Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Arťom žije se svým pěstounem ve spletitém labyrintu moskevského metra, na jediném místě na světě, kde je lidstvo po jaderné válce schopné alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá lidská společenství živoří v šachtách metra, kde co stanice, to zvláštní komunita, jakýsi mikrostát se všemi svými ...
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
Метро 2033 (Metro 2033) , 2005
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu nejde číst po kapitolách, protože s každým koncem kapitoly nutně potřebujete vědět, jak to bylo dál. Což je dáno i formou vzniku knihy, která vycházela původně online po kapitolách, takže se snažila čtenáře neustále držet v napětí. Celou dobu je vám jasné, že hlavní hrdina vždy ze všeho vyvázne. Nedočkavě hltáte děj. Ne kvůli otázce ZDA hrdina přežije, ale spíš JAK. Konec mne naprosto odrovnal. Stejně tak doslov k příběhu kolem vzniku knihy.
Je libo nějaké to tajemnou, trocha nihilismu a pořádná dávka postapo moskvy? To je přesně Metro 2033. Nebál bych se ho nazvat Eposem o hledání smyslu život na okraji konce světa. Status knihy bych řekl, že je dnes téměř legendární už jen díky třem skvělým hrám.
Hlavního hrdinu člověk prostě nemůže mít nerad a vedlejší postavy, které vám předloží skvělé pohledy na život v metru a i na celou jejich filozofii bytí. Občasný hate na autoritářské režimy, jenž straší lidstvo i v jeho těžkých okamžicích. Jednoduše skvělej dryák všeho co já rád.
Knihu přečetl jedním dechem a nemůžu než doporučit.
Čekala jsem trochu víc. Do čtení jsem se dost nutila, nicméně ke konci se příběh rozjel. Konec knihy byl skvělý.
Bol som sklamaný. Očakával som viac. V apríli kde nám začal šarapatiť Covid-19 som prečítal knihu od T. Dušeka "Třetí vlna" ktorou som bol vtiahnutý do deja a príjemne prekvapený. Podľa mňa "Metro 2033" nemá potrebnú iskru.
Arťom aneb Cesta tam a zase zpátky... ruským metrem, dvacet let po jaderné katastrofě, která zbytek přeživších poslala do podzemního vyhnanství. Příběh je něco mezi pohádkou (putování hlavního hrdiny je prošpikováno zázračnými náhodami, umožňujíc mu přežít naprosto cokoliv), hororem (hutná atmosféra temných tunelů bývalého metra, nábojnice jako nová měna této podzemní civilizace, samopal jako nejcennější majetek jedince, věčná tma a celá plejáda roztodivných potvor a nestvůr) a filozofickým pojednáním na téma: jakékoliv náboženství, víry, sekty a ideologie jsou jen berličkou lidstva zaplňující prázdno v duši malého bezvýznamného člověka.
Nápad i atmosféra jsou vykresleny skutečně skvěle (obzvláště když jsem četla knihu ušima ve skvělém podání Filipa Čapky). Ale ten zbytek poněkud drhne - jako by se autor nemohl rozhodnout, který žánr to vlastně má být (viz. výše). Kromě hlavního hrdiny jsou všechny postavy jen jakousi kulisou pro Arťomovo putování a přemítání. Vedlejších postav je mnoho přemnoho, stejně jako jednotlivých stanic metra, kterými Arťom putuje (pro neruštináře s naprosto splývajícími názvy). Bohužel většina z nich zmizí/zemře dříve, než je čtenář stačí poznat a vytvořit si k nim nějakou vazbu.
Ve snaze vměstnat do příběhu co nejvíce různých -ismů, sekt a ideologií, se záměrem je vykreslit jako zrůdné a slepé koleje člověčího myšlení (zcela pochopitelně), nacpal autor do každé jedné stanice metra jinou sebranku - Arťom se tak setkává během své odysey s komunisty, fašisty, kapitalisty, marxisty, svědky Jehovovy, primitivním kmenem věřícím na Velkého červa... Myslím, že v tomto případě platí známé ´méně je více´.
Shrnuto, doposloucháno - příběh s velkým potenciálem čtyř hvězd, přičemž ta čtvrtá postupně vyhasla s přibývajícími zázraky ála bůh ze stroje a zvyšujícím se množstvím roztodivných fanatiků na metr čtvereční ruského metra.
Toto je opravdovy majstrstyk, "must read" sci-fi zanru.
Nezda se mi to zase tak nepravdepodobne kdyby vypukla jaderna valka.
Libil se mi obsahly popis jednotlivych stanic a toho, jak tam lide ziji a funguji.
Urcite si prectu i dalsi dily :)
(SPOILER) Upřímně? Čekala jsem víc, víc od spisovatele, víc od hlavního hrdiny, víc od příběhu. Kniha začala opravdu slibně, začetla jsem se od prvních stránek, ale postupně, jak Arťom procházel metrem, příběh slábl. Ztrácel na zajímavosti. I když podle mého názoru by takto mohl život v metru vypadat. Všelijaké skupinky a sekty by se našly v každém postapokalyptickém světě, lidé už jsou takový, vyhledávají společnost, nikdo nechce být sám a bylo by asi hodně podivné, kdyby se nenašel někdo, kdo toho chce zneužít. A konec? No... Vyjadřuje jen jedno... Čeho se lidstvo bojí a nedokáže to pochopit, to zničí... Smutná pravda...
Vynikající nápad s lidmi přežívajícími v postapokalyptickém světě, v moskevském metru, dobrá zápletka i finále arťomova příběhu.
Tak dobrý nápad, u kterého hodně pokulhává zpracování. Do knihy jsem šla s velkým očekáváním a nakonec jsem docela zklamaná. Celou knihu jsem čekala na velkou zápletku, velké odhalení, čekala jsem na to, až se stane něco zásadního, ale všechny malé zápletky se vždycky nějak bez uzavření vypařily a tak hrdina bloudí v metru od ničeho k ničemu a nic zásadního se, kromě posledních strašně uspěchaných deseti stran, nestane.
Do dalších dvou knih jdu s nulovým očekáváním a snad mě aspoň něčím překvapí.
Mně se kniha velmi líbila, ten apokalyptický svět v Moskevském Metru nemá chybu. Čte se to dobře.
Vybral jsem si tuto trilogii, protože postapo. téma mě vždy velice zajímalo. Prostředí, ve kterém lidé přežívají je popsané skvěle. Samotný příběh mě moc nezaujal. Nadpřirozené příšery, svétla hvězd z Kremlu...trochu navíc. Čekal bych tvrdý boj o přežiti mezi komunitami v metru a dobrodružné výpravy ven mimo metro. Trilogii jsem dočetl, ale opravdu nerad. V podobném žanru doporučuji trilogii Silo.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Sérii her Metro mám rád, tak jsem se pustil i do knižní podoby a i když se v některých bodech s hrou dost podobají, přijde mi to jako dva rozdílné příběhy. Děj je roztěkaný, Arťomovo jednání někdy až nepochopitelné a naivní. Rozhodně jsem od knihy očekával víc, ale dost jsem se zklamal. Jako není to špatné, ale mé očekávání bylo mnohem větší. Časem se určitě pustím i do pokračování, ale k těm už budu přistupovat střízlivěj.
Svého času úplné zjevení na poli sci-fi literatury, dostatečně vytěžené následnými díly i herním průmyslem.
Ruská varianta na postapo, proč ne. Se smiř ale s tím, že ten ruský styl je v knize všudypřítomný a ne každému to sedne. Mně ano, takže jsem si teď knížku po letech přečetl znovu. A opět mi vadil konec, který letí nejen obrovskou rychlostí ve srovnání se zbytkem knihy, ale také úplně divným směrem. Jako proč ne, ono to taky trochu vysvětlí všechny ty deus ex machina momenty, ale působí to tak, jakoby to autor musel nějak rychle dopsat. Ale tohle je problém řady knih/filmů/seriálů... Atmosférické, záhadné, zamotané, čekáte, jak to asi dopadne, a ono to prostě dopadne divně nebo nijak. Měl jsem přestat číst pár stran před koncem, dobře mi tak. A taky trochu chybí děj, to je pravda. Ale pro mě to má atmosféru a přitažlivé prostředí.
Zcela souhlasím s recenzí Atlantise. Líbil se mi nápad, ale provedení nějak pokulhávalo, strašně rozvleklé a epizody na jedno brdo. Nejvíc se mi asi líbila scénka v knihovně, ale ve finále vlastně nevím, jaký to vše mělo smysl. Druhý díl číst nebudu..
I když psaná jako postapo, kniha je v podstatě takový road book, pří čem nejde u toho o opravdové cestovaní, a radši o dospívání hlavního hrdiny. Je to žánrově něco mezi novou Odyseou (Homer) a Pouti do Země východní (Hesse)... Mladík Art'om začíná svou pout' jako skoro tabula rasa a cestou potkává různé lidi a ideologie - hledá mistra a víru. Od každýho se něčeho naučí - hlavně, že jích cesta není jeho cesta. I když na začátku si myslí, že život a svět nemá smysl a všechno se děje náhodou, přijde čím dal víc na to, že má nějakou osobní misí a životní cíl. Konečným cílem je ale smíření se s vlastním, vnitřním strachem před tmou a zlem v sobě, s vlastním divokým ego, jehož reprezentací jsou černí "divocí" lide. Všechny "víry", jaké poukazuje autor (včetně těch politických), jsou zakrnělé, a nejvíce (a právem) autor zesměšňuje komunismus, jež by měl být - i skrz své symboly - svoláním a středem všech zlých démonů.
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptické romány
Nechápu tak vysoké hodnocení. Přečetla jsem půlku a dál se to nedalo. Vždyť to bylo to samé dokola. Jde na stanici, tam potká nějakého chlapa, pak ten chlap zmizí nebo bůh ví co...nuda, nuda, nuda.