Melouch

22.12.2016

K Vieweghovi jsem se vrátil zhruba po 15 letech a neměl jsem to dělat. Četl jsem vícekrát všechno, co napsal do Účastníků zájezdu včetně a královsky jsem se u toho bavil. V Melouchu ten starý jiskřivě vtipný Viewegh občas probleskne, ale je to utopené v takové hlušině žvatlání, že to pohřbí jakýkoli dobrý pocit ze čtení. Ten název to vlastně vyjadřuje, pro Viewegha to byl asi taky jen takový melouch. Škoda.

19.12.2016

Je to divná kniha, obrázkem na přebalu a řídkým textem počínaje, ale to není, bohužel, to nejhorší. Po poctivém přečtení můžu napsat, že nejhorší mi připadá konec. Divný, nudný příběh, otravný rozhovor autora s popisem okolí, nápojů a pocitů (tam byl občas záblesk minulého MV). Zklamání.

Víte, co tohle je? Katastrofa. Čtenářovo mučení. Zvládla jsem jen 50 stran (tj. 1/3) a otrávilo mě to na dlouho. Ten dialog scénáristy a producenta je děs... vyjadřování, vulgarity, zdlouhavost a neustálé opakování všeho již řečeného. Do toho (ačkoliv to je možná jen moje zaujetí) i na těch pár stranách vnímám, jak autor z osoby Michala neustále rádoby nenápadně dělá někoho, kdo je víc než obyčejní lidé.... ať už tím, jakým způsobem a kolik (no jasně že nepočítaně) měl žen, narážkami na drahá vína a potraviny a způsob života. Jo a i když si odmyslím kvalitu textu, tak těmhle pár kapitolkám se opravdu nedá říkat kniha.

nerada píšu negativní komentáře, knihy od Viewegha jsem vždy četla moc ráda, ale nemůžu se ubránit pocitu, jako by tuto knihu napsal někdo jiný. Téma mne zaujalo, tak jsem si knihu pořídila, bohužel. Kniha je plytká, příběh by se dal shrnout do krátké povídky a její propojení s tím, jak autor knihu prezentuje režisérovi je opravdu hrozné, opakuje zde mnohokrát jednu větu, jsou zde vulgarismy a netrpělivé reakce režiséra a knize to podstatně ubližuje. Dějová linie je povrchní, příběh není propracovaný, většinu knihy tvoří vulgární konverzace autora s režisérem, některé věci jsou nedomyšlené a způsob, jak kniha končí, mi spíš připadá tak, že to byl první nápad, jak děj utnout. Jsem velmi zklamaná. Mám velmi řáda např. Vybíjenou, kde autor mistrně skloubí přítomnost a minulost postav a daří se mu to báječně. Proto se mi těžko věří, že čtu stejného autora. Z novějších knih se mi od autora velmi líbila Mafie v Praze, ale tuto knihu opravdu nedoporučuji. V knize použitá čechoslovenština je pro mě naprosté týrání jazyka, ačkoliv je zřejmé, že autor se snaží režiséra vykreslit jako osobu, která oba jazyky jaksi propojuje a komolí, nedá se to podle mě číst, není to ani vtipné, ani zajímavé. Hlavní hrdina si v amnézii nepamatuje ani základní slova jako jíst a pít, ale je pamatuje si svou lásku, kterou po úrazu vlastně ani neviděl, protože za ním ani nepřišla do nemocnice, a když ji po letech uvidí, hned ji pozná. Souží se láskou k ní, přitom si ji ani nemá pamatovat. Druhý z hrdinů mu vytýká, že svou partnerku nikomu neukázal, přitom v části, kde autor líčí jak se Roco s Violou seznámili, hned v další větě následuje, že Trefa s nimi jel autem do Prahy. Snažila jsem se zde najít aspoň něco pozitivního, nad jednou pasáží jsem se zasmála, dva citáty mne zaujaly, ale to je z celé knihy vše, bohužel.

15.11.2016

Čtu to, nudím se a myslím u toho na Biomanželku, jak jsem se při jejím čtení strašně nasmála. Jako by snad autorem ani nebyl tentýž člověk. Na devadesáté straně Melouchu končím. Za mě je to nuda s ošklivým přebalem.

08.11.2016

Při vší úctě, kterou k autorovi chovám, mám po přečtení neodbytný pocit, že tato kniha byla napsána jen proto, aby se čtenáři dozvěděli, kolik sprostých slov znají slovenští filmoví producenti. Jinak smutek a zmar. Já být panem Vieweghem, vrátila bych se v této fázi k psaní fejetonů. Za sebe považuji za jednu z jeho nejlepších knih právě fejetonovou: Na dvou židlích.

07.11.2016

Je to Viewegh, mám to i od něho podepsané, autorův styl to je, ale ,,,
Příliš krátké - stránka za 2 Kč se mi zdá už přece jenom přehnaná.
Autor asi stále není ve své kůži. Možná to chtělo počkat, až bude materiálu víc.
Anebo už nic pořádného nebude - škoda ...

02.11.2016

Mě se kniha libi, i když nemá moc velké hodnocení.

27.10.2016

No, co s tím...
Kniha je zvenčí celá růžová a přečtete ji bez značné snahy asi za hodinu.
Ale vevnitř už to tak růžové nemáme...
Čtete, protože to není jazykově a stylisticky napsáno tak špatně a protože text odsýpá, ale nemáte z toho čtení radost, prostě jenom čtete, pak tu knihu odložíte, zakroutíte hlavou a ptáte se: proč?
Nechybí typické vieweghovské stálice - Zbraslav, Sázava, učitelé, podivná jména, sex.. vtipné poznámky...
Myslím, že ale chybí střídmost. Já opravdu nevím, proč a pro koho byla tato kniha napsána, co jí chtěl autor říci, proč... Mohla bych tu odvyprávět celý ten spletitý, uvalený a překombinovaný děj, se všemi podivnostmi a klišé (vyvracenými za pochodu nepříliš umně konstruovaným vyprávěcím rámcem setkání spisovatele/scenáristy a filmového producenta, ale nechci spoilovat a stejně to nemá cenu...)...všichni víme, že Michal Viewegh umí psát, možná už mu to nejde tak dobře a tak rychle od ruky jako dřív, ale pořád to umí.. ale neměl by se takto zahazovat.
Je nejspíš zajímavé si to přečíst - pro představu.
Ale jinak je to text, který vám prostě vůbec nic nedá a u něhož se budete prostě jenom pořád dokola ptát: proč? A který možná na konci, podobně jako já, zhodnotíte jako zbytečný. Je mi to líto, ale je to prostě tak.

26.10.2016

To, co by se dalo napsat na deseti stránkách slohovky na střední škole rozmělněno do 21 kapitol prokládáno rádoby vtipnými slovenskými komentáři .... tak přesně to je takhle knížka. Pro mě velké zklamání jak z obsahu, tak zejména z formy. Bohužel.

25.10.2016

Jednoduchá, kratší kniha, která bohužel moc nenadchne a nepotěší. Jsou to vlastně dva příběhy v jednom s rádoby "detektivní" zápletkou.