Měsíční zahrady

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V rozlehlé Malazské říši to vře, podrobené státy téměř vykrvácely během dlouhých let nekonečných válek, čistek a bratrovražedných bojů, a také při srážkách s pánem Měsíčního Kamene. Císařovna Laseen však dál vládne tvrdou rukou s pomocí svých obávaných asasínů. Nyní svůj nenasytný zrak upřela na Darúdžistán, poslední ze Svobodných měst Genabakis, starobylou a ušlechtilou baštu nezávislosti, která ještě vzdoruje. Nicméně říše není jediným hráčem v této hře. Svůj první tah ze stínů učinila ještě zlověstnější síla... Tato skvěle vymyšlená epická sága je zasazená do dokonale ztvárněného světa a uvádí do říše fantasy literatury nový zajímavý hlas. Přináší chytrou a napínavou zápletku, temnou a složitou mytologii, divokou a vrtošivou magii a houf přesvědčivě napsaných postav....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/112781/mesicni-zahrady-112781.jpg 4.3607
Série:

Malazská Kniha padlých (1.)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno:, Talpress
Orig. název:

Gardens of the Moon (1999)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (129)

Kniha Měsíční zahrady

Přidat komentář
Metla
24. dubna

V době prvního vydání jsem z „Měsíčních zahrad“ nebyla zrovna na větvi, ale jak kolem této série rostlo nadšení a vyrojili se hojní "Svědci Malazovi", znejistěla jsem. Buď mé nepochopení knihy pramenilo z prostoty mládí, nebo jsem natvrdlá navěky... pročež jsem dlouhá léta střádala odvahu a ehm, moudrost k dalšímu pokusu.
Malazská říše pod vedením císařovny Laseen je rozpínavý moloch, který se neštítí žádné špinavé taktiky pro získání nového území. V první polovině románu budeme svědky bitvy o Dřevnov, ve druhé se přesuneme do Darúdžhistánu, kde se teprve splétají intriky k oslabení bohatého města. Když se děj podá takto ve stručnosti, zní to jednoduše. Průměrná čtenářova paměť by si měla poradit s množstvím vystupujících postav, přinejmenším těch lidských. V ascendentech, tedy jakýchsi božských stvořeních, a jejich následovnících, aby se prase vyznalo. Jaké jsou jejich možnosti, síla, motivace? Proč se jednou snaží člověka zabít a podruhé se nad ním slitují? Zatím jsem neodhalila tu vychvalovanou promyšlenost, události působily s blížícím se závěrem čím dál víc podřízené rozmarům a okamžitým nápadům autora, jeden bůh ze stroje za druhým.
První díl „MKP“ je fantasy s dobře propracovaným fungováním magie, zřejmě složitou mytologií (zde pouhé náznaky), poněkud chaoticky vystupujícími charaktery (nálady a chování podle směru větru, případně menzes), žádná z dějových linií není vyloženě nudná, žádná mě však ke knize nepřilepila. Navzdory několika krvavým scénám a temné atmosféře není třeba se o většinu důležitých účinkujících bát, protože za A) nevzbuzují silné emoce (výraznější sympatie či antipatie jsem nezaznamenala), za B) v tomto románu nic není nemožné – včetně zmrtvýchvstání.
Mé dojmy zřídka atakovaly 75%, obvykle se držely kolem sedmdesátky. Tak snad příště...

Xpackal
15. dubna

Nevím, co si mám myslet, a to jsem tuhle knihu četla podruhé. Epickou fantasy mám obvykle ráda, nevadí mi složité zápletky, ani nekonečné množství postav, ale k Malazské knize padlých jsem si zatím cestu nenašla. Příběh Měsíčních zahrad je vlastně o ničem, 600 stran úvodu do dalších knih. Motivace jednotlivých postav je na vodě, řada mezních situací je vyřešená zásahem shůry (v téhle knize doslova), se čtenářem se hraje dost nečistá hra. Ale co mi vadí ze všeho nejvíc, jsou naprosto strašidelné dialogy. Už dlouho jsem při čtení neodložila knihu proto, že by mi vadilo jak je napsaná. Tady se mi to stávalo zhruba co pět stran. Jakmile spolu začaly postavy komunikovat, zježily se mi všechny chlupy na rukou. Ano, je to vysoká fantasy. Ano, část těch postav je afektovaná už z podstaty, ale aby nejlidštěji mluvila postava, u které autor k charakterizaci používá zpřeházený slovosled?
Každopádně zkusím ještě druhý díl, tak snad to bude lepší.

Aneken
14. dubna

Kniha jako taková není úplně špatná, ale vzhledem k hypu jsem čekal mnohem víc. Napoprvé jsem ji odložil a vrátil jsem se po letech, kdy jsem ji nakonec přelouskal a nevím, jestli v sérii pokračovat. Nadšení nepanuje. Výrazné výhrady mám k překladu, ten je dost nepovedený. Anglická syntax je docela běžná, dost často jsou věty (obzvláště v dialozích) přeloženy do češtiny tak strojově, že si je člověk musí přečíst víckrát, aby věděl, co tím překladatel míní...

broskev28
03. dubna

Já jsem četla e-knihu, a to byla chyba (ovšem i nutnost; do nemocnice na dobu neurčitou jaksi nelze přivléct metr knih). Mít možnost knihou listovat, prohlížet mapy, hledat, ke komu patří a kde se vzala ta která postava, byl by ten zážitek dokonalejší.
I tak mě tento svět velmi zaujal, ačkoli nemůžu říct, že bych ho zcela pochopila. Při čtení jsem občas měla pocit, že mezi mými neurony chybí nějaké spoje, že některé dráhy ještě nejsou vytvořeny. Kupodivu mě to ale nijak neiritovalo; vy znáte v naší realitě všechno a všechny, a všemu rozumíte? Já tedy ne, a občas si to docela užívám; v knižním příběhu samozřejmě o to více, protože nehrozí nepříjemné následky mé neznalosti.
Postavy téhle knihy jsou velmi zvláštní, ale časem mám jasno: tyhle mě zajímají, fandím jim, překvapují mě a těším se na jejich další osudy. Těm zbylým nerozumím a nejsou mi příliš sympatické. Očekávám, že se všechny budou dále vyvíjet, a jsem zklamaná, když se proměna jejich charakteru vysvětlí kouzlem . . .
To ale nic nemění na faktu, že jsem četla celé dny i noci a měla jsem o čem přemýšlet.
P.S. Ale oddychovku si představuju úplně jinak!!!

Džajna1
11. března

Vlastně se mi to líbilo. Ale! Kdyby tomu někdo napsal 20 stránkovou předmluvu, kde popíše, jak ten svět funguje, tak bych si knihu třeba užívala od začátku. Takhle jsem prvních 200 stran zmateně listovala mezi seznamem postav na začátku a "slovníkem" na konci knihy (proč to sakra není obojí na jednom místě?). Dost často jsem zkoumala, jestli jsem omylem neotočila dvě strany, protože se tam odehrávaly rozhovory, které nedávaly žádný smysl (ani po zběsilém listování) a vyskytovaly se tam postavy, které nikdo nepojmenoval a ani nevysvětlil, co jsou vlastně zač (aspoň trošičku!). Ale ok, třeba se to dozvím v dalších dílech. To, co dávalo smysl, mě bavilo, takže uvidíme, co bude dál. :)

Y.F.N.
07. března

Zajímavé prostředí a široká plejáda postav. Zprvu to může působit dost chaoticky, doporučuji vytrvat, po sté stránce jsem nemohl takmer přestat.
Děj je poměrně čtivý; pěkný vývoj postav s jejich subjektivními pohledy na svět a dostatek zvratů.
Dobrá oddychovka.

annes
03. března

Při rozbalování na Štědrý den sem si nebyla tak úplně jistá že to zvládnu přečíst, ale teď jsem ráda, že jsem tomu dala šanci a neskočila hned na druhý díl, Kdybych nebyla informovaná předem o stylu, jakým je to napsané a že to nemám vzdávat, asi bych to četla tak půl roku. Knihu jsem otevřela jen doma, aby nebyly rušivé elementy, protože třeba v šalině do práce s tím ruchem sem se nezvládala soustředit a za půl hodiny sem přečetla třeba jen pět stránek...Doporučuji vytrvat ! Ty zvraty a propojení příběhů a hlavně epický ples (ale na něm bych být teda určitě nechtěla ;-)) za to stojí! ...Jo a kdybych měla vstoupit do armády, tak jedině k Paličům mostů!!!

Hadati
27. února

O této fantasy sérii jsem slyšel velkou chválu, takže jsem byl v první třetině románu dost konsternován. Měl jsem co dělat, abych knihu neodložil. Je těžké se do knihy zprvu začíst, protože je těžké se v ní orientovat a ani se v ní neděje nic moc záživného. Po přibližně 200 stranách se to však začne lámat, příběh začíná dávat větší smysl, ale hlavně začíná být zajímavý a napínavý. To se stále zlepšuje až do vyvrcholení knihy. Na konci jsem opravdu byl zvědavý, jak se bude příběh vyvíjet v dalším pokračování.

U hlavních postav románu bylo těžké si někoho oblíbit, zejména když mnoho z nich je na straně uzurpátorské a dobyvačné Malazské říše. Přesto jsem si našel oblibu v postavě Parana nebo Besany. Osobně mi ale přišly jako nejzajímavěší postavy asasín Rallik a Anomander Dlouhý vlas. Kruppe byl pro mě naopak otravnou postavou, kdy mi nesedl jeho styl mluvy, a zloděj Kvítko byl nejnezajímavější hlavní postavou, o které jsem měl tu smůlu za poslední dobu číst. Snad se to v dalších knihách změní. Zajímavou postavou byla i Líto, u které jsem asi nejvíc zvědavý na vývoj její postavy.

Také musím říct, že mi nesedl překlad jmen některých postav. Chápu, že došlo k překladu takových jmen jako je Anomander Dlouhý vlas, který se nějakým způsobem váže k popisu postavy jako takové. Proč ale byla přeložena jména jako je Kvítko, Honec, Klátil, která se k popisu postav nijak nevážou, to už jsem nepochopil. Za nejhůře přeložené jméno pak považuji jméno šéfa spárů Kabrňáka. Místo drsného asasína mi díky tomuhle jménu naskakovala představa komické postavičky z Alenky v říši divů. A to není vůbec dobře.