Metličky
Jan Skácel
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344624/mid_metlicky-6UW-344624.jpg
4
72
9
Jan Skácel (1922–1989) básník, redaktor brněnského deníku Rovnost, šéfredaktor časopisu Host do domu a překladatel se znovu připomíná, a to sbírkou Metličky z roku 1968. V této sbírce, stejně jako v předešlé Smuténka, upouští od volného verše, který v jeho díle převládá, a volí tradiční strofickou a veršovou formu. Básněmi charakteristickými úsporným výrazem a působivou atmosférou proniká vědomí hluboké mravnosti a až existenciální úzkost.... celý text
Přidat komentář
Verše v poklidném smířlivém tónu podzimu života, s nádechem dušičkové atmosféry. Výjimečný je oddíl Malomocný král s tematikou Vietnamu.
Vietnamská jarní
Byli to vojáci a přišli dobývat
Tu zem Před mnoha mnoha léty
Nad jejich kostmi navršili pahorek
A ve stromech jim darovali ticho
A postavili chrám
A trochu zapomněli
Do roka jednou odbývá se slavnost
Tak jako dnes Chladno je a mží
Mrtvým je zima v mokré cizí hlíně
A déšť je štíhlý jako palma areku
Déšť dutý jako bambusová flétna
Rozprostřel se nad pahorkem Da
V svatyni Štěstí nebes bosý generál
Na trůně střeží dávné vítězství
Hanojští kohouti se mohou ukřičet
Kikirikí
Skácel je srdcovka, ale tato sbírka je pro mě nejtemnější. Nejvíce se mi líbí níže uvedená báseň Modlitba, snad pro ten zde tak málo viditelný optimismus a klid.
Velmi těžké čtení, žádná "oddechovka". Přesto však Skácel, jako u všech svých sbírek, dokázal své postavení v české poezii.
Je jistotou, že každá autorova sbírka obsahuje krásné básně a tady tomu nebylo jinak. Tentokrát to bylo hodně o motivech smrti a možná právě proto se mi sbírka tolik líbila.
Podzim, pokora a údiv. Studánky, vrabčí kostřička vtlačená do asfaltu, hřbitovy a Vietnam. A krása krajiny i veršů...
Hmm, věru těžké, těžké čtení... Ale překvapily mě básně psané ve Vietnamu :)
Modlitba
Studánku dej mi blízko lesa
A nehlubokou Jenom na dlaň vody
A do ní žabku která vodu čistí
Na podzim povybírám napadané listí
V zimě se budu starat aby nezamrzla
A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé
A to je všechno Snad je v moci tvé
Udělat pro mne malý důlek vody
Ve kterém by se odrážela nebesa
Chlapci
Znal jsem to a dovedl jsem s nimi
Pod pumpou spláchnout pot
Umýt se pod hvězdami
Sotva tušenými
Do pasu nazí
Smývali s loktů krev
A den jim zatím ležel u nohou
Jak krásná kořist
Pak vykročili a kdosi vzadu řekl
Že srdce těžké má jak zimní spánek včel
Říkal to vždycky Nikdy nezapomněl
Kniha mě moc nezaujala. Básně pro mě byly těžké na pochopení, tudíž se pro mě kniha stala nezajímavou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1965 |  Smuténka |
| 1983 | Uspávanky |
| 2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
| 2008 | Básně I |
| 2008 | Básně pro děti |
Kniha Metličky je v
| Přečtených | 112x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 33x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Nevím, jestli věděl Skácel, že opravdu existuje obec Bezpráví (když jedete vlakem kolem Tiché Orlice na Moravu). Tato malá sbírka je velmi silná a to nejen pro jistou fascinací smrtí. (Tu měli i Holan a Mikulášek.) Řekl bych, že Skácel o ní věděl hodně. Metličky byly poslední sbírkou, která mu vyšla před zákazem publikovat. Je tolik univerzální (všelidská), že zachází až k buddhistickým vizím (Ryba která chodí po mostě). Ta skvělá práce se slovy, i s těmi nejkratšími větami -
Třetí smuténka
Tak míjející Pase krávy
Zakletá v písni Nešťastná
Cesty v polích se rozcházejí
Vše utonulo Kdo ji zná
Už můžeme (skoro) vymazat jeho tři velké smutky – už víme, kde zemřel, kdy to bylo a vlastně ještě nevíme, kde se na onom světě octnul tak to chodí.