Maminka
Jaroslav Seifert
Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vějíř, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. S ilustracemi Jiřího Trnky patří knížka do zlatého fondu české literatury a do pokladnice Albatrosu.... celý text
Přidat komentář
Dostala jsem ji asi ve třetí třídě za první místo v recitační soutěži a od té doby se k ní stále ráda vracím. Je nádherná. Seifert psal úžasně.
Domnívám se, že verše lépe vyzní, když si je člověk poslechne někým, kdo umí procítěně a srozumitelně přednášet, než když si je jen tak přečte. Proto jsem zvolila audioknihu s paní Danou Medřickou a panem Vladimírem Rážem a bylo to opravdu nádherné. Ale číst budu určitě taky.
Šťastný ten, jenž takové city v sobě nosí. Šťastnější, kdo nebojí se jejich vyslovení...
Sbírku Maminka miluji od dětství. V dětství jsem recitovala v různých soutěžích a moje nejoblíbenější báseň je První dopis mamince
Sbírka mi přijde slabší než sbírka Větvička jívy. Verše jsou ovšem citlivé, pokud pomineme Kytici od Erbena, považuji Seiferta jako nejlepšího autora píšícího poezii. K maturitě opět doporučuji, texty jednoduché na pochopení, zároveň nejsou hloupé.
Asi nejlepší poezie, co jsem, kdy četla. Moje nejoblíbenější báseň Pavučina.
Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
Naprostá nádhera;)
edith79 - děkuji za připomenutí této krásné, nadčasové sbírky básní a veršů Jaroslava Seiferta. Kdo jednou byl dítětem v naší zemi jistě mi dá za pravdu, že tato sbírka je prostě připomenutím lásky a teplé náruče maminky. Je to naše nejútlejší dětství, náš nejzažší šuplíček v paměti, který jsem si s nostalgií otevřela a začetla se do té krásy.
Nádherné básně, při kterých si člověk uvědomí, jak je pro něj domov důležitý a že dětství je jedno z nejkrásnějších období v našem životě.
Krásné básničky, které rozhodně chytnou za srdíčko i člověka, který se v poezii příliš neorientuje. Verše jsou jednoduché a sdělení též. Láska k matce a vzpomínky na její lásku.
Milá a křehká vzpomínka na dětství. Neznám nikoho, kdo na den matek nerecitoval První dopis mamince nebo alespoň Večerní píseň.
Velmi milá sbírka.
Já normálně poezii nečtu, nerozumím jí a nedokážu ji náležitě ocenit, ale Maminka mě dostala na celé čáře. Láska Jaroslava Seiferta je patrná z každé básně. Smutnou součástí bylo, že se jednalo pouze o vzpomínky, které na svoji maminku měl. Část, ve které se omlouval mamince za to, že nechtěl hrát na housle byla opravdu emotivní. Rozebírat sbírky neumím, ale v tomto případě věřím, že jsem se trefil. Hlavní pointou je užívejme si každý den, který s maminkou můžeme strávit.
Štítky knihy
maminka poezie česká poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
1925 | Na vlnách TSF |
1999 | Všecky krásy světa |
1971 | Maminka |
1950 | Píseň o Viktorce |
1984 | Býti básníkem |
Moc milé verše o mamince a o domově, pohladí na duši.