Malinka
Dita Táborská
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343391/bmid_malinka-1hc-343391.jpg
4
772
230
Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezenec. Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo. Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa svého života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. Čtyřicetiletá Alice tohle promýšlet nepotřebuje — zřetelně to vnímá svou intuicí, avšak složité konstelace mateřství, do kterých se dostává, jsou i pro ni nečekanou výzvou. Otcem dítěte, které obě ženy spojí, je Alicin manžel Roman, jenž po dítěti hluboce touží. Román Malinka je především svižně a vtipně vyprávěný příběh, který s nesmlouvavou naléhavostí zobrazuje krizi lidské identity, zamýšlí se nad její podstatou a právem na ni. Rodičovství v mnoha podobách se v něm vymyká definicím. Postavy románu se navzájem potřebují k životu, ale ten je často škodolibě plácá přes prsty. (Dotisk r. 2018)... celý text
Přidat komentář
Hrdinkou této povedené prvotiny je adoptovaná dvacetiletá dívka, která hledá svou identitu.
"Ode dne, kdy dítě pochopí, že se narodilo jiné matce nad tím přemýšlí každý den
svého života. Věnuje bezbřehou duševní energii tomu, aby pochopilo samo sebe".
Kniha odkrývá otázku mateřství u mámy, která adoptovala, u ženy, která zoufale touží po mateřství a u dívky, která se teprve hledá.
"Najednou naprosto jasně víš, že to, co dělá mámu mámou je jen a pouze to,
že ona svoje dítě nikdy neopustí".
Konec knihy je trochu otevřený, ale já věřím, že Malinka splní své mateřské poslání. A doporučím.
Prvotina české autorky mě nezklamala. Chvíli mi sice trvalo se začíst, ale pak už jsem zvědavě dočítala a čekala, jak příběh dopadne. A konec byl poměrně nečekaný. Výtku bych měla snad jen k některým pasážím uprostřed, které byly z mého pohledu trochu zbytečné a do knihy mi neseděly (rozmlouvání boha). Jinak nemůžu než doporučit, vzhledem k tématu to nicméně není uplně oddechové čtení.
Na knížku jsem se těšila a nezklamala,české autory vyhledávám víc a víc a Host to fakt umí,záruka kvalitního čtení.Jinak ke knize, načínala jsem na dvakrát a pak už to šlo samo,pěkně napsané a zajímavé a ty konce z pohledu osob super.
Jednoduše skvělé čtení. Knihu jsem nemohla odložit. Moc zajímavé pro mě byly úvahy o náhradním rodičovství a kojeneckých ústavech.
I tohle mě opět utvrdilo, jak moc mě baví psychologické romány. Daleko víc, než jasně nalajnované zamilované příběhy se šťastnými konci. Protože taková realita běžně nebývá. Nic není jen růžové, veselé a barevné. Životní příběhy jsou mnohdy spíš složité, někdy černobílé, a nehezky končící. A tak to je. A takové knihy mě osloví, a ihned vtáhnou do děje. A taková, realisticky pojatá je i tahle kniha. Která líčí jednotlivé příběhy postav, které do sebe krásně zapadají. Jsou logické a přirozené, na nic si nehrají, nic neskrývají, a ukazují, jaký dokáže být život.
Tento román je skvělé napsaný, skvěle je vypracována hlavní psychologie postav a skvěle je vystavěn děj, který nemá o překvapení nouze. Chtěla jsem jiný závěr, ale autorka ho vygradovala v střízlivou realitu. Vlastně potvrdila to, co si myslím, že postavy se nezmění mávnutím proutku, ale je to velmi pomalý proces. Knihu doporučují těm, kteří se zamýšlejí nad dějem vážnějšího charakteru odehrávajícího se v Česku, a vnímají různé podoby rodičovství.
Asi mě ukamenujete, ale mě se ta kniha nelibila. Taková přehlídka citových mrzáků se málo kdy vidí...jediná postava, která se zdála být relativně kladná a sympatická, skončila jako lidská troska. A co se týče formy, střídání vyprávění z pohledu různých postav mě obvykle baví, ale probůh alespoň v jednotném sklonovaní. 50%
Kniha se mi krásně četla. Dotýká se nevšedních témat, jako je adopce, citová zranění dětí, které jejich matky z různých důvodů opustily, téma citové deprivace vznikající v kojeneckých ústavech, rodičovské lásky k dětem vlastním i adoptovaným, limitů, které výchova má. Prostě myšlenkově nabitá knihal. Malka byla svéráz. Promiskuitní, životem jede na plný plyn, ale věřící v Boha a stále hledající. Ztracená ve svých pocitech a ve svém složitém životním příběhu. Třešničkou na dortu byla postava Boha - ženy s opravdu ženskými vlastnostmi.
Rozhodně zase kniha, která je "jiná, individuální" a tím i více pro mě zapamatovatelná. Najdeme zde pohledy z různých úhlů: matky, otce, dcery, milenky, milence, tchýně, apod. .. . Jak různou pobobu může mít láska, jak si jí každý vykladáme po svém, jak velkou roli zde hrají maličkosti a nedorozumění. Ty pak vedou k pocitu nenaplněnosti, nemilovanosti a nešťastným koncům.
Je to dle mě knížka o hledání sebe sama, kde se postavy "rozpitvají" doslova na dřeň a popíší nám i své nejtajnější nitro. To, že je to popisováno tak naturálně,neučesaně je dalším plusem knihy.
SPOILER:
Jen popisovaný porod Malky byl na mě delší, než jsem sama unesla (asi je to i tím, že jsem si vše představovala v reálných barvách :-(((( ), stejné to bylo s umíráním Petra a uváděním Boha, tam mi to nějak drhlo, nevím :-(.. . . . . Pak tři roky pauza v ději a bum!!!!! Tak trochu řecká tragédie a konec moc rychlý a prostě je mi z toho smutno, takže asi tak :-(
Rozhodně stojí za přečtení a jsem hrdá, že tohle sepsala česká autorka. Hold umí!!!!
Jo, česká próza je kvalitní... Přesvědčuju se o tom u každé knihy od českého autora, kterou vydá nakladatelství Host... Malinka rozhodně nebyla výjimkou... Je to kniha silná a bolestivá.. Odráží aktuální témata, ze kterých vám nebude moc dobře, ale zároveň vám otevřou oči... Já byla opět mile překvapená, jak skvěle autorka napsala svůj debutový román... Určitě stojí za to!
Zvláštní knížka a určitě stojí za přečtení. Nikdy mne nepřestane udivovovat křehkost mezilidských vztahů. A tady se nám jich dostává přehršel - láska partnerská, sourozenecká, rodičovská, milenecká ... Hledání vztahu k dětem vlastním i "nevlastním", dětí k rodičům, touze po pochopení a lásce. Jak snadno mohou být naše dobré úmysly, láska a péče tím druhým vnímány zcela jinak než zamýšlíme. A tady nás autorka tak trochu nechává nahlednout "do hlavy těch druhých" a chvílemi běhá mráz po zádech. Chci pohladit a ten druhý to cítí jako políček...Cítím se milována a ono je to všechno jiné jen ne láska. Chceme se, potřebujeme se, milujeme se, míjíme se....Zase mám o čem přemýšlet.
Komu by se tato knížka mohla líbit?
1) Tomu, kdo je připravený vzít si dovolenou, když to nestihne přečíst za víkend. Od Malinky se totiž nedá odlepit. Vím, o čem mluvím.
2) Tomu, kdo začal nenávidět thrillery a je vděčný za jakýkoliv jiný rozumný žánr. Protože číst pořád dokola díla s názvy Dívka ve vlaku, Dívka v ledu, Dívka v pavoučí síti, Dívka kdekoliv a v čemkoliv je už trošku monotematické.
3) Tomu, kdo má rád propracované psychologické romány a dokáže ocenit mnohaletou práci české autorky. Malinka je pro mě aspirant na literární cenu.
4) Tomu, koho baví znát jeden příběh z mnoha různých perspektiv.
5) A taky tomu, kdo je žena, chytrá žena, protože těm se knížka bude líbit víc než dost!
Tak to byla opravdu zdařilá prvotina! Přečetla jsem ji jedním dechem a můžu jen
doporučit. Věrohodně napsaný propletený příběh jedné rodiny. Jak je život, vztahy v rodině a zvláště pokud se do rodiny dostane adoptované dítě, složitý.
Všechna čest lidem, kteří takové riziko podstupují, v případě, že už vlastní biologické potomky mají. Protože tím ovlivňují životy i svých vlastních dětí, může vzniknout rivalita mezi nevlastními sourozenci atd. Moc jsem za sebe nechápala, proč Ina adoptovala Malku ač měla své dvě děti, dokonce jedno v batolecím věku. Odměnou jí bylo trápení.
V krátké době po sobě jsem četla dvě knihy dotýkající se adoptovaných dětí. Jedna byla výpovědí reálnou, kde spisovatelka řešila svoje předky a nakonec i sebe samou. Malinka, ač postava románová, mi Jennifer Teege v mnohém připomněla. Ten neustálý boj, který se v nich svářel, ač věděly, že život u adoptivních rodičů byl vlastně veskrze dobrý (a pravděpodobně lepší, než by byl u rodičů biologických), nedokázaly se s jim přisouzeným bytím dokonale smířit, neustále je něco hnalo tam, kde by se mohly dozvědět pravdu. A dokonce i tušily, že ta pravda jim lahodit nebude. Kořeny, i když vyrvané, se neustále žíznivě snažily přimknout zpátky k vysušené zemi. Obě tyto ženy, reálná i románová, se se svým osudem praly různě. Jennifer bojovala s depresemi, Malka se prala divoce a nespoutaně, ubližovala tak nejen svým blízkým, ale i sobě, i když ve skutečnosti o to nejspíš vůbec nestála. Malinka je o věčném boji, s genetickým předurčením, s vlastními a cizími geny, o mlácení kolem sebe, ale i o snaze potlačovat ty údery, mírnit je (jak adoptovaná, tak ti, co adoptovali). Knížka je hodně o nepochopení, o neschopnosti komunikovat, protože kdyby Malka víc mluvila a víc dala najevo sebe (jinak než kopáním na všechny strany), možná by to fungovalo lépe. Jenže to by nebyla ona, nezkrotná, a to by možná ani nevznikla tak naléhavá kniha. 90 %
Tak takovou prvotinu bych teda taky chtěla napsat... ;-) Jak se to stane, že někomu slova a věty tak krásně a čtivě plynou, že tak vystaví a vygraduje příběh, že tak vykreslí a přiblíží postavy, že některé milujete, některé nenávidíte, některé litujete... ale o všech do jedné nutně potřebujete vědět, jak to s nimi dopadne? Znám se s lidmi, kteří jsou pěstouny nebo děti adoptovali, znám se tudíž i s adoptovanými dětmi, které mají za sebou leccos. Je to tak, jak prožívá hlavní hrdinka Malka v Malince: biologická příslušnost je tak silná, ať už byly na začátku jakékoliv "sračky", neštěstí, nechtění, trestné činy, ubližování... prostě každý z nás potřebuje vědět, odkud vzešel a co jeho příchod na tento svět provázelo a kdo s ním byl a jak to celé bylo. Ve fungujících rodinách se to od rodičů dozvíme a příběhy si hýčkáme a předáváme je pak vlastním dětem. Adoptovaní se potřebují dopídit, potřebují tu "černou díru" těmito zjištěními zaplnit. Pokud jsme to nezažili, nedá se to smést větou - co pořád chtěla, já ji nechápu, co furt řešila?? No přesně toto. Odkud jsem přišla a kam jsem patřila? Takže je mistrně v knize popsáno, jak tím adoptovaní můžou "prudit", ale zároveň mistrně popsáno, jak si nemohou pomoci a prostě to takto musí cítit a chtít. Nejen styl, ale i psychologii postav má Dita Táborská na jedničku s hvězdičkou. :-)
Úžasné. Pořád na knihu musím myslet. Žádné snadné a hlavně dobré řešení pro adoptované dítě prostě neexistuje. Všichni včetně ní se snaží a dělají nejlepší možné, a přesto to není dost dobré.... A to vlastně Malinka měla nejlepší v rámci možného. Moc se mi líbilo,že v knize byly pohledy více lidí. 6 hvězdiček z 5. Příběh dvacetileté Mileny a její adoptivní rodiny.
Kniha mě zaujala hned od první stránky. Hlavní hrdinka byla sice hodně problematická, ale autorka dokázala rozehrát tak zajímavý příběh, nejen o adopci, že jsem se od něj nedokázala odtrhnout. Velmi zdařilá prvotina a dobrá zpráva pro současnou českou literaturu. Je tu nová zajímavá autorka ! Rozhodně doporučuji těm, kteří nemají zbytečné předsudky.
Štítky knihy
prvotina česká literatura adopce psychologické romány rodičovství adoptované děti
Malinka
Kniha Malinka je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 1 075x |
| Čtenářské výzvě | 196x |
| Doporučených | 73x |
| Knihotéce | 303x |
| Chystám se číst | 536x |
| Chci si koupit | 109x |
| dalších seznamech | 8x |
Krásná kniha o adoptované dceři a adoptivní rodině. Kdo to asi nezažije nepochopí. Hvězdičku strhávám za rozpravy s Bohem. Jinak můžu doporučit.