Manuál pre upratovačky
Lucia Berlin
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454618/bmid_manual-pre-upratovacky-beR-454618.jpg
4
206
62
Lucia Berlin písala sporadicky poviedky od 60. rokov. Jej príbehy sú inšpirované detstvom, ktoré strávila v rôznych baníckych mestách na americkom Stredozápade; úžasnými rokmi, čo prežila v čilskom Santiagu; tromi manželstvami; celoživotným problémom s alkoholizmom a rôznymi povolaniami, ktorým sa venovala, aby dokázala uživiť svojich štyroch synov. Príbehy, ktoré rozpráva Lucia Berlin, sa odohrávajú v Kalifornii, Mexiku a Čile, ich rozprávačkou je dievča, žena, ktorá sa snaží nájsť zmysel vo všednosti sveta na okraji spoločnosti. V Manuáli pre upratovačky sa čitatelia a čitateľky stretávajú so starými Indiánmi, narkomafiánmi, kráľovnami krásy či svojskými lekármi, ktorým sa trasú ruky, ale predovšetkým s rozprávačkou – so ženou, ktorá vidí krásu v tých najtemnejších zákutiach ľudskej duše a má pochopenie pre ľudské chyby a slabosti. Lucia Berlin právom stojí vedľa Alice Munroovej, Raymonda Carvera či A. P. Čechova.... celý text
Literatura světová Povídky Pro ženy
Vydáno: 2020 , InaqueOriginální název:
A Manual for Cleaning Women: Selected Stories , 1977
více info...
Přidat komentář
Nářez! Něco bylo až děsivé a něco zase tak realistické, že se nejspíš už ke knize nevrátím, ale obdivuji lehkost, odpich, černý humor. Podívám se určitě i na originální verzi, protože jestli v českém překladu něco chybí, chci vědět, co to je. :)
Tak, jak je napsáno v doslovu, nelze asi hodnotit povídky jednotlivě. U něktrých jsem trochu litoval, že nejsou zpracovány do delšího románu. Níže už někdo psal, že je úžasná lehkost jejího pera - domnívám se, že právě to a uvěřitelnost příběhům z těch povídek dělá tak dobrou literaturu a současně to není kýč. Mnohým jiným autorkám/autorům bych to nevěřil, Berlin to věřím bez pochybností.
A Manual For Cleaning Women - anglická verze, které má sice cáklý přebal, obsahuje o pár povídek navíc. Mezi nimi i Saint and Stars, která je mojí oblíbenou a byla jsem zklamaná, když jsem ji v české verzi neobjevila. Tak či tak nejde říct jediné slovo proti povídkám, které mapují neobyčejný život L. Berlinové. Cit, lehkost, důvtip a upřímnost... a nic z toho nenínijak nucené. Doporučuji a dávám 100 %.
Ach to bylo úžasné. Sbírka povídek, které ve skutečnosti jsou něčím víc než jednotlivými povídkami. Příběh pohnutého života Lu a její rodiny. Odvrácená strana amerického snu,drogy,alkohol, násilí v rodině. Berlinová je skutečná mistryně.
Nemůžu říct, že bych ty povídky chtěl číst vícekrát, ale ta lehkost pera, zaznamenávajícího proud životů určité doby a místa, je působivá. (Čteno v překladu Martiny Knápkové.)
Skvělé povídky.Jakoby průběžný autobiografický záznam autorčina života,příběhy drsné a zároveň křehké,plné citu,emocí,humoru/podobně jako v povídkách-i básních-Charlese Bukowského/.Pro mě povídkářský Olymp.
V mých očích je Lucia Berlin především skvělou pozorovatelkou. Její vhled do myšlení člověka v celé jeho komplikovanosti, a také schopnost napsat přesvědčivý dialog – to pro mě bylo velkým literárním zážitkem a bezesporu mi to bylo i užitečné, protože její postavy se pohybovaly společensky i pocitově na cestách, kterými jsem ve svém životě nechodil. Mohl jsem tak nahlédnout ten neustálý urputný boj o lidskou důstojnost zase z jiného úhlu pohledu.
Paní Lucia své postavy nešetří, nic jim neulehčuje. Zavléká je do složitých situací a nechá je v nich plácat – bez jakékoli idealizace. Ale já jsem neměl pocit, že by lidi na dně ukazovala proto, aby se jim vysmívala, nebo abychom se mohli, my čtenáři, s úlevou radovat, že jsou na tom jiní hůř. Ani si nelibuje v ošklivosti a krutosti. Svět jejich žen je často ošklivý a krutý, to ano, ale to je jen proto, abychom viděli, že i v takové situaci zůstává člověk člověkem. Sice jsou Berlininy ženy skoro utlučeny událostmi a také svému okolí hodně ubližují, ale něco lidského v nich stále žije. To je poselství této knihy, tak jak jsem si to pro sebe přečetl já: ať už je naše bída jakákoli, ať už jsme jakkoli hluboko, stále v nás zůstává něco, z čeho se dokážeme znovu obnovit.
Vzhledem k tomu, jak talentovaná je Lucia Berlin vypravěčka, nevadily mi ani ty povídky, které neměly vybroušenou pointu, vlastně možná naopak. A upoutalo mě, mimo jiného, téma vnitřního konfliktu mezi lidskou ochotou být druhým k dispozici a lidskou potřebou se chránit před zraňujícími citovými investicemi. Nejsilněji je to popsáno v povídce „Zápisky z pohotovosti, 1977“, kde vypravěčka osciluje mezi soucitem s pacienty, i když její péči nepotřebují a dokonce ji i zneužívají (uvědomuje si správně: Strach, chudoba, alkoholismus a osamělost jsou vlastně smrtelné nemoci. Vlastně akutní případy.) a nutným cynickým odstupem, který ji umožňuje se ze všeho kolem sebe nezhroutit. To je vlastně takový náš život v kostce, zdá se mi.
Nádhera. Pro mě četba jedním dechem, něco jako fotografie Vivien Maierové nebo Diany Arbusové. Kdo má rád syrovost a spád, nepotrpí si na romantizující představy amerického snu a víc ho zajímá jak se žije u dna, tak by si knihu mohl užít do sytosti.
Nejprve mě zaujala obálka, a proto jsem po knize sáhla. Některé povídky, hlavně v začátku, mi nedávaly úplně smysl, ale postupem jsem se do stylu, kterými jsou povídky psané zamilovala a nakonec mi z toho vyšla velmi příjemná sbírka, kterou si ráda ještě někdy klidně přečtu :-)
Povídky L.B. pokládám za velmi cenné.
Literárně působí docela obyčejně, bez experimentování, zcela bez snahy na něco si hrát. O to silněji z nich ale vyzařuje autorčina životní filozofie.
Brát život takový jaký je, takový jaký jsem schopna žít, nic si nenalhávat, přiznat si co nezvládám, co neumím, co nedokážu, ale umět se i přes nekončící těžkosti zaradovat, mentálně osvobodit, zoufalou situaci odlehčit vtipem, nepropadat bolestínství a sebelítosti, neztrácet zájem a důvěru ve své okolí.
("Nevadí mi vyprávět lidem hrozné věci, když se z nich dá udělat veselá historka", "Zavírám dveře před zármutkem a lítostí a výčitkami svědomí.")
S určitou nadsázkou jsou povídky L.B. literárním vítězstvím nad těžkostmi života.
Poděkování a ocenění patří nakladatelství Argo za skvělý překlad i doslov, absenci šotků (snad ani jeden) a celkově pěkné provedení knihy včetně volby obrázku na obálce (oceněno až po dočtení).
Budu moc rád za vydání i zbylé části originálního "Manuálu" a dalších povídek ("Evening in Paradise").
*reakce na komentář k překladu od "knihovniceVS" viz. Diskuze
Mé pocity z této knihy skvěle popsala "knihovniceVS" a já se s jejím hodnocením plně ztotožňuji. Už první povídka byla šílená a ty další buď moc krátké (nestihla jsem si ani pořádně zvyknout na nové hrdiny) nebo nezáživné. Poctivě jsem dala tak 1/3 knihy. Pak už jsem skákala nejen v odstavcích, ale i v povídkách.
jak nerad čtu ženské, tak tahle spisovatelka má šťávu, titulní povídka mi utkvěla ze čtení nejvíce a na mnoha místech jsem se bavil skvělým černým humorem
Manuál života. Syrově napsáno ale momenty a situace mají i nečekané kouzlo poetiky.
Tak za mě tedy ne. Líbivá obálka, krásné recenze. A hned v první povídce příběh malé holky, která musí svému dědovi v jeho zubařské ordinaci vytrhat všechny zuby. Stařec omdlí, pomočí se, pozvrací se, krvácí... Další povídky jsou již mírnější, nicméně je to koncentrovaná lidská bída a špína v amerických prádelnách, plných indiánů a mexikánců... Vše podle hesla "Život je jedna velká katastrofa".
Tvary Juliusovi, Fortunatusovi, Sextusovi, s Juliusem, s Fortunatusem, se Sextusem... Ještěže tam nebyl Zeus.
PS: Je mi to fakt fuk ;-)
Lucia Berlin je žena, s ktorou by som sa chcel stretnúť.
Inak stopercentný súhlas s freejazz. Hoci je preklad super, určite odporúčam anglickú verziu.
V jednotlivých povídkách odkrýváme normální, ale přesto neobyčejné útržky z úplně normálního, ale přesto neobyčejného života jedné normální, ale přesto zcela neobyčejné ženy, které do sebe postupně zapadají a utváří celkový obraz života 2. poloviny 20. století v Americe.
Souhlasím s výše (nebo spíš níže) uvedeným komentářem soukrome, že některé povídky ze sbírky jdou až na hranici snesitelnosti. Ale právě tahle autentičnost a “člověčina” a také zvláštní poetika z nich pro mě dělá malé perly.
Pro mě jako milovníka žánru povídky letos po Sherwoodu Andersonovi už druhá velká literární lahůdka, doporučuji, i když ne vše je lehce stravitelné.
Pro mě to nebylo: nebavilo mě to, spíš mi to bylo čím dál víc dokonce proti srsti (takže jsem ani nedočetla). Autorka popisuje na různých epizodách svůj život, nebo spíš ve svých povídkách dává v plen epizody ze svého života, ale prakticky vše popisované je takové nevábné, ušmudlané, zavánějící, bídné, otlučené, prostě nepříjemné. Nepochybuji, že to i tak ve skutečnosti bylo, ale číst o tom nechci. Těch osob a událostí, které by pozitivně vyčnívaly nebo byly aspoň něčím mimořádné, bylo pomálu. Chyběl mi tam humor a nadhled.
Vybavila se mi hned Betty MacDonaldová, ta taky neměla na růžích ustláno (byla jen o generaci starší), ale podala svoje příběhy tak optimisticky, že se čtenář oprávněně bavil, ač se taky musela stěhovat z místa na místo, dětství ani manželství taky nebylo ideální, místa k životu taky neskýtala vždy jen příjemné zážitky, ať práce v městě nebo farma v lesích, Indiáni taky byli často nalití a k rodinám se nechovali hezky, se sousedy se taky nevycházelo zrovna snadno a po dobrém...
Čas sa pri každej z týchto poviedok zastaví. Nie je to ľahké čítanie a vždy som sa musela párkrát zhlboka nadýchnuť, kým som sa pustila do ďalšej. Lucia Berlin napísala najfascinujúcejšie poviedky, aké som kedy čítala. Trochu ma mrzí, že sa objavila až takto neskoro. Prečítajte si to, nech vám to trvá akokoľvek dlho, keď knihu zavriete, budete iný človek. Slovenský preklad je vynikajúci.
Štítky knihy
povídky americká literatura alkoholismus stěhování rozhlasové zpracování Magnesia Litera
Část díla
Kniha Manuál pre upratovačky je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 257x |
| Čtenářské výzvě | 39x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 109x |
| Chystám se číst | 213x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 2x |
Tak toto ma zásadne rozsekalo, niečo také drsné, a zároveň poetické som už dlho nečítal. Čistá krása, určite sa k tomu ešte vrátim... Hrabal s Bukowskim v jednom, a zároveň taký čistý jazyk, krásny jazyk (rozumej bez vulgarizmov a slovných hračiek) hovoriaci o fakt krutých, smutných veciach, ale vlastne s vtipom a nadhľadom...