala ve mně takový pocit smutku, nespravedlnosti a hořké marnosti jako například Pan Theodor Mundstock. Beznaděj - to je esenciální téma knihy. Beznaděj, jejíž krátké přerušení komickou situací či scénkou vás donutí se nahlas zasmát. A to snad hodnotím na knize nejkladněji, tragikomický kontrast vedoucí až do absurdna.
Na začátku obyčejný začátek nového školního roku, těšení na kamarády a sdílení prázdninových zážitků. Jenže je školní rok 1938/1939 a kamarádi mají tmavé vlasy. A nový učitel zeměpisu má zvláštní otázky a dovede drtit nejednu nejistou dospívající chlapeckou duši. Uplyne nějaký ten rok a Michalovi kamarádi postupně mizí ze školy i z jeho života, bez ohledu na jejich sny a naděje. Narůstá zlo všeobecné i to konkrétní zosobněné fanatickým učitelem.
Je hodně smutné, když všechna protižidovská nařízení se týkají i dětí... Když se k tomu přidá tyranizující psychopatický profesor zeměpisu a jeho pokřivený charakter, je vystaráno. Je to příběh chlapce, který zažívá dusnou atmosféru doby jak doma, tak ve škole...
Opakující se motto - "smutek je žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda" je hrozivým svědectvím o době nacistické zvůle, o trýznivých pocitech vypravěče - v té době žáka žáka školy, a hlavně tragických osudech spolužáků vypravěče, kteří z jeho života, nikoliv však proto, že by snad sami chtěli, postupně zmizeli díky nenávistné ideologii, která zamořila Evropu...
Kniha mě moc nezaujala, alespoň jsem si dokázala představit, jak se mohl cítit 16cti letý kluk v období, ve kterém se příběh odehrával. :)
Nástup zla, znázorněný šíleným učitelem zeměpisu, viděný očima dospívajícího chlapce jehož smutek je žlutý a šesticípý jako Davidva hvězda...
60%
Na knihu Mí černovlasí bratři volně navazuje kniha Variace pro temnou strunu. Bohužel jsem knihy četl v opačném pořadí, než by bylo vhodné, a tak vše důležité jsem už vlastně jednou četl dříve.
Krásný a strašlivý příběh nejednou, plný ukrutností. Psáno z pohledu dítětě. Když jsem to četl měl jsem slzy v očích a to se mi normálně nestává.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) holokaust, holocaust
Část díla
- Dívka ze Safedu 1964
- Katzovy cypřiše a hvězdy 1964
- Kchonyho cesta do světa 1964
- Koruna pro Arnsteina 1964
- Nedohořelá svíčka 1964
Autorovy další knížky
2017 | Spalovač mrtvol |
1985 | Pan Theodor Mundstock |
2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
1975 | Příběh kriminálního rady |
1978 | Variace pro temnou strunu |
Silné příběhy vyprávěné třináctiletým Michaelem o svých židovských spolužácích. O smutku, který je žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda.....