Manžela jsem nezabila
Liou Čen-jün
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288367/bmid_manzela-jsem-nezabila-cwr-288367.jpg
3
106
33
Hlavní postavou románu je žena jménem Lotos, vesničanka středního věku, která se bouří proti mašinerii státního aparátu a dotáhne to v soudním sporu až do nejvyšších pater. Nebouří se ale z politické uvědomělosti, ale proto, že přišla o manžela. Sama se s ním rozvedla, neboť podruhé otěhotněla. Přišla tedy s nápadem, že se rozvedou, a až ona porodí, zase se po nějaké době vezmou. Nepočítala ale s tím, že si její muž mezitím najde mladší a už se k ní vrátit nechce. Tragikomická satira současného čínského autora.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Wo pu š' Pchan Ťin-lien , 2012
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Na knihu jsem se těšila, námět vypadal zajímavě. Ovšem na konci jsem byla zklamaná. Člověk se rychle ztratí ve všech politických funkcích, s kým Lotos přišla do kontaktu, s kým měla spor. Vše se tak nějak stále opakovalo. Stejně jako samotná Lotos, která celých dvacet let jezdila do Pekingu, aby si mohla stěžovat. Největší ironií osudu bylo, že se celá situace po těch letech vyřešila sama - bývalý manžel od Lotos měl autonehodu a zemřel. Díky doslovu jsem pochopila, že se dílo zabývá korupcí v politice, že postava Lotos má hlubší odkazy na čínskou literaturu (nevěrnice Lotos Pchanová, Zelíčka...). Stejně mě to moc nepřesvědčilo. Ale i tak jsem ráda, že jsem měla možnost nahlédnout do díla čínského autora.
Skvělý román. Opět na hranici frašky a grotesky, ale přitom stále román, velký román s ozvuky Slivoně ve zlaté váze. Ty úřednické a tajemnické rošády a brilantní rozhovory a hra s jazykem a jmény připomene Havlovy hry, jen Liou je uměřenější a pochopitelně popisnější, prostě taková moderní variace na tradiční čínský román. Doporučuji.
Mi se kniha včetně doslovu líbila. Situace Lotos se dostávala do krajních situací, vždy když už to vypadalo,že se vyřeší její problém,objevil se další. Zpočátku moc jmen,ale dalo se to.
koupená ve slevě tuším v Dobrovském. Asijskou literaturu mám obecně ráda a tato satira mi umožnila nahlédnout zas do jiného soudka ....ze začátku jsem uvažovala, jestli mě vůbec bude bavit..navzdory přehršli jmen a postav a mé evropské neorientaci se v čínském systému byrokracie a soudnictví jsem si příběh užila. A bavila jsem se. I když místy mi Lotos bylo docela líto - takhle promarnit 20let..Dokonce se více nedozvíme ani o její rodině, obzvláště dceři, ani o tom, jak to dopadlo s Hlavounem..-- ale tím, že autorova hlavní myšlenka byla ukrytá jinde, není to vlastně ani podstatné. Třeba si můžeme spoustu věcí domyslet - konec je také otevřený....
Ano, knížka není pro každého. Ale pokud se odhodláte, myslím že to může být fajn změna. A jak více čtenářů předemnou rovněž oceňuji doslov Zuzany Li, a děsí mě něco jako politika jednoho dítěte..která vlastně celou lavinu spustila...
(SPOILER)
Výborně jsem se bavila: sněžný Lotos byla ve svých přesvědčeních, urputnosti a vytrvalosti prostě neodolatelná. Stranický a administrativní aparát byl povědomý, ale naštěstí přeci jen trochu vzdálený. Nebyl to zdaleka Kocourkov, nebyl to Stařík, ani o kohoutkovi a slepičce, ale občas mi na mysli vytanuly tyhle známé příběhy.
Závěrečná část Hra je hra všemu nasadila dokonalou korunu, a to i když přesně nevíme, co Lotos, ale tak nějak tušíme, že se má dobře. Co všechno dokáže jedno jediné slovo: "křivda", na které jsou už v celé zemi hákliví.
Jména a názvy v čínštině jsou úžasná, překvapivá, zde satirická. Opakování a klišé, skvěle uplatněno obé.
Teprve v doslovu jsem se dozvěděla další a další zajímavé souvislosti kulturní, literární, jazykové aj. Překladatelka odvedla vynikající práci - v knize i doslovu.
Ovšem klobouk dolů před autorem - pokud mi nechyběly mnohé konotace a kontext, a přesto jsem se báječně bavila, tak to snad už hodně napovídá o kvalitě románu.
To se prostě musí přečíst. Lahůdka, jednohubka, bonbonek. Komentář nestačí.
Skvělý a napínavý příběh, jediné, co mi nevyhovovalo, byla čínská jména, která se mi hůře četla, hold nezvyk.
Příběh ženy jménem Lotos, vesničanky, která chce dokázat, že její rozvod je neplatný. Začne běhat od úředníka k úředníkovi, od policie k soudu. Nikde ji však není vyhověno, tak to žene výš a výš. Nakonec se stane postrachem všech kádrů.
Když jsem knihu začala číst, tak mě neskutečně mile překvapila. Hovorový jazyk, čtivost, humorné až sarkastické podání. Pak jsem se však dostala do fáze, kdy se psalo pouze o politice. Jednotliví pohlaváři se mi pletli a vše se pořád dokolečka opakovalo. Autor nám připomínal scény, které jsme přečetli před deseti stranami a informace, které nám byly dávno známé.
Občas v knize svitla naděje, že se příběh rozjede a bude mít spád, to ovšem trvalo jen krátkou dobu a opět jsme upadli do kolečka stížností a strachů o pozici a moc.
Co můžu z knihy vyzdvihnout, tak používání různých přísloví, kterých je kniha plná, a to mě moc bavilo.
Autor nám chtěl připodobnit, jak to chodí v Číně, kdo má jakou moc a jak kvete korupce, ovšem v tomto podání mě to nezaujalo a ze slibně vyhlížejícího příběhu to nakonec byla kniha o ničem, na kterou velmi brzy zapomenu.
Po dlouhé době Odeonka, která se mi netrefila do vkusu.
Námět knihy zní perfektně. Opravdu jsem se těšila, že poznám dalšího skvělého autora z Odeonu. Jenže....od samého začátku je kniha plná politických keců, propletenců, korupce a prostě všeho, co souvisí s ne moc hezkou politikou. Každý z funkcionářů, kterého se Lotosina žaloba dotýkala, se bojí o své místo a tak se snaží dělat vše pro to, aby byla Lotos umlčena.
V knize sledujeme dvacet let života a dvacet let bojů o důkaz, že byl rozvod neplatný. Jenže je to spíš taková smutná komedie. Lotos stále mění názory, jestli jet k soudu a prokázat neplatnost nebo nejet k soudu a nechat to být, přitom ve skrytu duše chce být rozvedena, ale je to pořád dokolečka dokola....Už mi i přišlo, že si ze soudců dělá šprťouchlata a vyloženě ji to baví....
Myslím si, že my nedokážeme ocenit nebo zcela pochopit o co čínskému autorovi přesně šlo. Přeci jen čínská mentalita a život je prostě jiný, než náš evropský. A v knize je rozhodně hodně skryto. Třeba jména postav jsou v konečném znění celkem ironická. Ono už jen jméno Lotos, které odkazuje na něco čistého a nevinného. Což hlavní postava fakt není.
Knížka je chvílemi velice čtivá, ale pak jak když autorovi dojde dech a je to nuda a šeď. Dočetla jsem ji jen proto, že mi bylo líto nezjistit, jak Lotos dopadne.
Z knihovny jsem si přinesl rovnou všechny tři knihy autora a pustil jsem se do toho. Bavil jsem se. Kniha geniálně poukazuje na to, jak může jedna umanutá ženská rozhýbat kolo osudů lidí kolem ní. Příběh není nijak zvlášť okouzlující. Je mi jasné, co autor chtěl ukázat, na co poukázat. Někdy nám možná trochu zbytečně zopakoval některé informace, ale musím říci, že mi to nevadilo, mnohdy mi to spíše pomohlo se v ději a kupě čínských jmen neztratit. Naladilo mě to k přečtení další knihy od autora...
Ne každému se tato knih může líbit. Mě ano, jen je v ní spoustu jmen ve kterých se pak lehce můžete ztratit. Člověk si uvědomí, že ne v každé zemi můžeme být svobodní, v některé je tak velká byrokracie, až zůstává rozum stát.
Kniha se čte jednoduše, až na ta jména :-)
Tahle kniha mi dala zabrat... Né, že by byla špatná, ale myslím si, že pro plné docenění této knihy je potřeba mít nějaké povědomí nejen o čínském prostředí, ale i o východní literatuře a kultuře. Rozhodně jsem ráda za doslov Zuzany Li, která alespoň tak, jak se v tak krátkém prostoru dá, osvětlila některé reálie a odkazy v knize.
Kniha na mě byla až příliš dlouhá, uvítala bych, kdyby byl příběh kratší, kdyby v něm bylo méně jmen a kdyby se některé věci tolikrát neopakovaly. Tato kniha určitě nesedne každému, ani mě moc nesedla, ale jak jsem psala na začátku, je to podle mě hlavně tím, že pro svoji neznalost reálií a východní kultury nedokážu tuhle tragikomickou satiru náležitě ocenit.
Pokud si mám z knihy něco odnést, je to to, že pokud se snažíme udělat druhým peklo ze života, spíš si často zničíme ten svůj...
začnete a vy zdatnější i dočtete, ale není to úplně ono pro běžného evropského čtenáře, je to fraška, nebo je to opravdu realita Číny, už to bylo zdlouhavé, hromada postav, čínské reálie...rozhodně ale to chce zkusit
Za mě skvělá knížka, ale rozhodně se nebude líbit každému. V podstatě se tam toho moc neděje. Byrokracie a další byrokracie a dvacetiletý boj za směšnou věc. Prostě fraška, ale dobře napsaná. Mně osobně nebyla moc sympatická hlavní hrdinka a nějak jsem jí nedokázala fandit. Také se přiznám, že jsem se trochu ztrácela ve funkcích, kdo je tajemníkem okresu, provincie, místopředsedou soudu atd., ale to patří k věci, prostě byrokracie. Doslov Zuzany Li se hodil. Ačkoli se mi kniha moc líbila, je dobře, že je tak tenká, jinak by už toho opakování bylo moc a celkově už by to bylo moc.
Tak tohle byla asi nejkontroverznější kniha, jakou jsem kdy četla. Musím přiznat, že často jsem měla chuť ji odložit a skoncovat se čtením. Všechno se tu x-krát opakuje, a když už třetí kapitola po sobě začíná stejnými slovy, přemýšlela jsem, co je to za blbost. Ale nakonec jsem se do příběhu Lotos tak vžila, že jsem byla zvědavá, jak vše skončí. Ovšem konec takový, jaký se mi naskytl, jsem vlastně vůbec nečekala a teď netuším, co si o tom všem myslet.
Jsem rozhodně ráda za doslov Zuzany Li, kde nám přiblížila reálie z Čínských, ne tak dávných dějin a objasnila nám Lotos Pchanovou i Zelíčku.
Musím ale přiznat, že mi Lotos Liová svou letitou umíněností už chvílemi lezla na nervy. Takových let v sobě držet zášť, divím se, že ze zdravotního hlediska to vše přežila. Chtěla udělat peklo ze života druhým a nakonec ho zničila jen a jen sama sobě. A to je možná výstraha pro nás - čtenáře. Kdo věří na karmické zákony, ten ví, že vše, co nám druzí provedou (ať už v dobrém či špatném slova smyslu), to se jim jednoho dne vrátí i s úroky.
Na druhou stranu pro mě bylo nesmírně zajímavé, podívat se, jak funguje komunistický režim v Číně co se politiky a korupce týká a v konečném důsledku je styl psaní odlišný od toho evropského či amerického, který normálně čtu. Už jen ta přímá řeč vedená hovorovým jazykem byla takovým kořením příběhu.
Je pravda, že prokousat se začátkem a zvyknout si na tenhle styl nebylo jednoduché, ale pak mě to čtení vlastně i bavilo. :-)
Důvod několikaletých stížností a sporů podle mě úplně nesmyslný, příběh víceméně nezajímavý, několikrát jsem přemýšlela, že knihu odložím...
Kniha trefně a čtivě přibližuje různé nešvary současné čínské společnosti (boj o moc, přebujelá byrokracie, politika jednoho dítěte, cenzura atd.). Na druhou stranu mi na rozdíl od jiných čtenářů nepřišla nijak zvlášť vtipná. S čím jsem ale měla největší problém byl samotný případ hlavní hrdinky Lotos, protože její stížnost mi od začátku přišla nesmyslná a neoprávněná a tak jsem jí v jejím boji s úřady nedokázala držet palce.
K úplnému ocenění knihy a prostředí, které popisuje, je nejspíš třeba dlouhé kulturní studium a o nic kratší studium východní, pro nás tak těžko pochopitelné, literatury. Z nedostatku těchto znalostí tedy snahu o kulturně relativistický přístup s omluvou odkládám a zůstávám ve své pozici čtenáře znalého knih starého kontinentu a jejich detašovaných mladších severoamerických sester.
Kafkův Zámek někdo převrátil naruby i se vší obskurností, kterou takový krok může u již tak excentrického díla přinést. Nejen, že se ze zámku stává pekingský Velký sál lidu, člověkem zmateně požadujícím nemožné a vzájemně si odporující je tu jedinec, hlavní postava románu. Systém a jeho byrokracie naopak přemýšlejí konstruktivně a vypočítavě. Jejich racionalita sledující vždy primitivní materiální prospěch každého zapojeného úředníka naráží na nesmyslnost a vzájemný vnitřní rozpor požadavků hlavní postavy. Ničí a decimuje je nepochopitelnost a neřešitelnost situace. Nemůžeme však tvrdit, že systém je nevinným panem K., vláčeným absurdními požadavky jedné občanky. Systém, složený z nekonečné řady masakrovaných úředníků a politických funkcionářů, spouští rozsáhlou „damage control“ s jedinou snahou ochrany vlastního pohodlí, maskovanou za nic neříkající politická hesla a dosahovanou pomocí nezákonných úklad, špehování, klientelismu a úplatků.
Celý příběh se pak odehrává na pozadí čínské společnosti působící jako zvláštní hybrid mezi průmyslově revolučním proletariátem, tím nejhorším z krypto-kapitalismu spojených států a Huxleyho post Fordovském Londýně. To vše přikryté neaplikovanými proklamacemi lidového socialismu.
Prostý vyprávěcí postup seznamuje okrajově s velkou řadou postav, jako by tím odkazoval na rozsáhlá epická díla připomínající kroniky. Historie zásadních zvratů v knize je opakována pokaždé, když si na ni některá z postav v reálném čase vzpomene. Absurdnost boje za zjištění, zda je hlavní postava skutečně Lotos Pchanovou, známou zápornou literární postavou, je tak komická nejen po své obsahové stránce, ale i formou, jakou je celé pseudodilema podáváno čtenáři v pravidelně se opakujících sekvencích.
Je těžké říct, co vše autor v knize na Číně kritizuje, dokonce je těžké říci, jestli to kritizuje vtipně. Rozhodně ale kritizuje chytře.
Na knihu Manžela jsem nezabila (nakl. Odeon) jsem narazila náhodou v rámci knižní akce, která probíhá po celý březen v knihkupectví Luxor. Zpětně jsem ráda, že při nákupu patřila mezi jedno z mých pěti rozhodnutí. Jestli chcete vědět, jak se mi líbila, pak určitě pokračujte ve čtení dál.
Děj této knihy se odehrává v Číně. Lotos Liová čeká druhé dítě, což není ani pro ni, ani pro jejího manžela příliš dobrá zpráva, protože každá rodina smí mít jen jednoho potomka. První kroky Lotos vedou přímo do nemocnice, odkud záhy odchází, protože se v její hlavě rodí nový plán. A sice fiktivní rozvod. A tak se s manželem po osmi letech nakonec skutečně rozvede, aby se za nějaký čas dali znovu dohromady. To ovšem netuší, že po dobu, kdy spolu nebudou, objeví její, teď už bývalý, manžel zalíbení v jiné ženě. Lotos se cítí zrazená a podvedená. Rozhodne se vytáhnout do boje s čínskými úřady a nutno podotknout, že se díky svému odhodlání dostane skutečně až do těch nejvyšších politických vrstev. Po svém největším úspěchu získá pověst novodobé Zelíčky, ale tím její snažení rozhodně nekončí…
Satirický román Liou Čen – jüna mě opravdu překvapil. Zobrazuje boj prosté, na první pohled hloupé vesnické ženy s čínským politickým systémem, skrz na skrz prolezlým korupcí. Lotos má ale velmi jasný cíl, kterého se snaží dosáhnout. Je pohotová a nenechává se odradit neúspěchy. Po celou dobu četby jsem její odhodlanost velmi obdivovala. Co mě naopak překvapilo, byl fakt, že v okamžiku, kdy se pro boj s úřady rozhodla, postavila svou dvouměsíční dceru až na šesté místo mezi potřeby, které je potřeba obstarat či zařídit před tím, než se do boje s úředníky vypraví.
Příběh, který spisovatel Liou Čen – jün vytvořil, je napsaný velmi svižnou a poutavou formou. Umožní vám nahlédnout nejen do zákulisí čínské byrokracie, ale zároveň, a to především, do života obyčejných vesnických lidí se všemi jejich každodenními radostmi, starostmi i trápením. Pokud bych se o čínskou kulturu zajímala, věřím, že mi tato kniha předá díky svému obsahu ještě mnohem víc.
Pokud máte chuť vystoupit na okamžik ze své komfortní zóny a přečíst si něco, co běžně nečtete, pak vám román Manžela jsem nezabila k přečtení určitě moc doporučuji.
Štítky knihy
čínská literatura manželství byrokracie
Autorovy další knížky
| 2016 |  Manžela jsem nezabila |
| 2017 | Kuchař, chmaták a realitní magnát |
| 2019 | Kdopak se baví |
Kniha Manžela jsem nezabila je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 128x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 133x |
| Chystám se číst | 87x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 1x |
Zpočátku se mi kniha líbila, líbil se mi humor i jemná ironie. Bohužel se po nějaké době začne příběh točit v kruzích a nic nového už nepřináší. Hlavní hrdinka Lotos mi do oka taky nepadla.