Bloudění

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Větší valdštejnská trilogie.
Příběh Čecha prožívajícího v pobělohorské době hlubokou krizi a provázeného láskou dívky španělského původu, která mu přináší zvěst o zakotvení v pevné víře.

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12752/big_bloudeni-E9w-12752.jpg 3.843
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Bloudění

Atuin
předevčírem

Čtu to podruhé. A je to .je to kus práce. Je to výborné. Začátek sugestivní, silný a neopakovatelný, potom je to otevřené i zádumčivé zároveň, je to pouť. Koho zajímá daná doba toho to musí nadchnout neli úplně odzbrojit. Je to bolest. A přitom to není úplně přirozený Durychův jatyk v Boží duze, kterou jsem si nedávno taky znovu přečetla je úsporný a velmi skromný až tichý. Tady se snaží zakřičet, ale nezapře v sobě vlastní povahu a tak křičí jakoby šeptem. 5/5

UweKugelsack
08.11.2021

Jasná volba pro nenapravitelné historické šprty zastydlé v období ranného novověku, pokud si připravují balíček pro ztroskotání na pustém ostrově. Dílem se prolíná tolik historických událostí a osobností, že v tom průměrně sečtělý dějepisář létá jako Bořita z Martinic, jen ho přitom nezachrání Panna Maria. Po přečtení jsem tak s hrůzou zjistil, že už si nepamatuji, který z hlavních hrdinů připravil pannu Andělku o věneček a že si to celé budu muset přečíst znovu. Stále si nejsem jistý, zdali jsem od 20. stránky do konce čekal toužebněji na to, kdy dá Kajetán konečně Jiřímu přes držku, nebo kdy se Valdštejn konečně zachumlá do peřin v Chebu. Dávám o hvězdu nad plán pro tu neskutečnou práci, kterou autor odvedl, když dával všechny ty historické pojmy dohromady.


Chesterton
22.01.2021

Je to utrpení, míjení se, bloudění a zároveň fascinující nádhera, přitažlivý jazyk i výstižná atmosféra doby. Za trochu úsilí rozhodně stojí.
Na první dobrou uznávám porážku, přesto se hluboce skláním před mistrovstvím autora.
Durych jako lékař a voják byl zapálený katolík, který se svou církví a jejím blouděním třicetiletou válkou soucítil a myslel to s ní dobře i přes veškeré její nedostatky, které rozhodně nezastírá.

Přesto po celý prvý díl nedělám nic jiného než vyhledávám Wiki hesla a doplňuji si vzdělání . . . naposledy přenesení ostatků svatého Norberta z Magdeburgu do Prahy . . . a ani tak mi to do sebe zatím příliš nezapadá v dnešní extrémně rozptýlené a hmotné době, což je moje chyba, uznávám . . .

Ano. Je to opus magnum, je to masterpiece, obrazy jsou plastické, nezapomenuté, zvuky, pachy, hrátky s kompozicí, jazyk, dokonalost sama. Snad až příliš dokonalé a monumentální . . .

"V té chvíli byly kostelní věže kláštera Naší Milé Paní šestkrát po sobě objaty plamenem podloženého prachu a některé domy vzplály jako svíce. Tato nádhera však zanikala za těžkou pochmurnou záclonou rezavých a černých chmur. Strhl-li vítr záplavu kouře, bylo vidět, že dým už má několik hnízd na střechách jako hnízda čapí.
Tu rozvil dým své bělavé kadeře z úlisných copů jako by vstaly z té divné výše první družičky královského průvodu zářící perlovým jasem bělostné krásy. Obláčky z šedého, načernalého, růžového i duhového zlata, točící se v tanečním jásotu dávaly očekávat, že z nich jako že záclon vyjdou panny . . ."
4/5

tomasblazek
10.11.2020

Nehodnotím, četba byla pro mě utrpením. S autorovým stylem i příběhem jsem se zcela minul.

Sklíčko
11.07.2020

Mám moc rád historické romány, ale tohle bylo těžké.

Karborund
15.05.2020

Ač toto dějinné období zbožnuji , bylo psáno velmi těžce a složitě a název přesně popisuje mé pocity. Dost jsem se ztrácel a moc si příběh neužil. Bohužel.

Michalka98
21.11.2019

Kniha opravdu dostála svému názvu. Ztrácela jsem se v postavách i v ději, takže pro mě to opravdu bylo bloudění. Věřím tomu, že je to kvalitní literární dílo, ale jeho hodnotu právě kvůli veškerému zmatku nedokážu docenit. Hvězdičku přidávám proto, že obdivuji to, jak náročný historický román dokázal autor napsat.

petrarka72
16.08.2019

Opus magnum Jaroslava Durycha, opus magnum české (nejen) historické literatury. Freska o třicetileté válce, soustřeďující se na období 1621-1635, s velkým počtem historických figur, které se jakoby vynořují a zase mizí tu z mlhy nad Vltavou, tu z dýmu nad bojištěm u Lützenu... Především Albrecht z Valdštejna, který se nenápadně a postupně stává hlavní postavou, díky němu román kulminuje a také končí; tři nehistorické postavy, Jiří, původně rebel zasnoubený s temnotou a ženou spasený, panna Andělka jako symbol pokorné křesťanky, jež do Čech přišla z Katalánska, a rejtar Kajetán, jenž se ve vyprávění jaksi rozpouští, skrze ně zobrazeno fyzické bloudění po celé Evropě s odskokem do Ameriky, jež doplňuje bloudění duchovní, hodnotové a morální... Celé je to narváno fakty, jež je dobré si osvěžit předtím, než se člověk pustí do dalšího úseku (díky Bohu za hodně podrobné heslo "třicetiletá válka" na Wikipedii! - vydání z Atlantisu bohužel postrádá jakýkoli poznámkový aparát). Durych si hraje s číslem tři ve formě i obsahu (tři části románu po deseti kapitolách, trojí opakování některých dějů - třeba návratu na Staroměstské náměstí nebo vojenských masakrů; tři hlavní prosté postavy, tři Kajetánovy ženy, samozřejmě Svatá trojice atd.), zároveň nezapře dramatika - pro každou kapitolu vymyslel konkrétní, často osobně drásavou situaci, do níž postavy postavil, konflikt, který je nutí řešit, a jednání, jehož se dopouštějí... Po prvním, fascinovaném a překotném čtení mám úseky, kterým vůbec nerozumím (že se ke knize musím vrátit, je jasné - ale později, trvám na delším časovém odstupu) a úseky, které už teď zařazuji do zlatého fondu mnou zvládnuté české literatury... Připomněla jsem si inscenaci Národního divadla z roku 1998, tehdy to byla první pražská práce J. A. Pitínského, s vynikajícím Borisem Rösnerem v roli Valdštejna a s hlavní dvojicí Motloch-Etzler; zbyl mi program z té inscenace s poměrně vyčerpávajícími informacemi o Durychovi a způsobu práce na Bloudění knižním i divadelním... Ovšem kniha vede... Ten smysl pro metaforu... ten cit pro napětí... a hlavně ten jazyk - ten jazyk...

1