Masopust

11.12.2023

Pokud máte rádi křesťanskou tematiku a incest, tak vřele doporučuji!

10.04.2022

Dle mého názoru vynikající román. Jaroslav Durych si ho údajně cenil jako jedno ze svých nejlepších děl. A na takové dílo by si měl dělat čtenář názor sám bez předchozího ovlivnění. Proto zde nebudu psát žádné podrobné komentáře, jen upozorním na několik detailů a mých vlastních dojmů, se kterými jiný může i nemusí souhlasit.
1. Při četbě se mi zdálo, že krátké kapitoly tohoto románu jakoby na sebe navazovaly jako nějaký řetězec. Napadl mne růženec. Spočítal jsem kapitoly, a skutečně, je jich 53. Přesně tolikrát se totiž při modlitbě růžence pomodlíme modlitbu Zdrávas Maria. Pro tento dojem růžence je dobré, když knihu čteme z vydání z r. 1938 - tam kapitoly navazují jedna na druhou - následující kapitola začíná na stejné stránce, na které předchozí kapitola skončila. Typograficky méně vhodné je vydání z roku 1969, kde každá kapitola začíná na nové stránce, čímž je dojem řetězení narušen.
2. Prvá kapitola geniálně spojuje zdánlivě nespojitelné: s maximální možnou mírou taktu a cudnosti má maximálně možný erotický náboj.
3. Při četbě pokládám za vhodné od začátku sledovat popisy světla. Postavy jsou jakoby tímto světlem vedeny k tomu, co se v knize stane.
4. Jeden ryze můj názor: Pater Martinez věděl o tom, že Šimon Vlk cestuje do Svaté země pravděpodobně proto, že mu to dříve uložil jako pokání po zpovědi.
5. Jako u všech knih Jaroslava Durycha - je třeba nehledět na své zaujetí, ale prožívat vlastní dojmy, které se shodují s tím, co zrovna prožívá popisovaná postava. Například že pokud se něco nedovíme, tak se to dovědět ani nemáme, protože to neví ani ten, koho se to v knize týká. Tato naše neznalost je součást našeho dojmu. Blíže o tom píši v komentáři k Jaroslavu Durychovi obecně.

22.01.2022

Druhé setkání s Durychem a opět na mě dýchl závan barokních časů, dokonce bych řekl, že v Masopustu o to více, než v Sedmikrásce, že právě Masopust se odehrává v době Rudolfa II. a vpádu Pasovských do Prahy. Na pozadí historické události se Durych věnuje čtvero postavám, jejichž individuální prožitky odrážejí ducha doby. Ach ten závěr, pro někoho snad může být až příliš sentimentální, ale třeba číst na symbolické rovině. Durych je na jednu stranu naturalista a lyrik, na druhou stranu symbolik a trochu mystik, jeho romány se odehrávají na zemi, ale vždy pod nebesy. Krásná čeština, která však pro leckterého dnešního čtenáře může paradoxně být překážkou pro začtení se do Durychova díla, ale přesto se najdou nakladatelství (Host), které Durycha znovu vydávají (Bloudění), a to je jedině dobře. Katolická moderna byla za bolševiků obludně zdiskreditována, a myslím, že se jen tak znovu nepodaří vrátit duši do literatury. Za každý pokus musíme být vděční.

Citáty, které mě zaujaly:

"Sedm ramen má svícen židovský a každý z nich dává světlo a stín jako den a noc. Uplyne den a nastává druhý; sedm jich uplyne od soboty do soboty. uplyne týden a nastává druhý a třetí, až uplyne rok, a nastává druhý a třetí, až uplyne sedmiletí.
A ještě pan není konec časů!
Tak ukazuje Všemohoucí, že jeho dni nemají počtu. Co si však s tolika dny má počíti člověk!"

"Kéž bys mě vzal a vysušil jako červa nad plamenem, a vtiskl pak hluboko do pergamenu!"

"Viděl však záhy, že není tak snadno v roucho slov lidských obléci to, o čem by spíše měl mluviti vítr a oheň a zemětřesení."

04.04.2021

Přestože historickými romány nepohrdnu Durychův Masopust mě příliš nezaujal. Jeho jazyk měl pro mě spíše negativa než pozitiva a trochu mi vadil křesťanský patos. Zajímavé ale určitě bylo vidění situace očima více postav takřka najednou.

28.09.2019

Nádherně napsaná kniha, jako všechny od Durycha. Vraždění mnichů, zneuctění eucharistie... Bylo to tak strašlivé, že jsem to musela na chvíli odložit. Úžasná knížka se strašlivým dějem, která končí defakto šťastně i když je to smrti. Byl to pro mě silný zážitek.