Marťan
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217983/bmid_martan-m79-217983.jpg
5
4267
4267
Pred šiestimi dňami sa astronaut Mark Watney stal jedným z prvých ľudí, ktorí pristáli na Marse. Dnes nepochybuje, že bude prvý, kto na ňom aj zomrie. Spočiatku úspešná misia na povrchu Marsu sa musí predčasne ukončiť pre piesočnú búrku, ktorá ohrozuje život posádky. Mark pri nej takmer zahynie, a keď sa preberie, nachádza sa v úplne novej životnej situácii. Ostal celkom sám na planéte, ktorá akoby sa ho zo všetkých síl pokúšala zabiť. Nemá ako oznámiť Zemi, že je nažive, a aj keby sa mu to podarilo, jeho zásoby ani zďaleka nepostačujú, aby prežil do príletu ďalšej kozmickej lode. Na druhej strane aj tak asi nebude mať dosť času, aby zomrel hladom. Poškodené vybavenie, kruté marťanské prostredie a starý známy „ľudský faktor“ so svojimi prešľapmi a chybami ho môžu zabiť oveľa skôr. Mark však nie je ochotný len tak to vzdať. Vďaka svojej vynaliezavosti, technickým schopnostiam a zarytému odhodlaniu vytrvalo bojuje s jednou neprekonateľnou prekážkou po druhej. Vystačí mu silná vôľa a hlboké znalosti na to, aby prekonal neprekonateľné?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
The Martian , 2014
více info...
Přidat komentář
Napsané je to dost mizerně. Zápletka je bezelstně hloupoučká – takový jeden velký kýč neposkvrněné lidskosti: hrdinovi se stane nehoda, za kterou nikdo, ale opravdu nikdo nemůže (to aby snad nevznikl nějaký alternativní konflikt, který by narušoval požitek ze záchranné mise) – je ale šikovný, takže se o sebe postará – když ostatní přijdou na to, že zůstal na Marsu sám a sám, dělají všechno pro to, aby jej zachránili. Watney ani nikdo jiný neprojde žádnou změnou, nikdo za nic nemůže, byla to prostě smůla. Charaktery jsou ploché jako papír, Watney je navíc takový vražedně roztomilý koloušek – něco jako chytrá koala – takže se do jeho záchrany zapojí každý, kdo má srdce a kosmické peří (tedy i Čína) ¬– záchrana koaly spojuje národy jako holubice míru.
Co se týče samotného vyprávění, to si celou dobu vystačí s jednoduchým vzorcem: když se něco povede a dá do pořádku, následující část začíná tím, jak se naopak nečekaně něco pokazilo, přičemž alespoň jedna z postav pronese „doprdele“, případně „a sakra“. Jakmile jedna z postav pronese „doprdele“ nebo „a sakra“, objeví se řešení a situace se dá zase do pořádku (je to takové kouzelné zaklínadlo fungující jako záhadný generátor dobrých nápadů - řeknete „doprdele“ a nad hlavou se vám objeví žárovka). To všechno vrcholí v závěrečné scéně, kdy se „doprdele“ a „a sakra“ objevuje se zvýšenou intenzitou, načež se vše uvede do konečného a nezvratitelného pořádku.
Co se týče realističnosti, což má být evidentně silná stránka textu, trochu pochybuju o celé formě vyprávění: proč Watney, který musí čekat, že si jeho deník poslechnou kolegové z NASA a pak možná jeho rodina, svoje příspěvky koncipuje jako by si představoval na druhé straně čtenáře knihy? Tedy někoho, kdo potřebuje přiměřenou dávku humoru a vysvětlování? A další věc: Watneyho na začátku probodne anténa (díru ve skafandru zalepí zaschlá krev), načež se probere a o celé nehodě se pak už skoro vůbec nezmiňuje, jako by se mu ani nestala, ale zato v jednom kuse plká o tom, jak ho z práce bolí záda? To jako fakt? Nakonec je kniha zajímavá skutečně jen tou jedinou věcí – technickými popisy řešených situací. To je ale na dobrý sci-fi román doprdele a sakra málo.
Velice vtipná kniha, moc se mi líbila, děj byl svižný, napínavý, krásně čtivý. Na mě možná zbytečně moc odborných věcí - za to hvězda dolů.
Vtipné, chytré a zábavné scífko. Příběh o chlápkovi, který je úplně v hajzlu, ale nevzdává se a dokonce se na své trable dívá optimisticky a s humorem. Kniha se čte jedním přerušovaným dechem. Autora očividně psaní bavilo a to se přeneslo i na čtenáře, nezapomněl ale vysvětlit všechny tehnobláboly. Takže paráda.
Marťana jsem přelouskal v originále a trochu se bojím, že český překlad absencí vulgarismů zabije krásný autorův (Markův) jazyk - dick jako blbec nebo fucked up jako v hajzlu (což jsem po otevření a srovnání vypozoroval) prostě není ono. To by se ale překladatel, potažmo nakladatel nebo redaktor, nesměl bát trochu povolit cenzorský řetěz.
Filmová verze zaostává jen o malinký kousíček.
Posloucháno jako audiokniha - skvělý výběr narátora! :-) Jen ty zvukové efekty byly otravné. Zpočátku pro mě bylo obtížné pochopit všechny myšlenkové pochody a vědecká fakta, ale postupně mě kniha vtáhla do děje. I když jsem předtím viděla film, poslechem knihy jsem s Markem Watneym prožívala jeho příběh naplno až do konce. Po doposlouchání jsem si říkala: "Budeš mi chybět, Marku Watney."
Za me super, jednohubka od A do Z. Vsem v okoli se taky libilo. Film jsem dokoukal az asi napotreti.
Skoro realna zalezitost, byt lehce pritazena za vlasy, takze? Sci-fi! Sci-fi?
To je vlastne mozna "to" kontroverzni. Ze by to skoro takto mohlo nejak bejt, ale jeste neni, bude?. A ani az to bude, tak to nebude/nemuze byt presne takto.
Jsou tam jiste nesmysly, nemoznosti z fyzikalniho a ja nevim z jakeho jeste hlediska, ale je to, nezapominejme na to ani na vterinu, jen akcni, jakoby realistickej(jakoby ala Hotel, Letiste, Zkaza promethea, avšak psanej ich formou ve forme sluzebniho deniku) roman. Ale stale "jen" a "pouze" sci-fi roman. A v kterem sci-fi nejsou nemozne moznosti a reseni?
Naposledy co jsem dala na nálepku "bestseller". Pojem antihrdina pro mne získává nový rozměr, ano, je to tenhle rádoby vtipný, vždy optimistický, namachrovaný "MacGyver". Deníkové zápisky stylem rozverného študenta gymnázia: "A ještě jim všem vzkažte, prosím, že jejich matky jsou prostitutky.-Watney P.S. Sestry taky"
Tohle není sci-fi, tohle čirá trapárna.
Vzhledem k tomu, že tomuhle žánru moc neholduji, jsem ji začala číst s velkou nedůvěrou. Jenže pak to začalo nabírat takové grády, že jsem najednou litovala, že se blížím ke konci. Ten by ovšem zasloužil větší péči a myslím, že počíst si o tom jak se posádka dostane na Zemi, by nebylo marné. Každopádně moc, dobře zpracovaný nápad a to že se člověk nad některými hláškami Marka Watneyho musí smát i kdyby nechtěl, je už jen třešnička na dortu.
Kdo by snad čekal, že Murphyho zákony platí jen na Zemi, bude překvapen. Platí i na Marsu. Platí všude tam, kde se vyskytuje člověk. I kdyby snad byl jediným člověkem na celé nehostinné planetě. Naštěstí jsou u takového člověka předpoklady, že se s nimi pořádně popere (na cizí planetu se přece nedostane hned tak nějaký nýmand, ne?). A když má navíc osobitý a odzbrojující smysl pro humor, tak máte postaráno jak o skvělé napětí, tak o prvotřídní zábavu.
Škoda jen, že velký kus příběhu zabírá popis Markových úžasných vynálezů, jak přežít a jak se postavit nepřízni osudu. Velmi detailní popis, který může zaujmout technicky vzdělaného člověka, ale laik se za chvíli ztrácí, protože dostane tolik lekcí z chemie, elektrotechniky, biologie i vesmírných technologií, až se mu zatočí hlava. Ale aspoň si doma můžete zkusit, jak z vlastního biologického odpadu získat vodík pro palivo vesmírné lodi. :o)
Každopádně, už dlouho jsem nikomu palce tak moc nedržel. Je to vesmírné psychické vypětí s neopakovatelnou atmosférou kombinující nekonečné pláně červené planety s klaustrofobickým pocitem minimálního prostoru k přežití, kdy vše závisí na technice, která už značně přesluhuje. Udržet se při životě lze jen s pomocí neobyčejného odhodlání, optimismu a humoru. Mark Watney má naštěstí všech těchto ingrediencí na rozdávání.
Sama som prekvapená, že som si prečítala sci-fi. A ešte s takým potešením :) Fakt som sa bavila. Dokonca mi ani nevadili všetky tie nereálne mcgyverovské situácie. (A kto vie, kedysi bolo nepredstaviteľné práve lietanie do vesmíru...) Brala som ich ako nadsádzku, ktorá mohla sprostredkovať čosi oveľa podstatnejšie. NIKDY SA NEVZDÁVAŤ :D
Marťan se četl rychle svižně a vtipný byl dostatečně. :) I pro neznalce všechno je moc hezky vysvětleno. Jen konec mi přišel moc rychle utnutý.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Smála jsem se a plakala a počítala a koumala, co se stane s vydechovaným kyslíkem. I největší padouch díla se dal obyčejně pochopit, zbytek postav nezbylo než milovat. Hrdina snad musel být původem Čech soudě dle smyslu pro humor, důvtipu, zdravého selského rozumu a zručnosti. Definice humanismu a hrdost, že patřím k lidstvu, jsou pouze drahokamy na vršku pokladu.
Nebylo to úplně perfektní, ale tak moc mě tento příběh vzal, že už teď s jistotou mohu říci, že se kniha umístí mezi top knihami za rok 2016.
Jak pročítám komentáře k této knize, asi budu jedna z mála, kterou tato kniha neoslovila. Po padesáti stránkách jsem chtěla knihu odložit, ale nakonec jsem jich ,,vydržela" sto. Toto opravdu není můj šálek kávy...
Už se mi dlouho nestalo, že bych se u knížky smála nahlas. A už vůbec ne, aby to bylo nad bonmoty chlápka, který je jednou nohou (vlastně skoro oběma) v hrobě. Opuštěný, sám samojediný na celé nehostinné planetě Mars, daleko od pomoci, daleko od všeho. Neuvěřitelná představa. Neuvěřitelná kniha. Je sice plná různých technických popisů a detailů, a jelikož nejsem ani strojní inženýrkou ani bioložkou, tak by mi autor klidně mohl věšet bulíky na nos a já bych mu to všechno zbaštila i s navijákem. Ale je mi to fuk. Vůbec není důležité, jestli by to či ono opravdu takhle fungovalo. Je to napsané tak, že i já jsem to chápala a neztrácela se v tom a zkrátka věřila, že to tak je, a neřešila. Mnohem důležitější je ta nálož optimismu, která se na vás mezi řádky valí, ta nezlomná chuť žít, ten vztyčený prostředník, kterým hlavní hrdina dává smrti jasně na vědomí „Víš, co mi můžeš?“.
Resumé – vřele doporučuji všem depkařům zařadit její čtení jako součást terapie. Hned si ji jdu koupit, abych ji měla po ruce, až zas budu mít pocit, že něco nezvládám :o)
Jedna z nejzábavnějších knih, kterou jsem za poslední léta četl. Sci-fi mám všeobecně rád, ale upřímně, nejsme z těch zelených mužíčků, telepatů, vesmírných lodí a světelných mečů už trošku unaveni? Andy Weir na to šel jinak, prostě vzal chlápka a zapomněl ho na Marsu - pro mě celkem uvěřitelná a hlavně geniální zápletka. Zbytek netřeba rozepisovat, nejspíš každý dobře ví, o co v knize jde, popřípadě viděli film (taktéž zábavný) s Mattem Damonem v hlavní roli. Nebudu dělat ramena, příběh obsahoval tuny odborných termínů, kterým jsem nerozuměl ani za mák, ale žral jsem je i s navijákem. Rozhodně to nebylo nic tak zásadního, co by příběhu házelo klacky pod nohy. Zajímavé je pozadí vzniku knihy a její prvotní distribuce do světa (jukněte na wikipedii). Myslím, že i sám autor je dosud překvapen, jak nečekaně přišel k milionům dolarů :-) Jsem zvědavý, co nám Andy předvede do budoucna, mám trošku obavu, že hned svou první publikovanou knihou si nastavil laťku tak zatraceně vysoko, že už by ji nikdy nemusel přeskočit. Ale to ukáže jedině čas.
Tak jsem to konečně přelouskala. Dalo se to nakonec přečíst místy mě to i bavilo díky humorným pasážím. Hlavně jsem chtěla vědět zda to Mark nakonec zvládne když už mě na chvíli nakazil tou svojí nezlomnou pílí a pozitivním myšlením.
Pěkná kniha. Jsou v ní vědecké postupy, je v ní boj o přežití s minimem prostředků. Hrdina musí vynalézat různá řešení problémů, aby vůbec přežil. Vše to dává ději nepřemrštěnou napínavost. Škoda jen některých Hollywoodských momentů. Ty z knihy udělali dobrý předscénář k americkému filmu. Také se proto nemůžeme moc divit, že to amíci natočili. Při těch hollywoodských okamžicích jsem s čtením této knihy chtěl seknout, ale po vyprchání prvního znechucení jsem vždy pokračoval. A jsem rád.
Štítky knihy
deníky humor boj o přežití zfilmováno trosečníci Mars (planeta) hard sci-fi optimismus kosmonauti, astronauti NASA
Za mě skvělá kniha, zápletka asi není nic překvapivého, ale je to skvěle napsané. Vtipný hrdina, jedni ho budou nesnášet jiní zbožňovat, já se řadím těm, kteří ho zbožňují a těžko se mi s Markem loučilo.